Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

56 Az 8/2026 - 26

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci

žalobce: B. K., ev. č. X

státní příslušnost R. U.

zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým

sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky

sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 7. 2026, č. j. OAM-642/ZA-ZA15-D07-2026,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný rozhodl, že státem příslušným k posouzení podané žádosti ze dne 22. 5. 2026 podle čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „Nařízení EP a Rady EU č. 604/2013“), je Bulharská republika, a dále rozhodl o přemístění žalobce do Bulharské republiky s tím, že se mu dle , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neposkytují ode dne právní moci tohoto rozhodnutí služby podle cit. zák., s výjimkou zdravotních služeb.

II. Shrnutí žalobní argumentace

2. Žalobce v žalobě namítal, že v ČR má pracovní zázemí, v domovském státě nemá pracovní uplatnění a prací v ČR živí rodinu žijící v U. V Bulharsku žádné problémy nemá. Rád by zůstal v ČR, kde žijí jeho přátelé. Podle žalobce je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť není řádně odůvodněno. Výroková část nedostála požadavkům na přesnost a určitost, což způsobuje nezákonnost rozhodnutí. Žalovaný porušil čl. 17 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, neboť se tímto článkem vůbec nezabýval a nevyložil, proč k užití tohoto institutu (diskreční pravomoc) nepřistoupil. Ve spise chybí důkaz o probíhajícím řízení v Bulharsku. Žalovaný uvedl, že Bulharsko uznalo svoji příslušnost k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, ovšem dle žalobce není zřejmé, z jakého zdroje tato informace pochází. Žalovaný měl alespoň obecně posoudit pravidlo non-refoulement. Nedostatečné bylo také posouzení možnosti přesunu žalobce do Bulharska a vedení azylového řízení zde.

3. Žalobce navrhl současně s podanou žalobou přiznat jí odkladný účinek. O tomto procesním návrhu soud samostatně nerozhodoval, neboť byl konzumován rozhodnutím ve věci samé.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

4. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že nesouhlasí s podanou žalobou a pokládá ji za nedůvodnou. Připomněl, že nerozhodoval o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, nýbrž o státě, který je příslušný k takovému posouzení. Státem příslušným k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu je prokazatelně Bulharská republika, proto žalovanému nelze vytýkat, že žádost žalobce meritorně neposuzoval. Výrok rozhodnutí obsahuje všechny podstatné náležitosti a netrpí vadami, způsobujícími nezákonnost. Námitka nedostatečnosti výroku nebyla nijak žalobcem specifikována.

5. V případě žalobce bylo třeba aplikovat kritérium uvedené v článku 12 odstavec 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, neboť ke dni 22. 5. 2026 byl držitelem víza Bulharské republiky č. X, vydaného dne 12. 2. 2026 v Taškentu, s platností od dne 10. 5. 2026 do dne 22. 8. 2026 s možnými 90 dny pobytu na území a jedním možným vstupem. Žalovaný proto požádal dne 29. 5. 2026 Bulharskou republiku o převzetí příslušnosti k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu a dne 11. 6. 2026 obdržel informaci, že Bulharská republika svou příslušnost k posouzení žádosti uznala.

6. Rovněž námitka neposouzení žalobcova přesunu do Bulharska je neopodstatněná. Žalovaný se situací v Bulharsku zabýval, pročež odkázal na obsah napadeného rozhodnutí. Žalobce ani nepředkládá argumentaci, která by správnost závěrů žalovaného zpochybňovala. Žalobce neměl v minulosti žádné problémy v Bulharsku a nemá takové problémy ani nyní, pro které by tam nemohl odcestovat. Nebylo zdůvodněno, jak by mohlo dojít k porušení pravidla non-refoulement. Žalobce měl možnost se seznámit s podklady rozhodnutí a případně je doplnit. Ačkoliv žalovaný určil, že dle čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 je příslušným státem k posouzení žádosti žalobce Bulharsko, ve vztahu ke vstupu v účinnost nového nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2024/1351, o řízení azylu a migrace (dále jen „nařízení o řízení azylu a migrace“), které současně zrušilo nařízení č. 604/2013, rozhodl žalovaný o přemístění žalobce podle čl. 42 nařízení o řízení azylu a migrace do Bulharské republiky. Čl. 84 odst. 2 nařízení o řízení azylu a migrace upravuje, že se určí stát příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu v souladu s kritérii, která jsou stanovena v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013. Závěrem žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl jako nedůvodnou.

