Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

77 A 45/2026 - 82

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jaroslava Škopka a Mgr. Jana Šmakala ve věci

navrhovatelky:

DEVERON a.s., sídlem Fügnerovo náměstí 1866/5, Praha

zastoupena advokátem Mgr. Martinem Dymáčkem, LL.M., sídlem Na Poříčí 1067/25, Praha

proti

odpůrkyni:

obec Kařez, sídlem Kařez 28, Kařez

zastoupena advokátem Mgr. Ing. Tomášem Menčíkem, sídlem K starým valům 442/10, Plzeň

o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – Územního plánu Kařez vydaného usnesením Zastupitelstva obce Kařez č. 5/2025 ze dne 20. 5. 2025, a to v textové i grafické části v rozsahu vymezení ploch pozemků parc. č. st. X. a parc. č. st. XA., vše v katastrálním území K.,

takto:

I. Návrh se z a m í t á.

II. Navrhovatelka je p o v i n n a zaplatit odpůrkyni náklady řízení ve výši 18 404 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce odpůrkyně Mgr. Ing. Tomáše Menčíka, advokáta.

Odůvodnění:

I.

Předmět sporu

1. Navrhovatelka se návrhem domáhala zrušení části opatření obecné povahy – Územního plánu Kařez vydaného usnesením Zastupitelstva obce Kařez č. 5/2025 ze dne 20. 5. 2025 (dále též jen „Územní plán“), a to v textové i grafické části v rozsahu vymezení ploch pozemků parc. č. st. X. a parc. č. st. XA., vše v katastrálním území K.

II.

Návrh

2. Navrhovatelka uvedla, že je vlastníkem pozemků parc. č. st. X. a parc. č. st. XA. zapsaných na LV č. XB., k. ú. K., obec K. u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Rokycany (dále též jen „Pozemky“) a domáhá se zrušení územního plánu v části, kterou jsou dotčeny plochy Pozemků.

3. Navrhovatelka se zněním Územního plánu v rozsahu dotýkajícím se Pozemků nesouhlasila již v průběhu jeho pořizování. Dne 13. 2. 2023 podala proti návrhu Územního plánu společně s V. D., nar. X., bytem M. Ú. č. p., M. Ú. a L. D., nar. X., bytem M. Ú. č. p. , M. Ú. námitky, v nichž tito podatelé uplatnili konkrétní výhrady k vymezení jejich pozemků a k zásahu do jejich vlastnického práva (dále též jen „Námitky 1“). Po veřejném projednání návrhu Územního plánu konaném dne 6. 2. 2023 došlo k jeho významné úpravě. Upravený návrh Územního plánu byl projednán v rámci opakovaného veřejného projednání konaného dne 27. 1. 2025. Navrhovatelka, paní D. a pan D. následně dne 3. 2. 2025 podali námitky rovněž proti upravenému návrhu Územního plánu, a to v rozsahu, v jakém se upravený návrh Územního plánu dotýkal jejich pozemků (dále též jen „Námitky 2“). Po podání Námitek 2 nabyla navrhovatelka vlastnické právo k pozemku parc. č. XA. od paní D., přičemž tento pozemek vznikl oddělením z pozemku parc. č. XC. Výše uvedeným námitkám nebylo vyhověno, případně jim bylo vyhověno pouze částečně nebo jen formálně, aniž by deklarované vyhovění odpovídalo skutečnému obsahu finálního Územního plánu. Navrhovatelka je přesvědčena, že Územní plán je v rozsahu týkajícím se Pozemků nezákonný, nepřezkoumatelný a neproporcionální, neboť nepřiměřeně zasahuje do jejího vlastnického práva, trpí vnitřními rozpory mezi vypořádáním námitek, odůvodněním a závaznou částí Územního plánu a odpůrkyně se s konkrétními námitkami navrhovatelky nevypořádala řádným, srozumitelným a přezkoumatelným způsobem. Po podání Námitek 2 nabyla navrhovatelka vlastnické právo k pozemku parc. č. 636, který vznikl oddělením od pozemku parc. č. XC. ve vlastnictví paní D., tzn. že námitky byly řádně podány i proti regulaci vztahující se na pozemek parc. č. XA., a to právní předchůdkyní navrhovatelky.

4. V části návrhu uvozené slovy „II. Vymezení ploch Pozemků je nezákonné a nepřezkoumatelné“ navrhovatelka uvedla, že Územní plán vymezuje Pozemky jako součást plochy přestavby P.02 se způsobem využití SX – smíšené obytné jiné. Pro takové plochy textová část Územního plánu stanovuje následující podmínky:

- hlavní využití: plochy pro bydlení smíšené s jinou funkcí převážně drobné výroby a výrobních a nevýrobních služeb s vyššími nároky na dopravní infrastrukturu;

- přípustné využití, například: (i) doprovodné stavby nebo zařízení související s bydlením či bydlení podmiňující (např. garáže pro vlastní potřebu, skleníky, bazény, kůlny, altány, stodoly, stavby pro chov domácích zvířat a pěstitelství samozásobitelského charakteru…), (ii) stavby nebo zařízení drobné výroby a výrobních a nevýrobních služeb (včetně zemědělské výroby) omezeného rozsahu obvykle s maloobjemovou a malosériovou produkcí (řemeslná výroba, oprava techniky a zemědělských strojů, autoservisy…), (iii) stavby drobné doprovodné a sakrální architektury (např. veřejně přístupné turistické přístřešky a altány, plastiky, kaple, boží muka), (iv) související místní dopravní a technická infrastruktura, (v) odstavná a parkovací stání pro osobní automobilovou dopravu a manipulační plochy;

- podmíněné přípustné využití, např.: (i) čerpací stanice pohonných hmot, autoslužby a servisy s výjimkou služeb souvisejících s krátkodobým, dočasným či přechodným parkováním/odpočívkou/truckparkem nákladních automobilů (tranzitní dopravy) a automobilové techniky a (ii) trvalá odstavná stání nákladních automobilů a automobilové techniky sloužící k výkonu povolání s nízkou intenzitou zatížení dopravou (odstavná stání dle definice ČSN 73 6110, resp. „plocha, která slouží k odstavení vozidla v místě bydliště nebo v místě sídla provozovatele vozidla po dobu, kdy se vozidlo nepoužívá“ např. stání pro autojeřáby, vleky…);

- podmínky přípustného využití: nedojde ke snížení kvality prostředí a pohody bydlení, zejména z hlediska hladiny hluku, vibrací, čistoty ovzduší, vod a půdy, emisí prachu a pachů, přiměřeného množství zeleně, oslunění apod. a k nadměrnému zvýšení dopravní zátěže;

- nepřípustné využití: veškeré stavby a činnosti nesouvisející s hlavním, přípustným a podmíněně přípustným využitím, zejména stavby pro průmyslovou výrobu, zemědělskou velkovýrobu, skladování, velkoobchod, komerční občanské vybavenosti nadmístního významu, odpočívky/truckparky/parkovací stání pro tranzitní nákladní dopravu a stavby náročné na dopravní obsluhu.

5. Textová část Územního plánu popisuje P.02 jako plochu „v centrální části obce sloužící jako benzinová stanice a odstavné stání pro kamiony určená k transformaci na plochy smíšené obytné jiné“. Co se týče specifických podmínek a regulativů, tak Územní plán pro tuto plochu stanovuje:

- v souladu s podmínkami stanovenými v kapitole c.1 Urbanistická kompozice vymezit v území řadovou zástavbu volnou s dominantním uličním prostorem a adekvátním veřejným prostranstvím

- zamezit vzniku plošné zástavby (definované v kapitole c.1 Urbanistická kompozice) s velkou hustotou zástavby a minimálně dimenzovanými komunikacemi bez kvalitního parteru a veřejné zeleně

- ve vybraných místech podpořit rozvoj veřejné a komerční občanské vybavenosti, která je v ploše smíšené obytné jiné přípustná a při budoucí změně ÚP tuto plochu stabilizovat jako plochu občanské vybavenosti.

[OBRÁZEK]

(obr. č. 1: výřez Koordinačního výkresu Územního plánu s vymezením plochy P.02)

6. Navrhovatelka dále uvedla, že již v Námitkách 1 (v podrobnostech viz část IV. Námitek 1) požadovala, aby vymezení plochy P.02 bylo změněno tak, aby tato plocha nebyla určena k asanaci, aby jako přípustné využití plochy SX byly stanoveny manipulační plochy a odstavná a parkovací stání pro osobní i nákladní automobilovou dopravu a automobilovou techniku a aby jako přípustné, případně podmíněně přípustné využití bylo stanoveno využití pro čerpací stanici pohonných hmot, autoslužby a servisy. Odpůrkyně v rozhodnutí o Námitkách 1 uvedla, že této námitce vyhovuje. Toto deklarované vyhovění však neodpovídá skutečnému obsahu Územního plánu. Materiálně lze připustit, že odpůrkyně vyhověla požadavku, aby P.02 již nebyla určena k asanaci. Současně však odpůrkyně nepřevzala podstatnou část návrhu navrhovatelky, neboť výsledná regulace umožňuje omezení, které je nepřezkoumatelné. Pokouší se zakázat parkování nákladní automobilové dopravy. Čerpací stanice, autoslužby a servisy připouští pouze s významnou výlukou služeb souvisejících s krátkodobým, dočasným či přechodným parkováním, odpočívkou nebo truckparkem nákladních automobilů a automobilové techniky. A dále stanovuje podmínky přípustného využití, které jsou neurčité, a tudíž také nepřezkoumatelné.

7. Právě proto navrhovatelka v Námitkách 2 (v podrobnostech viz část IV. Námitek 2) na tuto problematiku navázala a brojila proti konkrétní podobě upraveného návrhu Územního plánu. Ve vztahu k části P.02 přiléhající k silnici II/605 namítala zejména to, že Územní plán fakticky znemožňuje pokračování a rozvoj dopravně obslužného využití areálu v návaznosti na stávající čerpací stanici. Konkrétně namítala vypuštění odpočívadel ze staveb drobné doprovodné architektury, výslovné vyloučení odpočívek a truckparků, omezení služeb souvisejících s krátkodobým, dočasným nebo přechodným parkováním nákladních automobilů a nepřezkoumatelné rozlišení mezi nepřípustným parkováním nákladních vozidel a podmíněně přípustnými trvalými odstavnými stáními nákladních automobilů a automobilové techniky sloužícími k výkonu povolání. Námitky 2 se současně samostatně týkaly jižní části plochy P.02, zejména části pozemků parc. č. XD., parc. č. XE. a pozemku parc. č. XF. Navrhovatelka v této části uvedla, že souhlasí se zahrnutím těchto pozemků do plochy SX a do plochy přestavby P.02, avšak namítala, že Územní plán s nimi fakticky nepočítá jako s územím pro novou bytovou výstavbu. Navrhovatelka proto požadovala, aby Územní plán umožnil v jižní části P.02 přiměřenou bytovou výstavbu, případně aby tato část byla zařazena do plochy BH, bydlení hromadné.

8. Vypořádání odpůrkyně je proto třeba posuzovat ve vztahu k oběma sadám námitek. U Námitek 1 je podstatný rozpor mezi deklarovaným vyhověním a skutečnou závaznou regulací. U Námitek 2 je podstatné, že odpůrkyně neodstranila omezení dopravně obslužného využití části P.02 u silnice II/605 a současně nepřezkoumatelně odmítla požadavek navrhovatelky na reálné obytné využití jižní části P.02.

II. a) Rozpor mezi deklarovaným vyhověním Námitkám 1 a skutečným obsahem Územního plánu

9. Navrhovatelka dále uvedla, že Územní plán je nepřezkoumatelný, když odpůrkyně na jednu stranu ve vypořádání Námitek 1 ve vztahu k Pozemkům uvedla „[n]ámitka se vyhovuje“ a navzdory tomu vyhověla jen její nepodstatné části ohledně vypuštění požadavků na asanaci, ostatním částem námitky nevyhověla a naopak paradoxně regulativy Územního plánu ve vztahu k zamýšlenému záměru navrhovatelky ještě zpřísnila, čímž vlastnické právo navrhovatelky nepřiměřeně omezila. Navrhovatelka proto podala Námitky 2. V těch výslovně brojila proti tomu, že Územní plán z regulace plochy SX odstraňuje odpočívadla jako součást drobné doprovodné architektury, že nově výslovně vylučuje odpočívky a truckparky a že fakticky znemožňuje využití části P.02 přiléhající k silnici II/605 k parkování či odstavení nákladních vozidel v návaznosti na provoz čerpací stanice. Odpůrkyně v odůvodnění Územního plánu označuje funkci SX za údajný vyvážený kompromis mezi zájmy vlastníka pozemků a veřejným zájmem na harmonickém rozvoji obce. Podle odpůrkyně má tato funkce umožňovat zachování části stávajícího využití území, například čerpací stanice pohonných hmot, a současně omezit činnosti, které jsou podle ní v rozporu s celkovou koncepcí rozvoje obce, zejména parkování nákladních vozidel.

10. Navrhovatelka s tímto hodnocením nesouhlasí. Vyvážený kompromis by předpokládal, že odpůrkyně konkrétně vymezí, jaké složky stávajícího využití zachovává, v jakém rozsahu je omezuje a z jakých konkrétních důvodů. Územní plán však ponechává pouze obecnou možnost čerpací stanice, autoslužeb a servisů za předpokladu splnění podmínek přípustného využití (viz citace výše), které jsou pro svou neurčitost a obecnost samy o sobě nepřezkoumatelné. Zatímco vylučuje právě tu část využití, která je se stávajícím provozem čerpací stanice a s dopravně obslužným charakterem lokality funkčně spojena. To nelze považovat za skutečné zachování stávajícího využití, ale za zásadní a nepřezkoumatelné omezení jeho podstatné části. Odpůrkyně navíc rozlišuje mezi různými formami nákladního parkování a dopravní obsluhy. Není zřejmé, proč je nepřípustné krátkodobé, dočasné či přechodné parkování nákladního vozidla navázané na čerpací stanici, která tvoří podstatnou část dlouhodobého podnikání navrhovatelky, zatímco trvalá odstavná stání nákladních automobilů a automobilové techniky sloužící k výkonu povolání s nízkou intenzitou zatížení dopravou jsou podmíněně přípustná. V čem je pro okolí méně zatěžující trvalé než dočasné odstavné stání? Jak dlouhé je dočasné a jak dlouhé trvalé stání? Tento rozdíl není přezkoumatelně zdůvodněn. Navíc není jednoznačná odpověď na to, co si lze pod pojmem „nízká intenzita zatížení dopravou“ představit.

