Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
24 Ad 3/2026 - 54.pdf
PDF · 0 B
No categories available
24 Ad 3/2026 - 54
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Petrou Kamínkovou ve věci
žalobce: X. Y., narozený X.
bytem X.
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 1. 2026, č. j. RN-XXX XXX XXXX-XX-KL
takto:
I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 1. 2026, č. j. RN-XXX XXX XXXX-XX-KL, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. V nyní projednávané věci žalovaná odebrala žalobci rozhodnutím ze dne 1. 10. 2025, č. j. R-1.10.2025-XX/XXX XXX XXXX (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) invalidní důchod I. stupně. Soud požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí o posouzení zdravotního stavu žalobce. Posudková komise dospěla k závěru, že žalobci náleží invalidní důchod I. stupně. Soud proto napadené rozhodnutí žalované zrušil.
2. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované 12. 1. 2026, č. j. RN-XXX XXX XXXX-XX-KL (dále též „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím byly zamítnuty jeho námitky a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí, jímž byl žalobci od 8. 11. 2025 odňat invalidní důchod podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění “), neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále též „IPZS“) ze dne 26. 9. 2025 již žalobce nebyl invalidní podle § 39 odst. 1 uvedeného zákona. Dle uvedeného posudku poklesla žalobci z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost pouze o 30 %.
3. V rámci řízení o námitkách dospěl posuzující lékař IPZS v posudku o invaliditě vypracovaném dne 6. 1. 2026 ke shodnému závěru, že žalobce není od 8. 11. 2025 invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Uvedl, že již nejde o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla žalobci pracovní schopnost pouze o 30 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI., položce 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity “), pro které se stanoví míra poklesu 20–35 %. Podle posuzujícího lékaře IPZS v námitkovém řízení činila míra poklesu pracovní schopnosti žalobce 30 %. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že se v rámci přezkumu rozhodnutí zabývala všemi námitkami žalobce. Jelikož po novém posouzení celkového zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 30 % a nejsou tak splněny podmínky pro invaliditu podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, byly námitky žalobce shledány jako nedůvodné.
4. Žalobce podal žalobu proti napadenému rozhodnutí k Městskému soudu v Praze dne
25. 2. 2026.
Obsah žaloby
5. Žalobce v podané žalobě namítal, že i pokud by soud setrval na zařazení jeho zdravotního stavu pod položku 1b (lehké funkční postižení), měla být stanovena míra poklesu pracovní schopnosti na horní hranici, tedy na 35 %. U žalobce totiž přetrvávají [obsahuje citlivé údaje]. Žalovaná podle žalobce též zcela rezignovala na § 3 vyhlášky o posuzování invalidity, podle které v případě, že zdravotní postižení má vliv na schopnost pokračovat v dosavadní výdělečné činnosti, se zvyšuje horní hranice sazby o 10 %. Lékař tedy měl k výsledné základní sazbě přičíst 10 %. Napadené rozhodnutí též podle žalobce ignoruje kumulativní vliv diagnóz [obsahuje citlivé údaje].
Vyjádření žalované k žalobě
6. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 9. 3. 2026 shrnula dosavadní průběh řízení. Dále uvedla, že v rámci řízení o námitkách byl znovu posouzen zdravotní stav žalobce lékařem IPZS. Posuzující lékař zdravotní stav a invaliditu posoudil tak, že se u žalobce sice nadále jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění, žalobce však již není invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění ode dne vyhotovení prvního posudku, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 30 %. Žalovaná s ohledem na žalobcem namítanou nesprávnost posouzení jeho zdravotního stavu navrhla nové posouzení zdravotního stavu žalobce Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Současně navrhla zamítnutí žaloby.
Posouzení zdravotního stavu žalobce Posudkovou komisí MPSV ČR v Praze
7. Soud požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze (dále též „posudková komise“) o posouzení zdravotního stavu žalobce.
8. Z posudku této komise ze dne 23. 7. 2026 soud zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona, nešlo o invaliditu II. nebo III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) uvedeného zákona. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. Další kontroly jsou dle posudku bezpředmětné, jelikož zdravotní stav žalobce je trvalý.
