Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 2/2026-64

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci

žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce

o zaplacení částky 19 044 Kč a o vzájemný návrh,

takto:

I. Řízení o zaplacení částky 2 000 Kč se zastavuje.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 17 044 Kč, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému částku 4 337 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 2 337 Kč od 19. 2. 2026 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 2 000 Kč od 7. 5. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba žalovaného ze vzájemného návrhu, aby žalobce byl povinen zaplatit žalovanému částku 847 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 847 Kč od 7. 5. 2026 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení k rukám Jméno zmocněnce částku 1 116 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Řízení o zaplacení částky 2 000 Kč se zastavuje.II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 17 044 Kč, se zamítá.III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému částku 4 337 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 2 337 Kč od 19. 2. 2026 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 2 000 Kč od 7. 5. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žaloba žalovaného ze vzájemného návrhu, aby žalobce byl povinen zaplatit žalovanému částku 847 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 847 Kč od 7. 5. 2026 do zaplacení, se zamítá.V. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení k rukám , Jméno zmocněnce, částku 1 116 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem doručeným soudu dne 21. 11. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 19 044 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřel dne 15. 7. 2024 úvěrovou smlouvu – bezúčelový spotřebitelský úvěr. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek společnosti právnická osoba Žaloba dále obsahuje popis procesu uzavření smlouvy. Žalobce uvádí, že na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč, žalovaný se zavázal uhradit dlužnou částku a poplatek ve výši 990 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců, úvěr ve výši 30 000 Kč byl uhrazen na bankovní účet žalovaného 15. 7. 2024. Žaloba dále obsahuje rekapitulaci dluhu s tím, že žalovaný za období od 15. 8. 2024 do 15. 8. 2025 uhradil celkem 32 337 Kč. Po žalovaném je požadována smluvní pokuta 1 500 Kč, náklady 900 Kč, neuhrazená jistina 16 248 Kč a poplatky za bezpečnou splátku ve výši 396 KčAnonymizováno

2. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu č. j. č. účtu ze dne 15. 12. 2025 podal žalovaný odpor, který podáním doručeným soudu dne 2. 2. 2026 odůvodnil tak, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně vzniku, trvání ani výše uplatněné pohledávky. Žalovaný má za to, že před uzavřením smlouvy nedošlo k odbornému a řádnému posouzení jeho schopnosti úvěr splácet. Současně vznesl vzájemný protinávrh na zaplacení částky 2 337 Kč spolu s úrokem z prodlení od podání návrhu do zaplacení. Žalovaný následně v rámci podání doručeného soudu dne 15. 4. 2026 svůj návrh rozšířil na zaplacení částky 5 184 Kč s úrokem z prodlení ode dne následujícího po podání vzájemné žaloby s tím, že žalovaný od žalobce obdržel dne 15. 7. 2024 částku 30 000 Kč, žalovaný žalobci uhradil celkem 35 184 Kč; žalovaný má za to, že úvěrová smlouva je z důvodu nedodržení postupu dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru platná, a to od začátku, a proto žalovaný po žalobci požaduje bezdůvodné obohacení v částce 5 184 Kč.

3. Žalobce v rámci svého vyjádření ke vzájemnému návrhu žalovaného doplnil dne 25. 2. 2026 své procesní stanovisko v tom, že úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru řádně posoudil, odkázal na předloženou metodiku posouzení úvěruschopnosti a kartu klienta, z nichž vyplývají zjištěné příjmy, výdaje a způsob výpočtu tzv. minimálního životního standardu (MLS), dále uvedl konkrétní výpočty MLS klienta i domácnosti s tím, že po započtení všech relevantních nákladů zůstával žalovanému dostatečný disponibilní příjem pro úhradu splátky úvěru. Dále provedl prověrku žalovaného v registru SOLUS, NRKI, CRIBIS a ISIR s tím, že nebyly zjištěny závazky po splatnosti insolvence, ani exekuce. Za důkaz schopnosti splácet žalobce považuje také skutečnost, že žalovaný úvěr skutečně splácel přibližně jeden rok, než byl úvěr zesplatněn. Dále argumentoval právní úpravou, judikaturou SDEU i Nejvyššího soudu. Dovozoval z nich, že zákon nestanoví jediný způsob ověřování příjmů a výdajů a poskytovatel úvěru má široké pole uvážení, jaké informace a zdroje použije. K námitce nepřiměřených poplatků uvedl, že všechny poplatky byly ve smlouvě transparentně sjednány a vyčísleny. Žalobce navrhl zamítnutí vzájemného návrhu, neboť je přesvědčen, že před uzavřením smlouvy postupoval v souladu se zákonem, žalovaný byl úvěruschopný a smluvní podmínky byly řádně a transparentně sjednány. K rozšíření vzájemného návrhu v rámci podání dne 15. 5. 2026 uvedl, že eviduje úhrady žalovaného v nadepsané věci pouze ve výši 34 337 Kč, současně vzal žalobu zpět o zaplacení částky 2 000 Kč, a to za úhrady žalovaného ve výši 1 000 Kč dne 15. 12. 2025 a 1 000 Kč dne 15. 1. 2025, žalobce setrval na úhradě částky 17 044 Kč.