11. Podstatná část P.02 přiléhající k silnici II/605 je dlouhodobě fakticky využívána jako areál čerpací stanice, rychlého občerstvení, dopravní obsluhy a parkování osobních i nákladních vozidel. Právě tato část P.02 má vzhledem ke své poloze u významné silniční komunikace a ke svému dosavadnímu využití dopravně obslužný charakter. Jedná se o dlouhodobé podnikání navrhovatelky, které je provozováno v souladu s aktuálním právním stavem. Územní plán však tuto realitu nepřiměřeně potlačuje a snaží se ji nahradit obecnou představou transformace na smíšené obytné využití, aniž by dostatečně vysvětlil, proč je právě takto rozsáhlé omezení dosavadního provozu nezbytné. Odpůrkyně se tímto postupem snaží prostřednictvím Územního plánu fakticky přeměnit dlouhodobě stabilizované a existujícím způsobem využívané území na plochu určenou k transformaci. Zvolená regulace se přitom odtrhává od reálných poměrů v území. Předmětná část P.02 není nevyužívanou nebo opuštěnou plochou bez funkčního využití, ale územím, které dlouhodobě slouží jako dopravně obslužný areál navázaný na čerpací stanici, rychlé občerstvení, parkování a další související provozy (v podrobnostech viz níže výstřižek z Ortofoto). Takový přístup nelze považovat za vyvážené územně plánovací řešení.

[OBRÁZEK]

(obr. č. 2 – Výstřižek z Ortofoto)

12. Dle názoru navrhovatelky je z postupu obce zřejmé, že obec při vydávání Územního plánu nepostupovala nestranně, v souladu s veřejným zájmem, ale naopak Územní plán, který je regulací určenou neurčitému okruhu adresátů, přizpůsobila svému boji proti konkrétnímu podnikání navrhovatelky. To nasvědčuje až excesivní míra detailu, ve které se Územní plán snaží stanovit různé přípustné a nepřípustné druhy parkování, a také skutečnost, že obec po doručení Námitek 1 přepracovala návrh Územního plánu způsobem, který se zcela zjevně ještě více snaží omezit aktuální způsob využití této plochy, než byl návrh předchozí. Odpůrkyně omezení odůvodňuje zejména tím, že stávající využití není kompatibilní s funkcí bydlení, že čerpací stanice a navazující odpočívka nákladních vozidel zvyšují hlukovou zátěž z dopravy v obci a že území má být postupně transformováno na smíšenou obytnou plochu. Tyto důvody jsou však obecné a nepřezkoumatelné. Odpůrkyně nevysvětluje, proč má být za nekompatibilní považováno právě krátkodobé nebo přechodné parkování nákladních vozidel v areálu čerpací stanice, zatímco jiné dopravně zatěžující činnosti, včetně samotné čerpací stanice, autoslužeb, servisů nebo trvalých odstavných stání nákladních automobilů sloužících k výkonu povolání, Územní plán v ploše SX připouští. Není tedy zřejmé, proč z hlediska hluku, dopravní zátěže, emisí, vibrací nebo pohody bydlení je horší krátkodobé než dlouhodobé parkování. Odpůrkyně tento rozdíl přezkoumatelně nevysvětluje.

13. Dle navrhovatelky odpůrkyně dále vychází z obecné teze, že parkování nákladních vozidel je v rozporu s celkovou koncepcí rozvoje obce. Tato teze však není individualizovaně vztažena ke konkrétní části P.02. Předmětné pozemky neleží v klidové obytné lokalitě oddělené od dopravní infrastruktury, ale přímo u silnice II/605 a dlouhodobě slouží jako dopravně obslužný areál. Navíc obec sama o sobě není poklidnou horskou vesnicí v chráněné oblasti, ale menší obcí, nacházející se přímo pod dálnicí D5. Takže je přirozeně spjata s významnou dopravní infrastrukturou. Navrhovatelka netvrdí, že obec nemůže usilovat o omezení negativních vlivů dopravy v obytném území. Namítá však, že pro tato omezení slouží jiné právní instrumenty, kterými obce disponují, nikoliv územní plán. Jestliže odpůrkyně tvrdí, že cílem je omezit tranzitní nákladní dopravu, měla vysvětlit, jak bude v praxi rozlišována tranzitní nákladní doprava od jiné nákladní dopravy, jaký provoz je ještě přípustný v rámci čerpací stanice a jaký již nikoli. Bez takového vymezení je regulace neurčitá a může vést k libovolnému výkladu.

II. b) Neurčitost regulace odpočívek, truckparků a parkovacích stání pro tranzitní nákladní dopravu

14. Navrhovatelka dále uvedla, že stanovená regulace je problematická také z hlediska určitosti. Územní plán pracuje s pojmy „odpočívka“, „truckpark“ a „parkovací stání pro tranzitní nákladní dopravu“. Z hlediska běžného provozu čerpací stanice však není zřejmé, kde přesně leží hranice mezi krátkodobým zastavením nákladního vozidla po načerpání pohonných hmot, běžným parkováním zákazníka čerpací stanice, odpočívkou, truckparkem a parkovacím stáním pro tranzitní nákladní dopravu. Tato neurčitost a nepřezkoumatelnost Územního plánu může v praxi vést k nepředvídatelnému výkladu a k faktickému omezení i takového provozu, který s čerpací stanicí přirozeně souvisí. Odpůrkyně se snaží tuto neurčitost dodatečně překlenout tím, že odpočívku spojuje s právní úpravou pozemních komunikací a truckpark chápe jako obslužné zařízení pro nákladní vozidla. Tím však neřeší praktický problém regulace v rámci konkrétní plochy P.02. Územní plán nevysvětluje, jak má být v budoucnu rozlišeno mezi přípustnou čerpací stanicí a jejím běžným dopravním provozem na straně jedné a nepřípustnou odpočívkou, truckparkem nebo parkovacím stáním pro tranzitní nákladní dopravu na straně druhé.

15. Neurčitý je rovněž pojem tranzitní nákladní dopravy. Územní plán nevymezuje, podle jakého kritéria má být určeno, zda konkrétní nákladní vozidlo je vozidlem tranzitní dopravy, zda bude rozhodovat účel cesty, bydliště nebo sídlo provozovatele vozidla, místo nakládky či vykládky, délka stání nebo jiný znak. Takto neurčitě formulovaná regulace může být v praxi obtížně aplikovatelná a zároveň nepředvídatelná pro vlastníky i správní orgány.

16. Územní plán je navíc neurčitý i z hlediska samotné podmínky přípustného využití. Územní plán připouští vybrané činnosti pouze za podmínky, že nedojde ke snížení kvality prostředí a pohody bydlení, zejména z hlediska hluku, vibrací, čistoty ovzduší, vod a půdy, emisí prachu a pachů, přiměřeného množství zeleně, oslunění a k nadměrnému zvýšení dopravní zátěže. Takto formulovaná podmínka však neposkytuje dostatečně a přezkoumatelně určité vodítko, jaké konkrétní využití je ještě přípustné a jaké již nikoli. Územní plán nestanoví žádná měřitelná kritéria, kapacitní limity, provozní parametry ani prostorové podmínky, podle nichž by bylo možné posoudit, kdy již dochází ke snížení pohody bydlení nebo k nadměrnému zvýšení dopravní zátěže.

17. Vlastník pozemků ani příslušný stavební úřad proto nemohou ze závazné regulace bezpečně dovodit, jaký rozsah dopravně obslužného využití je ještě přípustný. Taková neurčitost je problematická tím spíše, že jde o regulaci, která podstatně omezuje dosavadní a ekonomicky významné využití areálu.

II. c) Nepoměření existujícího stavu, připravených záměrů a legitimního očekávání Navrhovatelky

18. Navrhovatelka dále uvedla, že odpůrkyně se rovněž nedostatečně vypořádala s tím, že v areálu již probíhají nebo jsou připravovány konkrétní záměry navazující na dosavadní využití území. Navrhovatelka v Námitkách 2 poukazovala zejména na rozšíření stávající mycí linky, změnu stavby rodinného domu č. p. 29 na objekt výrobny potravin a projekt rozšíření areálu čerpací stanice o parkovací plochu, k němuž byla získána kladná závazná stanoviska dotčených orgánů včetně závazného stanoviska orgánu územního plánování. Odpůrkyně tyto skutečnosti nepoměřila se zvolenou regulací v Územním plánu způsobem, který by odpovídal intenzitě zásahu do vlastnického práva navrhovatelky. Pokud v území existují konkrétní povolené nebo připravované záměry, které navazují na dosavadní provoz areálu, nelze je při pořizování Územního plánu pominout pouze obecným odkazem na budoucí transformaci území. Odpůrkyně měla přezkoumatelným způsobem vysvětlit, zda a jak výsledná regulace tyto záměry respektuje, zda je do budoucna umožňuje a proč případně považuje jejich omezení za nezbytné.

19. Pokud odpůrkyně označuje P.02 za plochu přestavby určenou k transformaci, neznamená to dle navrhovatelky, že může bez konkrétního a přesvědčivého odůvodnění potlačit dosavadní a dlouhodobě provozované využití území. Vlastník deklaruje, jakým způsobem plochu užívá a chce užívat. Způsob užívání plochy je objektivní realita a Územní plán by tuto realitu měl reflektovat. Transformace plochy musí být odůvodněna konkrétním veřejným zájmem, musí být přiměřená a musí zohledňovat existující stav, oprávněná očekávání vlastníků a dopady do jejich práv. V daném případě však odpůrkyně nevysvětlila, proč nelze sledovaného cíle dosáhnout regulací, která bude lépe odrážet skutečné využití daných ploch. Výsledná regulace tak nepředstavuje „vyvážený kompromis“, nýbrž jednostranné nepřiměřené, diskriminační a naprosto neurčité omezení části P.02 přiléhající k silnici II/605 způsobem, který je zjevně namířen proti navrhovatelce. Územní plán sice formálně připouští čerpací stanici, autoslužby a servisy, současně však vylučuje doprovodné služby a parkovací režimy, které s tímto využitím bezprostředně souvisejí. Odpůrkyně neprokázala, že takto široké omezení je nezbytné ani že stejného cíle nebylo možné dosáhnout konkrétnějšími.

20. Navrhovatelka proto navrhla, aby soud Územní plán zrušil v textové i grafické části v rozsahu, v němž vymezuje a reguluje Pozemky jako součást plochy přestavby P.02 se způsobem využití SX – smíšené obytné jiné. Vady napadené regulace se totiž netýkají pouze jednotlivých izolovaných regulativů, nýbrž celkového způsobu, jakým odpůrkyně k ploše P.02 ve vztahu k pozemkům navrhovatelky přistoupila. Územní plán nepřezkoumatelně, neproporcionálně a diskriminačně omezuje dopravně obslužné využití části P.02 přiléhající k silnici II/605, včetně odpočívek, truckparků, parkovacích stání pro tranzitní nákladní dopravu, čerpacích stanic, autoslužeb, servisů a souvisejících služeb navázaných na krátkodobé, dočasné či přechodné parkování nákladních automobilů a automobilové techniky. Současně stanoví neurčité podmínky přípustného využití, nepřezkoumatelně rozlišuje mezi jednotlivými formami parkování a odstavení nákladních vozidel. Tyto vady působí kumulativně a činí nepřezkoumatelnou celou regulaci dotčených pozemků v ploše P.02, nikoli pouze její jednotlivé dílčí části. V navazujícím procesu bude na odpůrkyni, aby regulaci dotčených pozemků v ploše P.02 znovu řádně, konkrétně a přezkoumatelně odůvodnila, odstranila její neurčitost a vnitřní rozpornost, zohlednila dosavadní legální využití areálu, připravované záměry, dopravní vazby, existující provoz čerpací stanice a souvisejících služeb. Odpůrkyně bude současně povinna posoudit, zda sledovaných cílů nelze dosáhnout určitějšími, mírnějšími a nediskriminačními prostředky, které budou přiměřeně zohledňovat vlastnické právo navrhovatelky.

21. S ohledem na shora uvedené navrhovatelka uzavřela, že Územní plán je v napadeném rozsahu nezákonný, nepřezkoumatelný, diskriminační a neproporcionální. Odpůrkyně se s konkrétními námitkami navrhovatelky nevypořádala řádným a přezkoumatelným způsobem. V řadě případů použila pouze obecná koncepční tvrzení, aniž by je vztáhla ke konkrétním Pozemkům, jejich poloze, dosavadnímu využití, vlastnickému režimu, rozvojovému potenciálu a dopadům přijaté regulace do vlastnického práva navrhovatelky. Ve vztahu k Pozemkům v ploše P.02 Územní plán deklaruje smíšené obytné využití, avšak současně nepřezkoumatelně a neproporcionálně omezuje dosavadní a zamýšlené dopravně obslužné využití areálu. Regulace odpočívek, truckparků, parkovacích stání pro tranzitní nákladní dopravu a souvisejících služeb je neurčitá, vnitřně rozporná a neodpovídá odpůrkyní tvrzenému vyváženému kompromisu.

III.

