Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 A 158/2025 - 79

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci

žalobce: Nemocnice Tišnov, příspěvková organizace, IČO 449 47 909,

sídlem Purkyňova 279, 666 01 Tišnov,

zastoupen Mgr. Janem Tejkalem, advokátem,

sídlem Helfertova 2040/13, 613 00 Brno,

proti

žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj,

sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha 1,

o žalobě proti rozhodnutí ministra pro místní rozvoj ze dne 1. 9. 2025, č. j. MMR-52346/2025-26,

takto:

I. Rozhodnutí ministra pro místní rozvoj ze dne 1. 9. 2025, č. j. MMR-52346/2025-26, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 21 404,10 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Jana Tejkala, advokáta.

Odůvodnění:

I.

Základ sporu

1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí ministra pro místní rozvoj ze dne 1. 9. 2025, č. j. MMR-52346/2025-26 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto tak, že za oprávněné považuje ministr námitky žalobce (jakožto příjemce dotace) ze dne 13. 5. 2025 proti opatření žalovaného (jakožto poskytovatele dotace) ze dne 29. 4. 2025, kterým nebyla podle , o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „“) za porušení části IV, bodu 3 Rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 18. 3. 2023, č. j. 18219/2023-55/1, vyplacena část dotace ve výši 1 144 514,80 Kč. Zároveň bylo rozhodnuto, že námitky příjemce nejsou důvodné (výrokem I.). Dále bylo výrokem II. potvrzeno opatření poskytovatele dotace v bodu I. spočívající v ponížení dotace o částku ve výši 1 144 514,80 Kč, s tím, že tato částka nebude příjemci doplacena.

II.

Průběh řízení, napadené rozhodnutí

2. Žalobci byla na základě jeho žádosti přiznána dotace z Integrovaného regionálního operačního programu (dále jen „IROP“) na projekt „Kybernetická bezpečnost Nemocnice Tišnov“, reg. č. projektu CZ.06.01.01/00/22_004/0000074 (dále jen „Projekt“) v celkové výši 11 445 148 Kč (rozhodnutím žalovaného o poskytnutí dotace ze dne 7. 3. 2023, č. j. MMR-18219/2023-55/2). Účelem projektu byla realizace technických bezpečnostních opatření podle tehdy účinného , o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon o kybernetické bezpečnosti“ či „ZKB“). Přiznaná dotace měla být vyplacena ex post, tedy po realizaci projektu.

3. Za účelem realizace projektu žalobce zahájil zadávací řízení na veřejnou zakázku v otevřeném řízení podle , o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a to dne 22. 9. 2023 uveřejněním formuláře F02 ve Věstníku veřejných zakázek pod evidenčním číslem F2023-042007 a evidenčním číslem zakázky Z2023-042007 (dále jen „veřejná zakázka“). Ve lhůtě pro podání nabídek žalobce obdržel jednu nabídku. Po posouzení nabídky žalobce uzavřel dne 6. 12. 2023 s vybraným dodavatelem smlouvu o dílo a poskytování servisní podpory.

4. Centrum pro regionální rozvoj České republiky (dále jen „Centrum“) jako zprostředkující subjekt Řídicího orgánu IROP (dále jen „ŘO IROP“) provedlo kontrolu veřejné zakázky a vyzvalo žalobce k objasnění a doplnění podkladů výzvami ze dne 15. 11. 2024 a 23. 1. 2025. Žalobce na obě výzvy reagoval a dotazy Centra zodpověděl.

5. Centrum následně vyhodnotilo skutkový stav ve stanovisku k zakázce ze dne 6. 3. 2025 (dále jen „Stanovisko“) tak, že zadavatel se dopustil pochybení, která budou mít dopad na výši poskytnuté dotace. Centrum zejména vytýkalo žalobci, že při zadávání veřejné zakázky postupoval v rozporu s a se zásadou zákazu diskriminace zakotvenou v (viz zjištění A.3 ve Stanovisku), když stanovil, že předmětem plnění veřejné zakázky je dodávka, implementace a podpora provozu v rozsahu:

(1) Opatření ID1 ( , o bezpečnostních opatřeních, kybernetických bezpečnostních incidentech, reaktivních opatřeních, náležitostech podání v oblasti kybernetické bezpečnosti a likvidaci dat (vyhláška o kybernetické bezpečnosti), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „VyKB“, pozn. soudu: zrušena k 1. 11. 2025 zákonem ) – Zvýšení fyzické bezpečnosti,

(2) Opatření ID2 (§ 18 VyKB) – Zvýšení bezpečnosti komunikačních sítí,

(3) Opatření ID3 (§ 19 VyKB) – Zlepšení práce s identitami,

(4) Opatření ID4 (§ 20 VyKB) – Řízení přístupových oprávnění,

(5) Opatření ID5 (§ 21 VyKB) – Zvýšení ochrany před škodlivým kódem,

(6) Opatření ID6 (§ 22 VyKB) – Zlepšení zaznamenávání událostí informačního a komunikačního systému, jeho uživatelů a administrátorů,

(7) Opatření ID7 (§ 23 VyKB) – Zlepšení detekce kybernetických událostí,

(8) Opatření ID8 (§ 24 VyKB) – Zlepšení sběru a vyhodnocení kybernetických bezpečnostních událostí,

(9) Opatření ID10 (§ 26 VyKB) – Zvýšení ochrany s využitím kryptografických prostředků,

(10) Opatření ID10 (§ 26 VyKB) – Zvýšení ochrany s využitím kryptografických prostředků,

(11) Opatření ID11 (§ 27 VyKB) – Zvýšení úrovně dostupnosti informací,

včetně zajištění servisní podpory provozu předmětu veřejné zakázky po dobu 5 let od předání předmětu veřejné zakázky.

6. Centrum dospělo k závěru, že žalobce nedůvodně spojil do předmětu veřejné zakázky vzájemně věcně nesouvisející, resp. vzájemně nepodmíněná a oddělitelná plnění, jež generují odlišné okruhy dodavatelů. Tím měl žalobce dle Centra vytvořit bezdůvodné překážky hospodářské soutěže, když z účasti v zadávacím řízení vyloučil ty potenciální dodavatele, kteří by byli schopni poskytnout zadavateli pouze část požadovaného plnění.

7. Jelikož žalobce se závěry Centra nesouhlasil, podal ke Stanovisku dne 12. 3. 2025 námitky (dále jen „Námitky ke stanovisku“). ŘO IROP v rámci administrativního ověření žádosti o platbu posouzení Centra v rozsahu zjištění A.3 (zjištění A.3, dále jen „zjištění A.1“ v souladu s označením užívaným v Informaci o nevyplacení a pozdějších dokumentech) potvrdil a provedl finanční opravu ve výši 10 % z částky přiznané dotace. Částka nevyplacené dotace tedy činila 1.144.514,80 Kč. Žalobce byl o tomto opatření informován prostřednictvím Informace o nevyplacení části dotace, která byla žalobci doručena dne 29. 4. 2025 (dále jen „Informace o nevyplacení“).

8. Proti opatření o nevyplacení části dotace se žalobce bránil prostřednictvím námitek ze dne 13. 5. 2025 (dále jen „Námitky k Informaci“), v nichž uvedl důvody, proč s posouzením ŘO IROP a nevyplacením dotace nesouhlasí. Ministr pro místní rozvoj (dále jen „ministr“) rozhodl o námitkách žalobce napadeným rozhodnutím tak, že opatření poskytovatele dotace spočívající v ponížení dotace potvrdil. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 2. 9. 2025.