4. Usnesením soudu č. j. Anonymizováno ze dne 8. 7. 2026 byl žalovaný vyzván, nechť ve lhůtě 10 dnů odstraní vady svého podání ze dne 14. 4. 2026, jímž rozšířil vzájemný návrh na částku 5 184 Kč, a to tak, že doplní skutková tvrzení a označí či předloží důkazy k prokázání, že nad rámec jistiny 30 000 Kč uhradil i další částku ve výši 847 Kč, a to za situace, kdy se v rámci podání ze dne 31. 1. 2026 domáhal zaplacení částky 2 337 Kč, kdy tato částka vyplynula i z tvrzení žalobce i z výpisu bankovního účtu doloženého žalovaným. Následně v podání 14. 4. 2026 žalovaný rozšířil vzájemný návrh na částku 5 184 Kč s tím, že doložil úhrady ve výši 2 337 Kč (viz shora) a dále částku 1 000 Kč uhrazenou dne 15. 1. 2026. Současně z částečného zpětvzetí žalobcem ze dne 15. 5. 2026 vyplynulo, že žalovaný uhradil další částku 1 000 Kč dne 15. 12. 2025. Dosud tak má soud za prokázané, že žalovaný prokázal úhradu nad rámec poskytnuté jistiny 30 000 Kč ve výši 4 337 Kč s tím, že k prokázání uplatněného nároku ve výši 5 184 Kč chybí doložení úhrady další částky 847 Kč. Ve lhůtě k tomu určené žalovaný zaplacení částky 847 Kč neprokázal.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla sjednána úvěrová smlouva (pod ID žádosti Anonymizováno ze dne 15. 7. 2024, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč jakožto hotovostní bezúčelový úvěr, poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 990 Kč, úvěr měl být splacen ve 24 splátkách, celková částka, kterou klient má uhradit, činí 41 280 Kč, RPSN činilo 49,1 %. Současně byl doložen splátkový kalendář stanovící měsíční splátky od 2 819 Kč měsíčně až po částku 1 349 Kč měsíčně. Z výpisu čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem 13 splátek v různé výši. Součástí spisového materiálu nejsou žádné relevantní informace ze strany žalobce, jakým způsobem u žalovaného posuzoval úvěruschopnost, není doloženy jeho příjem, nejsou žádné informace ohledně jeho pravidelných měsíčních či mimořádných výdajů. Žalovanému byly zasílány výzvy k úhradě dluhu ze dne 20. 10. 2025, 19. 11. 2025 a dne 20. 11. 2025 byla žalovanému zasílána předžalobní výzva k plnění (doručováno doporučeně dne 21. 11. 2025).

6. Přestože v rámci podání žalobce ze dne 25. 2. 2026 jsou uvedeny informace ohledně příjmu žalovaného ve výši 45 000 Kč, životního minima dospělých členů domácnosti 10 570 Kč, splátky jiným společnostem 3 611,11 Kč, splátky u žalobce 3 696 Kč, buffer žadatele 100 Kč, výše splátky schváleného úvěru 2 819 Kč, pak žádná z relevantních informací není doložena ze strany žalobce.

7. Žalovaný v rámci výpisu z bankovního účtu ze dne 2. 9. 2025 doložil, že žalobci žalovaný uhradil celkem 32 337 Kč, dále doložil úhradu 1 000 Kč dne 15. 1. 2026. Soud rovněž přihlédl k informaci ze strany žalobce ze dne 15. 5. 2026, že žalovaný uhradil 1 000 Kč dne 15. 12. 2025. Soud tak má za prokázané, že nad rámec jistiny 30 000 Kč žalovaný uhradil i další částku 4 337 Kč.

8. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle z. č. o spotřebitelském úvěru , 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle z. č. o spotřebitelském úvěru platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Odborná péče poskytovatele úvěru podle , o spotřebitelském úvěru, zahrnuje i povinnost neomezit se pouze na tvrzení žadatele, ale tato tvrzení aktivně ověřovat – například prostřednictvím potvrzení o příjmu, výplatních pásek či výpisů z účtu. Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, který zdůrazňuje nutnost odborného a pečlivého posouzení všech relevantních dokumentů.

12. Pouhé nedoložené prohlášení spotřebitele není dostatečné pro řádné posouzení jeho schopnosti splácet úvěr. Věřitel má povinnost prověřovat bonitu spotřebitele vždy, nikoliv jen při pochybnostech. Smyslem této povinnosti je ochrana spotřebitele před rizikovým zadlužením a jeho negativními důsledky – ekonomickými i společenskými.

13. Zákon o spotřebitelském úvěru, jako transpozice směrnice 2008/48/ES, klade důraz na odpovědnost věřitele při posuzování úvěruschopnosti. Podle čl. 8 směrnice musí být úvěruschopnost posouzena na základě dostatečných informací, ideálně doložených, nikoliv pouze na základě tvrzení spotřebitele.

14. Odborná péče znamená úroveň dovedností a pozornosti, kterou lze od podnikatele rozumně očekávat, a která odpovídá poctivým obchodním praktikám. Věřitel je tedy povinen aktivně zjišťovat a ověřovat schopnost spotřebitele splácet úvěr, nikoliv se spoléhat na jeho nedoložená tvrzení. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastníky.

15. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru měl povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což zahrnuje i ověření jeho tvrzení. Nedoložená prohlášení spotřebitele nejsou dostatečná (viz rozsudek NSS č. j. -39). Úvěr lze poskytnout pouze tehdy, pokud z dostupných informací vyplývá, že spotřebitel bude schopen jej splácet – jinak je smlouva neplatná.

16. Soud po provedeném dokazování vyšel z následujícího skutkového a právního stavu.

Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 19 044 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem částku 32 337 Kč, další částku 2 x 1 000 Kč uhradil dne 15. 12. 2025 a 15. 1. 2026. Spornou mezi účastníky zůstala existence nároku žalobce na další plnění nad rámec již uhrazené částky, dále otázka, zda žalobce splnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, a konečně důvodnost vzájemného návrhu žalovaného na vydání částky odpovídající přeplatku nad poskytnutou jistinu v požadované výši 5 184 Kč s příslušenstvím.

17. Podle je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných mimo jiné od spotřebitele, případně z databází umožňujících ověření jeho bonity. Důkazní břemeno o splnění této povinnosti tíží věřitele.

18. Žalobce v řízení tvrdil, že úvěruschopnost žalovaného byla před poskytnutím úvěru ověřena, avšak k tomuto tvrzení nepředložil žádné konkrétní důkazy. Ze spisového materiálu nevyplývá existence dokladů o příjmech žalovaného, interního scoringu ani jiných listin či záznamů, které by svědčily o tom, že by žalobce disponoval relevantními podklady k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Samotné tvrzení žalobce, že ověření proběhlo, nemůže bez dalšího obstát, není-li podloženo konkrétními zjištěními. Rovněž argument žalobce, že po dobu několika měsíců byl žalovaný schopen úvěr splácet není relevantní, neboť z výpisu čerpání, splátek a úhrad je zřejmé, že žalovaný požádal o změnu (posunutí) splatnosti již u 3. a 4. splátky, přičemž od 15. splátky již nebyl schopen hradit vůbec, další částky (a to pouze ve výši 1 000 Kč) uhradil až v prosinci 2025 a v lednu 2026 (skutečnost, že žalovaný byl fakticky schopen úvěr splácet a uhradil částku převyšující jistinu, soud uvádí, že tato nemá vliv na posouzení splnění povinnosti dle § 86 citovaného zákona). Povinnost posouzení úvěruschopnosti je povinností ex ante, jejíž splnění musí být prokázáno k okamžiku uzavření smlouvy. Skutečnost, že spotřebitel následně plnil, nemůže zpětně zhojit nedostatek v postupu věřitele ani vyloučit aplikaci sankční úpravy dle § 87 zákona.