Vyjádření odpůrkyně k návrhu

22. Odpůrkyně navrhla zamítnutí návrhu. Ve vyjádření k návrhu uvedla, že s návrhem nesouhlasí a považuje jej za nedůvodný. Odpůrkyně v rámci procesu pořízení územního plánu postupovala v souladu s právními předpisy, územní plán je přezkoumatelný, řádně odůvodněný, logicky strukturovaný a prost vnitřních rozporností. Odpůrkyně veškeré námitky navrhovatelky, které směřovaly proti územnímu plánu, vypořádala vyčerpávajícím způsobem, jak se podává z odůvodnění územního plánu (strana 109 a následující). Odpůrkyně na odůvodnění územního plánu odkazuje, když je přesvědčena, že odůvodnění územního plánu obsahuje veškeré relevantní informace, skutečnosti a zdůvodnění, proč bylo přijato to které řešení týkající se té které problematiky.

23. Odpůrkyně dále uvedla, že územním plánem není neproporcionálně zasahováno do vlastnického práva navrhovatelky. Pokud se jedná o zpřesnění/precizaci té které textové části územního plánu ve srovnání s územním plánem platným a účinným do doby přijetí územního plánu stávajícího, pak je odpůrkyně názoru, že tímto postupem nemohlo být negativně zasaženo do vlastnických práv navrhovatelky. Podle odpůrkyně se jedná o žádoucí jev, když v rámci legislativního a judikaturního vývoje dochází k přesnějším popisům té které textové nebo grafické části.

24. K tvrzenému rozporu mezi deklarovaným vyhověním Námitkám 1 a skutečným obsahem Územního plánu odpůrkyně uvedla, že z výrokové části územního plánu, část f.2.13, strana 50, se podává, že přípustným využitím pro předmětnou plochu jsou mimo jiné odstavná a parkovací stání pro osobní automobilovou dopravu a manipulační plochy. Z výrokové části územního plánu, část f.2.13, strana 50, se podává, že podmíněně přípustným využitím pro předmětnou plochu je mimo jiné:

- čerpací stanice pohonných hmot, autoslužby a servisy s výjimkou služeb souvisejících s krátkodobým, dočasným či přechodným parkováním/odpočívkou/truckparkem nákladních automobilů (tranzitní dopravy) a automobilové techniky a

- trvalá odstavná stání nákladních automobilů a automobilové techniky sloužící k výkonu povolání s nízkou intenzitou zatížení dopravou (odstavná stání dle definice ČSN 73 6110, resp. „plocha, která slouží k odstavení vozidla v místě bydliště nebo v místě sídla provozovatele vozidla po dobu, kdy se vozidlo nepoužívá“ např. stání pro autojeřáby, vleky…).

25. Odpůrkyně nesouhlasí s tvrzením, že námitku obsaženou v Námitkách 1 nevypořádala řádně anebo nepřezkoumatelně. Naopak. Odpůrkyně předmětné námitce obsažené v Námitkách 1 vyhověla, jak se podává z textu shora (tedy bylo umožněno v rámci předmětné plochy umístit čerpací stanici pohonných hmot, autoslužby a servisy, jakož i bylo umožněno umístit trvalá odstavná stání nákladních automobilů a automobilové techniky). Skutečnost, že odpůrkyně nepostupovala mechanicky, nýbrž při stanovení dalších podmínek přistoupila k precizaci toho kterého tématu, jistě nemůže zapříčinit nezákonnost územního plánu. Tato skutečnost pak nemůže ani způsobit tvrzenou nepřezkoumatelnost územního plánu. Podle rozhodovací praxi správních soudů platí, že zrušení napadeného správního aktu (opatření obecné povahy) z důvodů tvrzené nepřezkoumatelnosti, je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost nelze napadené opatření obecné povahy věcně přezkoumat, srov. např. bod 22. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2024, č.j. -105. Takovými vadami územní plán netrpí. Z textové části se jasně podává, jak a z jakého důvodu bylo o té které regulaci (ev. vypořádání námitek) rozhodnuto. Skutečnost, že navrhovatelka s navrženou, resp. přijatou, regulací nesouhlasí, nezakládá nepřezkoumatelnost opatření obecné povahy, případně nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách navrhovatelky. Odpůrkyně vyhověla námitce navrhovatelky, jak shora předestřeno. Nejednalo se o nepodstatnou část předmětných námitek, jak jest prezentováno – například problematika požadavku na asanaci území jistě není nepodstatnou, stejně jako umožnění umístění (realizace) staveb/zařízení v rámci předmětné plochy doplněných k námitce (k žádosti) navrhovatelky.

26. Odpůrkyně dále uvedla, že v rámci textové části územního plánu předmětné problematiky – myšleno ony odpočívky, truckparky, parkování a odstavování vozidel – skutečně reguluje precizně. Na tomto není sporu. Tento postup není nežádoucím. Naopak. Na vysvětlenou se soudu poskytuje informace, že navrhovatelka, resp. osoby navrhovatelku ovládající, v předmětné lokalitě, zejména na pozemku č. parc. XG. v k. ú. K., historicky realizovala stavbu odpočívky čerpací stanice, avšak bez příslušného povolení/rozhodnutí stavebního úřadu. Odpůrkyně dlouhodobě brojí proti nekontrolovanému a nekoncepčnímu rozšiřování těchto odstavných ploch, když pro jejich existenci nespatřuje důvodu, jakož i tyto nepovažuje za žádoucí optikou rozvoje obce. Odpůrkyně je samosprávou, obcí, která má mimo jiné za úkol dbát svého udržitelného rozvoje, jakož i pečovat o své občany. Odpůrkyně zkrátka neshledává v zájmu obce a jejích občanů, aby se z ní, resp. jejího samotného centra, stalo parkoviště pro kamiony. Tento přístup odpůrkyně nemůže být překvapivým pro nikoho rozumného, v oblasti územního plánování přiměřeně orientovaného. Odpůrkyně při této úvaze brala samozřejmě v úvahu i zájmy navrhovatelky coby vlastníka předmětných pozemků. Nevyloučila proto v předmětné ploše ona odpočívadla paušálně. Pouze zpřesnila textovou část v rámci předmětné plochy (regulace územního plánu). Fakticky tak územní plán nově neznemožňuje realizaci záměru, který by podle dosavadní územně plánovací dokumentace byl přípustným a nově by tomu tak nebylo (srov. text dále).

27. Podle dosavadního územního plánu byly dotčené pozemky zahrnuty do plochy Sv – smíšené území venkovské. V rámci této plochy bylo přípustné realizovat/umisťovat následující:

a) Území je určeno pro nerušící zařízení zemědělské výroby, skladů, drobné výroby a služeb a pro bydlení.

b) V tomto území je přípustné umisťovat:

1. Stavby pro bydlení s užitkovými zahradami a chovem drobného zvířectva

2. Zařízení místní správy, školství, vědy a výzkumu

3. Kulturní, církevní, sportovní, sociální a zdravotnická zařízení

4. Zařízení maloobchodu, veřejného ubytování a stravování

5. Nerušící zařízení rostlinné a živočišné výroby, jejichž velikost nepřesahuje kapacity stávajících objektů

6. Nerušící zařízení drobné výroby a služeb, zařízení na výkup a zpracování produkce zemědělské výroby

7. Zahradnictví

8. Čerpací stanice pohonných hmot

c) V tomto území je výjimečně přípustné umisťovat

1. Zábavní zařízení

2. Rekreační domky a chalupy

28. Podle územního plánu (nového) lze v ploše SX – smíšené obytné jiné, která je uvažována v ploše P.02, realizovat/umisťovat stavby specifikované na straně 50, 51 a 52 výrokové části územního plánu.

29. Podle územního plánu platného do doby přijetí územního plánu stávajícího byla v části drtivě převládající části stávající plochy P.02 tato zařazena do ploch Sv – smíšené území venkovské (ona zbytková část byla součásti prvku ÚSES, v rámci kterého nelze realizovat žádných staveb). Bylo-li nyní pro předmětnou plochu (dotčené pozemky) zvoleno řešení (plocha s funkčním způsobem využití) SX – smíšené obytné jiné, nejedná se o znemožnění realizace záměrů, které by snad do doby přijetí územního plánu byly přípustné. A tedy není, nemůže být, negativně zasaženo do vlastnického práva navrhovatelky, když tato nadto ani netvrdí žádné konkrétní omezení v jejím vlastnickém právu ve smyslu znemožnění realizace záměru, který by do doby přijetí územního plánu bylo možné realizovat a za stavu právního nynějšího tomu tak není. Z textu návrhu na zahájení řízení se sice podává nesouhlas s přijatým řešením v rámci územního plánu, avšak není blíže pojednáno o tom, jak by snad do toho kterého práva navrhovatelky mělo být zasaženo. Je namístě akcentovat, že na změnu územního plánu podle vlastních představ navrhovatelky neexistuje veřejné subjektivní právo (srov. např. rozsudek Nejvyššího správní soudu ze dne 4. 1. 2018, č.j. -58 nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2023, č.j. -21, bod 17 odůvodnění).

30. Odpůrkyně nepřistoupila k absolutnímu zákazu využití dotčených pozemků ve smyslu nemožnosti tyto využít coby odstavná stání. Pouze již existující regulaci blíže rozvedla. Navrhovatelka tvrdí nepřezkoumatelnost tohoto omezení, jakož i navrhovatelka údajně neví, proč je nepřípustné krátkodobé, dočasné či přechodné parkování nákladního vozidla navázané na čerpací stanici, avšak trvalá odstavná stání nákladních automobilů a automobilové techniky sloužící k výkonu povolání s nízkou intenzitou zatížení dopravou jsou podmíněně přípustná. Důvod je nasnadě a regulace je logickou. Odpůrkyně nemá žádného zájmu na zasahování do podnikatelské činnosti navrhovatelky, tedy provozování existující čerpací stanice pohonných hmot. Odpůrkyně prostřednictvím nyní řešené regulace jakkoli nezakazuje/neomezuje podnikatelskou činnost navrhovatelky. Odpůrkyně však odmítá, aby se v předmětné ploše realizoval záměr, který by vedl k umožnění využití předmětné plochy coby odpočívadla pro potřeby kamionové dopravy. Důvodem je jednak snaha o zamezení šíření hluku v dotčené oblasti, neb již nyní jsou předmětné hodnoty nadlimitní (srov. odůvodnění územního plánu, strana 31 a 32), jednak snaha o zachování urbanistických hodnot v rámci území. Odpůrkyně zkrátka neshledává žádoucím, aby se v samém středu obce realizovalo odpočívadlo/truckpark/parkovací stání pro tranzitní nákladní dopravu. Aby se dominantou centra obce stalo rozsáhlé „živé“ parkoviště kamionů. Odpůrkyně zároveň při snaze minimalizace restriktivních zásahů připouští prostřednictvím územního plánu umístění odstavných a parkovacích stání pro osobní automobilovou dopravu a manipulační plochy, jakož i připouští umístění trvalého stání nákladních automobilů a automobilové techniky. Je tedy zřejmé, že smyslem a účelem regulace je nepřipuštění umístění parkoviště pro kamiony, neb toto by předmětnou lokalitu nepřiměřeně zatížilo mimo jiné imisemi hlukem. Je přitom racionálním, aby se restrikce dotýkala práv navrhovatelky co nejméně, a proto je jinak regulace uvažována ve vztahu k osobní automobilové dopravě a trvalému stání. Pokud se totiž jedná o stání trvalé, byť nákladního automobilu, nezatěžuje tento okolí imisemi hluku, imisemi spalin apod. V tomto spatřuje odpůrkyně parametry přípustného/podmíněně přípustného/nepřípustného využití plochy SX – smíšené obytné jiné za racionální, odůvodněně přijaté a proporcionální.

31. Odpůrkyně dále uvedla, že zásadně nesouhlasí s tvrzením, že by nepřiměřeně potlačovala reálné využití předmětného území. Odpůrkyně naopak vyhověla námitce navrhovatelky ve vztahu k umožnění umístění záměru existující čerpací stanice (srov. text shora a textovou část přípustného využití plochy SX – smíšené obytné jiné). Skutkový stav je souladný s právním stavem, který zde je po přijetí územního plánu. Územní plán jakkoli negativně nezasahuje do vlastnického práva navrhovatelky, resp. v tomto případě do její podnikatelské činnosti. To nemění ničeho na tom, že je zájmem odpůrkyně, aby byla dotčená plocha transformována tak, aby způsob využití předmětných pozemků koreloval s jejich umístěním v samotném středu obce. Odpůrkyně si je vědoma, že se jedná o proces dlouhodobý, nicméně je úkolem právě územního plánu uvažovat v dlouhodobějším horizontu než hledat krátkodobá řešení bez zvážení všech příslušných parametrů. A právě toto vedlo odpůrkyni k tomu, že dosavadní způsob využití dotčených pozemků jakkoli nezakazuje, avšak do budoucna je uvažován primární způsob využití plochy coby staveb pro bydlení. Odpůrkyně takto postupuje maje na zřeteli veřejný zájem, který se nemusí plně překrývat s představami na využití toho kterého území jeho vlastníkem. Stran důvodů rozdílnosti parkování nákladních vozidel a trvalého odstavného stání nákladních automobilů odkazuje odpůrkyně na text shora. Dlouhodobě zaparkovaný automobil zkrátka imise nevytváří. Stran vysvětlení, proč má být za nekompatibilní považována ona samotná čerpací stanice (bod 23. návrhu na zahájení řízení), odpůrkyně konstatuje, že s touto územní plán uvažuje právě z důvodu, že na místě samém již realizována je. A ostatně, i navrhovatelka proti neuvedení předmětného způsobu využití v rámci této plochy – čerpací stanice pohonných hmot – brojila Námitkami 1 (viz str. 166 a násl. odůvodnění územního plánu). Této námitce odpůrkyně vyhověla, stavba (záměr) čerpací stanice pohonných hmot lze v ploše realizovat, resp. je souladný s územním plánem stav skutkový na místě samém. I přesto navrhovatelka proti úpravě obsažené v územním plánu brojí. Odpůrkyně považuje návrh navrhovatelky na zrušení části územního plánu za nedůvodný.

