Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 73/2026-44
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Jméno advokátky
sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o 29 671,62 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 21 086,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p.a. z částky 16 472,21 Kč od 27.9.2025 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 585,12 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – na účet Okresního soudu v Pardubicích doplatek soudního poplatku ve výši 296 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, a to na účet č. č. účtu, VS: var. symbol.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 21 086,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p.a. z částky 16 472,21 Kč od 27.9.2025 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 585,12 Kč, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – na účet Okresního soudu v Pardubicích doplatek soudního poplatku ve výši 296 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, a to na účet č. , č. účtu, , VS: , var. symbol, .
1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 27.2.2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 671,62 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci dne 28.5.2025 uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru (dále také jen "smlouva") distančním způsobem na adrese www.Anonymizováno.cz, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr do výše 16 400 Kč s možností postupného čerpání, který měl být splacen do 2.5.2030. Žalovaný sjednal mimo jiné i volitelnou službu Presto za poplatek 165 Kč a informační SMS servis za poplatek 28,85 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Ačkoli byl úvěr žalovanému poskytnut (dne 28.5.2025 ve výši 16 000 Kč), tento nebyl žalovaným do dne podání žaloby uhrazen. Dlužná částka ve výši 29 086,50 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 16 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 310,99 Kč, poplatku za službu Presto ve výši 161,22 Kč, poplatku za informační SMS servis ve výši 0 Kč a smluvního úroku ve výši 12 614,29 Kč. Dalších 585,12 Kč žalobkyní požadovaných pak představovalo sjednanou smluvní pokutu. Pro případ, že by soud nepovažoval uplatněný nárok za prokázaný z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, požadovala žalobkyně, aby v části požadované jistiny byl tento nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného provedla dle interní metodiky schválené ČNB a v souladu s požadavky vymezenými v zák. č. 257/2016 Sb. Měsíční čistá výše příjmu žalovaného činila 18 152 Kč, jež umožňovala bezproblémové splácení úvěru. Žalovaný se nenacházel v registru evidence exekucí, insolvenčním rejstříku a dalších. Žalovaný uhradil pouze částku 8 000 Kč, od podání žaloby neuhradil ničeho.
2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř., dnem 1.6.2026 (vyvěšením na úřední desce soudu).
3. Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřenou mezi účastníky dne 28.5.2025 vzal soud za prokázané, že touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr s postupným čerpáním do výše 16 400 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a úrokem ve výši 1,016 % denně do 5.2.2030. Dle čl. VIII. Smlouvy byla žalobkyně oprávněna v případě prodlení žalovaného požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení.
4. Podle přehledu bankovních transakcí byla částka 16 000 Kč převedena na účet žalovaného specifikovaný ve smlouvě dne 28.5.2025.
5. Dopisem ze dne 26.9.2025 žalobkyně smlouvu o úvěru z důvodu prodlení žalovaného s hrazením závazků ze smlouvy vypověděla.
6. Dle listiny nazvané ,,Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ dosahoval žalovaný čistého měsíčního příjmu 18 152 Kč, jeho pravidelné měsíční výdaje na bydlení činily 10 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 20 000 Kč měsíčně, žádné půjčky ani nezbytné výdaje neuváděl. S příjmem žalovaného měli ve společné domácnosti hospodařit celkem hodnota osoby.
7. Dle listiny nazvané ,,Identifikované příjmy“ byly na účet žalovaného v období od 13.6.2024 do 27.5.2025 připisovány jednotlivé finanční částky s tím, že ověřený čistý měsíční příjem činil 18 152 Kč; výpis neobsahoval údaje o jakýchkoli výdajích žalovaného.
8. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výši smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněném z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
13. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
15. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze formulář s údaji zjištěnými od žalovaného a údaje zjištěné z jeho účtu týkající se pouze příjmů. Nepředložila však žádné důkazy ohledně konkrétních měsíčních výdajů žalovaného (např. nájemní smlouvu, SIPO, úplný výpis z účtu, ze kterého by bylo možno zjistit bilanci účtu v měsících předcházejících poskytnutí úvěru apod.). Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Z předložených listin vyplývá, že zejména výdaje žalovaného nebyly řádně ověřeny, když nebyla předložena např. nájemní smlouva, SIPO, úplný výpis z účtu žalovaného za období předcházející uzavření úvěrové smlouvy apod. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. V daném případě žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 16 000 Kč, žalovaný uhradil pouze 8 000 Kč, a proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
16. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť předmětem sporu byla částka 29 671,62 Kč s příslušenstvím, úspěch měla žalobkyně jen co do částky 8 000 Kč. Z obsahu spisu vyplynulo, že úspěšnějšímu žalovanému dosud žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
17. S návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 1 188 Kč. Jelikož elektronický platební rozkaz nebyl vydán, byla žalobkyni v souladu s položkou 2 bod 2 a položkou 1 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků uložena povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 296 Kč (výrok IV.).
18. Lhůtu splatnosti soud určil jako zákonnou třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení, písemně, trojmo, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
Pokud nebude peněžité plnění (soudní poplatek) uhrazeno do 30 dnů po marném uplynutí lhůty jeho splatnosti, předá soud pohledávku k vymáhání místně příslušnému celnímu úřadu.