Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 23/2026-30
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Vondrákovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, Anonymizováno
o 13.831 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5.196 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8.635 Kč, částky ve výši 139,44 Kč jako zákonného úroku z prodlení za dobu od datum do datum a zákonného úroku z prodlení z částky 13.831 Kč ve výši 11,5 % ročně od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5.196 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8.635 Kč, částky ve výši 139,44 Kč jako zákonného úroku z prodlení za dobu od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení z částky 13.831 Kč ve výši 11,5 % ročně od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným Okresnímu soudu v adresa dne datum domáhala zaplacení částky 13.831 Kč s příslušenstvím s tím, že dne datum byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena úvěrová smlouva. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek žalobkyně Anonymizováno. Identita žalované byla ověřena z bank ID. Na základě úvěrové smlouvy poskytla žalobkyně žalované částku 10.000 Kč na její bankovní účet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala jistinu úvěru společně s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 330 Kč splatit ve 24 pravidelných měsíčních splátkách. Dále byly sjednány další volitelné služby za následující poplatky: poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za tzv. bezpečnou splátku: poplatek ve výši 99 Kč měsíčně umožňuje klientovi v případě nečekané životní události odložit splatnost úvěru o 30 dní, a to konkrétně z důvodů uvedených ve smlouvě. Poplatek ve výši 49 Kč za SMS servis. Žalovaná na jistinu úvěru uhradila dne datum částku 1.094 Kč a dne datum částku 3.710 Kč. Žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou aktuální dlužné částky dne datum, datum, datum, datum a datum. Dále žalobkyně žalované vyúčtovala účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč dne datum, datum, datum, datum, datum a datum. Žalobkyně žalovanou vyzvala dne datum k úhradě dlužných splátek, to však žalovaná neučinila a z tohoto důvodu došlo dne datum k zesplatnění úvěru. Po zesplatnění úvěru žalovaná neuhradila ničeho a ke dni podání žaloby činí dlužná částka 13.831 Kč a skládá se z neuhrazené jistiny ve výši 8.749 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 196 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1.030 Kč, úroků ve výši 1.960 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.500 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení byla zcela nečinná.
3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:
4. Ze smlouvy o úvěru a standartních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne datum žalobkyně s žalovanou podepsaly prostřednictvím elektronické komunikace na dálku smlouvu označenou jako úvěrová smlouva, kterou se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 10.000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatek za doplňkovou službu Bezpečná splátka ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za doplňkovou službu SMS servis 49 Kč měsíčně a poplatek za korunový odklad ve výši 990 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala úvěr splácet v 24 pravidelných měsíčních splátkách. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že pokud nebude úvěr vrácen v den jeho splatnosti, je žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 200 Kč za měsíc vymáhání a dále smluvní pokuty ve výši 500 Kč měsíčně za prodlení se splátkou.
5. Z bank Id soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalované.
6. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalované na bankovní účet č. č. účtu dne datum částku ve výši 10.000 Kč.
7. Z metodiky posouzení úvěruschopnosti a potvrzení bonity klienta soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřovala schopnost žalované splatit předmětný úvěr, žalovaná ve formuláři uvedl, že pracuje jako zaměstnanec s příjmem 30.000 Kč, dále uvedla příjem domácnosti ve výši 33.000 Kč. Splátky jiným společnostem bylo uvedeny ve výši 10.873 Kč. Minimální výdaje na bydlení byly uvedeny ve výši 8.013 Kč. Žalobkyně také lustrovala žalovanou ve veřejně dostupných registrech a na základě odborného skóringu dospěla k závěru, že žalovaná je schopna předmětný úvěr splácet.
8. Z interního výpisu žalobkyně o čerpání úvěru, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje, že úvěr ve výši 10.000 Kč byl čerpán dne datum. Ve výpisu jsou podrobně vypsány všechny poplatky a prodlení se splátkami. Žalovaná celkem uhradila částku 4.804 Kč a po zesplatnění činí dluh žalované včetně úroku z prodlení částku 13.970,44 Kč.
9. Z výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužných splátek jinak dojde ze zesplatnění úvěru.
10. Z výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celého úvěru do 30 dnů.
11. Z předžalobní výzvy s podacím archem bylo zjištěno, že dne datum právní zástupce žalobkyně sepsal předžalobní výzvu k uhrazení celé dlužné částky a tato předžalobní výzva byla předána k poštovní přepravě dne datum.
12. Z dalších listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro zjištění skutkového stavu ve věci.
13. Soud dospěl po provedení důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná podepsaly prostřednictvím elektronické komunikace na dálku dne datum úvěrovou smlouvu. Totožnost žalované byla ověřena pomocí aplikace bank ID. Částka ve výši 10.000 Kč, byla dne datum zaslána na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem a poplatky ve 24 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná ovšem i přes upomínky žalobkyně uhradila pouze částku 4.804 Kč a žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila. Žalobkyně po žalované požaduje jistinu společně s poplatky, úroky a smluvní pokuty v celkové výši 13.831 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala schopnost žalované splatit úvěr, pro ověření bonity žalované využila informace sdělené žalovanou v kartě klienta, kde žalovaná uvedla, že má příjem ve výši 30.000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je uveden ve výši 33.000 Kč a splátky jiným společnostem jsou vyčísleny částkou 10.873 Kč. Minimální výdaje na bydlení ve výši 8.013 Kč Žalobkyně také lustrovala žalovanou ve veřejně dostupných registrech a na základě odborného skóringu dospěla k závěru, že žalovaná je schopna předmětný úvěr splácet. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky, a to dopisem ze dne datum. Žalovaná neuhradila ničeho.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z datum, sp. zn. spisová značka: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“ Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
20. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení ale bylo prokázáno, že tak žalobkyně neučinila. Žalobkyně vycházela zejména z údajů uvedených v kartě klienta. Jako příjem žalované je uveden příjem ve výši 30.000 Kč a příjem domácnosti ve výši 33.000 Kč, tento příjem není žádným způsobem doložen. Kromě částky ve výši 10.873 Kč jako splátky úvěru jiné společnosti a minimálních výdajů na bydlení nejsou doloženy ani tvrzeny výdaje žalované. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neměla dostatek ověřených informací ohledně příjmů a výdajů žalované, nemohla její schopnost splatit úvěr řádně ověřit. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že žalobkyně neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla dne datum částku 10.000 Kč, přičemž žalovaná na svůj dluh uhradila částku 4.804 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala, jakou částku uhradila na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovanou. Stejně tak žalovaná neuváděla žádné skutečnosti ohledně jejích možností uvedenou částku splatit. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení dosud nesplacené jistiny ve výši 5.196 Kč. Soud proto zavázal žalovanou, aby žalobkyni, zaplatil částku 5.196 Kč. Požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení je předčasný, neboť s ohledem na neplatnost uvedené smlouvy, nastává splatnost až za 3 dny po právní moci tohoto rozsudku.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 „o. s. ř.” tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná byla v řízení úspěšnější účastník, ale náklady jí nevznikly.
22. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.