32. K tvrzené neurčitosti regulace odpočívek, truckparků a parkovacích stání pro tranzitní nákladní dopravu odpůrkyně uvedla, že navrhovatelka nesouhlasí s textací územního plánu a tvrdí, že pojmy užívané v územním plánu jsou neurčité a vedou k nepřezkoumatelnosti územního plánu. Již v rámci vypořádání námitek navrhovatelky, které je obsaženo na straně 135 a 136 odůvodnění územního plánu, se odpůrkyně k předmětné problematice srozumitelně vyjadřuje. Odpočívkou se ve smyslu , o pozemních komunikacích (dále jen „ “ nebo „zákon o pozemních komunikacích“) rozumí stavebně a provozně vymezená plocha dálnice, silnice nebo místní komunikace určená k bezúplatnému stání silničního motorového vozidla na dobu potřebnou pro zajištění bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a k odpočinku uživatelů, popřípadě k jejich občerstvení a k doplnění pohonných hmot. Nejedná se tedy o pojem neznámý, právním předpisem nedefinovaný. Truckparkem se pak podle rozumí komplexní obslužné zařízení pro nákladní vozidla, srov. informativní značky jiné označené IJ 17a nebo IJ 17b. Nejedná se tedy o pojem neznámý, právním předpisem nedefinovaný. Parkovacím stáním se rozumí plocha pro parkování nebo odstavení vozidla, viz Nejedná se tedy o pojem neznámý, právním předpisem nedefinovaný. Pojmy krátkodobé a dlouhodobé stání jsou definovány v příloze č. 1, části 1, bod 1.4. Nejedná se tedy o pojmy neznámé, právním předpisem nedefinované. Jsou-li pojmy legálně definovány, nelze tyto označit za neurčité. Má-li navrhovatelka na mysli neurčitost právních pojmů (srov. zejména text dále), jedná se o jinou problematiku, která je podle právního názoru odpůrkyně přípustná k užití v rámci územního plánu. Je žádoucí, aby pojmy, u kterých je tento postup žádoucí, nebyly definovány „vyčerpávajícím způsobem“, a to typicky z důvodu, že toto zkrátka nelze. Je potom na rozhodujícím správním orgánu, aby pojem v konkrétní věci vyložil a ve věci rozhodl. Ostatně, to je úkolem správních orgánů. Není přípustné, aby územní plán ad hoc stavby označoval za ne/přípustné. O tomto může rozhodnout pouze správní orgán. Ten tak učiní mj. na základě územního plánu, který může užívat pojmu, který bude nezbytné v samotném správním řízení blíže vyložit při vztažení na konkrétní projednávanou věc. Odpůrkyně na tomto neshledává nic nezákonného.

33. Odpůrkyně rovněž nepovažuje za neurčitý pojem mající vliv na zákonnost územního plánu pojem tranzitní nákladní dopravy, když s tímto uvažuje například

34. Stran podmínky mající za cíl zachování kvality prostředí a pohody bydlení (bod 31. návrhu na zahájení řízení) odkazuje odpůrkyně na již řečené. Užití neurčitých právních pojmů je v této věci žádoucí, neb problematika hluku, vibrací a problematika obdobná není paušálně definovatelnou. Bude proto na správním orgánu, aby v konkrétním řízení týkajícím se konkrétní věci o této rozhodl při posouzení problematiky kvality prostředí a pohody bydlení.

35. Odpůrkyně považuje návrh navrhovatelky na zrušení části územního plánu za nedůvodný.

36. K tvrzenému nepoměření existujícího stavu, připravených záměrů a legitimního očekávání odpůrkyně uvedla, že pokud se jedná o záměr na rozšíření stávající mycí linky, navrhovatelka ve svých námitkách (str. 127 odůvodnění územního plánu) uvádí, že na tento záměr již bylo vydáno rozhodnutí, a dokonce i rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením. Lze presumovat, že i rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením je pravomocné. Regulace obsažená v územním plánu nemá za následek negování pravomocných rozhodnutí správního orgánu.

37. Pokud se jedná o záměr změny rodinného domu na objekt výrobny potravin, navrhovatelka ve svých námitkách (str. 127 odůvodnění územního plánu) uvádí, že na tento záměr již bylo vydáno rozhodnutí a probíhá výstavba. Regulace obsažená v územním plánu nemá za následek negování pravomocných rozhodnutí správního orgánu.

38. Stran projektu rozšíření areálu čerpací stanice o parkovací plochu je odpůrkyni známo, že tento záměr byl zamítnut rozhodnutím Městského úřadu Rokycany, Odbor dopravy, ze dne 15. 12. 2025, č.j. MeRo/22000/OD/25. K tomuto odpůrkyně konstatuje, že správní orgán řízení dokončil podle územního plánu (nového), a to bez jakýchkoli obtíží při výkladu toho kterého pojmu. Je tedy lichou námitka navrhovatelky, že pro správní orgány bude v praxi obtížně aplikovatelný územní plán (srov. bod 30. návrhu na zahájení řízení). Nechť není opomenuto, že realizace odstavné plochy nebyla přípustnou ani podle územního plánu dosavadního (platného a účinného do doby přijetí nového územního plánu).

39. Odpůrkyně dále uvedla, že akcentuje, že nezasahuje do již pravomocných rozhodnutí správních orgánů. To nelze. Pokud se jedná o tvrzené připravované záměry, neví odpůrkyně, čeho konkrétně má navrhovatelka na mysli. Odpůrkyně disponuje povědomím o existenci řízení shora specifikovaného, vedeného Městským úřadem Rokycany, Odborem dopravy, které skončilo vydáním rozhodnutí ze dne 15. 12. 2025, č.j. MeRo/22000/OD/25. V této věci bylo řešeno zmiňované parkovací stání pro kamionovou (tranzitní) dopravu, s kterýmžto záměrem odpůrkyně dlouhodobě a konzistentně nesouhlasí. Tato informace – konzistentní nesouhlas odpůrkyně s tímto typem záměru – je navrhovatelce známa. Navrhovatelka tedy nabýt žádného legitimního očekávání v této věci nemohla.

40. Odpůrkyně považuje návrh navrhovatelky na zrušení části územního plánu za nedůvodný.

41. Pod bodem IV. svého vyjádření odpůrkyně dále uvedla, že navrhovatelka opakovaně v rámci svého návrhu na zahájení tvrdí, že bylo zasaženo do jejího legitimního očekávání ve vztahu k dotčeným pozemkům. K problematice legitimního očekávání se opakovaně vyjádřil Nejvyšší správní soud, a to kupříkladu ve svém rozsudku ze dne 23. 3. 2023, č.j. -111, ve kterém uvedl: „K předchozí variantě D1, která je nyní stěžovateli preferována, byť v minulosti proti ní také brojili, lze zopakovat, že nikdo nemá subjektivní veřejné právo na to, aby poměry území, v němž se nachází jejich majetek, byly navždy konzervovány a nemohly se změnit. Územní plán je dokument, který lze změnit. Nikdo nemůže založit své legitimní očekávání na tom, že územní plán bude do budoucna neměnný. Pokud územní plán schválený v roce 2008 zvolil variantu D1, neznamená to, že tato varianta nemohla být v budoucnu nahrazena jinou.“

42. Stran přípravy (změny) územního plánu nelze tento podřizovat kupříkladu probíhajícím územním řízením, když je to právě územní rozhodnutí, které musí respektovat úpravu územního plánu, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2014, č.j. -83: „Při vydávání územního plánu (§ 54 stavebního zákona z roku 2006) není obec vázána již vydanými územními rozhodnutími ani probíhajícími územními řízeními; naopak územní rozhodnutí musí být vydáváno v souladu s platnou územně-plánovací dokumentací; přípravu územního plánu, resp. jeho změny nelze podřizovat probíhajícímu územnímu řízení.“

43. Odpůrkyně si je samozřejmě vědoma, že územní plánování nemůže být činností zcela nahodilou, nepředvídatelnou a svévolnou. Odpůrkyně v zájmu právní jistoty respektuje kontinuitu územního plánování. Odpůrkyně opětovně akcentuje, že fakticky nemění způsob funkčního využití předmětné plochy, když nový způsob funkčního využití reflektuje jeho způsob využití dosavadní. Není tomu tedy tak, že by se, lakonicky uvedeno, jednalo o plochu s funkčním způsobem využití doprava silniční – DS a nyní by byla tato měněna na využití smíšené obytné jiné – SX. Odpůrkyně respektuje kontinuitu územního plánování, přičemž takto činí předvídatelně. Jakkoli navrhovatelka prezentuje stávající úpravu obsaženou v územním plánu jako neproporční, nekoncepční a omezující jeho vlastnická práva, nejedná se o tvrzení založená na objektivní realitě. Odpůrkyně v rámci územního plánu toliko zpřesňuje podmínky týkající se odstavných míst/parkovišť, a to z důvodů shora uvedených. Nejedná se o regulaci nelogickou, která by snad byla nelegitimní. Je podle názoru odpůrkyně souladné s právním řádem, dbá-li odpůrkyně rozvoje té které lokality při zohlednění potřeb svých obyvatel, kteří, zcela oprávněně, nechtějí s ohledem na velikost obce a situování dotčených pozemků vymezovat v srdci obce parkovací plochy pro kamionovou dopravu coby „dočasná parkování“. Jak uvedeno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2026, č.j. -36: „Vlastníci pozemků dále nemohou mít legitimní očekávání, že územní plán zůstane neměnný po celou dobu existence jejich věcných práv k nemovitým věcem, neboť princip legitimního očekávání v procesu územního plánování nelze vykládat jako zachování statu quo. Jedná se o dlouhodobý proces, v němž se střetávají různé typy zájmů – a vyhovění jednomu typu zájmů obvykle vede k poruše ve vztahu k zájmu jinému (či jiného). S ohledem na územní a společenský vývoj není možné očekávat absolutní neměnnost poměrů, a kontinuita územního plánování tedy není bezbřehá.“

IV.

Replika navrhovatelky

44. Navrhovatelka na vyjádření odpůrkyně reagovala replikou. Uvedla, že setrvává na podaném návrhu v plném rozsahu. Replika odpůrkyně podle jejího názoru nevyvrací uplatněné návrhové body ani neodstraňuje namítané vady Územního plánu a procesu jeho pořizování.

45. K vyjádření ohledně rozporu mezi deklarovaným vyhověním Námitkám 1 a skutečným obsahem Územního plánu navrhovatelka uvedla, že nesouhlasí s argumentací odpůrkyně uvedenou v bodech 8 až 26 vyjádření. Spornou otázkou není pouze to, zda výsledná regulace plochy SX připouští čerpací stanici pohonných hmot nebo některou formu odstavení nákladního automobilu. Navrhovatelka namítá především rozpor mezi rozhodnutím, podle něhož bylo Námitkám 1 bez jakékoli výhrady vyhověno, a skutečným obsahem závazné regulace, která podstatnou část požadovaného využití naopak výslovně vylučuje.

46. Námitky 1 neobsahovaly pouze obecný požadavek, aby Územní plán v ploše P.02 připustil čerpací stanici pohonných hmot a některou formu odstavení nákladních automobilů. Navrhovatelka a její právní předchůdkyně uplatnily tři konkrétní a vzájemně související požadavky, a to:

(i) vypuštění asanace,

(ii) zařazení manipulačních ploch a odstavných a parkovacích stání pro osobní i nákladní automobilovou dopravu a automobilovou techniku mezi přípustné využití, a

(iii) zařazení čerpací stanice pohonných hmot, autoslužeb a servisů mezi přípustné, případně podmíněně přípustné využití bez omezení souvisejících služeb.

Nešlo tedy o několik alternativ, z nichž mohla odpůrkyně libovolně jednu vybrat, ale o soubor konkrétně formulovaných požadavků na výslednou regulaci P.02. Odpůrkyně o Námitkách 1 rozhodla jednoznačným výrokem: „Námitka se vyhovuje.“ Neuvedla, že se námitce vyhovuje pouze částečně, v některých jejích bodech nebo v omezeném rozsahu. Výsledná regulace však tomuto rozhodnutí jednoznačně neodpovídá (v podrobnostech viz projednávaný návrh), čímž činí Územní plán vnitřně rozporným. Materiálně tak bylo Námitkám 1 vyhověno pouze v části týkající se vypuštění asanace a v omezeném rozsahu také v části týkající se zachování čerpací stanice, autoslužeb a servisů. Požadavku na přípustnost parkování a odstavení nákladních automobilů odpůrkyně nevyhověla. Stejně tak nevyhověla požadavku na zachování služeb navázaných na krátkodobé, dočasné nebo přechodné parkování nákladních automobilů.

47. Navrhovatelka následně podala Námitky 2. V těch výslovně brojila proti tomu, že Územní plán z regulace plochy SX odstraňuje odpočívadla jako součást drobné doprovodné architektury, že nově výslovně vylučuje odpočívky a truckparky a že fakticky znemožňuje využití části P.02 přiléhající k silnici II/605 k parkování či odstavení nákladních vozidel v návaznosti na provoz čerpací stanice. Tuto vadu Územního plánu nelze ex post překlenout tvrzením odpůrkyně, že při vyhovění námitce pouze „přistoupila k precizaci toho kterého tématu“. Za pouhou precizaci rozhodně nelze označit postup, při němž je požadované využití namísto zařazení mezi přípustné způsoby využití výslovně prohlášeno za nepřípustné.

