Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 102/2025-40
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 36 240 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 739,73 Kč od 21. 7. 2024 do zaplacení.
II. Řízení se zastavuje co do zaplacení částky 36 240 Kč.
III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 500,27 Kč od 21. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 739,73 Kč od 21. 7. 2024 do zaplacení.II. Řízení se zastavuje co do zaplacení částky 36 240 Kč.III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 500,27 Kč od 21. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem doručeným soudu dne 3. 11. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení dlužné částky ve výši 36 240 Kč s tím, že mezi žalovaným jako úvěrujícím a právním předchůdcem žalobce (právnická osoba, IČ IČO) byla uzavřena dne 20. 6. 2024 smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 20. 7. 2024. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka sestávající z dosud nesplacené jistiny 25 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 500,27 Kč a úroku ve výši 739,73 Kč.
2. K výzvě soudu ohledně úvěruschopnosti žalovaného doplnil žalobce v rámci podání ze dne 11. 2. 2026 informace, že s posouzením úvěruschopnosti souhlasil žalovaný dle článku X. smlouvy o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno, dále žalobce (kromě obecných informací) sdělil, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že klientovi byla ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji. K dotazu soudu, kde ve smlouvě či v obchodních podmínkách je sjednáno přirůstání úroků k jistině, žalobce sdělil, že bere žalobu částečně zpět v rozsahu úroku ve výši 739,73 Kč v období od 21. 7. 2024. V uvedeném podání žalobce setrval na zaplacení částky 36 240 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 35 500,27 Kč ode dne 21. 7. 2024 do zaplacení. Žalobce následně ve svém podání ze dne 11. 5. 2026 sdělil, že po podání žaloby uhradil žalovaný dne 27. 4. 2026 částku ve výši 36 240 Kč, která byla započtena na jistinu. V návaznosti na tuto skutečnost pak žalobce vzal žalobu zpět co do částky 36 240 Kč s tím, že zákonný úrok z prodlení z částky 35 500,27 Kč za období od 21. 7. 2024 do zaplacení, tj. do 27. 4. 2026, nebyl ze strany žalovaného dosud zaplacen. Žalobce tak trval na úhradě zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 500,27 Kč od 21. 7. 2024 do 27. 4. 2026.
3. Soud ve věci rozhodoval dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.
4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba., IČ IČO a žalovaným jako úvěrovaným byla sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno, a to dne 20. 6. 2024. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, kdy byla sjednána pevná úroková sazba 36 % ročně. splatnost 20. 7. 2024, úrok činil 739,73 Kč, roční procentní sazba nákladů (RPSN) sjednáno na 2 393,74 %. Celková částka, která měla být úvěrovaným splacena, činila 36 246 Kč. Částka úvěru byla vyplacena na účet žalovaného ve výši 25 000 Kč dne 20. 6. 2024. Tato skutečnost byla ověřena zprávou Anonymizováno ze dne 14. 4. 2026. Žalovaný na uvedený úvěr nezaplatil ničeho, což vyplynulo ze žalobních tvrzení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce v rámci smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1. 9. 2025, což bylo žalovanému oznámeno dopisem datovaným 10. 9. 2025, současně téhož dne mu byla doručována předžalobní výzva k plnění.
5. Přestože byl žalobce vyzván k usnesením ze dne 31. 3. 2026, nechť žalobu doplní v tom směru, že bude tvrdit a prokazovat, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce posoudil schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelskému úvěru, žalobce v rámci svého podání ze dne 11. 2. 2026, ani ze dne 13. 5. 2026 soudu nesdělil žádné relevantní informace. Pouze v rámci podání ze dne 11. 2. 2026 tvrdil, že při sjednání úvěru byla klientovi (žalovanému) ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, která se musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Žádné informace týkající se příjmové stránky žalovaného nejsou ani tvrzeny, ani prokázány.
6. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Odborná péče poskytovatele úvěru podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zahrnuje i povinnost neomezit se pouze na tvrzení žadatele, ale tato tvrzení aktivně ověřovat – například prostřednictvím potvrzení o příjmu, výplatních pásek či výpisů z účtu. Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který zdůrazňuje nutnost odborného a pečlivého posouzení všech relevantních dokumentů.
10. Pouhé nedoložené prohlášení spotřebitele není dostatečné pro řádné posouzení jeho schopnosti splácet úvěr. Věřitel má povinnost prověřovat bonitu spotřebitele vždy, nikoliv jen při pochybnostech. Smyslem této povinnosti je ochrana spotřebitele před rizikovým zadlužením a jeho negativními důsledky – ekonomickými i společenskými.
11. Zákon o spotřebitelském úvěru, jako transpozice směrnice 2008/48/ES, klade důraz na odpovědnost věřitele při posuzování úvěruschopnosti. Podle čl. 8 směrnice musí být úvěruschopnost posouzena na základě dostatečných informací, ideálně doložených, nikoliv pouze na základě tvrzení spotřebitele.
12. Odborná péče znamená úroveň dovedností a pozornosti, kterou lze od podnikatele rozumně očekávat, a která odpovídá poctivým obchodním praktikám. Věřitel je tedy povinen aktivně zjišťovat a ověřovat schopnost spotřebitele splácet úvěr, nikoliv se spoléhat na jeho nedoložená tvrzení. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastníky.
13. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru měl povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což zahrnuje i ověření jeho tvrzení. Nedoložená prohlášení spotřebitele nejsou dostatečná (viz rozsudek NSS č. j. 1 As 30/2015-39). Úvěr lze poskytnout pouze tehdy, pokud z dostupných informací vyplývá, že spotřebitel bude schopen jej splácet – jinak je smlouva neplatná.
14. Vzhledem k tomu, že žalobce, jakožto právní nástupce poskytovatele úvěru právnická osoba, soudu žádným způsobem ani netvrdil, ani neprokázal posouzení úvěruschopnosti žalovaného, byla smlouva o spotřebitelském úvěru sjednaná pod č. Anonymizováno ze dne 20. 6. 2024, vyhodnocena jako neplatná. Finanční prostředky, které se dostaly do dispozice žalovaného, jsou tak soudem vyhodnoceny jako bezdůvodné obohacení, nikoliv úvěrová smlouva. Sám žalobce v rámci svého přípisu ze dne 13. 5. 2026 tvrdil, že mu žalovaný uhradil částku 36 240 Kč dne 27. 4. 2026 a o tuto částku žádal řízení zastavit, což soud učinil v rámci výroku II. tohoto rozsudku. Současně s ohledem na písemné podání žalobce ze dne 11. 2. 2026 bylo řízení částečně zastaveno co do příslušenství, a to zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 739,73 Kč od 21. 7. 2024 do zaplacení (a to po výzvě soudu, kde ve smlouvě či obchodních podmínkách je sjednáno přirůstání úroků k jistině). Soud však konstatuje, že pokud se do dispozice žalovaného dostalo bezdůvodné obohacení ve výši 25 000 Kč a sám žalovaný měl uhradit dne 27. 4. 2026 částku 36 240 Kč, nutno konstatovat, že žalovanému žádný dluh vůči žalobci nevznikl, a to ani co do požadovaného příslušenství dluhu ve výši 12,75 % ročně z částky 35 500,27 Kč od 21. 7. 2024 do zaplacení. Z tohoto důvodu tak soud postupoval výrokem III. tak, že tuto částku jako nedůvodnou zamítl.
15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Přestože řízení neskončilo plným procesním úspěchem ani jedné ze stran, nelze současně dovodit ani výlučné procesní zavinění na jeho výsledku na straně některého z účastníků. Za situace, kdy byla žaloba zčásti vzata zpět, ve zbývající části byla zamítnuta, považoval soud za spravedlivé, aby si každý z účastníků nesl své náklady řízení sám.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.