Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 261/2026-30
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Zálišovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 5 516 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 000 Kč od 12. 12. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ohledně částky 3 516 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 000 Kč od 4. 9. 2025 do 11. 12. 2025, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu č. 3703-126391/0710 pod variabilním symbolem 2311026126.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 000 Kč od 12. 12. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Ohledně částky 3 516 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 000 Kč od 4. 9. 2025 do 11. 12. 2025, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu č. 3703-126391/0710 pod variabilním symbolem 2311026126.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 5 516 Kč s příslušenstvím, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 2 000 Kč, smluvního úroku ve výši 30 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 360 Kč, smluvní pokuty ve výši 626 Kč, smluvních nákladů za upomínky ve výši 800 Kč a 1 000 Kč a jednorázového poplatku za administraci prodlení ve výši 700 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že společnost právnická osoba, IČ IČO, uzavřela se žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 2 000 Kč. Jistinu navýšenou o poplatek za úvěr a smluvní úrok se žalovaný zavázal uhradit do 3. 9. 2025. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 11. 2025 byla pohledávka postoupena společnosti právnická osoba a následně smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni. O postoupení byl žalovaný informován. Před poskytnutím úvěru původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného.
2. K výzvě soudu, aby žalobkyně prokázala, jak byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno na částku 2 000 Kč, přičemž celková částka 2 390 Kč měla být splatná 3. 9. 2025. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný uvedl čistý příjem 20 564 Kč měsíčně, bydlí v nájmu, v domácnosti uvedl jednu osobu, jednoho příjmově činného člena a žádnou vyživovací osobu. Náklady na bydlení uvedl 12 000 Kč, ostatní náklady 1 086 Kč, služby, energie a půjčky 0 Kč. Příjmy byly doloženy bankovním reportem, ve kterém jsou zachyceny příjmy i výdaje domácnosti. Z procesní opatrnosti žalobkyně uvedla, že kdyby soud dospěl k závěru o neplatnosti smluv, požaduje bezdůvodné obohacení.
3. Na výzvu, která byla žalovanému doručena do jeho vlastních rukou dne 19. 8. 2026, aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.
4. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.
5. Z předložených listin má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 2 000 Kč převodem na jeho účet. Splatnost byla stanovena do 3. 9. 2025. Žalovaný se zavázal uhradit částku 2 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 36,5 % ročně. Poplatek za úvěr činil 360 Kč. Roční procentní sazba nákladů činila 773,59 %. V článku VI. Smlouvy byly sjednány náklady v případě opožděných plateb jako smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení, poplatky za upomínky a poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč a dále náklady spojené se zasláním výzev prostřednictvím SMS ve výši 50 Kč, e-mailu ve výši 30 Kč a písemné výzvy ve výši 500 Kč. Z potvrzení právnická osoba vyplývá, že žalovanému byla společností právnická osoba vyplacena dne 4. 8. 2025 částka 2 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 11. 2025 došlo k postoupení pohledávky ze společnosti právnická osoba na společnost právnická osoba a Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2025 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému sděleno dopisem ze dne 25. 11. 2025. Žalovaný byl vyzván k úhradě právním zástupcem žalobkyně dne 1. 12. 2025 s lhůtou k úhradě do 7 dnů od doručení. Ke zkoumané úvěruschopnosti doložila žalobkyně kartu klienta a výpisy z jeho účtu.
6. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
7. V řízení žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.
8. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
10. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
11. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
12. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smluv označených jako smlouva o úvěru a posoudil, zda nebyly uzavřeny v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání právní předchůdkyně žalobkyně a zásadu dobrých mravů. Bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč, za který se žalovaný zavázal uhradit úrok 30 Kč a poplatek 360 Kč, RPSN činila 773,59 %. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr a úroky neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť výše sjednaných úroků a poplatků je zcela nepřiměřená. Je zřejmé, že poplatek za úvěr ve výši 360 Kč je defacto příjmem žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky o smluvní úrok. Poplatek a úrok ve výši 30 Kč účtovaný za poskytnutí půjčky 2 000 Kč na dobu 30 dnů odpovídá roční úrokové sazbě přibližně 237,25 % p.a., což je zjevně excesivní a v rozporu s dobrými mravy (§ 580, § 588 obč. zák.). V rámci smlouvy pak byla sjednána další řada poplatků uvedených v bodu VI., které zakládají významnou nerovnováhu mezi účastníky, zejména zpoplatnění každé SMS upomínky částkou 50 Kč, e-mailové upomínky částkou 30 Kč, písemné upomínky částkou 500 Kč, přičemž bylo možné odeslat až 10 upomínek, dále jednorázový poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč a smluvní pokuta 0,1 % denně. Soud má za to, že smluvní úrok a smluvní poplatek za poskytnutí zápůjčky, který lze považovat za alternativu smluvního úroku, přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a akceptovatelné. Soud proto již jenom z těchto skutečností považuje předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru za rozpornou s dobrými mravy, a tudíž i absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Poukazuje rovněž na databázi České národní banky, z níž vyplývá, že v roce 2025 činila obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru domácnostem na spotřebu kolem 8 % ročně. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě úroku a souhrnného poplatku uvedeného ve smlouvě převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smluv jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého poplatku by právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytla. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.
15. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřené smlouvy jsou absolutně neplatné, nezabýval se podrobněji tím, zda byla před poskytnutím úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. K výzvě soudu žalobkyně doložila bankovní report s příjmy a výdaji žalovaného a kartu zákazníka s údaji, které sdělil sám žalovaný.
16. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smluv a bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 2 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).
17. Soud zjistil, že z částky 2 000 Kč neuhradil žalovaný žádnou částku. Tato částka byla proto žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 1. 12. 2025, která mu byla odeslána doporučeně dne 1. 12. 2025 (pondělí). Žalobkyně stanovila žalovanému lhůtu k úhradě do sedmi dnů od doručení výzvy. V následujících třech pracovních dnech se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, tedy do 4. 12. 2025 (čtvrtek), lhůta k úhradě byla stanovena do sedmi dnů, tedy do 11. 12. 2025. Ode dne následujícího, tj. 12. 12. 2025, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Ve zbytku soud žalobu zamítl.
18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal. Žalovanému, který měl v řízení nepatrně větší úspěch (žalobkyně uspěla v částce 2 000 Kč, z požadovaných 5 516 Kč), by náležela náhrada nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, kdy po celou dobu řízení zůstal pasivní.
19. Vzhledem k tomu, že nebyl vydán elektronický platební rozkaz, jelikož nebylo možné posoudit, zda byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a v řízení bylo pokračováno, postupoval soud dle sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka 2 odst. 2, a žalobkyni uložil povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 600 Kč. Soudní poplatek činí dle položky 1 částku 1 000 Kč (z žalované částky bez úroku) a dosud bylo zaplaceno 400 Kč.
Poučení:
Proti výroku I. ,II. a III. tohoto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř.).
Proti výroku IV. tohoto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí, nebo exekuce.