48. Rozdíl mezi požadavkem navrhovatelky a konečnou regulací není terminologický ani technický. Jde o zásadně odlišný právní režim. Námitky 1 požadovaly, aby byla parkovací a odstavná stání pro nákladní dopravu přípustná. Územní plán naproti tomu jejich podstatnou část zakazuje a připouští pouze specifickou a úzce vymezenou kategorii trvalých odstavných stání s nízkou intenzitou zatížení dopravou. Vyjádření tento závěr nevyvrací, ale naopak jej potvrzuje. Odpůrkyně výslovně uvádí, že dlouhodobě brojí proti rozšiřování odstavných ploch, že odmítá využití předmětné lokality jako odpočívadla pro kamionovou dopravu a že nechce, aby se centrum obce stalo parkovištěm pro kamiony. Z vyjádření je tedy zřejmé, že odpůrkyně podstatné části požadavku navrhovatelky vědomě vyhovět nehodlala. Pokud odpůrkyně považovala požadované parkování nákladních automobilů za neslučitelné s koncepcí rozvoje obce, měla námitku v této části odmítnout. Musela však takové rozhodnutí jednoznačně vyjádřit a přezkoumatelně odůvodnit. Nemohla si situaci zjednodušit např. tím, že bude konstatovat vyhovění námitce a doufat, že si dotčený vlastník neprostuduje další části Územního plánu. Takový způsob vedení veřejné správy je v právním státě zcela nepřípustný. Rozpor mezi deklarovaným vyhověním a výsledným řešením dokládá také následná nutnost podat Námitky 2. Navrhovatelka a její právní předchůdkyně byly nuceny znovu brojit právě proti vypuštění odpočívek, výslovnému zákazu truckparků a omezení služeb souvisejících s krátkodobým, dočasným nebo přechodným parkováním nákladních automobilů. Námitky 2 tedy nerevidovaly původní požadavky navrhovatelky, ale reagovaly na skutečnost, že upravený návrh Územního plánu neodpovídal deklarovanému výsledku Námitek 1.

49. V projednávané věci se dle navrhovatelky nejedná o pouhý nesoulad s požadavky vlastníka a přijatým řešením, jak se snaží bagatelizovat odpůrkyně. Vada spočívá ve vnitřní rozpornosti samotného Územního plánu, neboť její rozhodnutí o Námitkách 1 deklaruje jejich úplné vyhovění, zatímco závazná regulace podstatnou část požadovaného využití výslovně vylučuje. Z Územního plánu proto nelze jednoznačně zjistit, kterým požadavkům bylo skutečně vyhověno, které byly odmítnuty a jaké konkrétní úvahy odpůrkyně k jejich odmítnutí vedly. Tento nedostatek nemohou zpětně napravit ani skutečnosti doplněné poprvé ve vyjádření, zejména tvrzení o údajně nepovolené realizaci odpočívky na pozemku parc. č. 76/2. Taková okolnost nebyla ve vypořádání Námitek 1 uvedena a pro projednávanou věc je zcela irelevantní.

50. Vyjádření nadto dle navrhovatelky neobsahuje úplné porovnání normativního obsahu předchozí a nynější regulace. Odpůrkyně pouze uvádí, že předchozí plocha Sv připouštěla mimo jiné nerušící zařízení drobné výroby a služeb a čerpací stanice pohonných hmot. Nový Územní plán však výslovně zavádí zákaz odpočívek, truckparků, parkovacích stání pro tranzitní nákladní dopravu a některých služeb spojených s parkováním nákladních automobilů. Bez podrobnějšího porovnání proto nelze uzavřít, že jde pouze o obsahově neutrální zpřesnění předchozího režimu. Neobstojí ani tvrzení odpůrkyně, že navrhovatelka nekonkretizovala zásah do svého vlastnického práva. Napadená regulace omezuje možné využití Pozemků pro parkování a odstavování nákladních automobilů, pro služby funkčně navazující na provoz čerpací stanice a pro budoucí rozvoj dopravně obslužného areálu. Jde tedy o přímé omezení způsobů, jimiž může navrhovatelka své Pozemky do budoucna využívat. Stejně tak je nepřiléhavý odkaz odpůrkyně na neexistenci subjektivního práva na územní plán podle představ vlastníka. Navrhovatelka se nedomáhá toho, aby soud sám stanovil konkrétní využití Pozemků nebo uložil odpůrkyni přijmout regulaci navrženou navrhovatelkou. Domáhá se soudního přezkumu již vydaného Územního plánu, který její Pozemky závazně reguluje a který podle jejího názoru neodpovídá způsobu vypořádání Námitek 1. Vyjádření odpůrkyně tedy namítaný rozpor neodstraňuje. Naopak potvrzuje, že odpůrkyně podstatnou část požadavků navrhovatelky týkajících se parkování nákladních automobilů a souvisejících služeb vědomě odmítla, přestože v rozhodnutí o Námitkách 1 deklarovala jejich úplné vyhovění.

51. Navrhovatelka proto setrvává na závěru, že rozhodnutí o Námitkách 1 a závazná část Územního plánu jsou ve vzájemném rozporu. Tato vnitřní rozpornost zatěžuje Územní plán vadou nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost, neboť z přijatého opatření obecné povahy není srozumitelně a přezkoumatelně seznatelné, v jakém rozsahu odpůrkyně jednotlivým požadavkům navrhovatelky skutečně vyhověla, v jakém rozsahu je odmítla a z jakých konkrétních důvodů tak učinila.

52. K vyjádření odpůrkyně ohledně neurčitosti regulace odpočívek, truckparků a parkovacích stání pro tranzitní nákladní dopravu navrhovatelka uvedla, že nesouhlasí s argumentací odpůrkyně uvedenou v bodech 27 až 35 vyjádření. Odpůrkyně redukuje návrhovou argumentaci na tvrzení, že každý pojem použitý v Územním plánu musí být opatřen vlastní vyčerpávající definicí. Takovou argumentaci však navrhovatelka neuplatňuje. Podstatou návrhového bodu je, že ani při použití právních předpisů, na které odpůrkyně odkazuje, nelze z napadené regulace dostatečně určitě zjistit hranici mezi běžným provozem přípustné čerpací stanice a zakázaným parkováním, odpočívkou nebo truckparkem pro nákladní dopravu.

53. Pojem „odpočívka“ je definován v § 12 odst. 5 zákona o pozemních komunikacích. Tato definice však sama o sobě neurčitost napadené regulace neodstraňuje. Zákon o pozemních komunikacích rozumí odpočívkou stavebně a provozně vymezenou plochu dálnice, silnice nebo místní komunikace určenou k bezúplatnému stání vozidla za účelem bezpečnosti a plynulosti provozu a odpočinku uživatelů, případně také jejich občerstvení nebo doplnění pohonných hmot. Napadená regulace však není uplatněna pouze na plochu právně vymezenou jako součást dálnice, silnice nebo místní komunikace. Dopadá na Pozemky v ploše SX a pojem „odpočívka“ používá jako kategorii nepřípustného využití soukromého areálu navazujícího na čerpací stanici. Územní plán přitom neuvádí, zda tím zakazuje pouze odpočívku ve smyslu zákona o pozemních komunikacích, nebo také jakékoli fakticky obdobné místo umožňující řidičům nákladních vozidel krátkodobě zastavit, načerpat pohonné hmoty, občerstvit se nebo odpočinout si. Odkaz na definici podle zákona o pozemních komunikacích tak vyvolává další otázku. Pokud má Územní plán na mysli výhradně zákonnou odpočívku jako stavebně a provozně vymezenou plochu pozemní komunikace, není vysvětleno, proč je nutné takovou stavbu výslovně zakazovat na Pozemcích v ploše SX. Pokud má naopak pojem zahrnovat i širší okruh soukromých parkovacích a obslužných ploch, jeho rozsah již ze zákonné definice určit nelze.

54. Obdobně je tomu u pojmu „truckpark“. jej používá jako označení informativní dopravní značky IJ 17a, která informuje zpravidla na dálnici nebo silnici pro motorová vozidla o komplexním obslužném zařízení pro nákladní vozidla. Tato úprava popisuje význam a užití dopravní značky. Nestanoví však relevantní znaky truckparku jako druhu využití území, zejména jeho minimální kapacitu, rozsah služeb, provozní režim ani hranici, od níž se běžná parkovací plocha u čerpací stanice stává truckparkem. Široká formulace „komplexní obslužné zařízení pro nákladní vozidla“ naopak může zahrnovat různé kombinace parkovacích míst, čerpací stanice, stravování, hygienického zázemí nebo servisních služeb. Územní plán přitom některé z těchto funkcí samostatně připouští. Bez dalších kritérií proto není zřejmé, jaký počet nebo jaká kombinace přípustných služeb již založí nepřípustný truckpark.

55. Ani zákonná definice parkovacího stání neřeší určující část napadeného regulativu. definuje parkovací stání obecně jako plochu pro parkování nebo odstavení vozidla. Nevymezuje však, kdy jde právě o „parkovací stání pro tranzitní nákladní dopravu“, které Územní plán zakazuje. Samotné vymezení fyzické plochy tedy neposkytuje odpověď na to, podle jakých znaků bude posuzován účel jejího využití. Odpůrkyně sice uvádí, že s pojmem tranzitní nákladní dopravy pracuje , opomíjí však kontext této úpravy. Ustanovení tohoto zákona upravuje možnost omezit na silnicích II. a III. třídy tranzitní nákladní dopravu vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti nejméně 12 tun. Současně stanoví případy, které se za tranzitní dopravu nepovažují, například jízdu nezbytnou k dosažení místa nakládky, vykládky, opravy, provozovny dopravce nebo bydliště řidiče. Územní plán na neodkazuje a neuvádí, zda přejímá jeho hmotnostní hranici a vymezené výjimky. Není proto zřejmé, zda se zákaz vztahuje pouze na vozidla o hmotnosti nejméně 12 tun, nebo na všechna nákladní vozidla bez ohledu na jejich hmotnost. Stejně tak není zřejmé, zda se za tranzitní dopravu považuje vozidlo, jehož bezprostředním cílem je čerpací stanice, občerstvení nebo jiná služba provozovaná v areálu, ale následně pokračuje do jiného místa. Pro vlastníka Pozemků je navíc nepředvídatelné, zda bude přípustnost parkovacího stání záviset na trase každého jednotlivého vozidla, místě nakládky a vykládky, sídle dopravce, bydlišti řidiče nebo jiných okolnostech, které nesouvisejí s fyzickými parametry pozemku ani stavby. Územní plán tak nerozlišuje jednotlivé druhy využití pouze podle jejich stavební nebo provozní podoby, ale také podle neurčitě vymezeného účelu cest jejich budoucích uživatelů. Nepřiléhavý je také odkaz odpůrkyně na definice krátkodobého a dlouhodobého parkovacího stání v příloze č. 1 Tato příloha vymezuje krátkodobé stání jako stání pro osobní vozidla návštěvníků a dlouhodobé stání jako stání pro osobní vozidla zaměstnanců nebo rezidentů. Územní plán však reguluje „krátkodobé, dočasné či přechodné parkování“ nákladních automobilů a proti němu staví „trvalá odstavná stání“ nákladních automobilů. Citovaná vyhláška tedy pracuje s jinými kategoriemi, jinou terminologií a především s osobními, nikoli nákladními vozidly. Vyjádření navíc neuvádí žádnou právní definici „dočasného“, „přechodného“ nebo „trvalého“ stání použitelnou na napadenou regulaci. Není proto zřejmé, zda má být rozhodující délka stání, jeho opakovanost, vazba vozidla k sídlu provozovatele, účel cesty nebo kombinace těchto znaků. Závazná část Územního plánu přitom žádnou časovou hranici ani jiné objektivní rozlišovací kritérium nestanoví.

56. V Územním plánu nadto dle navrhovatelky zůstávají i dalších kumulativně užité podmínky, zejména „nízká intenzita zatížení dopravou“, „nadměrné zvýšení dopravní zátěže“ a „stavby náročné na dopravní obsluhu“. Územní plán nestanoví, podle jakých kapacitních, provozních nebo prostorových kritérií budou tyto pojmy rozlišovány. Správní orgán může při posuzování konkrétního záměru neurčitý právní pojem vyložit. Aplikace územního plánu však nesmí nahrazovat jeho normativní obsah. Úkolem stavebního úřadu je posoudit konkrétní záměr podle předem stanoveného regulativu, nikoliv teprve dodatečně vytvořit základní hranici mezi přípustným a nepřípustným využitím území.

57. Navrhovatelka dále uvedla, že napadená regulace je vedle své neurčitosti problematická také z hlediska přípustné míry podrobnosti územního plánu. Navrhovatelka nezpochybňuje oprávnění odpůrkyně stanovit hlavní, přípustné, podmíněně přípustné a nepřípustné využití plochy SX. Územní plán je však koncepčním nástrojem územního plánování a bez splnění zákonných podmínek nemůže obsahovat podrobnosti náležející regulačnímu plánu nebo navazujícímu rozhodování v území. Podle , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) bylo možné takové podrobnosti do územního plánu zahrnout pouze tehdy, pokud zastupitelstvo již v rozhodnutí o pořízení nebo v zadání výslovně stanovilo, že bude pořízen územní plán nebo jeho vymezená část s prvky regulačního plánu. Nejvyšší správní soud v této souvislosti rozlišuje územní plán jako koncepční nástroj od regulačního plánu a navazujících povolovacích postupů jako nástrojů realizačních. Na úrovni územního plánu lze stanovit způsoby využití ploch a základní regulativy jejich prostorového uspořádání. Podmínky přípustnosti využití však musejí mít skutečnou vazbu na problematiku územního plánování a nemohou bez dalšího upravovat individuální provozní nebo uživatelské okolnosti konkrétních záměrů. Odpůrkyně se přitom neomezuje na obecné rozlišení osobní a nákladní dopravy nebo na vymezení truckparku jako samostatného druhu využití území. Přípustnost parkování nákladních automobilů činí závislou na délce a dočasnosti stání, účelu užívání vozidla, jeho vazbě k výkonu povolání, tranzitní povaze dopravy, intenzitě dopravního zatížení a na tom, zda určitá služba souvisí s krátkodobým, dočasným či přechodným parkováním. Přípustnost totožného parkovacího stání tak nemusí záviset na jeho umístění, kapacitě nebo stavebních parametrech, ale na konkrétní trase vozidla, délce jeho pobytu a účelu jednání budoucího uživatele. Takto podrobná regulace se již svou povahou přibližuje provozním podmínkám konkrétního záměru, které mají být posuzovány v navazujícím povolovacím řízení, případně upraveny prostřednictvím podrobnějšího nástroje územního plánování. Dle přílohy č. 9 , stavební zákona obsahuje regulační plán mj. podrobné podmínky pro vymezení a využití pozemků, resp. podrobné podmínky pro umístění a prostorové uspořádání staveb. Napadený regulativ již překračuje pouhé stanovení funkčního využití plochy a současně neposkytuje objektivní kritéria, podle nichž by bylo možné jednotlivé podrobně rozlišované provozní režimy v praxi spolehlivě odlišit. Prvky odpovídající svou podrobností regulačnímu plánu mohou být součástí územního plánu pouze při splnění výslovné zákonné procesní podmínky. Odpůrkyně přitom ve vyjádření netvrdí ani nedokládá, že by Územní plán nebo jeho část zahrnující plochu P.02 byly pořizovány s prvky regulačního plánu, resp. ze samotného rozhodnutí o pořízení územního plánu je patrné, že prvky regulačního plánu nebyly při jeho přípravě využity. S ohledem na tuto skutečnost je tak předmětná regulace nezákonná.