9. Důvodem desetiprocentního krácení dotace byl závěr poskytovatele, že žalobce při zadání veřejné zakázky nedůvodně spojil do jediného předmětu vzájemně oddělitelná plnění, čímž vytvořil překážku hospodářské soutěže a porušil a zásadu zákazu diskriminace podle (ve Stanovisku Centra ze dne 6. 3. 2025).

10. Z napadeného rozhodnutí se podává následující:

11. Ministr potvrdil závěr Centra, že žalobce při zadávání veřejné zakázky porušil a tím, že do jediné veřejné zakázky spojil vzájemně oddělitelná plnění různé povahy, konkrétně: prvky fyzické bezpečnosti (zabezpečení serveroven, dveře, EPS, EZS apod.); dodávky běžné HW a SW infrastruktury; specializovaná kyberbezpečnostní řešení; bezpečnostní analýzy a penetrační testy, ačkoli tato plnění podle žalovaného netvořila neoddělitelný funkční celek a generovala rozdílné okruhy potenciálních dodavatelů. Podle správních orgánů zadavatel vytvořil bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže a omezil účast dodavatelů, kteří byli schopni plnit pouze některé části zakázky.

12. Za nedostatečné bylo označeno tvrzení žalobce, že všechna opatření kybernetické bezpečnosti tvoří jeden nedělitelný celek, s tím, že žalobce pouze obecně odkazuje na zákon o kybernetické bezpečnosti, vyhlášku o kybernetické bezpečnosti, ochranu zdravotnických dat, specifika nemocničního provozu, avšak neuvádí žádné konkrétní technické ani právní požadavky, z nichž by vyplývalo, že všechna plnění musí být pořizována jedním dodavatelem v rámci jediné zakázky.

13. Požadavky ZKB a VyKB představují soubor povinností a cílů, nikoli požadavek na pořízení všech opatření v jedné veřejné zakázce. Odpovědnost za kybernetickou bezpečnost zůstává vždy na povinné osobě, tedy na nemocnici. Ani z bezpečnostního auditu, ani ze studie proveditelnosti nevyplývala nutnost zadat všechna plnění společně.

14. Žalobce tvrdil, že pouze jeden dodavatel může garantovat kompatibilitu všech prvků, koordinaci realizace a jednoznačnou odpovědnost za vady. Taková tvrzení však nebyla nijak konkrétně doložena. Rovněž i vyhláška o kybernetické bezpečnosti předpokládá existenci více významných dodavatelů. Odpovědnost jednotlivých dodavatelů lze ošetřit smluvně s tím, že samotná potřeba koordinace více dodavatelů není důvodem pro omezení hospodářské soutěže.

15. V napadeném rozhodnutí je dále uveřejněna „analýza“ veřejných zakázek z oblasti kybernetické bezpečnosti. Ministr poukázal na řadu obdobných projektů realizovaných nemocnicemi, kraji, zdravotnickými zařízeními a veřejnými institucemi, v nichž byly zakázky na kybernetickou bezpečnost běžně rozděleny na samostatné části (HW, síťová infrastruktura, bezpečnostní nástroje, fyzická bezpečnost, penetrační testování apod.). Z toho dovodil, že rozdělení obdobných zakázek je v praxi běžné, přičemž technické ani organizační důvody nebrání jejich samostatnému zadávání. Ani prostředí nemocnic tedy nepředstavuje výjimku.

16. Dále se zde argumentuje tak, že pro porušení není nutné prokazovat skutečné ovlivnění výsledku zadávacího řízení. Postačuje pouhá možnost ovlivnění soutěže. V této souvislosti ministr poukázal zejména na to, že byla podána pouze jedna nabídka, existuje samostatný okruh dodavatelů běžné ICT infrastruktury a samostatný okruh dodavatelů specializovaných kyberbezpečnostních řešení, nerozdělení zakázky mohlo odradit nebo vyloučit dodavatele schopné plnit pouze některé části předmětu plnění.

17. Ministr dále neakceptoval argument žalobce, že před zahájením zadávacího řízení identifikoval tři dodavatele schopné dodat celý předmět plnění. Podle žalovaného tato skutečnost nevyvrací existenci výrazně širšího okruhu dodavatelů, kteří by byli schopni plnit jednotlivé části zakázky samostatně. Průzkum trhu proto podle něj neprokazuje, že nedošlo k omezení hospodářské soutěže.

18. Závěrem se ministr vyjádřil k finanční opravě se tím, že tuto ve výši 10 % považuje za přiměřenou. Uvedl, že sazba 25 % by byla nepřiměřeně vysoká. Naproti tomu sazba 5 % nepřichází v úvahu vzhledem k rozsahu omezení soutěže, podání jediné nabídky a přeshraničnímu významu nadlimitní zakázky. Sazba 10 % však odpovídá typu porušení spočívajícímu ve stanovení nepřiměřených podmínek souvisejících s předmětem veřejné zakázky, které mohly omezit okruh účastníků.

19. Ministr rovněž odmítl námitku nesprávné kvalifikace porušení podle sazebníku finančních oprav. Dospěl k závěru, že jde o diskriminační podmínky plnění veřejné zakázky, které bezdůvodně omezily hospodářskou soutěž, a proto aplikace položky č. 11 a desetiprocentní sazby odpovídá pravidlům IROP.

III.

Žalobní námitky, vyjádření žalovaného, posouzení věci soudem

20. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán ( věta první , ), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ).

21. Soud rozhodl o věci bez nařízení jednání podle , neboť žalobce s tímto postupem vyjádřil svůj souhlas a žalovaný ve lhůtě nevyjádřil s takovým projednáním věci svůj nesouhlas, má se tedy za to, že s takovým postupem souhlasí.

22. Soud konstatuje, že po podání žaloby proti napadenému rozhodnutí žalovaný soudu sdělil, že toto vykazuje procesní vady, které hodlá odstranit v přezkumném řízení vydáním nového rozhodnutí. Změnové rozhodnutí bylo vydáno dne 12. 2. 2026 pod č. j. MMR-10347/2026-26, žalobce však soudu oznámil, že tímto rozhodnutím uspokojen nebyl, a řízení o původní žalobě proto pokračuje. Současně žalobce podal samostatnou žalobu ke zdejšímu soudu i proti změnovému rozhodnutí, která je vedena pod sp. zn. , jak bylo již výše uvedeno (dne 14. 8. 2026 bylo rozhodnuto tak, že žaloba byla odmítnuta; vizte usnesení č. j. -53).

A) Procesní vady výroku (nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost, nicotnost)

23. První okruh žalobních námitek se týká vad výrokové části napadeného rozhodnutí. Odkazuje na a (dále jen „“). Žalobce namítá, že ve výroku I. byly jeho námitky současně označeny za „oprávněné“ a za „nedůvodné“, zatímco výrokem II. bylo potvrzeno opatření o nevyplacení části dotace. Výroky jsou proto podle žalobce vnitřně rozporné a není z nich jednoznačně seznatelné, jak ministr o námitkách rozhodl. Ve výroku navíc chybí výslovné určení, zda bylo opatření poskytovatele plně oprávněné, částečně oprávněné, nebo neoprávněné, jak vyžaduje rozpočtových pravidel, a rozhodnutí nesprávně odkazuje na upravujícího opožděné či nepřípustné odvolání. Tyto vady podle žalobce způsobují nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost, případně mohou vést až k jeho nicotnosti.