IV. Posouzení věci krajským soudem

7. Soud v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), bez nařízení jednání (za souhlasu účastníků řízení) přezkoumal nejen v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodnutí, a shledal, že žaloba není důvodná.

8. Soud nejprve ověřil skutková zjištění ze správního spisu. Z údajů poskytnutých žalobcem k žádosti vyplynulo, že do EU přicestoval letecky dne 13. 5. 2026 do Prahy a stejný den chtěl pokračovat do Německa, policií byl ale vrácen zpět na území ČR. Jde o jeho první cestu do EU. K tomu si vyřídil vízum Bulharské republiky s platností do 22. 8. 2026. Jiná víza ani oprávnění k pobytu mu udělena nebyla. O mezinárodní ochranu v jiné zemi nežádal. Je ženatý a má jedno dítě. Manželka i syn se nachází v zemi původu. Je zdravý a neužívá žádné léky. Důvodem žádosti jsou rodinné problémy, konkrétně že sdílí rodina nájemní bydlení společně s rodiči, což způsobuje konflikty. Proto potřebuje v EU vydělat peníze na vlastní bydlení a s rodinou se tak bude moci odstěhovat. V průběhu správního řízení žalobce prokázal svoji totožnost i státní příslušnost dle platného cestovního dokladu. Během pohovoru žalobce potvrdil, že v Bulharsku nikdy nebyl. O tyto víza požádal, protože to bylo nejsnazší a nejrychlejší. Chtěl cestovat za dobrou prací do Německa. V České republice by chtěl zůstat, protože zde jsou dobré podmínky. Nemá konkrétní důvody, pro které by nemohl cestovat do Bulharské republiky, neměl tam v minulosti žádné problémy.

9. Žalovaný správní orgán postupoval ve správním řízení i v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013. Především zkoumal, zda je dána příslušnost ČR k posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Hodnotil jednotlivá kritéria k určení příslušného členského státu pro posouzení předmětné žádosti. V případě žalobce bylo třeba aplikovat kritérium uvedené v článku 12 odstavec 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, neboť ke dni 22. 5. 2026 (podaná žádost) byl držitelem víza Bulharské republiky č. X vydaného dne 12. 2. 2026 v Taškentu s platností od dne 10. 5. 2026 do dne 22. 8. 2026 s možnými 90 dny pobytu na území a jedním možným vstupem. Ke dni 14. 5. 2026 (dne 13. 5. 2026 žalobce na toto vízum přicestoval do České republiky) bylo vízum zneplatněno.

10. Žalovaný s ohledem na výše uvedená zjištění požádal dne 29. 5. 2026 Bulharskou republiku o převzetí příslušnosti k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu a dne 11. 6. 2026 obdržel informaci, že Bulharská republika svou příslušnost k posouzení žádosti uznala. Z uvedeného je zcela zřejmé, z jakého zdroje tato informace pochází (srov. obsah správního spisu).

11. Námitku neposouzení žalobcova přesunu do Bulharska soud shledal také neopodstatněnou. Žalovaný se zabýval situací v Bulharsku např. na str. 4 napadeného rozhodnutí. Žalobce neměl v minulosti žádné problémy v Bulharsku a ani nyní takové problémy nezmínil, pro které by tam nemohl odcestovat.