58. Dle navrhovatelky se neurčitost napadené regulace nejvýrazněji projevuje právě ve vztahu k provozu čerpací stanice. Územní plán čerpací stanici formálně připouští, současně však vylučuje služby související s krátkodobým, dočasným nebo přechodným parkováním, odpočívkou či truckparkem nákladních automobilů. Není zřejmé, zda je běžné zastavení nákladního vozidla za účelem načerpání pohonných hmot, občerstvení nebo krátkého odpočinku ještě součástí přípustného provozu čerpací stanice, nebo již nepřípustnou službou související s odpočívkou či truckparkem. Právě tuto praktickou hranici odpůrkyně ve vyjádření nevysvětluje. Napadená regulace přitom jednotlivé kategorie využití kombinuje způsobem, který může vést k překrývání přípustného a nepřípustného využití.

59. Vyjádření odpůrkyně proto dle navrhovatelky nevyvrací namítanou neurčitost a nepředvídatelnost regulace. Existence dílčích definic některých použitých pojmů v právních předpisech sama o sobě nepostačuje, pokud tyto definice působí v odlišném právním kontextu, vztahují se na jiné druhy vozidel nebo neumožňují určit hranici mezi přípustným a nepřípustným využitím Pozemků. Navrhovatelka proto setrvává na závěru, že závazná regulace plochy SX neposkytuje vlastníkovi ani správním orgánům dostatečně určité a předvídatelné vodítko pro posouzení přípustnosti parkování a souvisejících služeb pro nákladní vozidla. Tím vytváří prostor pro rozdílné a potenciálně svévolné výklady a nepřiměřeně omezuje právní jistotu navrhovatelky při budoucím využití Pozemků. Přijatá regulace je navíc nezákonná, jelikož svou podrobností překračuje míru podrobnosti přípustnou pro územní plán.

60. K vyjádření odpůrkyně ohledně nepoměření existujícího stavu, připravených záměrů a legitimního očekávání navrhovatelka uvedla, že nesouhlasí s argumentací odpůrkyně uvedenou v bodech 36 až 40 a 41 až 44 vyjádření. Odpůrkyně návrhovou argumentaci nepřesně redukuje na tvrzení, že nový Územní plán ruší dříve vydaná správní rozhodnutí nebo že navrhovatelce svědčí právo na neměnnost dosavadní územně plánovací dokumentace. Navrhovatelka však nic takového netvrdí. Podstatou návrhového bodu je, že odpůrkyně při přijímání nové regulace řádně nepoměřila skutečné a právní poměry v ploše P.02, dosavadní legální využití areálu, již povolené a realizované záměry ani pokročilost přípravy dalších záměrů. Skutečnost, že nový Územní plán formálně neruší pravomocná správní rozhodnutí, neznamená, že existenci těchto rozhodnutí a na jejich základě vzniklé poměry v území mohla odpůrkyně při stanovení budoucí koncepce pominout. Odpůrkyně ve vyjádření připouští, že pro rozšíření stávající mycí linky bylo vydáno rozhodnutí a následně také rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením. Stejně tak připouští, že změna rodinného domu č. p. 29 na objekt výrobny potravin byla povolena a že stavba byla realizována. Tyto skutečnosti nejsou významné pouze proto, že vydaná rozhodnutí zůstávají v platnosti. Dokládají také, že plocha P.02 není nevyužívaným nebo opuštěným územím čekajícím na transformaci, ale funkčně využívaným areálem, v němž v době pořizování Územního plánu probíhal další rozvoj provozních, výrobních a obslužných funkcí. Odpůrkyně měla proto vysvětlit, jak se tento existující a právně aprobovaný stav slučuje s nově prosazovanou transformací plochy na smíšené obytné využití. Pouhé konstatování, že již povolené stavby mohou být dokončeny a užívány, neodpovídá na otázku, proč je současně do budoucna omezen jejich přirozený provozní rozvoj, změny, rozšíření a navazující služby. Pravomocné povolení konkrétní stavby totiž zpravidla chrání realizaci a užívání právě povoleného záměru. Nezajišťuje však možnost každé jeho budoucí změny, rozšíření nebo doplnění o související stavby a provozní plochy. Nová regulace proto může existující areál postupně fakticky zakonzervovat, přestože formálně neruší jednotlivá dříve vydaná povolení. Právě tento budoucí dopad měla odpůrkyně při poměřování veřejného zájmu s vlastnickým právem navrhovatelky zohlednit.

61. Navrhovatelka dále uvedla, že ve vztahu k projektu rozšíření areálu čerpací stanice o parkovací plochu odpůrkyně poukazuje na rozhodnutí Městského úřadu Rokycany ze dne 15. 12. 2025, č.j. MeRo/22000/OD/25, kterým byl záměr zamítnut podle nového Územního plánu. Tato skutečnost však nevyvrací návrhovou argumentaci. Naopak konkrétně dokládá, že napadená regulace již má přímý negativní dopad na možnost dalšího využití areálu, tudíž i substantivní negativní dopad do sféry navrhovatelky. Uvedené rozhodnutí bylo vydáno až více než šest měsíců po nabytí účinnosti Územního plánu. Nemohlo tedy být podkladem pro rozhodování odpůrkyně při jeho vydání ani zpětně napravit nedostatečné poměření tohoto připravovaného záměru v procesu územního plánování. Odpůrkyně nemůže zákonnost regulace odůvodňovat následkem, který tato regulace sama po svém přijetí vyvolala. Pozdější zamítnutí záměru neprokazuje ani určitost regulace. Skutečnost, že správní orgán o žádosti „nějak“ rozhodl, pouze znamená, že při aplikaci Územního plánu k jeho obsahu přijal určité stanovisko (nic jiného mu ani nezbývalo). Sama o sobě nedokládá, že tento výklad byl jediný možný, předvídatelný a bez obtíží zjistitelný již ze závazné části Územního plánu. Není úkolem stavebního úřadu, aby přezkoumal zákonnost územního plánu a procesu jeho přijímaní.

62. Odpůrkyně dále dle navrhovatelky bez podrobnějšího rozboru tvrdí, že parkovací plocha nebyla přípustná ani podle předchozího územního plánu. Toto tvrzení však nijak nesrovnává s tím, že navrhovatelka podle Námitek 2 získala ke svému záměru kladná závazná stanoviska dotčených orgánů, včetně závazného stanoviska orgánu územního plánování. Vyjádření neuvádí obsah těchto stanovisek ani nevysvětluje, proč podle odpůrkyně nemohla mít žádný význam pro posouzení souladu záměru s tehdejší regulací a pro hodnocení stupně jeho připravenosti. Navrhovatelka netvrdí, že samotná kladná závazná stanoviska zakládala bezpodmínečný nárok na povolení parkovací plochy. Byla však konkrétními úředními akty vztahujícími se k připravovanému záměru a společně s již vynaloženými náklady a dalšími přípravnými kroky představovala relevantní okolnost pro posouzení intenzity zásahu.

63. Vyjádření odpůrkyně nevyvrací námitku, že při přijetí napadené regulace nebyly řádně poměřeny skutečné a právní poměry v ploše P.02. Již povolené a realizované záměry jsou významné nejen proto, že je nový Územní plán nemůže zpětně zrušit, ale také proto, že dokládají dlouhodobé a právně aprobované provozní využití areálu. Pozdější zamítnutí projektu parkovací plochy podle nového Územního plánu nemůže zpětně odůvodnit přijatou regulaci. Naopak potvrzuje její konkrétní omezující dopad na budoucí využití Pozemků. Odpůrkyně ani ve vyjádření nevysvětlila, jak má existující provozní areál koexistovat se zamýšlenou obytnou funkcí, jaký dopad bude mít regulace na jeho další rozvoj a proč nebylo možné sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky. Navrhovatelka proto setrvává na závěru, že odpůrkyně existující stav a připravené záměry dostatečně nezohlednila a neprokázala nezbytnost ani přiměřenost přijatého omezení.

64. K vyjádření odpůrkyně ohledně legitimního očekávání a kontinuity územního plánování navrhovatelka uvedla, že nesouhlasí s argumentací odpůrkyně uvedenou v bodech 41 až 46 vyjádření. Odpůrkyně staví svou obranu na tezi, že vlastník nemůže legitimně očekávat neměnnost územního plánu a že přípravu nové územně plánovací dokumentace nelze podřídit probíhajícím povolovacím řízením. Navrhovatelka však existenci práva na zachování dosavadního územního plánu ani povinnost odpůrkyně převzít do Územního plánu každý připravovaný záměr netvrdí. Podstatou argumentace navrhovatelky je, že změna regulace musí respektovat princip právní jistoty a kontinuity územního plánování a že odpůrkyně musí při jejím přijetí zohlednit existující právní a faktické poměry v území. Patří mezi ně zejména dlouhodobý způsob využití plochy P.02, již povolené a realizované stavby, funkční vazby uvnitř areálu a konkrétní záměry, jejichž příprava v době pořizování Územního plánu prokazatelně probíhala.

65. Odkaz odpůrkyně na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. -111 je vytržený z kontextu. Nejvyšší správní soud sice v bodě 91 uvedl, že vlastník nemůže legitimně očekávat neměnnost územního plánu. Bezprostředně v bodě 92 však současně zdůraznil, že tím vlastník nezůstává bez ochrany. Má-li změna územního plánu negativní dopad na jeho nemovitosti, jde o zásah do vlastnického práva, který podléhá přezkumu přiměřenosti. Odpůrkyně tedy z citovaného rozsudku přebírá pouze první část právního závěru, nikoli již povinnost posoudit intenzitu zásahu a jeho proporcionalitu (která se mu až tak nehodí). Stejně je třeba interpretovat i odpůrkyní citovaný rozsudek č.j. -36. Nejvyšší správní soud v bodě 32 odmítl absolutní neměnnost poměrů, avšak hned v následujícím bodě označil za stěžejní součást posouzení přiměřenosti zhodnocení důvodů a cílů zásahu ve vztahu k míře omezení vlastnického práva. Rozsudek tedy nepotvrzuje, že lze existující poměry a investiční přípravu vlastníka pominout. Potvrzuje pouze, že tyto okolnosti nezakládají bezpodmínečný nárok na zachování dosavadní regulace. Skutkové okolnosti věci řešené v rozsudku č.j. -36 jsou navíc od nynější věci odlišné. Nejvyšší správní soud tam mimo jiné zohlednil, že vlastnice měla dostatek času realizovat výstavbu podle předchozího územního plánu a že přípravu svého projektu zahájila až na základě již zveřejněného návrhu nového územního plánu. V nynější věci naopak nejde o projekt vytvořený teprve v reakci na připravovaný Územní plán, ale o dlouhodobě provozovaný a právně aprobovaný areál, v němž byly povoleny a realizovány další provozní záměry a připravováno jeho navazující využití. Ani rozsudek č.j. -83 nevede k závěrům dovozovaným odpůrkyní. Z tohoto rozsudku vyplývá, že obec není při pořizování územního plánu právně vázána probíhajícím územním řízením a nemusí svou celkovou koncepci podřídit individuálnímu záměru vlastníka. Neznamená to však, že může probíhající řízení, stupeň přípravy záměru, pravomocná povolení a existující způsob využití území zcela ignorovat.

66. Dle navrhovatelky odpůrkyně přitom argumentuje, že fakticky nemění způsob funkčního využití plochy, neboť předchozí plocha Sv byla nahrazena plochou SX, která má údajně reflektovat dosavadní způsob využití. Takové porovnání založené pouze na obecném označení ploch však není dostačující. Rozhodující není název funkční kategorie, ale konkrétní normativní obsah regulace a skutečný rozsah využití, které je podle ní do budoucna možné. Nový Územní plán oproti obecně formulovanému režimu předchozí plochy Sv zavádí výslovné zákazy odpočívek, truckparků, parkovacích stání pro tranzitní nákladní dopravu a služeb spojených s krátkodobým, dočasným nebo přechodným parkováním nákladních automobilů. Současně připouští pouze úzce vymezenou kategorii trvalých odstavných stání s nízkou intenzitou dopravního zatížení. Nejde tedy pouze o terminologickou nebo technickou precizaci dosavadního stavu, ale o nové závazné omezení konkrétních způsobů budoucího využití plochy. Ani dlouhodobý nesouhlas odpůrkyně s projektem parkovací plochy nevylučuje povinnost zohlednit existující právní a faktické poměry. Politický nebo vlastnický nesouhlas obce s určitým záměrem nepředstavuje sám o sobě veřejný zájem odůvodňující jeho omezení. Odpůrkyně musí konkrétně uvést, jaké negativní dopady chce regulací odvrátit, v jakém rozsahu tyto dopady v daném místě skutečně existují a proč je k jejich omezení nezbytné právě přijaté řešení. Samotné obecné tvrzení, že obyvatelé údajně nechtějí v centru obce parkovací plochy pro kamionovou dopravu, však neprokazuje proporcionalitu konkrétního zákazu. Odpůrkyně měla tento zájem poměřit s polohou areálu u silnice II/605, jeho dlouhodobým dopravně obslužným charakterem, existující čerpací stanicí a dalšími provozy a s možností stanovit konkrétnější a méně omezující provozní nebo kapacitní podmínky. Právě uvedené poměření v Územním plánu chybí. Odpůrkyně sice deklaruje dlouhodobou transformaci plochy P.02 směrem k bydlení, nevysvětluje však, jak má být tato transformace uskutečněna v území, v němž se nachází legálně provozované a dále rozvíjené výrobní a dopravně obslužné funkce. Není zřejmé, jak mají obě funkce koexistovat ani proč je nezbytné již nyní vyloučit napadené způsoby využití namísto jejich prostorového, kapacitního nebo provozního omezení.