24. Žalobce zdůrazňuje, že výrok je nejdůležitější a nepostradatelnou součástí každého správního rozhodnutí, a jako takový musí být jasný, určitý, srozumitelný a proveditelný. K požadavkům na výrok pak odkázal na literaturu, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2007, č. j. -63 a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 12. 1997, č. j. -22. K nesrozumitelnosti odkazuje na judikaturu správních soudů (např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2019, č. j. -39, rozsudek NSS ze dne 6. 3. 2006, č. j. -55). Nesrozumitelný výrok rozhodnutí pak dle Nejvyššího správního soudu představuje nesrozumitelnost samotného projevu vůle správního orgánu, což by v důsledku mohlo znamenat i nicotnost takového rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2006, č. j. -55).

25. Žalovaný konstatuje, že napadené rozhodnutí rovněž i podle jeho názoru trpí procesními vadami způsobujícími jeho nepřezkoumatelnost. Ve svém závěrečném stanovisku výslovně uvádí, že ponechává na úvaze soudu, zda napadené rozhodnutí zruší. Současně naznačuje, že v případě jeho zrušení by podle názoru žalovaného měla být odmítnuta žaloba proti následnému změnovému rozhodnutí, vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. .

26. Soud o těchto procesních námitkách uvážil takto:

27. Soud konstatuje, že ačkoliv výrok žalobou napadeného rozhodnutí vykazuje jisté obsahové nesrovnalosti, i přesto je srozumitelné, jsou v něm obsaženy právní úvahy, na jejichž základě žalovaný posoudil otázky stěžejní pro toto řízení, a je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí. Uvedené je v souladu s konstantní judikaturou, podle které musí být z odůvodnění seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2010, č. j. -46, ze dne 4. 2. 2010, č. j. -53, ze dne 23. 7. 2009, č. j. -109, či ze dne 31. 3. 2004, č. j. -35, a v neposlední řadě na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 1993, č. j. -23). Soud má za to, že žalovaný těmto povinnostem dostál.

28. Nejvyšší správní soud se v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. -130, publ. pod č. NSS, vyjádřil tak, že: „Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost [ve smyslu ] lze považovat zejména ta rozhodnutí, která postrádají základní zákonné náležitosti, z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo rozhodnuto, která zkoumají správní úkon z jiných než žalobních důvodů (pokud by se nejednalo o případ zákonem předpokládaného přezkumu mimo rámec žalobních námitek), jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním, která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné.“

29. Je pravdou, že výrok napadeného rozhodnutí není formulován zcela zdařile. Z celkového kontextu, tedy zejména s přihlédnutím k odůvodnění toho rozhodnutí, však vyplývá, že výrok odpovídá odůvodnění a nenastala zde tedy situace, předvídaná shora citovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu, že by „výrok byl v rozporu s odůvodněním“. V dané věci je zřejmé, že se jednalo o chybu v psaní. Do výroku ad I. se pravděpodobně nedopatřením dostala formulace „námitky příjemce ze dne 13. 5. 2025 … považuji za oprávněné“, ačkoliv v další větě je uvedeno, že „námitky příjemce nejsou důvodné“, přičemž výrok ad II. uvádí, že „Potvrzuji opatření poskytovatele dotace uvedené v bodu I., tj. ponížení dotace“ o předmětnou částku, o níž není sporu, s tím, že „Uvedená částka nebude příjemci vyplacena.“ V odůvodnění napadeného rozhodnutí na str 9 až 10 je dále nade vši pochybnost uvedeno, že „Po posouzení veškerých předložených podkladů lze dospět k závěru, že Centrum na základě zjištěného skutkového stavu věc posoudilo správně. Opatření poskytovatele dotace, kterým nebyla na základě administrativního ověření žádosti o platbu vyplacena část dotace, je nutné považovat po posouzení veškerých předložených podkladů za oprávněné.“

30. Podle § 14e odst. 3 rozpočtových pravidel: „V rozhodnutí o námitkách se rozhodne o tom, zda opatření poskytovatele bylo plně oprávněné, částečně oprávněné nebo zda oprávněné nebylo. Proti rozhodnutí o námitkách se nelze odvolat.“

31. Podle soudu vyhovuje dikci § 14e odst. 3 rozpočtových pravidel, pokud je ve výroku uvedeno, že se potvrzuje opatření poskytovatele dotace, z čehož a dalšího kontextu lze dovodit, že se jedná o opatření „plně“ oprávněné. (A contrario, v ostatních dvou případech by muselo být výslovně uvedeno, že opatření je „částečně oprávněné“ či že „oprávněné nebylo“).

32. Nesprávně použitý odkaz na ustanovení soud nepovažuje za vadu takového charakteru, která by měla za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí.

33. Podle : „Nicotné je rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu. Nicotné je dále rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu.“

34. Podle : „Zjistí-li soud, že rozhodnutí trpí takovými vadami, které vyvolávají jeho nicotnost, vysloví rozsudkem tuto nicotnost i bez návrhu. Pokud se důvody nicotnosti týkají jen části rozhodnutí, soud vysloví nicotnou jen tuto část rozhodnutí, jestliže z povahy věci nevyplývá, že ji nelze oddělit od ostatních částí rozhodnutí“.

35. Usnesení NSS ze dne 12. 3. 2013, č. j. -65, publ. pod č. 2837/2013 Sb. NSS, uvádí následující: „Uvedená ustanovení i tedy používají pojem nicotnosti rozhodnutí, avšak nepodávají jeho úplnou legální definici a charakteristiku. Na to již upozornil rozšířený senát v citovaném rozsudku čj. -74. V tomto judikátu se proto rozšířený senát nicotností rozhodnutí a její povahou podrobněji zabýval a uvedl následující skutečnosti:

