Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
221 C 99/2026-94
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného
doručovací adresa Anonymizováno
o zaplacení částky 10 908,46 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 109 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 3 109 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 126,09 Kč, úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 8 497,71 Kč od 17. 11. 2025 do zaplacení, co do částky 7 799,46 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 9 398,35 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 8 497,71 Kč od 17. 11. 2025 do 31. 1. 2026 a z částky 5 388,71 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 109 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 3 109 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 126,09 Kč, úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 8 497,71 Kč od 17. 11. 2025 do zaplacení, co do částky 7 799,46 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 9 398,35 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 8 497,71 Kč od 17. 11. 2025 do 31. 1. 2026 a z částky 5 388,71 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností právnická osoba, IČO IČO, (dále jen jako „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 20. 7. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Před jeho poskytnutím právní předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet, při tom vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů, zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal zejm. doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání neměla právní předchůdkyně žalobkyně důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného o svých příjmech a výdajích. Po posouzení úvěruschopnosti žalovaného poskytla právní předchůdkyně žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr opakovaně až do výše 10 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalovaného. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 12 656,23 Kč. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit smluvní úrok ve sjednané výši, poplatky a náklady. Žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky, proto byl úvěr ke dni 18. 8. 2025 zesplatněn. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalovaná částka tak zahrnuje jistinu ve výši 8 497,71 Kč, poplatek ve výši 900,64 Kč, dlužný úrok k datu zesplatnění ve výši 1 510,11 Kč, kapitalizované úroky ve výši 586,34 Kč za období od 19. 8. 2025 do 29. 9. 2025 a kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 126,09 Kč za období od 19. 8. 2025 do 29.9. 2025, úroky ve výši 11,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 497,71 Kč od 17. 11. 2025 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 398,35 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.
2. K výzvě soudu žalobkyně stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala a vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalovaného a z těchto údajů o příchozích a odchozích platbách získala ucelené informace o finanční situaci žalovaného. K samotnému kontraktačnímu procesu žalobkyně uvedla, že žalovaný podal online žádost o poskytnutí úvěru, k níž doložil všechny potřebné dokumenty a doklady totožnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně žádost o uzavření smlouvy posoudila a následně ji akceptovala, což žalovanému oznámila prostřednictvím potvrzující SMS zprávy a oznámením online v účtu Creditea, kam byla žalovanému uzavřená smlouva též zaslána a žalovaný se s ní přihlášením do tohoto účtu seznámil (resp. se s ní takto seznámit mohl). Následně žalovaný čerpal úvěr celkem 12 656,23 Kč, a to na běžný účet č. č. účtu a č. účtu. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 586,34 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o úrok ve výši 11,50 % (27,60 %) ročně z aktuální dlužné jistiny ve výši 8 497,71 Kč ode dne následujícího po zesplatnění 19. 8. 2025 do 16. 11. 2025. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 126,09 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % počítaný z aktuální dlužné jistiny ve výši 9 398,35 Kč ode dne následujícího po zesplatnění 19. 8. 2025 do 29. 9. 2025. Žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas a dostal se do prodlení a úvěr byl v souladu se smlouvou zesplatněn ke dni 18. 8. 2025. Právní předchůdkyně vyzvala žalovaného výzvou ze dne 14. 7. 2025 k úhradě dlužné částky a upozornila žalovaného, že v případě, že neobdrží úhradu uvedené částky, stane se celý úvěr žalovaného splatným. Výzva byla žalovanému odeslána jako obyčejné psaní prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. “).
4. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.
5. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 12. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně je česká akciová společnost, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.
6. Ze zákaznické karty – žádosti klienta, PIN a schválení žádosti bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně evidovala kontaktní údaje žalovaného. PIN odeslaný dne 18. 7. 2024 10:52:45 hod. zněl „1039“. Právní předchůdkyně žalobkyně evidovala příjmy žalovaného ve výši 25 000 Kč, výdaje pak činily celkem 15 976 Kč (z toho 10 000 Kč další půjčky).
7. Z listin y nazvané „Osobní podmínky-Smlouva spotřebitelském úvěru, smlouva č. hodnota, datum 20. 7. 2024“ že na listin ě je jako věřitel označena právní předchůdkyně žalobkyně, jako zákazník je na druhé straně označen žalovaný. V listin ě je uvedeno, že celková výše spotřebitelského úvěru činí 10 000 Kč, smlouva je uzavřena na dobu neurčitou s roční úrokovou sazbou ve výši 60 % a RPSN 81,02 % ročně. K listin ě nejsou připojeny vlastnoruční podpisy účastníků. Na místě uvedeném pro podpis žalovaného je uveden pouze údaj o jeho jménu a příjmení, datu a času a informace, že bylo podepsáno online v žádosti prostřednictvím PIN, č. žádosti 26563932774.