67. Navrhovatelka tedy nezakládá své legitimní očekávání na pouhé existenci předchozího územního plánu. Poukazuje na souhrn konkrétních okolností, zejména na dlouhodobý faktický a právní stav areálu, pravomocně povolené záměry, probíhající výstavbu, přípravu dalšího využití a kladná stanoviska vydaná k připravovanému projektu. Tyto skutečnosti samy o sobě zvyšovaly intenzitu zásahu do vlastnického práva a tomu odpovídající požadavky na konkrétnost a přesvědčivost odůvodnění. Vyjádření odpůrkyně proto nevyvrací námitku porušení principu právní jistoty, kontinuity územního plánování a proporcionality. Odpůrkyně z judikatury správních soudů nesprávně dovozuje, že neexistence práva na neměnnost územního plánu prakticky vylučuje ochranu navrhovatelky. Citovaná judikatura však naopak vyžaduje, aby negativní dopad nové regulace na vlastnické právo byl poměřen s konkrétními veřejnými zájmy a aby pro odchýlení od existujících právních a faktických poměrů byly uvedeny dostatečně závažné a přezkoumatelné důvody. Navrhovatelka proto setrvává na závěru, že odpůrkyně existující právní a faktické poměry v ploše P.02 dostatečně nezohlednila a neprokázala, že omezení dopravně obslužného využití Pozemků bylo nezbytné a přiměřené. Obecné odkazy na proměnlivost územního plánování, právo obce na vlastní koncepci a údajný nesouhlas obyvatel s kamionovou dopravou nemohou konkrétní poměření dotčených veřejných a soukromých zájmů nahradit.

V.

Vyjádření účastníků při jednání

68. Účastníci při jednání setrvali na svých dosavadních tvrzeních.

VI.

Posouzení věci soudem

69. V souladu s a soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy v rozsahu a z důvodů uvedených v návrhu a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy.

A.

70. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 10. 2024, č.j. -51, shrnul svoji judikaturu týkající se soudního přezkumu územních plánů, jakožto opatření obecné povahy.

71. Nejvyšší správní soud v bodech 14 až 16 rozsudku uvedl:

72. „Nejvyšší správní soud připomíná, že podle ustálené judikatury jsou správní soudy povinny při přezkumu územních plánů (zejména pak při přezkumu jejich proporcionality) postupovat zdrženlivě. V rozsudku ze dne 24. 10. 2007, č. j. , zdejší soud uvedl, že v rámci územního plánování „vždy jde o vyvážení zájmů vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný zájem, kterým je v nejširším slova smyslu zájem na harmonickém využití území. Tato harmonie může mít nesčíslně podob a ve své podstatě nebude volba konkrétní podoby využití určitého území výsledkem ničeho jiného než určité politické procedury v podobě schvalování územního plánu, v níž je vůle politické jednotky, která o něm rozhoduje, tedy ve své podstatě obce rozhodující svými orgány, omezena, a to nikoli nevýznamně, požadavkem nevybočení z určitých věcných (urbanistických, ekologických, ekonomických a dalších) mantinelů daných zákonnými pravidly územního plánování. Uvnitř těchto mantinelů však zůstává vcelku široký prostor pro autonomní rozhodování příslušné politické jednotky. Jinak řečeno – není úkolem soudu stanovovat, jakým způsobem má být určité území využito; jeho úkolem je sledovat, zda příslušná politická jednotka (obec) se při tvorbě územního plánu pohybovala ve shora popsaných mantinelech. Bylo–li tomu tak, je každá varianta využití území, která se takto ‚vejde‏‘ do mantinelů územního plánování, akceptovatelná a soud není oprávněn politické jednotce vnucovat variantu jinou.“ Nejvyšší správní soud nepomíjí ani to, že stanovení funkčního využití území při splnění všech zásad a cílů územního plánování je součástí pravomocí spadajících do samostatné působnosti obce (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006, č. j. , a ze dne 20. 6. 2019, č. j. , či nález Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. ).

73. Nejvyšší správní soud rovněž uznává, že v procesu územního plánování dochází k vážení řady různých, často odlišných nebo dokonce protichůdných soukromých i veřejných zájmů. Prakticky vždy dochází přijetím územního plánu k určitému dotčení na vlastnických právech, neboť vymezení konkrétní plochy pro určitý účel s sebou nese nemožnost změnit stávající využití pozemku pro jiný než územním plánem plánovaný účel. Je tedy zcela běžné, že územní plány zasahují do vlastnických práv. Samotná existence takového zásahu však nemůže být podle usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, č. j. , důvodem pro zrušení napadené části územního plánu za situace, kdy „veškerá omezení vlastnických práv a jiných věcných práv z něho vyplývající mají ústavně legitimní a o zákonné cíle opřené důvody a jsou činěna jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle (zásada subsidiarity a minimalizace zásahu).“ Neexistuje totiž veřejné subjektivní právo vlastníka pozemku nacházejícího se v řešeném území na to, aby územní plán stanovil pro jeho pozemek způsob využití, který vlastník požaduje, neboť „z žádné zákonné normy či normy práva ústavního nelze dovodit existenci subjektivního práva vlastníka nemovitosti, aby v rámci územně plánovací dokumentace byla tato nemovitost zahrnuta do určitého konkrétního způsobu využití“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2008, č. j. ).

74. Jak bylo shora nastíněno, přijetím územního plánu či jeho změny dochází prakticky vždy k určitému dotčení na vlastnickém právu soukromých osob, neboť vymezení určité plochy pro určitý účel s sebou nese nemožnost změnit stávající využití nemovitosti pro jiný, než územním plánem plánovaný účel. Úkolem soudu v rámci přezkumu zásahu do práv stěžovatele je proto, za splnění dalších podmínek, zjistit, zda si pořizovatel územního plánu nepočínal zjevně svévolně či diskriminačně, zda úkoly a cíle, které prostřednictvím územního plánu naplňuje, jsou legitimní a zákonné, a zda se v případě omezení vlastnických práv jedná o omezení v nezbytně nutné míře, vedoucí rozumně k zamýšlenému cíli a je činěno nejšetrnějším možným způsobem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2018, č. j. ). S tím se pojí i povinnost dostatečně odůvodnit (zásadní funkční) změny v území, obzvláště, zasahujíli do vlastnických práv vlastníků pozemků.“

B.

75. Navrhovatelka je v rozporované ploše vlastníkem dvou pozemků. Pozemek parc. č. st. X. má výměru 119 m² a pozemek parc. č. st. XA. výměru 128 m². Oba jsou v katastru nemovitostí vedeny jako zastavěná plocha a nádvoří a nacházejí se na nich stavby. Podle nesporných skutkových tvrzení navrhovatele slouží stavba na pozemku parc. č. st. X. jako čerpací stanice pohonných hmot a stavba na pozemku parc. č. st. XA. jako myčka osobních automobilů.

76. Oba pozemky jsou napadeným územním plánem zahrnuty do plochy přestavby P.02 se způsobem využití SX – smíšené obytné jiné. Hlavním využitím této plochy jsou plochy pro bydlení smíšené s jinou funkcí, zejména s drobnou výrobou a výrobními a nevýrobními službami. Mezi podmíněně přípustné využití patří čerpací stanice pohonných hmot, autoslužby a servisy s výjimkou služeb souvisejících s krátkodobým, dočasným či přechodným parkováním/odpočívkou/truckparkem nákladních automobilů (tranzitní dopravy) a automobilové techniky. V podmínkách je pak stanoveno, že řešením ani provozem pozemků, staveb a zařízení nedojde ve vymezené ploše ke snížení kvality prostředí a pohody bydlení, zejména z hlediska hladiny hluku, vibrací, čistoty ovzduší, vod a půdy, emisí prachu a pachů, přiměřeného množství zeleně, oslunění apod.; řešením ani provozem pozemků, staveb a zařízení nedojde k nadměrnému zvýšení dopravní zátěže v sídle a v řešené lokalitě; pro plochy veřejné a komerční občanské vybavenosti budou vymezeny dostatečné kapacitní plochy pro parkování; výměra prodejní plochy staveb pro obchod nepřesáhne 500 m2; pozemky, stavby a zařízení sloužící podmíněně přípustnému využití musí být v územní menšině vzhledem k hlavnímu využití území.

77. V odůvodnění územního plánu bylo k ploše „SX – smíšené obytné jiné“ uvedeno, že plochy pro bydlení smíšené s jinou funkcí převážně drobné výroby a výrobních a nevýrobních služeb s vyššími nároky na dopravní infrastrukturu. Součástí plochy mohou být doprovodné stavby nebo zařízení související s bydlením či bydlení podmiňující a dále stavby nebo zařízení drobné výroby a výrobních a nevýrobních služeb (včetně zemědělské výroby) omezeného rozsahu obvykle s maloobjemovou a malosériovou produkcí. Součástí ploch smíšených obytných může být při splnění podmínek i čerpací stanice pohonných hmot a další autoslužby, které však nenaruší provozem kvalitu urbánního prostředí, pohodu bydlení ani hygienické požadavky pro chráněné vnější a vnitřní prostory budov pro bydlení. Vzhledem k celkové koncepci rozvoje obce je vyloučeno v těchto plochách vymezovat parkovací stání nákladní automobilové dopravy, aby nedocházelo ke zvýšení intenzity dopravy v nadlimitně zatíženém území obce.

78. V odůvodnění námitek pak bylo krom jiného uvedeno, že „nový územní plán nemůže mít vliv na pravomocně umístěné a povolené stavby. Pokud tedy jde kupř. o čerpací stanici a další legální stavby, které navrhovatelé vypočítávají, Návrh ÚP se jich nedotýká a nemůže kupř. na jeho základě dojít k odstranění těchto staveb nebo k omezování jejich dosavadního legálního provozu. Návrh ÚP může ovlivnit využití ploch pouze do budoucna, kdy už nebude možné na Pozemcích č. 1 povolovat nové záměry, které by byly v rozporu s novou regulací. Námitky navrhovatelů, skrze které se domáhají respektování stávajících legální staveb jsou tedy nerelevantní.“.

79. Dále bylo uvedeno: „Pokud jde o to, že obec nechce na Pozemcích č. 1, které se nacházejí v centru obce a v blízkosti přírodních lokalit, dovolit rozvoj čerpací stanice, parkovišť pro tranzitní nákladní dopravu, odpočívek a podobné činnosti, které silně zatěžují svými negativními externalitami svoje okolí, tak takový požadavek je zcela pochopitelný a v odůvodnění Návrhu ÚP je také detailně vysvětleno, proč chce obec směřovat ke zklidnění.“

80. Dále bylo ve vztahu k ploše přestavby P.02 uvedeno: „Základem koncepce rozvoje obce jsou tyto body: - omezit negativní působení liniové dopravy (dálnice, železnice, silnice II. a III. třídy) na obytnou zástavbu a občanskou vybavenost a využít její potenciál pro hospodářský rozvoj a rozvoj území obce; - zajistit bezpečnost dopravy a omezit zátěž sídel z komunikací navazujících na dálnici včetně eliminace sekundárních závad, které mají vliv na hygienu a pohodu bydlení, vyplývajících z dopravního zatížení obce.

81. Dále je pak specifikována v odůvodnění Návrhu ÚP: „Stávající funkční využití není kompatibilní s funkcí bydlení – čerpací stanice PHM a na ní navázaná odpočívka nákladních automobilů zvyšují hlukovou zátěž z dopravy v obci, která je již tak hodnocena jako nadlimitní (viz studie Odpočívka čerpací stanice v obci Kařez – rozbor akustické situace, hluk z provozu silniční dopravy od firmy EKOLA group, spol s r. o. z dubna 2020: „Na základě výše uvedených výsledků lze konstatovat, že plánovaný záměr odpočívky povede při 100% naplnění kapacity odpočívky ke zvýšení hodnot LAeq,r v již nadlimitně zatíženém území.“ ). Kromě hygienických závad je stávající řešení nevhodné i z urbanistických důvodů. Dotčená plocha se nachází ve střední části obce Kařez. V případě realizace zástavby v ploše Z.01, která vychází ještě z koncepce původního územního plánu dokonce přímo v těžišti celé obce. Střed obce, který slouží jako odstavné a parkovací stání nemůže fungovat jako přirozené centrum obce, kde se odehrávají hlavní kulturní a sociální aktivity jeho obyvatel a narušuje jeho celkový rekreační potenciál. Žádoucí je zklidnit průjezd obcí a transformovat plochu P.02 tak, aby nezvyšovala zátěž z dopravy nad nezbytnou míru.‏“

82. Z uvedeného je zřejmé, že značná hluková zátěž a znečištění ovzduší, které s sebou přináší rozvoj parkoviště a odpočívek nebo čerpací stanice, je pro obec v jejím samém centru skutečně nežádoucí a že interferuje s dalšími důležitými cíli a úkoly, které musí obec v územním plánu sledovat. Kamionová doprava představuje celou řadu specifický imisí narušujících pohodu bydlení. Uvést lze hluk a vibrace a to i v nočních hodinách, zimních měsících, kdy si řidiči ve vozidlech topí, nebo v letních měsících, kdy naopak chladí prostor nákladu je zdroj hluku a imise ještě navýšený. Provoz vozidel je spojený i s výfukovými plyny, tzn. zhoršení ovzduší v celé lokalitě. Morfologie terénu je k tomuto problému i dost nepříznivá, protože obec Kařez je situována v údolí. Další imisí je svícení vozidel kamionů. Založení rodinných domů přes silnici II/605 je umístěna pod niveletou komunikace II/605 a niveletou parkoviště. Většina domů je podsklepená, tudíž přízemí, kde se nacházejí obytné místnosti, jsou přímo zasaženy osvětlením z parkujících vozidel. Na odstávce/parkovišti bude u domů v bezprostřední blízkosti intenzita přímého osvětlení ještě vyšší.