19. Za této situace soud uzavírá, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti dle § 86 citovaného zákona.

20. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, byl žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu 30 000 Kč, a částka uhrazená nad její rámec proto představuje na straně žalobce bezdůvodné obohacení, zatímco nárok žalobce na další plnění důvodný není.

21. Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalovaný uhradil žalobci celkem 34 337 Kč, zatímco poskytnutá jistina činila 30 000 Kč. S ohledem na shora uvedené právní závěry byl žalovaný povinen vrátit pouze částku odpovídající jistině, tedy 30 000 Kč. V rozsahu převyšujícím tuto částku tak plnil bez právního důvodu. Soud proto - s ohledem na částečné zpětvzetí učiněného žalobcem v rámci podání ze dne 15. 5. 2026 – ve výši 2 000 Kč – nejprve řízení o zaplacení částky 2 000 Kč dle zastavil a následně výrokem II. žalobu o zaplacení 17 044 Kč zamítl (neboť žalobci nevznikl nárok na zaplacení další částky ve výši 17 044 Kč, neboť žalovaný již svou povinnost vrátit jistinu splnil, a žaloba v této části není důvodná).

22. Pokud jde o vzájemný návrh žalovaného, jímž se domáhal zaplacení částky 5 184 Kč představující rozdíl mezi uhrazenými splátkami a poskytnutou jistinou, soud konstatuje, že plnění poskytnuté nad rámec jistiny představuje na straně žalobce bezdůvodné obohacení ve smyslu , neboť pro ně odpadl právní důvod v důsledku aplikace zákona o spotřebitelském úvěru. Nebylo přitom prokázáno, že by žalobci svědčil jiný právní titul k ponechání si této částky. V rozsahu, v jakém žalovaný výši přeplatku vyčíslil a doložil – 4 337 Kč, je proto jeho nárok důvodný a byl žalovanému přiznán spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně, avšak až ode dne, kdy byl vzájemný návrh doručen žalobci (19. 2. 2026) a od tohoto data pouze v částce, která byla původně ze strany žalovaného požadována – 2 337 Kč. Teprve od data, kdy byl žalobci doručen rozšířený vzájemný návrh (7. 5. 2026), náleží žalovanému zákonný úrok z prodlení z další částky 2 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný prokázal zaplacení nad rámec jistiny (30 000 Kč) pouze v částce 4 337 Kč, nikoliv v další částce 847 Kč, byl vzájemný návrh žalovaného co do této částky zamítnut, a to rovněž včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky ode dne doručení rozšířeného vzájemného návrhu právnímu zástupci žalobce (7. 5. 2026).

23. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl, řízení v rozsahu částky 2 000 Kč zastavil, vzájemnému návrhu žalovaného vyhověl v rozsahu 4 337 Kč s příslušenstvím a ve zbývající části jej zamítl.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle za situace, kdy žalobce byl ve věci neúspěšný co do částky 17 044 Kč, řízení bylo zastaveno o částku 2 000 Kč (k úhradám ze strany žalovaného došlo až po podání žaloby) a žalobce byl úspěšný ve vzájemném návrhu v částce 4 337 Kč a neúspěšný co do 847 Kč. Vzhledem k podání žaloby a vzájemného návrhu soud vycházel z hodnoty plnění 24 228 Kč (19 044 Kč + 5 184 Kč). Soud posoudil úspěch ve věci souhrnně, neboť žaloba a vzájemný návrh vycházely ze stejného skutkového základu a jejich předmětem bylo vzájemné vypořádání nároků vzniklých z téže úvěrové smlouvy. Neúspěch žalovaného byl ve vzájemném návrhu pouze co do 847 Kč, což je 3,5 % z celkových 24 228 Kč. Neúspěch žalobce činil 96,5 %. Po odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci soud přiznal žalovanému 93 % nákladů z celkových: zaplacený soudní poplatek 1 000 Kč, 2 podání ve věci samé dne 2. 2. 2026 a 15. 4. 2026 dle o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu. Žalovanému náleží 93 % nákladů z celkových 1 200 Kč, což činí 1 116 Kč. Soud proto zavázal žalobce k úhradě nákladů řízení pro žalovaného v uvedené výši, a to k rukám jeho zmocněnce.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.