8. Z potvrzení o provedených transakcích bylo zjištěno, že na bankovní účet žalovaného bylo zasláno celkem hodnota plateb v celkové výši 12 656,23 Kč, a to dne 22. 10. 2024 ve výši 307,27 Kč, dne 20. 7. 2024 ve výši 10 000 Kč, dne 13. 8. 2024 ve výši 479,95 Kč, dne 20. 8. 2024 ve výši 743,03 Kč, dne 26. 9. 2024 ve výši 382,81 Kč dne 20. 11. 2024 ve výši 378,82 Kč a dne 20. 12. 2024 ve výši 364,35 Kč. Ze zprávy právnická osoba. bylo zjištěno, že majitelem a disponentem bankovních účtů č. č. účtu a č. účtu je žalovaný.
9. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný za období do 20. 7. 2024 do 29. 9. 2025 uhradil celkem 9 547,20 Kč.
10. Z výzvy před zesplatněním dluhu ze dne 14. 7. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla žalovaného vyzvat k úhradě částky 2 372,64 Kč a zároveň měl být poučen o možnosti zesplatnění úvěru. Odeslání výzvy však doloženo nebylo.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025 včetně její přílohy č. hodnota, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2025, podacího lístku ze dne 14. 11. 2025 a potvrzení o uhrazení úplaty bylo zjištěno, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně informován a zároveň byl vyzván k uhrazení dlužné částky do 10 dnů po obdržení oznámení.
12. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 1. 2026 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán, aby dlužnou částku zaplatil ve lhůtě do 31. 1. 2026. Výzva byla žalovanému odeslána téhož dne.
13. Na základě takto provedeného dokazování má soud za to, že byly provedeny všechny nezbytné důkazy, které mohly přispět k objasnění skutečného stavu věci, a provádění dalších důkazů shledal nadbytečným. Soud tak dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši 12 656,23 Kč, přičemž žalovaný na dlužnou částku zaplatil 9 547,20 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která dne 16. 1. 2026 zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 31. 1. 2026. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně s žalovaným uzavřela dne 20. 7. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr do výše 10 000 Kč, který měl být hrazen v měsíčních splátkách s úrokovou sazbou 60 % ročně, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listin y označené jako „Osobní podmínky-Smlouva spotřebitelském úvěru, smlouva č. hodnota“ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě, na jejímž základě by se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč za sjednaných podmínek. Nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentují podpisy stran na předložené listin ě, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Skutečnost, že některé k důkazu předložené listin y obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle. Nadbytečné bylo provádět dokazování standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, čestným prohlášením, neboť i za předpokladu, že by tvrzení žalobkyně o kontraktačním procesu byla těmito listinami prokázána, uzavření smlouvy by to nedokazovalo.
14. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “).
15. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
18. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
19. Podle § 562 odst. 2 o. z. má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.
20. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
22. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru, a to o žalobkyní tvrzeném obsahu. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listin listina nazvaná jako „Osobní podmínky-Smlouva spotřebitelském úvěru, smlouva č. hodnota“ vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného (ani právní předchůdkyně žalobkyně) neobsahovala. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. pak vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o. z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpis vytvořený kvalifikovaným prostředkem). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis, jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 327/2018 , kde se uvádí: „Při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený, a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o. z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o. z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“
23. Samotná úvěrová smlouva (listina) v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS). Soud proto dospěl k závěru, že uzavření smlouvy s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání nebylo prokázáno.
24. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 ).
25. I pokud by soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru v tvrzeném rozsahu, pak by musel uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně a nesprávně zkoumala úvěruschopnost žalovaného stran jeho příjmů a výdajů. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Přitom dle platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
26. Povinností věřitele je, aby mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022 -62). Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně uvedla, že příjem žalovaného ověřila z jeho bankovního účtu a v tomto směru doložila zákaznickou kartu a schválení žádosti, nicméně neuvedla, jaká konkrétní zjištění stran příjmů a výdajů (v jaké výši, k jakému datu, za jaké období) z bankovního účtu žalovaného učinila a nadto se jedná o listin y, které vyhotovila sama právní předchůdkyně žalobkyně a údaje v nich uvedené tak nelze ověřit. Výpisy z účtů žalovaného soudu předloženy nebyly. Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně čerpala informace z interních databází a externích registrů, neboť žádné z výstupů z těchto databází k žalobě připojeny nebyly.
27. S ohledem na výše uvedené tedy nelze než konstatovat, že pro případ, že by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o úvěru v tvrzeném rozsahu, nemohl by dojít k jinému závěru, než že žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr neposoudila s náležitou odbornou péčí, což způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.
28. Jak bylo uvedeno shora, soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů, o tuto možnost však žalobkyně svou nepřítomností na jednání přišla. Žalobkyně tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní k povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost.
29. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu prostředky ve výši 12 656,23 Kč, přičemž žalovaný na dlužnou částku zaplatil 9 547,20 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka v souladu v § 1879 o. z. postoupena, co do částky 3 109 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 1. 2. 2026, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007 ). Takovou výzvu žalobkyně žalovanému odeslala dne 16. 1. 2026 a stanovila lhůtu k plnění do 31. 1. 2026. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení.
30. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 109 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 1. 2. 2026 do zaplacení. Výše úroku je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Co do zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly a ani je nepožadoval.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu ve 2 vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu (exekuce).