Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 115/2026-32
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Krištofovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 20 921 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se do částky 2 568,31 Kč s zákonným úrokem z prodlení z částky 2 568,31 Kč od 6. 10. 2025 do zaplacení zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 431,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 431,69 Kč od 27. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se zamítá do částky 10 921 Kč a rozdílu mezi zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 352,69 Kč od 6. 10. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku II. tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se do částky 2 568,31 Kč s zákonným úrokem z prodlení z částky 2 568,31 Kč od 6. 10. 2025 do zaplacení zastavuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 431,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 431,69 Kč od 27. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.III. Žaloba se zamítá do částky 10 921 Kč a rozdílu mezi zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 352,69 Kč od 6. 10. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku II. tohoto rozsudku.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalovaný uzavřel dne datum s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba (dále též jako „věřitel“) smlouvu o úvěru č. číslo, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál věřitele. Na základě předmětné smlouvy poskytl věřitel žalovanému úvěr v celkové výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně úroku před slevou ve výši 10 921 Kč a po slevě 4 171 Kč do třiceti dnů. Žalovaný na slevu poplatku nedosáhl. Pohledávka věřitele byla následně postoupena žalobkyni. Ta žalovaného neúspěšně vyzvala k úhradě dlužné částky písemnou předžalobní výzvou ve smyslu § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“).
2. Žalobkyně podáním z 17. 8. 2026 vzala žalobu do částky 2 568,31 Kč s příslušenstvím zpět, neboť tuto částku žalovaný zaplatil původnímu věřiteli. Soud řízení podle § 96 odst. 1, 4 OSŘ částečně zastavil.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
4. Za souhlasu účastníků rozhodoval soud dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, když žalovaný žádné důkazy nenavrhl a nepředložil.
5. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „OZ“), platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
6. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2991 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Z předložených listin soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Z potvrzení o provedené platbě a zprávy peněžní ústav má soud za prokázané, že věřitel poukázal dne datum částku 10 000 Kč na bankovní účet číslo č. účtu vedený na jméno žalovaného. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval má soud za prokázané, že uhradil na poskytnutý úvěr částku 2 568,31 Kč. Dále má soud za prokázané, že mezi věřitelem a žalovaným došlo elektronickými prostředky na dálku dne datum k uzavření smlouvy o úvěru číslo ve smyslu ust. § 2395 OZ, avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši sjednaného úroku, neboť žalovaný se smlouvou se splatností v trvání 30 dnů zavázal společně na poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč zaplatit celkem částku 14 171 Kč a při delší splatnosti pak celkem částku 20 921 Kč, tedy jistinu navýšenou buď o úrok ve výši 40 % ale fakticky 109 % ročně, RPSN činila 9 088,10 % a při vyšším poplatku 961 089,7 %. Mimo to byly ve smlouvě sjednány následky prodlení se splácením ve formě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Pokud se jedná o sjednaný úrok, pak soud uvádí, že úrokem se rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok v celkové výši fakticky 109 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 9 % ročně. Je přitom nerozhodné, že se jednalo o krátkodobě poskytnutý úvěr se splatností v délce jednoho měsíce. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě (úrok ve výši 109 % ročně). Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí, a tedy jednáním neplatným.
9. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující rozdím mezi vyplacenou částku ve výši 10 000 Kč a uhrazenou částkou 2 568,31 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 7 431,69 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 OZ v žalobkyní požadované výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 27. 10. 2025 do zaplacení, kdy byl žalovaný na základě výzvy žalobkyně k zaplacení ze dne 16. 10. 2025, odeslané 20. 10. 2025, v níž byla žalovanému uložena povinnost plnit do tří dnů od doručení výzvy, v prodlení s plněním.
10. Výrokem III. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve sjednaném úroku, s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně tohoto oprávněně domáhala, nedůvodné.
11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, když žalovaný měl ve věci částečný úspěch, ale žádné náklady řízení nepožadoval, proto soud žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.
Nesplní-li povinná osoba dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může osoba oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.