Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 190/2025-49
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Balážovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce sídlem Jméno advokáta
proti
žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
pro zaplacení 1 295 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 295 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 600 000 Kč od 8. 7. 2023 do zaplacení a ve výši 15 % ročně z částky 695 000 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 149 147,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 295 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 600 000 Kč od 8. 7. 2023 do zaplacení a ve výši 15 % ročně z částky 695 000 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 149 147,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 1 295 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 7. 9. 2022 došlo mezi žalobcem a žalovanou k uzavření úvěrové smlouvy č. 2/2022 ve znění dodatku č. 1 ze dne 7. 2. 2023, na základě které žalobce poskytl žalované částku 500 000 Kč se splatností do 7. 7. 2023, přičemž mezi stranami byl sjednán smluvní úrok ve výši 20 000 Kč měsíčně za každý započatý měsíc. Na úroku za období od 8. 9. 2022 do 7. 2. 2022 byla uhrazena částka ve výši 100 000 Kč dne 7. 2. 2023. Dále dne 4. 10. 2022 došlo mezi žalobcem a žalovanou k uzavření úvěrové smlouvy č. 4/2022, na základě které žalobce poskytl žalované částku 500 000 Kč se splatností do 30. 10. 2023, přičemž mezi stranami byl sjednán smluvní úrok ve výši 15 000 Kč měsíčně za každý započatý měsíc. Žalobce vyzval žalovanou k plnění předžalobní výzvou ze dne 8. 4. 2025, žalovaná však na předmětné závazky ničeho dalšího neuhradila.
2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že předžalobní výzvou byla vyzvána k úhradě nároků ze tří úvěrových smluv, přičemž fakticky se jednalo nikoliv o úvěry, ale o investice do jednotlivých případů. Jednatel žalované se pokoušel o mimosoudní vyřešení věci, přičemž na uvedené závazky bylo hrazeno celkem 350 000 Kč dne 20. 9. 2022 a 100 000 Kč dne 7. 2. 2023. Dále žalovaná namítla nepřiměřenost úrokových ujednání pro rozpor s dobrými mravy.
3. Žalobce na vyjádření žalované reagoval tak, že uhrazená částka ve výši 350 000 Kč byla platbou na úvěrovou smlouvu č. 3/2022 ze dne 13. 9. 2022, která není předmětem žaloby. Dále rozporoval tvrzení ohledně nemravnosti sjednaných úroků.
4. Účastníci učinili při jednání soudu dne 22. 4. 2026 nesporným, že mezi stranami byla uzavřena úvěrová smlouva č. 2/2022 dne 7. 9. 2022, na základě, které žalobce poskytl žalované částku 500 000 Kč a žalovaná se jí zavázala vrátit do dne 7. 2. 2023, včetně úroku ve výši 20 000 Kč za každý započatý měsíc. Úvěrová smlouva byla následně dodatkem ze dne 7. 2. 2023 prodloužena do 7. 7. 2023 včetně sjednané úrokové sazby za dalších 5 měsíců. Dále učinili nesporným, že mezi stranami byla uzavřena úvěrová smlouva č. 4/2022 dne 4. 10. 2022, na základě, které žalobce poskytl žalované částku 500 000 Kč a žalovaná se ji zavázala uhradit do dne 30. 10. 2023, včetně úroku ve výši 15 000 Kč za každý započatý měsíc, a dále žalovaná uhradila žalobci částku ve výši 100 000 Kč na závazek z úvěrové smlouvy č. 2/2022, a to dne 7. 2. 2023. Uvedené skutečnosti pak soud zjistil i z úvěrové smlouvy č. 2/2022 (čl. 3 spisu), dodatku č. 1 ze dne 7. 2. 2023 (čl. 4 spisu), úvěrové smlouvy č. 4/2022 (čl. 5 spisu), výpisu z bankovního účtu (čl. 7 spisu). Z předžalobní výzvy ze dne 8. 4. 2025 včetně dodejky (čl. 8 spisu) bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou, aby uhradila částku 3 693 118 Kč. Z odpovědi na předžalobní výzvu ze dne 28. 4. 2025 (čl. 9 p. v. spisu) bylo zjištěno, že žalovaná uznala, že byly mezi účastníky uzavřeny úvěrové smlouvy č. 2/2022, 3/2022 a 4/2022. Z úvěrové smlouvy č. 3/2022 (čl. 29 spisu) bylo zjištěno, že žalobce se žalovanou uzavřeli dne 13. 9. 2022 smlouvu, na základě které žalobce poskytl žalované částku 340 000 Kč, a kterou se žalovaná zavázala vrátit ve lhůtě do 26. 9. 2022 včetně odměny za poskytnutí úvěru v částce 10 000 Kč. Z výpisu z bankovního účtu (čl. 32 spisu) soud zjistil, že žalobce dne 13. 9. 2022 uhradil žalované částku 340 000 Kč pod VS var. symbol a žalovaná uhradila žalobci částku 350 000 Kč dne 20. 9. 2022 pod VS var. symbol.
5. Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu e-mailovou komunikací a listinami ohledně majitele účtu, ze kterého a na který bylo hrazeno ohledně závazků, tak jak jsou žalovány, neboť byly ve věci nadbytečné, když ve věci bylo provedeno dostatečné dokazování pro rozhodnutí ve věci, jak podáno níže.
6. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil soud ve věci závěr o skutkovém stavu korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.
7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
9. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
10. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.
11. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána úvěrová smlouva č. 2/2022 a 4/2022, kdy se jedná o smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o. z. Smlouva o zápůjčce vyžaduje, aby zapůjčitel vydlužiteli věc přenechal. Teprve přenecháním věci vzniká smlouva o zápůjčce, neboť jde o reálný kontrakt. Bez přenechání věci by smlouva o zápůjčce vůbec nevznikla. V dané věci bylo mezi účastníky nesporné (a výpisy z bankovních účtů prokázané), že žalobce zaslal dne 8. 9. 2022 na účet žalované částku 500 000 Kč a dne 5. 10. 2022 částku 500 000 Kč. Z úvěrových smluv má pak soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou došlo k uzavření těchto smluv, což stvrdily svými podpisy. Toliko tedy žalobce a žalovaná projevili vůli mezi sebou zřídit závazek a řídit se obsahem této smlouvy (§ 1724 odst. 1 o. z.).
12. Soud se dále zabýval sjednaným smluvním úrokem a výší smluveného úroku ve výši 20 000 Kč měsíčně a 15 000 Kč měsíčně. Sjednání smluvního úroku u zápůjčky připouští ustanovení § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. Soud pak ani neshledal ve výši sjednaného úroku rozpor s dobrými mravy. Při tomto posouzení postupoval v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění ani zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle ustanovení § 588 o. z. Soud v daném případě uzavřel, že v případě uzavření smlouvy o zápůjčce ani jedna ze stran nevystupovala jako slabší strana, resp. rozhodně slabší stranou nemohla být žalovaná, když navíc z úřední činnosti je soudu známo, že žalovaná v obdobném postavení vystupuje takto pravidelně a jedná se o její podnikatelskou činnost. Ostatně žalovaná ani v řízení netvrdila, že by v rámci smlouvy vystupovala jako slabší strana. K tomu soud dále uvádí, že k výši úroku se vyjádřil např. Vrchní soud v Olomouci, ve svém rozsudku ze dne 10. 12. 2015, č. j. Anonymizováno, ve kterém soud uvedl, že již opakovaně ve své předešlé rozhodovací činnosti zaujal názor, že považuje za přiměřenou sazbu ročního úvěru ve výši 40 % ročně (viz např. Vrchní soud v Olomouci sp. zn. incidenční spisová značka, insolvenční spisová značka). Soud k tomu uvádí, že v daném případě úvěrové smlouvy č. 2/2022 činila roční úroková sazba činila 20 %, a v případě úvěrové smlouvy č. 4/2022 činila roční úroková sazba činila 36 %.
13. Soud pak z tvrzení účastníků i provedeného dokazování měl za vyvrácené tvrzením žalované, že by na uvedené nároky hradila více než částku 100 000 Kč (která byla ze strany žalobce v samotné žalobě již zohledněna), přičemž z předloženého výpisu z účtu zcela jasně vyplývá, že částka ve výši 350 000 Kč byla hrazena na jiný závazek, než je předmětem žaloby.
14. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v § 1968 a násl. o. z., když dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Žalovaná se do prodlení dostala 8. 7. 2023 s částkou 600 000 Kč a dne 31. 10. 2023 s částkou 695 000 Kč. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
15. Soud tak na základě shora uvedeného žalobě zcela vyhověl.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 149 147,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 64 750 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 295 000 Kč sestávající z částky 13 500 Kč za každý z pěti úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, vyjádření k odporu, účast na soudním jednání) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 69 750 Kč ve výši 14 647,50 Kč.
17. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.