36. „Nicotnost (někdy též označována jako nulita, paakt, absolutní zmatečnost, pseudorozhodnutí, non negotium, zdánlivý akt, pa-akt. právní nullum, neexistence, naprostá (absolutní) neplatnost, či dokonce procesní potrat) představuje specifickou kategorii vad správních rozhodnutí. Tyto vady jsou však vzhledem ke své povaze vadami nejzávažnějšími, nejtěžšími a rovněž i nezhojitelnými. Rozhodnutí, které jimi trpí, je rozhodnutím nicotným. Nicotné rozhodnutí však není ,běžným’ rozhodnutím nezákonným, nýbrž ,rozhodnutím’, které pro jeho vady vůbec nelze za veřejněmocenské rozhodnutí správního orgánu považovat, a které není s to vyvolat veřejnoprávní účinky. Zatímco v případě, ,běžných’ vad správních rozhodnutí se na tato, s ohledem na uplatnění zásady presumpce platnosti a správnosti správních aktů, hledí jako na rozhodnutí existující a způsobilá vyvolávat příslušné právní důsledky a působit tak na sféru práv a povinností jejich adresátů, v případě nicotných správních rozhodnutí se ani tato zásada neuplatní. Z povahy vad způsobujících nicotnost pak plynou i příslušné právní následky. S nejtěžšími vadami jsou tak nutně spojeny i ty nejtěžší následky. Proto není nikdo povinen nicotné správní rozhodnutí respektovat a řídit se jím. Hledí se na něj, jako by vůbec neexistovalo, pročež tedy jde o nezhojitelné právní nic. Nicotnost nelze zhojit ani uplynutím času. Definičně lze za nicotný správní akt považovat akt, který vykazuje tak závažné vady, že vůbec není schopen vyvolat žádné právní účinky. Logicky jde o právní nullum a platí zásada ,quod nullum est, nullum produit effectum’ (srov. Máša, M. K otázce tzv. nicotných správních aktů. Správní právo, 1972, č. 3, s. 139). Na tyto teoretické závěry, v důsledku dlouhodobé absence výslovné pozitivněprávní úpravy nicotnosti, nejprve navázala správní judikatura, zejména Vrchního soudu v Praze [srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 3. 1995, sp. zn. -20, kde se uvádí, že ,právní úprava [...] nevypočítává důvody nicotnosti aktu a ponechává právní teorii a soudní praxi, aby samy vymezily okruh případů, kdy vady aktu dosahují takové míry, že již o aktu vůbec nelze hovořit. Judikatura Vrchního soudu v Praze považuje za důvody nicotnosti aktu např. těžké vady působnosti a příslušnosti, zásadní nedostatky projevu vůle vykonavatele veřejné správy (absolutní nedostatek formy, neurčitost nebo nesmyslnost), požadavek plnění, které je trestné nebo absolutně nemožné, uložení povinnosti nebo založení práva něčemu, co v právním slova smyslu vůbec neexistuje apod. Stejný význam pak má i nedostatek podkladu k vydání aktu, např. uložení povinnosti podle již zrušeného právního předpisu.’] a posléze i Nejvyššího správního soudu [srov. např. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, čj. -96, č. 793/2006 Sb. NSS, podle jehož právních závěrů nicotný je správní akt, který trpí natolik intenzivními vadami, že jej vůbec za rozhodnutí ani považovat nelze. Takovými vadami jsou např. absolutní nedostatek pravomoci, absolutní nepříslušnost rozhodujícího správního orgánu, zásadní nedostatky projevu vůle vykonavatele veřejné správy (absolutní nedostatek formy, neurčitost, nesmyslnost), požadavek plnění, které je trestné nebo absolutně nemožné, uložení povinnosti nebo založení práva něčemu, co v právním smyslu vůbec neexistuje, či nedostatek právního podkladu k vydání rozhodnutí. K nicotnosti soud přihlíží z úřední povinnosti].“

37. „Současná právní úprava, judikatura i doktrína tedy považují nicotnost za samostatný právní institut, který je odlišný od institutu nezákonnosti z hlediska právních účinků dotyčného správního aktu. Nezákonné rozhodnutí existuje, je právně závazné, vynutitelné a vychází se z presumpce jeho správnosti, dokud není zrušeno. Proti němu lze brojit opravnými či dozorčími prostředky, avšak pokud tyto nejsou včas a řádně uplatněny, zůstává nezákonné rozhodnutí objektivně existující a nelze ho již odstranit. Naproti tomu se na nicotné rozhodnutí vždy hledí jako na neexistující, zdánlivé, nezakládající žádné právní následky, a proto nemusí být respektováno, a veřejnou mocí dokonce ani nesmí být vynucováno. Nicotnost nelze zhojit uplynutím času, a může tak k ní být přihlédnuto kdykoliv z úřední povinnosti.“ (usnesení NSS ze dne 12. 3. 2013, č. j. -65, publ. pod č. 2837/2013 Sb. NSS).

38. Je tedy zjevné, že napadené rozhodnutí žádnou z vymezených závažných vad netrpí, a není tedy nicotné, rovněž není ani nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost.

B) (Ne)rozdělení veřejné zakázky na části

39. Druhý a stěžejní okruh žalobních námitek směřuje proti závěru, že měl veřejnou zakázku rozdělit na části. Žalobce tvrdí, že stavebně-elektrotechnické a slaboproudé práce, dodávka nového řešení SW/HW infrastruktury (hardwarové a softwarové infrastruktury), kybernetická bezpečnostní zařízení a provedení bezpečnostní analýzy a penetračních testů tvoří jediný, technicky, funkčně, časově a provozně provázaný celek, zatímco žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí rozlišuje čtyři samostatné a vzájemně nesouvisející celky.

40. Žalobce dále odkazuje na napadené rozhodnutí a argumentaci žalovaného k jednotlivým námitkám k informaci, zejm. poukazuje na nutnost soutěžit předmět veřejné zakázky jako jeden celek.

41. Žalobce především nesouhlasí se závěrem žalovaného, že porušil a tím, že nerozdělil veřejnou zakázku na části. Žalobce od počátku tvrdí, že předmět veřejné zakázky tvořil jediný technicky, funkčně, časově a provozně provázaný celek sloužící k dosažení jediného cíle, jímž bylo vytvoření bezpečného a komplexně chráněného informačního prostředí nemocnice v souladu se zákonem o kybernetické bezpečnosti a prováděcí vyhláškou. Ve svých námitkách žalobce podrobně vysvětlil, že jednotlivá bezpečnostní opatření jsou vzájemně provázaná, navazují na sebe a jejich funkčnost je podmíněna řádnou implementací ostatních částí systému. Rozdělení zakázky mezi více dodavatelů by vytvářelo významná rizika nekompatibility jednotlivých řešení, komplikace při jejich integraci do stávající infrastruktury nemocnice, nejasnosti při uplatňování odpovědnosti za vady a zvýšené náklady na koordinaci plnění. Žalobce zvláště poukazoval na specifické prostředí nemocnice, v němž jakékoliv selhání kybernetické ochrany může ohrozit dostupnost zdravotní péče i ochranu citlivých zdravotnických dat. Z tohoto důvodu bylo legitimním požadavkem zajištění jednotné odpovědnosti jednoho dodavatele za celé řešení. Předmět veřejné zakázky proto nebyl tvořen samostatnými nesouvisejícími celky, jak tvrdí žalovaný. Naopak jednotlivá plnění představovala dílčí komponenty jednoho funkčního systému. Stavebně-technické úpravy byly nezbytné pro zajištění fyzické bezpečnosti IT infrastruktury, dodávka HW a SW infrastruktury tvořila technický základ řešení, bezpečnostní nástroje zajišťovaly vlastní kybernetickou ochranu a penetrační testy představovaly závěrečnou ověřovací fázi celého systému. Každá z těchto částí byla funkčně závislá na ostatních.

42. Žalobce rovněž namítá, že žalovaný se s jeho argumentací řádně nevypořádal. Přestože žalobce podrobně popsal konkrétní technické, provozní a organizační důvody nerozdělení zakázky, žalovaný je odmítl pouze obecnými tvrzeními bez přesvědčivého vysvětlení, proč uvedená rizika nepovažuje za relevantní. Odůvodnění napadeného rozhodnutí navíc neumožňuje zjistit, jaký konkrétní okruh dodavatelů měl být údajně diskriminován. Žalovaný pouze obecně tvrdí existenci odlišných skupin dodavatelů, aniž by tento závěr opřel o konkrétní skutková zjištění. Žalobce je proto přesvědčen, že nerozdělení veřejné zakázky bylo odůvodněno jeho legitimními potřebami a že se nedopustil porušení ani .