83. Je také třeba upozornit na to, že kamionová doprava na II/605 (přes obec Kařez na komunikaci II/605 je průjezd aut nad 12t navíc zakázán) má zajištěné možné přestávky cca 1 km před obcí Kařez u motorestu Bouchalka u výjezdu dálnice D5. Toto parkoviště u hotelu Bouchalka je zde historicky od sedmdesátých let 20. století a vždy pro tyto potřeby bylo využívané. Odpočívky v centru obce proto nejsou nijak zdůvodnitelné.

84. Obec z uvedených důvodů (zejm. zájem na ochraně zdraví a životního prostředí) směřuje k utlumení možnosti parkování vozidlem tranzitní dopravy. Naopak obec nehodlá omezovat běžné podnikání v obci a jejím okolí jako jsou stavební či zemní nebo zemědělské práce.“

C.

85. V obecné rovině je vhodné uvést následující.

86. Napadená regulace nepochybně omezuje budoucí možnosti využití pozemků vlastníků v předmětné ploše, neboť nepřipouští jejich rozvoj ve směru krátkodobého či přechodného parkování, odpočívky nebo truckparku nákladních automobilů tranzitní dopravy. Samotná existence takového omezení ale není důvodem ke zrušení územního plánu. Vlastník nemá veřejné subjektivní právo na to, aby jeho pozemky byly určeny právě pro jím zamýšlený způsob využití nebo aby mu bylo umožněno rozšířit stávající podnikatelský provoz o další funkce.

87. V posuzované věci navíc nejde o úplné vyloučení podnikatelského využití pozemků. Územní plán nadále připouští čerpací stanice pohonných hmot, autoslužby a servisy, byť za stanovených podmínek. Regulace tedy rozlišuje mezi vlastní funkcí čerpací stanice či autoslužby a další funkcí spočívající v parkování nebo odpočinku tranzitních nákladních automobilů. Toto rozlišení není nahodilé. Je založeno na odlišných dopravních, hlukových, emisních a dalších imisních účincích těchto činností.

88. Cíle regulace jsou v územním plánu popsány konkrétně. Odpůrce poukázal na centrální polohu plochy, již nadlimitní hlukovou zátěž, dopravní zatížení související s návazností na dálnici D5, možné působení hluku, vibrací, emisí, pachů a osvětlení vozidel na okolní obytnou zástavbu i na urbanistický záměr vytvořit z centrální části obce přirozené centrum, nikoli místo pro odstavování nákladních vozidel. Jde o legitimní cíle ochrany zdraví, životního prostředí, pohody bydlení, bezpečnosti dopravy a harmonického uspořádání území.

89. Odůvodnění současně nevychází pouze z obecného tvrzení, že obec truckparky nechce. Obsahuje konkrétní místní důvody, popis dopadů nákladní dopravy a odkaz na akustickou studii, podle níž by realizace odpočívky vedla při plném využití ke zvýšení hlukové zátěže v již nadlimitně zatíženém území. Odpůrce tedy vysvětlil, proč považuje právě parkování a odpočívku tranzitních nákladních vozidel za neslučitelné s budoucí funkcí plochy P.02.

90. Požadavek subsidiarity a minimalizace zásahu je naplněn tím, že regulace neodnímá vlastníkům pozemků možnost užívat stávající legální stavby. Z odůvodnění námitek výslovně plyne, že územní plán nemá vést k odstranění čerpací stanice ani k omezení jejího dosavadního legálního provozu. Omezení se týká budoucích záměrů, které by byly s novou koncepcí plochy v rozporu. Současně nejsou vyloučeny běžné podnikatelské činnosti, autoslužby ani služby, které nezpůsobují obdobnou dopravní a imisní zátěž.

91. Regulace proto představuje užší zásah než úplný zákaz čerpací stanice, autoslužeb nebo podnikání v dané ploše. Sleduje zamýšlený cíl prostřednictvím vyloučení konkrétního typu využití, který podle odůvodnění způsobuje nejvýraznější negativní externality. Z textu územního plánu rovněž neplyne, že by toto omezení bylo namířeno proti navrhovateli osobně. Vztahuje se obecně k parkování a odpočinku tranzitní nákladní dopravy v řešené ploše.

92. Napadená regulace tak nepředstavuje svévolné ani nepřiměřené řešení. Odpůrce vyvážil ochranu existujícího legálního provozu s veřejným zájmem na zklidnění centrální části obce a na ochraně obyvatel před další dopravní a hlukovou zátěží. Tím se pohyboval v prostoru autonomního rozhodování obce, který judikatura Nejvyššího správního soudu při přezkumu územních plánů respektuje.

D.

93. V konkrétní rovině je vhodné uvést následující.

94. Při věcném přezkumu mohl soud posuzovat pouze tvrzený zásah do práv navrhovatele jako vlastníka pozemků parc. č. st. 511 a parc. č. st. 636. Každý navrhovatel totiž může v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy hájit pouze svá vlastní práva, neboť účelem tohoto řízení není abstraktní přezkum zákonnosti územního plánu, nýbrž ochrana konkrétní osoby před tvrzeným zkrácením na jejích právech.

95. Soud proto nemohl přihlížet k té části argumentace, která vychází z právního režimu jiných pozemků nebo z jejich jiného faktického využití. Pro rozhodnutí v této věci není podstatné, jaké způsoby využití mohou být přípustné na jiných pozemcích v širším území. Rozhodující je, zda napadená regulace nepřiměřeně nebo nezákonně omezuje užívání právě pozemků parc. č. st. X. a parc. č. st. XA., na nichž se nachází čerpací stanice a v současné době myčka osobních automobilů.

96. V posuzované věci napadená regulace neznemožňuje dosavadní využití pozemku parc. č. st. X. jako čerpací stanice. Čerpací stanice je v ploše SX výslovně uvedena jako podmíněně přípustné využití.

97. Stejný závěr platí i pro pozemek parc. č. st. XA. Myčka osobních automobilů je podle své povahy autoslužbou nebo službou, tedy činností, s níž regulace plochy SX výslovně počítá. Územní plán její existenci ani provoz nezakazuje.

98. Skutečnost, že čerpací stanice a autoslužby jsou v ploše SX zařazeny mezi podmíněně přípustná využití, neznamená, že by napadený územní plán zpětně měnil právní režim existujících staveb nebo dosavadního legálního provozu. Stanovené podmínky se mohou projevit až při posuzování budoucího záměru, zejména při nové výstavbě, změně dokončené stavby, změně v užívání nebo rozšíření provozu. Územní plán je totiž nástrojem regulace budoucího rozvoje území. Nemůže však zrušit pravomocná povolení ani uložit odstranění existujících staveb či ukončení jejich dosavadního legálního provozu.

99. Budoucí dotčení navrhovatele proto spočívá pouze v tom, že případné změny nebo rozšíření využití jeho pozemků budou muset respektovat podmínky stanovené územním plánem. Tyto podmínky nejsou nahodilé ani nepřiměřené. Požadavek, aby řešením ani provozem pozemků, staveb a zařízení nedošlo ke snížení kvality prostředí a pohody bydlení, zejména z hlediska hladiny hluku, vibrací, čistoty ovzduší, vod a půdy, emisí prachu a pachů, množství zeleně či oslunění, ani k nadměrnému zvýšení dopravní zátěže, přímo souvisí s hlavní funkcí plochy SX, kterou je smíšené obytné využití. Jde tedy o podmínky, které mají zabránit tomu, aby budoucí změna nebo rozšíření provozu zhoršily poměry v území.

100. Takto vymezená regulace je přiměřená z hlediska intenzity zásahu do vlastnického práva. Zachovává navrhovateli možnost pokračovat v dosavadním legálním využití obou pozemků a současně připouští i budoucí změny, pokud jejich dopady zůstanou slučitelné s funkcí plochy a stanovenými podmínkami. Omezuje pouze takové změny, které by vedly k nepřípustnému zhoršení kvality prostředí nebo k nadměrnému zvýšení dopravní zátěže. Odpůrce tedy nezvolil úplný zákaz podnikatelského využití, nýbrž mírnější nástroj spočívající v podmínění jeho budoucího rozvoje ochranou okolního obytného prostředí.

101. Právě skutečnost, že napadená regulace působí do budoucna a nedotýká se existujícího legálního provozu, svědčí o minimalizaci zásahu. Odpůrce tím vyvážil ochranu nabytého způsobu užívání pozemků s veřejným zájmem na postupné transformaci plochy P.02, ochraně pohody bydlení a omezení dopravní a hlukové zátěže.

102. Regulace podmíněně připouští čerpací stanici pohonných hmot, autoslužby a další služby, avšak nikoli služby spojené s krátkodobým, dočasným či přechodným parkováním nebo odpočinkem nákladních automobilů a automobilové techniky v tranzitní dopravě, tedy provoz odpočívky či truckparku. Běžný provoz čerpací stanice a myčky, včetně nezbytného zastavení vozidla za účelem natankování či mytí, tím zakázán není. Samotné zastavení zákazníka u čerpací stanice nebo myčky a využití jejich služeb není službou odpočívky nebo truckparku.

VII.

Rozhodnutí soudu

103. Vzhledem k tomu, že návrh nebyl důvodný, soud jej v souladu s věta druhá zamítl.

VIII.

Odůvodnění neprovedení důkazů

104. Soud neprovedl žádný další z účastníky navržených důkazů, neboť jejich provedení nebylo nezbytné k posouzení důvodnosti či nedůvodnosti žaloby.

IX.

Náklady řízení

105. Odpůrkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí soud v souladu s přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Ačkoliv obecně platí, že žalovaný správní orgán nemá v případě procesního úspěchu nárok na náhradu nákladů řízení proti procesně neúspěšnému navrhovateli (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č.j. -47), v nyní projednávané věci bylo na místě uplatnit závěry plynoucí např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2013, č.j. -36 či rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2016, č.j. -40 a procesně úspěšné odpůrkyni přiznat nárok na náhradu nákladů řízení, neboť se jedná o malou obec, která nemá odborný aparát, jenž by ji v soudním řízení v takto specifické situaci zastupoval.

106. Náklady řízení spočívají v odměně advokáta za 3 úkony právní služby, a to podle , d) a g) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát (i) převzal a připravil zastoupení odpůrkyně, (ii) podal jejím jménem vyjádření k návrhu a (iii) účastnil se jednání soudu. Podle a . advokátního tarifu činí sazba za jeden úkon právní služby ve věcech žalob, kasačních stížností a dalších právních věcí projednávaných podle částku 4 620 Kč, tj. za tři úkony právní služby 13 860 Kč. Podle advokátního tarifu má advokát za jeden úkon právní služby nárok na paušální částku ve výši 450 Kč, tj. za tři úkony právní služby 1 350 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupcem odpůrkyně je advokát, který je plátcem daně z přidané hodnoty, resp. je společníkem advokátní kanceláře, jež je plátkyní daně z přidané hodnoty (srov. , o advokacii), zvyšují se náklady řízení o částku odpovídající této dani. Částka daně z přidané hodnoty činí po zaokrouhlení 3 194 Kč. Náklady řízení tedy včetně DPH činí částku ve výši 18 404 Kč. Lhůtu k plnění určil soud podle , (dále jen „ “), ve spojení s Místo plnění určil soud v souladu s ve spojení s

107. Soud nepřiznal odpůrkyni požadovanou náhradu nákladů řízení za úkon právní služby další porada s klientem dne 15. 7. 2026 od 12:30 hod. do 13:45 hod., neboť na rozdíl od odpůrkyně nepovažoval tuto poradu s ohledem na níže uvedené za samostatný úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu.

108. Ze soudního spisu se podává, že dne 15. 6. 2026 byl odpůrkyni doručen návrh a výzva soudu, aby se k němu odpůrkyně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení výzvy vyjádřila. Dne 17. 6. 2026 bylo soudu ze strany zástupce odpůrkyně doručeno oznámení o převzetí zastoupení odpůrkyně společně s plnou mocí z téhož dne podepsanou místostarostou odpůrkyně. Současně odpůrkyně požádala o prodloužení lhůty mj. pro podání vyjádření k návrhu s tím, že vyjádření poskytne nejpozději do dne 15. 7. 2026. K odůvodnění této žádosti bylo uvedeno, že starosta odpůrkyně, v jehož gesci je věc vyřizována, je na dovolené a zástupce odpůrkyně se potřebuje s věcí seznámit. Soud žádosti vyhověl a lhůtu k předložení vyjádření k návrhu prodloužil dle žádosti do dne 15. 7. 2026. Dne 15. 7. 2026 od 12:30 hod. do 13:45 hod. proběhla porada mezi odpůrkyní a jejím zástupcem (předložené potvrzení o jejím konání podepsal starosta odpůrkyně a zástupce odpůrkyně). V 15:09:53 téhož dne bylo soudu doručeno vyjádření odpůrkyně k návrhu.

109. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že zástupce odpůrkyně převzal zastoupení dne 17. 6. 2026 a téhož dne soudu sdělil, že se potřebuje s věcí seznámit, přičemž současně poukázal na nepřítomnost starosty odpůrkyně, v jehož gesci je daná záležitost vyřizována. Porada uskutečněná dne 15. 7. 2026 tak podle názoru soudu nepředstavovala další poradu s klientem přesahující jednu hodinu ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, nýbrž byla součástí převzetí a přípravy zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu. Její obsah a účel v kontextu odůvodnění žádosti o prodloužení lhůty k podání vyjádření k návrhu zjevně směřovaly k získání informací a podkladů nezbytných pro formulaci procesního stanoviska odpůrkyně, které bylo následně soudu doručeno. Za této situace by přiznání požadované odměny představovalo nepřípustné dvojí zohlednění téže činnosti právního zástupce v rámci náhrady nákladů řízení. Proto soud tento nárok nepovažoval za důvodný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 27. srpna 2026

Mgr. Alexandr Krysl v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje H. K.