12. Státem příslušným k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu je prokazatelně Bulharská republika, proto žalovanému nelze vytýkat, že žádost žalobce meritorně neposuzoval. Žalobce ani nepředložil soudu argumentaci, která by správnost závěrů žalovaného zpochybňovala. Nebylo zdůvodněno, jak by mohlo dojít k porušení pravidla non-refoulement. Žalobce za jediný důvod své žádosti uvedl potřebu si vydělat na bydlení, neboť v zemi původu má nesoulad v rodině, protože spolu s manželkou a dítětem bydlí společně se svými rodiči. Relevantní důvody pro úspěšnost azylové žádosti žalobce neuvedl.

13. Žalobce také žalovanému vytýkal nedostatečné posouzení možnosti přesunu žalobce do Bulharska a vedení azylového řízení tam. V této souvislosti soud odkazuje na str. 4 napadeného rozhodnutí, kde se žalovaný správně zabýval existencí závažných důvodů se domnívat, že v Bulharsku dochází k systematickým nedostatkům, pokud jde o azylové řízení a podmínky přijetí žadatelů, které by dosahovaly možného rizika nelidského či ponižujícího zacházení. V uvedené souvislosti žalovaný vycházel především z dokumentu Informace OAMP, Bulharsko ze dne 24. 6. 2025. Na podkladě shromážděných informací soud přisvědčil žalovanému, že v souladu s citovaným nařízením je Bulharsko povinno objektivně a nestranně v souladu se základními zárukami a zásadami azylového práva posoudit žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Ze zajištěných podkladů vyplývá, že azylové řízení v Bulharsku netrpí systematickými nedostatky a podmínky přijetí žadatelů jsou standardní. Z dokumentu také vyplývá, že bulharský azylový systém je plně koherentní s azylovým systémem České republiky, potažmo se standardy EU. Bližší informace jsou uvedeny v napadeném rozhodnutí a v předmětném dokumentu (kompetentní orgány k azylovým žádostem, právní pomoc žadatelům, odvolání, ubytování apod.), jenž je součástí správního spisu.

14. Na úrovni EU (jejích výkonných orgánů, Soudního dvora EU, ESLP) nebylo vydáno žádné závazné rozhodnutí, které by jednoznačně deklarovalo systematické nedostatky řízení ve věci mezinárodní ochrany a přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu v Bulharsku, dosahující dokonce rizika nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu y základních práv EU. Rovněž Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky nevydal žádné stanovisko požadující, aby se členské státy EU zdržely transferu žadatelů o mezinárodní ochranu do Bulharska. Bulharsko je členem EU, státní moc zde dodržuje právní předpisy a lidská práva a je schopna zajistit dodržování lidských práv a právních předpisů i ze strany nestátních subjektů. Bulharsko ratifikovalo a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách a umožňuje činnost právnickým osobám, které dohlížejí nad dodržováním těchto práv. Bulharsko je rovněž považováno za bezpečnou zemi původu členskými státy EU. Také skutečnost, že zde ročně požádají o udělení mezinárodní ochrany desetitisíce uprchlíků, svědčí o neexistenci obav uprchlíků z tamního azylového systému. Žalobci tedy nehrozí v Bulharsku nelidské či ponižující zacházení ve vztahu k vedení řízení ve věci mezinárodní ochrany a zajištění podmínek přijetí žadatelů o mezinárodní ochranu. Systém azylového řízení, včetně odvolacích postupů byl popsán v Informaci OAMP, Bulharsko ze dne 24. 6. 2025. Žalobce ve správním řízení ani v žalobě nijak nezpochybnil kvalitu bulharského azylového řízení. Soud ani žalovaný ve správním řízení rovněž neshledali pochybnosti o kvalitě bulharského azylového řízení.

15. Jako nedůvodnou soud shledal také námitku porušení čl. 17 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kdy žalobce vytýkal žalovanému, že se tímto článkem nezabýval a nevyložil, proč k užití tohoto institutu nepřistoupil. Ze str. 5 (včetně informací ze strany 1 a 2) napadeného rozhodnutí k tomuto vyplývá hodnocení žalovaného, a sice že žalobce nemá na území ČR jiné členy rodiny a současně nebyly zjištěny ani žádné okolnosti hodné zvláštního zřetele. Důvody k použití diskrečního ustanovení v čl. 17 citovaného nařízení tedy nebyly žalovaným shledány.

16. Napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné, bylo řádně odůvodněno. Výroková část rozhodnutí splňuje požadavky na přesnost a určitost, obsahuje všechny podstatné náležitosti dle a netrpí vadami způsobujícími nezákonnost. Námitka nedostatečnosti výroku nebyla žalobcem blíže specifikována.

17. Soud vzal v úvahu, stejně jako žalovaný, že dne 12. 6. 2026 vstoupilo v účinnost nové nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2024/1351, o řízení azylu a migrace (dále jen „nařízení o řízení azylu a migrace“), které současně zrušilo Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013. Dne 12. 6. 2026 také vstoupila v účinnost novelizace provedená S odkazem na nařízení o řízení azylu a migrace se určí stát příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, která byla registrována před 12. 6. 2026, v souladu s kritérii, která byla stanovena v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013. Žalovaný správní orgán tedy postupoval ve správním řízení plně v souladu se , nařízením o řízení azylu a migrace (využil kritéria v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013) a v souladu s tímto určil, že státem příslušným k posouzení žádosti žalobce je Bulharská republika a rozhodl o přemístění žalobce do Bulharské republiky ( nařízení o řízení azylu a migrace).

18. Podle článku 36 odst. 1 písm.a) nařízení o řízení azylu a migrace je příslušný členský stát povinen převzít žadatele a v souladu s odstavcem 3 citovaného ustanovení posoudit jeho žádost o mezinárodní ochranu.

19. Dle článku 17 odst. 4 písm. b) nařízení o řízení azylu a migrace musí být žadatel přítomen v příslušném členském státě.

20. Dle článku 18 odst. 1 nařízení o řízení azylu a migrace platí, že pokud byl žadatel informován o právech a povinnostech a důsledcích jejich nesplnění, nemá nárok na podmínky přijetí stanovené v čl. 17 až 20 přijímací směrnice v žádném jiném členském státě, než ve kterém musí být přítomen dle článku 17 odst. 4 nařízení o řízení azylu a migrace, od okamžiku, kdy mu bylo oznámeno rozhodnutí o tom, že bude přemístěn.

21. Vzhledem k tomu, že žalobce byl dne 3. 7. 2026 informován o svých právech a povinnostech a též o důsledcích nesplnění povinností, bylo rozhodnuto v souladu s čl. 18 odst. 1 též o odnětí přijímacích podmínek stanovených v čl. 17 až 20 přijímací směrnice.

22. Jelikož byly naplněny podmínky pro postup podle přímo použitelného předpisu EU, kdy Bulharská republika jako příslušný členský stát je povinna převzít žalobce, bylo rozhodnuto o přemístění žalobce v souladu s čl. 42 odst. 1 nařízení o řízení azylu a migrace a současně v souladu s čl. 18 odst. 1 citovaného nařízení došlo k odebrání podmínek pro přijetí.

23. Přemístění žadatele z dožadujícího členského státu do příslušného členského státu se provede, jakmile je to z praktického hlediska možné, nejpozději 6 měsíců od akceptace osoby příslušným členským státem. Je-li podána žaloba a současně návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, provede se přemístění nejpozději 6 měsíců od rozhodnutí soudu o nepřiznání odkladného účinku, případně od rozhodnutí soudu ve věci, pokud byl odkladný účinek žalobě přiznán.

V. Závěr a náklady řízení

24. Soud tedy z výše uvedených důvodů žalobu zamítl jako nedůvodnou podle

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl na základě Žalobce ve věci úspěch neměl, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení příslušelo právo na náhradu nákladů řízení, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, a proto mu nebyly přiznány.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 25. srpna 2026

JUDr. Kateřina Mrázová, Ph.D. v. r.

samosoudkyně