43. Žalobce v rámci Námitek ke stanovisku, jakož i v rámci Námitek k informaci rozvinul podrobnou argumentaci, proč nebylo veřejnou zakázku možné rozdělit, přičemž v žalobě z těchto námitek cituje, zejména odkazuje na to, co uvedl v Námitkách ke stanovisku.

44. Žalobce dále doplnil, že kybernetická bezpečnost nemocnice představuje komplexní a propojený celek, jehož jednotlivé části musí být vzájemně plně kompatibilní, s tím, že měl oprávněnou obavu, že rozdělením veřejné zakázky na části by vzniklo riziko nekompatibility jednotlivých plnění nebo komplikace při jejich integraci do stávajícího prostředí nemocnice. Při zabezpečení citlivých zdravotních dat pacientů je naprosto klíčové, aby veškerá plnění fungovala jako jeden ucelený a bez problémů spolupracující celek. Nadto rozdělení veřejné zakázky na části by přineslo nejen riziko technologických komplikací, ale také zvýšené organizační a časové náklady spojené s koordinací více dodavatelů.

45. Podle názoru žalobce, vyjádřeného v Námitkách proti stanovisku, stanovuje možnost rozdělit veřejnou zakázku na části; povinnost takto učinit lze dovodit ve vztahu k , ale pouze v případech, kdy zadavatel nedoloží důvodnost nerozdělení. Podle , který zakazuje bezdůvodné omezení hospodářské soutěže, tedy a contrario důvodné omezení hospodářské soutěže umožněno je. Žalobce tedy z výše uvedených důvodů nepřistoupil na rozdělení veřejné zakázky na části, protože by to bylo v rozporu s oprávněnými a odůvodněnými potřebami žalobce a nebylo by možné dostatečně eliminovat rizika či obtíže s rozdělením spojené.

46. Žalobce poukazuje na to, že v Námitkách ke stanovisku uvedl konkrétní a jednoznačnou argumentaci, proč nebylo možné rozdělení veřejné zakázky na části. Žalovaný se však podle jeho názoru s touto argumentací nedokázal přezkoumatelně vypořádat a pouze paušálně konstatoval shora uvedené (viz odst. 27-36 žaloby). Žalobci není zřejmé, na základě jakých skutečností poskytovatel ke svým závěrům dospěl a proč neuznal argumentaci žalobce. Rozhodnutí se se shora uvedenou argumentací žalobce vůbec nevypořádává. Žalovaný nevysvětlil, proč neakceptoval doložené riziko nekompatibility, potřebu jednotné odpovědnosti či specifika nemocničního prostředí. Žalobce dále vysvětlil, proč pro něj nemá význam pořizování fragmentárního dílčího plnění, ale pouze plnění jako celku, a proč z toho důvodu nerozdělil veřejnou zakázku na části, když pro naplnění účelu veřejné zakázky je třeba pořídit komplexní a jednotné plnění, což odůvodnil. Navíc dodává, že komplexní plnění představuje jinou kvalitu než samostatně pořizované dílčí fragmentární části. Doplňuje, že uvedený postup mu doporučila společnost AJL, s.r.o., odborník v oblasti kybernetické bezpečnosti a zpracovatel studie proveditelnosti.

47. Žalobce poukazuje na to, že v daném případě bylo třeba s ohledem na zajištění co nejvyšší úrovně kyberbezpečnosti, aby se s prostředím žalobce seznámil co nejmenší počet dodavatelů, což je vlastní i postupu podle ZKB a VyKB, proto i z tohoto důvodu nedošlo k rozdělení veřejné zakázky na části.

48. Dále žalobce uvádí, že podle tvrzení žalovaného měl postupovat nezákonně, když „… spojil tak (i) stavebně-elektrotechnické a slaboproudé práce, (ii) dodávku nového řešení SW/HW infrastruktury, (iii) kybernetická bezpečnostní zařízení a (iv) provedení bezpečnostní analýzy a penetračních testů, do jediného předmětu veřejné zakázky, byť se jedná o vzájemně věcně nesouvisející, resp. vzájemně nepodmíněná a oddělitelná plnění …“ Žalobce se k uvedenému vyjadřuje v žalobě takto:

„Stavebně-elektrotechnické a slaboproudé práce" (ad (i)) nelze považovat za samostatnou část veřejné zakázky, neboť se jednalo o dílčí drobné úpravy a instalace technologií nezbytných pro zajištění fyzické bezpečnosti IT infrastruktury, nikoliv o stavebně-elektrotechnické a slaboproudé práce, které mají charakter samostatných stavebních prací ve smyslu stavebního zákona (, ve znění pozdějších předpisů). Tyto dodávky běžně dodávají dodavatelé, kteří dodávají informační a komunikační technologie, resp. dodávky kybernetické bezpečnosti s datovými rozvody, přičemž se jednalo o následující plnění: EZS – zabezpečení vstupu do serverovny; EPS – doplnění 2 ks požárního hlásiče kouře, 2 ks teplotního hlásiče a doplnění adresního bodu stávající ústředny; CCTV – doplnění 2 ks kamer; klimatizace – doplnění 1 ks klimatizace do serverovny; bezpečnostní dveře – dodávka 2 ks protipožární dveře a 1 ks bezpečnostní dveře.

„Dodávka nového řešení SW/HW infrastruktury“ (ad (ii)) opět nepředstavuje samostatnou část, jednalo se o dodávky informačních a komunikačních technologií, které běžně dodávají dodavatelé v oblasti zlepšení kybernetické bezpečnosti.

„Kybernetická bezpečnostní zařízení“ ad (iii) - v tomto případě není jasné, jakou „část“ má žalovaný na mysli. Celá veřejná zakázka zlepšuje kybernetickou bezpečnost, kterou běžně dodávají dodavatelé v oblasti kybernetické bezpečnosti.

„Provedení bezpečnostní analýzy a penetračních testů“ (ad (iv)) též netvoří samostatnou část. Bezpečnostní analýzy a penetrační testy provádí zejména dodavatelé v oblasti zlepšení kybernetické bezpečnosti.

Z výše uvedeného tedy není jasné tvrzení žalovaného o nedělení na „části“, když všechna plnění běžně dodávají dodavatelé v oblasti zlepšení kybernetické bezpečnosti. Žalobce se domnívá, že poskytovatel dotace účelově rozdělil předmět veřejné zakázky na „části“, přičemž tyto přesně nespecifikoval ve vztahu k předmětu veřejné zakázky.

49. Postup poskytovatele dotace podle žalobce v kontextu shora uvedeného odporuje , dle něhož má správní orgán svoje rozhodnutí náležitě odůvodnit.

50. Žalobce uvádí, že řádně odůvodnil, proč nedošlo k nerozdělení veřejné zakázky na části (v žalobě i v Námitkách k Informaci). Rozporuje, že by pouze paušálně konstatoval, že nerozdělení bylo nutné s ohledem na požadavky VyKB, s tím, že každá veřejná zakázka je jedinečná a je předmětem samotného postupu/přezkumu ze strany dozorových orgánů. Praxe jiných zadavatelů veřejných zakázek není pro žalobce závazná, neboť je třeba vždy vycházet z konkrétních okolností každého případu.

