Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 102/2026-71
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Čechovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 75 939,90 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 67 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 8 439,90 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 85 431,57 Kč od 5. 1. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 687,57 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 495,64 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 67 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 8 439,90 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 85 431,57 Kč od 5. 1. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 687,57 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 495,64 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 74 744 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 17. 6. 2025 uzavřena Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, na základě které byl žalované poskytnut úvěr 75 000 Kč. Tuto jistinu spolu s úroky a poplatky se žalovaná zavázala splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 750 Kč. Z důvodu jejich nehrazení byl úvěr zesplatněn k 21. 12. 2025. Kromě dlužné jistiny žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 1 159,90 Kč, smluvní úrok a úrok z prodlení, které částečně kapitalizovala, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. Na úvěrovou smlouvu žalovaná uhradila částku 7 500 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou).
4. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 17. 6. 2025, předsmluvních informací, ověření podpisu žalované Anonymizováno, potvrzení o verifikační platbě a kopie občanského a řidičského průkazu žalované soud zjistil následující: Na základě této smlouvy uzavřené prostředky komunikace na dálku prostřednictvím klientské zóny na stránkách Anonymizováno a zasláním verifikační platby se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 75 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala načerpané finanční prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % čerpané částky. Roční úroková sazba činila 57,99 %, RPSN 76,18 %.
5. Z přílohy č. 1 úvěrové smlouvy - hodnocení klienta, z Datového výstupu z Anonymizováno a z výpisu z bankovního účtu žalované za březen až květen 2025 soud zjistil, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaná uvedla žalobkyni, že její příjem činí asi 70 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 3 000 Kč měsíčně, jiné finanční závazky nemá. Z bankovního účtu žalované však vyplývá, že příjem žalované u zaměstnavatele Anonymizováno činil 23 000 - 32 000 Kč měsíčně, dosavadní splátky úvěrů 4 948 Kč měsíčně, během sledovaného období si žalovaná vzala dva úvěry v celkové výši cca 25 000 Kč. Další pravidelný jednorázový měsíční výdaj žalované je cca 21 000 Kč. Na bankovním účtu neměla téměř žádný zůstatek (k 31. 5. 2025 byl dokonce -2,14 Kč). Žalovaná neprochází insolvenčním rejstříkem ani registrem dlužníků.
6. Z dokladu o vyplacení úvěru a sdělení právnická osoba. soud zjistil, že sjednaný úvěr byl žalované vyplacen ve výši 75 000 Kč dne 18. 6. 2025 na její bankovní účet.
7. Z dopisů a e-mailů ze dne 20. 8. 2025, 5. 9. 2025 a 21. 12. 2025 včetně podacího lístku soud zjistil, že úvěr byl zesplatněn ke dni 21. 12. 2025 a žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky.
8. Z tabulky umoření úvěru soud zjistil, že žalovaná na úvěrovou smlouvu č. hodnota uhradila částku 7 500 Kč.
9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.
12. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
14. Po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu věci. Mezi žalovanou a žalobkyní byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 17. 6. 2025 Smlouva o úvěru č. hodnota, která je svou povahou spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 cit. zákona byla žalobkyně, pod sankcí neplatnosti smlouvy, povinna posoudit úvěruschopnost žalované. Soud dospěl k závěru, že této své povinnosti nedostála, neboť ačkoli si vyžádala výpis z bankovního účtu žalované za účelem ověření jí tvrzených skutečností, blíže se jím zřejmě nezabývala. Kdyby tomu tak bylo, zjistila by, že žalovaná má poloviční měsíční příjem oproti jím tvrzenému (tvrdila 70 000 Kč, avšak příjem nedosahuje pravidelně ani 30 000 Kč), její pravidelné jednorázové měsíční výdaje činí cca 21 000 Kč, opakovaně si bere úvěry u různých společností a na bankovním účtu má minimální zůstatek. Na základě těchto skutečností tak žalobkyně nemohla dospět k závěru, že u žalované nejsou dány důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet.
15. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20 , dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.
16. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
17. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne 17. 6. 2025 je tak absolutně neplatná a žalovaná má povinnost vrátit poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. . Protože žalobkyně prokázala, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 75 000 Kč a že žalovaná na úvěrovou smlouvu uhradila 7 500 Kč, započetl tuto platbu soud na jistinu úvěru a žalobě vyhověl co do částky 67 500 Kč. Co do zbytku soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy. Stejně tak soud žalobu zamítl co do požadovaného úroku z prodlení, neboť vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , dle kterého se spotřebitel v případě neplatnosti úvěrové smlouvy dle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. nemůže dostat do prodlení dříve, než soud určí splatnost jeho bezdůvodného obohacení svým rozhodnutím.
18. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 věta prvá zák. č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), když žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se nedostavila, a tedy řádně a včas netvrdila ani neprokázala, že by nebylo v jejích možnostech žalovanou částku v třídenní zákonné lhůtě zaplatit ve smyslu § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.
19. Závěrem soud konstatuje, že i kdyby žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, shledal by soud úvěrovou smlouvu ze dne 17. 6. 2025 neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 a § 588 o. z., neboť roční úroková sazba ve výši 57,99 % je mnohonásobně vyšší oproti průměrné roční úrokové sazbě poskytované u úvěrů domácností na spotřebu v červnu 2025 bankami, která činila 14,44 % ročně (ustálená judikatura připouští dvojnásobnou, výjimečně trojnásobnou roční úrokovou sazbu).
20. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala v řízení zaplacení částky v celkové výši 75 939,90 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla zamítnuta co do částky 8 439,90 Kč, vyhověno bylo co do částky 67 500 Kč. Co do přibližně 11 % předmětu řízení tak byla úspěšná žalovaná a co do přibližně 89 % předmětu řízení žalobkyně, žalovaná je proto povinna uhradit žalobkyni 78 % jejích nákladů řízení. 100 % nákladů řízení žalobkyně je představováno z tarifní hodnoty 75 939,90 Kč (jistina a smluvní pokuta) zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 038 Kč, odměnou advokáta za 2 úkony právní služby dle § 8 odst. 1 , § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif ”) po 4 140 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) a 1 úkon právní služby dle ust. § 8 odst. 1 , § 7 a § 11 odst. 2 advokátního tarifu ve výši 2 070 Kč (jednoduchá výzva k plnění), náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 450 Kč. 100 % nákladů řízení žalobkyně tak činí 14 738 Kč, přičemž 78 % z této částky činí 11 495,64 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.