9. Posudková komise zasedala dne 23. 7. 2026 v řádném složení za přítomnosti lékaře s odborností neurologie, který při jednání vyšetřil přítomného žalobce. Po uvedení diagnostického souhrnu Posudková komise shrnula posudkově významné odborné lékařské zprávy, na základě nichž provedla zhodnocení funkčního stavu žalobce.
10. Posudková komise za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu určila postižení uvedené v kapitole VI, položce 1b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20-35 % s volbou horní hranice procentuálního rozmezí.
11. Posudková komise uvedla, že posuzován byl k datu vydání napadeného rozhodnutí po proběhlém námitkovém řízení Xletý muž, jehož nejdéle provozovanou profesí (vyučen X) byla činnost v oboru, po operaci X. pracoval ve zkráceném úvazku jako X. V dubnu 2014 byl odvezen na Bulovku, kde mu byl diagnostikován X. Po operaci nastala [obsahuje citlivé údaje]. Po absolvování rehabilitace se jeho stav zlepšil. Přes zlepšení však dle posudkové komise nelze hovořit o úplném vyléčení. Žalobce stále nemůže vykonávat před onemocněním provozované povolání X. ve vyučeném oboru.
12. Žalobce byl proto posouzen nadále jako invalidní v I. stupni.
Právní posouzení věci soudem
13. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s. “), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobcem vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované.
14. O žalobě rozhodl Městský soud v Praze podle § 51 s. ř. s. s. ř. s. bez jednání, neboť žalobce i žalovaná s takovým postupem souhlasili. K posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze ze dne 23. 7. 2026 se žalobce ani žalovaná v soudem stanovené lhůtě ani později nevyjádřili.
15. Soud ve věci rozhodl v přednostním režimu dle § 56 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , neboť shledal závažný důvod přednostního projednání ve skutečnosti, že důsledky napadeného rozhodnutí, kterým byl žalobci zcela odebrán invalidní důchod, mohou mít s ohledem na okolnosti případu zásadní dopad do života žalobce.
16. Ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu III. stupně.
17. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění, posuzuje podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudek uvedené posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz, podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. , avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2019, č. j. 8 Ads 138/2017 -40). Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se Posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, aby své posudkové závěry řádně zdůvodnila. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem, jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.
18. Žalobce v podané žalobě vyjádřil nesouhlas s posouzením svého zdravotního stavu posudkovými lékaři v prvostupňovém i v námitkovém řízení a namítl, že v daném případě nebyly splněny zákonné podmínky pro odnětí invalidního důchodu I. stupně. Při posuzování této námitky, a tedy důvodnosti podané žaloby vycházel soud v tomto směru z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze ze dne 23. 7. 2026, který na rozdíl od předchozích posudků vypracovaných posudkovými lékaři IPZS v průběhu správního řízení považoval za nejkomplexnější a nejpřesvědčivější.
19. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze, za přítomnosti lékaře s odborností neurologie s odkazem na zdravotnickou dokumentaci žalobce a jeho vyšetření při jednání dostatečně a přezkoumatelně odůvodnila, proč má za to, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tedy k datu 12. 1. 2026, lze zdravotní stav žalobce hodnotit podle kapitoly VI, položky 1b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s mírou poklesu pracovní schopnosti v celkové výši 35 %. Zcela srozumitelně vysvětlila i důvod odlišného posouzení a hodnocení zdravotního stavu žalobce oproti posouzení v rámci prvostupňového a námitkového řízení. Uvedený posudek splňuje kritéria úplnosti a přesvědčivosti.
20. O správnosti a úplnosti stanovené klinické diagnózy onemocnění žalobce, jakož i o stanovení a řádném zdůvodnění procentní míry poklesu jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti proto soud nemá pochyb. Podle posudkové komise šlo u žalobce o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Soud proto napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. zrušil.
21. Žalovaná je povinna dle § 78 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. po právní moci tohoto rozsudku vydat nové rozhodnutí, ve kterém se bude řídit právním názorem soudu uvedeným výše.
22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalovaná ve věci neměla úspěch, a proto soud rozhodl, že na náhradu nákladů řízení nemá právo. Žalobci jako úspěšnému účastníku řízení vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žádné však nevyčíslil, proto mu je soud nepřiznal. Žalobce nebyl zastoupen advokátem.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz
Praha 30. září 2026
Petra Kamínková v.r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y.