51. Dále příkladmo uvádí veřejnou zakázku „Kybernetická bezpečnost poskytovatelů ZS následné péče Pardubického kraje“ zadavatele Pardubický kraj (https://zakazky.pardubickykraj.cz/contract_display_4921.html [cit. 24.10.2025]). Zde byla zakázka zadána jako jediná a nerozdělená zejména co se týče opatření kategorizovaných žalovaným do celků (ii), (iii) a (iv), s tím, že předmětem plnění bylo i provedení penetračních testů a testů zranitelnosti, tedy plnění zařazované žalovaným do celku (iv.). Žalobce k tomu dále odkazuje na další příklady veřejných zakázek, které nebyly zadavateli rozděleny na části. Žalobce tedy nesouhlasí se žalovaným v tom, že by všechny veřejné zakázky na kybernetickou bezpečnost byly zadávány po částech, nýbrž praxe je u jednotlivých zadavatelů různá.

52. Žalobce odkázal na možnost postupu dle , tedy že mohl veřejnou zakázku rozdělit a část plnění pořídit mimo zadávací řízení. Konkrétně takto mohl žalobce pořídit předměty plnění v rámci Centrem navrhovaného celku (i) a celku (iv), které Centrum shledává jako nejvíce problematické, neboť v rámci celku (i) spatřuje provádění stavebních prací (což žalobce vylučuje, neboť se jedná maximálně o montáž v rámci dodávky), a v rámci celku (iv) Centrum shledává specializované činnosti penetračního testování (což je však dnes už běžně dostupné plnění zejména dodavatelů v oblasti kybernetické bezpečnosti). Žalobce se tak nemohl dopustit diskriminace žádného dodavatele, když plnění odpovídající celku (i) a (iv) mohl pořizovat mimo režim zákona, a tudíž nemohli být diskriminováni dodavatelé tohoto plnění. Zároveň nemohli být diskriminováni ani dodavatelé zbývajícího plnění, když dílčí plnění dle předchozí věty jsou běžně dostupná a dodavateli v oblasti kybernetické bezpečnosti běžně dodávána.

53. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že podstatou sporu je podle něj posouzení, zda žalobce mohl a měl rozdělit zakázku na více částí. Žalovaný zastává názor, že předmět zakázky obsahoval minimálně dvě věcně odlišné oblasti plnění, které bylo možné soutěžit samostatně. Žalobce však neprokázal existenci konkrétních technických, právních ani bezpečnostních důvodů, které by rozdělení zakázky bránily.

54. Podle žalovaného žalobce argumentoval pouze obecně riziky spojenými s více dodavateli, aniž by tato tvrzení byla podložena konkrétními zjištěními z kybernetického auditu, studie proveditelnosti nebo jiných dokumentů. Ani z těchto podkladů podle žalovaného nevyplývá, že by realizace zakázky více dodavateli byla nemožná nebo neúměrně riziková. Naopak dokumentace projektu výslovně počítá s účastí více dodavatelů jak v realizační, tak provozní fázi projektu.

55. Žalovaný dále poukázal na § 8 vyhlášky o kybernetické bezpečnosti, který předpokládá spolupráci s více významnými dodavateli, a dovozuje z něj, že právní úprava kybernetické bezpečnosti sama o sobě nevyžaduje plnění jediným dodavatelem.

56. Dále žalovaný odmítl tvrzení žalobce, že požadavky vyplývající ze zákona o kybernetické bezpečnosti a prováděcí vyhlášky odůvodňovaly zadání zakázky jako jediného celku. Zdůraznil, že uvedené předpisy vymezují bezpečnostní požadavky na výsledný stav, nikoliv způsob, jakým mají být potřebná plnění pořízena. ZKB a VYKB podle něj určují „co“ má být zajištěno, zatímco stanoví „jak“ má být nakupováno.

57. Žalovaný připomněl, že zadavatel mohl případná bezpečnostní rizika řešit nástroji umožněnými , například zvláštními bezpečnostními opatřeními podle , což však neučinil. Namísto toho pouze spojil jednotlivá plnění do jediné zakázky, aniž by provedl řádnou úvahu o zachování hospodářské soutěže.

58. Podle žalovaného nebyl průzkum trhu proveden způsobem, který by ověřoval možnost rozdělení zakázky. Žalobce oslovil pouze dodavatele schopné realizovat celý předmět plnění a nezjišťoval existenci dodavatelů schopných plnit jednotlivé části samostatně. Proto si neopatřil podklady pro posouzení, zda by rozdělení zakázky vedlo k širší soutěži a výhodnějším nabídkám.

59. Žalovaný dále odkázal na analýzu obdobných veřejných zakázek, z níž podle něj vyplývá, že zakázky v oblasti kybernetické bezpečnosti bývají běžně rozdělovány na části a že existuje okruh dodavatelů schopných realizovat jednotlivá dílčí plnění, kteří se však neúčastní soutěží zaměřených na komplexní dodávky kybernetické bezpečnosti. Tito dodavatelé mohli být nerozdělením zakázky diskriminováni.

60. Žalovaný odkázal zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2020, č. j. -84, podle něhož je zadavatel při spojení souvisejících plnění povinen zvažovat, zda není nezbytné zakázku rozdělit na dílčí části tak, aby nebyl nepřiměřeně zúžen okruh potenciálních dodavatelů. Podle žalovaného žalobce takovou úvahu neprovedl nebo ji nijak konkrétně nezdokumentoval.

61. Městský soud dospěl k závěru, že druhý okruh žalobních námitek je důvodný. Je totiž třeba vycházet z , podle něhož: „Zadavatel může rozdělit veřejnou zakázku na více částí, pokud tím neobejde povinnosti stanovené tímto zákonem. Pokud zadavatel zadává více částí veřejné zakázky v jednom zadávacím řízení, vymezí rozsah těchto částí a stanoví pravidla pro účast dodavatele v jednotlivých částech a pro zadání těchto částí.“ Současně je však třeba postupovat v souladu se zásadou zákazu diskriminace, vyjádřenou v : „Ve vztahu k dodavatelům musí zadavatel dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.“ Z ustanovení tedy nevyplývá povinnost veřejnou zakázku rozdělit, nýbrž možnost tak učinit. Povinnost zakázku rozdělit přichází v úvahu za situace, kdy by nerozdělení vedlo k bezdůvodnému omezení hospodářské soutěže, jak uvádí ustanovení : „Zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.“

62. K uvedené problematice soud upozorňuje na následující východiska, obsažená v komentáři, dostupném prostřednictvím právního informačního systému ASPI (PODEŠVA, V., VOTRUBEC, J., SOMMER, L., FLAŠKÁR, M., HARNACH, J., MĚKOTA, J., JANOUŠEK, M. a kol., Zákon o zadávání veřejných zakázek: Komentář, Wolters Kluwer, stav k 1. 2. 2024, k ): „V je patrný posun směrem k prosazování v praxi co nejčastějšího rozdělování veřejných zakázek na části, což má přispět k vyšší účasti malých a středních podniků v soutěži, a to i v případě zadávání veřejných zakázek s větším rozsahem požadovaného plnění (dodávky větších celků atd.) a celkovou vysokou předpokládanou hodnotou. Rozdělení veřejné zakázky na části by tak měl zadavatel důkladně zvážit, přičemž v případě nadlimitní veřejné zakázky je zadavatel povinen své eventuální rozhodnutí o zadání takové veřejné zakázky bez jejího rozdělení na části odůvodnit v zadávací dokumentaci nebo v písemné zprávě zadavatele [srov. , z nějž je nejlépe patrný příklon zákonodárce k prosazování rozdělení veřejné zakázky na části.“

63. Zároveň je zde však zdůrazněno, že: „Navzdory výše uvedenému z komentovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že bez dalšího je pouze možností, nikoli povinností zadavatele veřejnou zakázku rozdělit na části. Rozhodnutí v konkrétních případech by tak zadavatelé měli činit předně na základě kritéria samotné oddělitelnosti jednotlivých součástí předmětu plnění veřejné zakázky a dále na základě ostatních ustanovení zákona, zejména zásad zadávání veřejných zakázek dle jeho § 6. Z judikatury například vyplývá, že nevyužití práva zadavatele rozdělit veřejnou zakázku na části může za určitých okolností představovat skrytou diskriminaci dodavatelů (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. ). Tato diskriminace může nastat v případě, kdy neexistují důvody, které by zadavateli umožňovaly veřejnou zakázku na části nerozdělit, současně sloučení jednotlivých částí do jednoho celku zužuje okruh potenciálních dodavatelů oproti situaci, kdy by k rozdělení na části došlo. Zároveň je však třeba podotknout, že v konkrétních případech by naopak rozdělení veřejné zakázky na části (např. pouze s ohledem na nepřekrývající se množiny dodavatelů schopných realizovat jednotlivé části) mohlo pro zadavatele přinášet neúměrná rizika či nepřiměřené obtíže. Typickým příkladem jsou veřejné zakázky na stavební práce včetně souvisejících dodávek a služeb ve složitých podmínkách, u nichž kvalita výsledného plnění závisí nejen na kvalitě plnění jednotlivých dílčích částí, ale ve srovnatelné míře i na vzájemné koordinaci a provázanosti realizace těchto dílčích plnění a na řízení jejich realizace na úrovni generálního dodavatele. Rozdělení těchto (či obdobných, vykazujících srovnatelné aspekty) veřejných zakázek na části by v konkrétních případech mohlo pro zadavatele znamenat neúměrné riziko zvýšených nákladů na odstraňování vad, případně nemožnost či značně ztíženou možnost domoci se odpovědnosti konkrétního dodavatele určité části veřejné zakázky v případě, kdy se porušení povinnosti tohoto dodavatele promítlo na vlastnostech dodaného plnění jako celku“. To však je přesně případ žalobce.

64. V nyní posuzované věci lze dát za pravdu žalobci, že jednotlivá plnění tvořila funkčně propojený celek směřující k zajištění kybernetické bezpečnosti nemocnice. Zadavatel byl oprávněn usilovat o jednotnou, vzájemně kompatibilní a koordinovanou realizaci bezpečnostních opatření jedním dodavatelem. Podle ZKB (zrušen , o kybernetické bezpečnosti, k 1. 11. 2025): „Bezpečnostním opatřením se rozumí souhrn úkonů, jejichž cílem je zajištění bezpečnosti informací v informačních systémech a dostupnosti a spolehlivosti služeb a sítí elektronických komunikací v kybernetickém prostoru.“

65. Žalobce přesvědčivě vyložil, proč podle něj nebylo možno s ohledem na specifičnost dané zakázky tuto rozdělit na několik částí. Poukázal na to, že „plnění uvedená v předmětu veřejné zakázky tvoří jeden komplexní a funkčně provázaný celek, jehož jednotlivé části jsou vzájemně technicky, provozně i časově podmíněny. Stavebně-elektrotechnické práce (celek (i)) představují nezbytný základ pro instalaci a provoz informační infrastruktury (celek (ii)), na niž bezprostředně navazuje implementace specializovaných bezpečnostních nástrojů (celek (iii)). Tyto nástroje přitom vyžadují jednotné prostředí, kompatibilní hardwarové a softwarové komponenty a společnou správu, kterou zajišťuje právě jednotné technické řešení vytvořené v rámci celé zakázky. Služby penetračního testování (celek (iv)) pak představují závěrečnou ověřovací fázi celého systému, jejímž cílem je prověřit funkčnost, bezpečnost a vzájemnou interoperabilitu všech předchozích komponent, a odhalit případné nedostatky před jeho plným uvedením do provozu. Jednotlivá plnění tvořící předmět veřejné zakázky tak na sebe bezprostředně navazují, a bez zajištění odpovídající úrovně kterékoli z částí by ostatní části nebyly schopné samostatně splnit svou funkci a ochránit žalobce před kybernetickými hrozbami. Není možné vyjmout žádné dílčí plnění, aniž by bylo možné splnit a garantovat požadovanou funkčnost celého díla. Stejně tak selhání či nedostatek v jedné oblasti (např. fyzická bezpečnost) má přímý dopad na funkčnost a bezpečnost ostatních oblastí (např. bezpečnost sítí, dostupnost dat). Žalobce zdůrazňuje, že prostřednictvím jediného funkčního celku tak dochází k plnění účelu veřejné zakázky, kterým je „vytvoření dostatečně robustního a bezpečného prostředí informačních technologií, které slouží pro zajištění chodu procesů Nemocnice Tišnov, příspěvková organizace“ (srov. str. 5 zadávací dokumentace). Dílčí plnění by nebylo způsobilé naplnit účel sledovaný veřejnou zakázkou. Zároveň bylo zapotřebí takové komplexní řešení implementovat najednou, neboť pouze všechna plnění v souhrnu jsou způsobilá zajistit celistvou ochranu před kybernetickými hrozbami prostřednictvím „nepropustného“ systému. V případě rozdělení této veřejné zakázky na části by vzniklo riziko nekompatibility jednotlivých plnění nebo komplikace při jejich integraci do stávajícího prostředí nemocnice. Při zabezpečení citlivých zdravotních dat pacientů je naprosto klíčové, aby veškerá plnění fungovala jako jeden ucelený a bez problémů spolupracující celek. Zadavatel tak byl veden snahou neohrozit chod nemocnice, tj. zejména poskytování zdravotní péče, a maximálně chránit data pacientů.“ (pozn.: zvýrazněno soudem“). Společné zadání proto nelze považovat za bezdůvodné omezení hospodářské soutěže. Soud s výše uvedenou argumentací žalobce souhlasí.

66. Rovněž je třeba dát žalobci za pravdu v tom, že každá veřejná zakázka je jedinečná a je třeba vycházet z konkrétních okolností daného případu, proto praxe jiných zadavatelů veřejných zakázek není pro žalobce závazná.

67. Soud odkazuje na pasáže, na které žalobce poukázal jako na nosné argumenty, uplatněné v námitkách ke stanovisku, s tím, že s nimi souhlasí: „Dle ZKB všechna technická opatření spolu věcně souvisí nebo jsou propojena, tak aby se zabránilo náhodné ztrátě, zničení nebo poškození dat zpracovávaných zadavatelem („dostupnost, integrita a důvěrnost“), tzn. že všechna plnění předmětu veřejné zakázky vzájemně věcně a technicky souvisejí, resp. jsou vzájemně podmíněna.“

68. Soud souhlasí rovněž s tím, co uvedl žalobce v žalobě a v námitkách ke stanovisku, a sice, že „Rozdělení veřejné zakázky na části by mohlo pro zadavatele znamenat neúměrné riziko zvýšených nákladů na odstraňování vad, přerušení chodu Nemocnice Tišnov, případně nemožnost či značně ztíženou možnost domoci se odpovědnosti konkrétního dodavatele určité části veřejné zakázky v případě, kdy se porušení povinnosti tohoto dodavatele promítlo na vlastnostech dodaného plnění jako celku.“ Je třeba vzít v potaz, že všechna technická opatření se překrývají anebo spolu věcně souvisí, přičemž rozdělení veřejné zakázky na části by mohlo pro žalobce přinášet neúměrná rizika a nepřiměřené obtíže. Všechna technická opatření je třeba provést za chodu Nemocnice Tišnov ve složitých podmínkách. Kvalita výsledného plnění závisí nejen na kvalitě plnění jednotlivých technických opatření, ale ve srovnatelné míře i na vzájemné koordinaci a provázanosti realizace těchto technických opatření a na řízení jejich realizace dodavatelem.

69. Soud rovněž souhlasí s tím, že z hlediska smluvní odpovědnosti by byla dodávka od více dodavatelů problematická, neboť v případě poruchy nebo nefunkčnosti dodávaných technických opatření existuje riziko, že jednotliví dodavatelé budou svou odpovědnost odmítat s tím, že ji nese jiný z dodavatelů. V případě nerozdělení veřejné zakázky na části naproti tomu vystupuje v rámci plnění veřejné zakázky jeden dodavatel, který je plně odpovědný za to, že dodá v rámci požadovaných technických opatření taková dílčí řešení, která budou v podmínkách nemocnice plně kompatibilní, funkční a jejich implementace bude plně koordinovaná a technicky a organizačně bezproblémová.

70. Lze tedy shrnout, že žalobce postupoval v souladu s tím, co mu zákon umožňuje, a přesvědčivě odůvodnil, proč nebylo možno veřejnou zakázku rozdělit. Napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení, když žalobce z jím uvedených důvodů nebyl povinen předmět veřejné zakázky rozdělit na samostatné části. Tato žalobní námitka je tedy důvodná.

C) Výše finanční opravy

71. Třetí okruh žalobních námitek se týká výše finanční opravy. I kdyby žalobce porušení zadávacích pravidel připustil, měla podle něj být namísto desetiprocentní použita nejvýše pětiprocentní sazba.

72. Žalobce shrnuje, že důvody, pro které nebyla ministrem přiřazena sazba 5 %, jsou následující: 1) podle poskytovatele dotace došlo k diskriminaci celého okruhu potenciálních dodavatelů, 2) byla obdržena pouze jedna nabídka, 3) jednalo se o nadlimitní veřejnou zakázku s přeshraničním významem, a proto nelze uvažovat o běžné míře hospodářské soutěže a stanovit sazbu 5 %.

73. Žalobce uvádí, že žalovaný neuvedl, zda byla zachována alespoň minimální míra hospodářské soutěže, která je rozhodná pro použití nižší pětiprocentní sazby. Napadené rozhodnutí operuje s kritériem „běžné míry hospodářské soutěže“, nikoliv s kritériem minimální míry soutěže. Chybějící úvaha o zachování minimální míry soutěže činí rozhodnutí v této části nepřezkoumatelným. Žalobce navíc již při přípravě zadávacího řízení provedl průzkum trhu, v jehož rámci nejméně tři dodavatelé potvrdili schopnost dodat celý předmět plnění. Skutečnost, že nakonec byla podána pouze jedna nabídka, sama o sobě neprokazuje absenci hospodářské soutěže. Dva oslovení dodavatelé nabídku nepodali z kapacitních důvodů, nikoliv v důsledku zadávacích podmínek. Ani tvrzení o vyloučení neurčitého okruhu potenciálních dodavatelů neumožňuje posoudit, jaká míra soutěže byla ve skutečnosti zachována. Žalobce proto setrvává na stanovisku, že finanční oprava neměla být uložena vůbec, případně mohla činit nejvýše 5 %.

74. Žalovaný hájí uloženou finanční opravu ve výši 10 % a nesouhlasí s názorem žalobce, že měla být stanovena pouze ve výši 5 %. Uvedl, že podmínkou snížení korekce na 5 % je zachování alespoň minimální míry hospodářské soutěže. V projednávaném případě však byla podána pouze jediná nabídka od dodavatele osloveného již v průzkumu trhu a podle žalovaného nebylo možné dovodit, že minimální míra hospodářské soutěže byla zachována.

75. Žalovaný tvrdí, že v rozhodnutí podrobně vysvětlil, proč nebylo možné aplikovat mírnější sazbu finanční opravy a proč naopak nebyla uložena ani přísnější sankce. Podle jeho názoru je napadené rozhodnutí v této části dostatečně a přezkoumatelně odůvodněno.

76. Vzhledem k tomu, že soud ruší napadené rozhodnutí z důvodu jeho nezákonnosti s tím, že bylo v souladu se zákonem, když žalobce veřejnou zakázku na části nerozdělil, z čehož implicitně vyplývá, že žalobcova dotace neměla být vůbec krácena, nezabýval se již námitkou, o kolik by krácena být případně měla.

IV.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

77. Městský soud v Praze tedy dospěl na základě všech shora uvedených skutečností k závěru, že žaloba je důvodná, když dal za pravdu druhé námitce žalobce týkající se nutnosti nerozdělit veřejnou zakázku na části. Z tohoto důvodu podle napadené rozhodnutí pro jeho nezákonnost zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení ( ).

78. Žalovaný je podle v dalším řízení vázán právním názorem soudu v naznačeném směru, kdy v dalším řízení zreviduje svůj názor na věc, zda žalobce skutečně neprokázal existenci objektivních technických, organizačních a právních důvodů, které by odůvodňovaly zadání všech plnění v jediné veřejné zakázce, a zda se s ohledem na výše uvedené dopustil nerozdělením zakázky na části bezdůvodného omezení hospodářské soutěže a porušení a , případně rovněž doplní, jaký konkrétní okruh dodavatelů měl být údajně diskriminován. S ohledem na to pak přehodnotí svůj původně zastávaný názor, že bylo nutné přistoupit ke krácení dotace formou finanční opravy.

79. O nákladech řízení městský soud rozhodl podle . Jelikož měl žalobce ve věci plný úspěch, náleží mu náhrada nákladů řízení. Tyto náklady představují náklady na soudní poplatek a odměnu a náhradu hotových výdajů advokáta. Podle se pro určení výše odměny užije , advokátní tarif (dále jen „“). Podle věty před středníkem : „Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká.“

80. Odměna náleží celkem za tři úkony právní služby. Jedná se o převzetí a přípravu zastoupení [ ], podání žaloby [ ] a vyjádření žalobce ze dne 7. 5. 2026 na výzvu soudu ze dne 16. 4. 2026 pod č. j. -52, že postupem žalovaného nebyl uspokojen, tj. 3 x 4 620 Kč [ ve spojení s ], náhrada hotových výdajů, tj. 3 x 450 Kč [ ], to vše zvýšeno o náhradu za DPH ve výši 3 194,10 Kč (podle ), s připočtením náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, celkem tedy 21 404,10 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 26. srpna 2026

JUDr. Slavomír Novák v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.