Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 83/2026-134
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Hrmovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro zaplacení 69 260,13 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 50 Kč od 10. 6. 2026 do 18. 8. 2026, z částky 50 Kč od 10. 7. 2026 do 18. 8. 2026 a z částky 50 Kč od 10. 8. 2026 do 18. 8. 2026, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 136,52 Kč, a to ve splátkách po 300 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne každého měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 63 973,61 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 32 558,92 Kč od 29. 11. 2025 do zaplacení, z částky 50 Kč od 29. 11. 2025 do 9. 6. 2026, z částky 50 Kč od 29. 11. 2025 do 9. 7. 2026 a z částky 50 Kč od 29. 11. 2025 do 9. 8. 2026, zamítá.
IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 50 Kč od 10. 6. 2026 do 18. 8. 2026, z částky 50 Kč od 10. 7. 2026 do 18. 8. 2026 a z částky 50 Kč od 10. 8. 2026 do 18. 8. 2026, zastavuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 136,52 Kč, a to ve splátkách po 300 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne každého měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 63 973,61 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 32 558,92 Kč od 29. 11. 2025 do zaplacení, z částky 50 Kč od 29. 11. 2025 do 9. 6. 2026, z částky 50 Kč od 29. 11. 2025 do 9. 7. 2026 a z částky 50 Kč od 29. 11. 2025 do 9. 8. 2026, zamítá.IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 28. 5. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení 69 260,13 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne 2. 5. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále také „Smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do výše 31 600 Kč. Žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 63 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet v pravidelných denních splátkách podle Smlouvy. Podle tvrzení žalobkyně v žalobě zaplatil žalovaný na svůj dluh částku 31 499,99 Kč. Žalovaný neplatil splátky řádně a včas, proto žalobkyně vypověděla Smlouvu ke dni 28. 11. 2025. Žalovaná částka přestavuje nesplacenou jistinu ve výši 31 500 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 35 253 Kč, poplatky v celkové výši 1 208,92 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d. z dlužné jistiny za období ode dne prodlení 29. 8. 2025 do 27. 11. 2025, tj. ve výši 1 298,21 Kč. Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, požadovala přiznání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaný uvedl, že nárok tak, jak je uveden v žalobě neuznává. Tvrdil, že žalobkyně nesplnila zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, navíc má za to, že parametry úvěrové smlouvy jsou v hrubém rozporu s dobrými mravy. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalovaný sjednával Smlouvu online, příjmy a výdaje nevyplňoval, tyto údaje vyplnila žalobkyně, navíc v době uzavírání Smlouvy měl již cca 7 úvěrů, žalobkyně tuto informaci od žalovaného nezjišťovala. Současně žalovaný sdělil, že aktuálně může hradit dlužnou částku pouze ve splátkách po 200 Kč měsíčně.
3. Žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět co do částky 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 50 Kč od 10. 6. 2026 do 18. 8. 2026, z částky 50 Kč od 10. 7. 2026 do 18. 8. 2026 a z částky 50 Kč od 10. 8. 2026 do 18. 8. 2026, neboť žalovaný zaplatil částku 150 Kč po podání žaloby. Soud proto podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) řízení v tomto rozsahu zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.
4. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. soud projednal věc při jednání dne 3. 9. 2026 v nepřítomnosti žalobkyně a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.
5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci řízení uzavřeli dne 2. 5. 2025 dohodu, jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského revolvingového úvěru žalobkyní žalovanému se schváleným kreditním rámcem 31 600 Kč, RPSN 1497,26 %, úrokovou denní sazbou 0,933 %, splatností první splátky dne 1. 6. 2025 a s datem splatnosti úvěru dne 6. 4. 2030. Žalobkyně přenechala žalovanému celkem částku 63 000 Kč, žalovaný zaplatil žalobkyni na svůj dluh částku 57 713,48 Kč (vše zjištěno ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, z Všeobecných obchodních podmínek, z dokumentů označených jako „Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“, „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“, „Přehled bankovních a karetních transakcí zaplacených spotřebitelem“, „Předpis denních splátek“, „Autorizace ověření totožnosti“ a „BankID výpis“). Žalobkyně vyzvala žalovaného emailovou zprávou k úhradě dlužné částky (zjištěno z emailové zprávy ze dne 28. 11. 2025). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z dopisu ze dne 19. 4. 2026 a z „Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky“ ze dne 21. 4. 2026). Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného a zjistila, že žalovaný žije sám, má čistý ověřený příjem částka, jeho měsíční výdaje na bydlení činí částka, výše měsíčních výdajů na půjčky činí částka, další nezbytné výdaje činí částka a ostatní zbytné výdaje částka, rezerva pro výdaje činí částka, disponibilní příjem je částka a jeho úvěruschopnost posoudila jako úspěšnou (zjištěno z dokumentů označených jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba.“, „Identifikované příjmy“ a z „Informace pro spotřebitele“). Žalovaný měl v období uzavírání Smlouvy zcela vyrovnané výdaje a příjmy na svém bankovním účtu, nicméně z výpisů z účtu je patrné, že čerpal řadu spotřebitelských úvěrů a finanční prostředky utrácel v sázkových kancelářích (zjištěno z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu za měsíce 5/2025 až 7/2025, z výpisu z běžného účtu Kontomatik za období od května 2024 do dubna 2025).
6. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.
7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
8. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že Smlouva nebyla uzavřena platně. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o jeho příjmových, majetkových a výdajových poměrech a spotřebitelský úvěr smí poskytnout pouze tehdy, neexistují-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr řádně splácet. Účelem této právní úpravy je ochrana spotřebitele před neodpovědným úvěrováním a před vznikem nepřiměřeného zadlužení. Posouzení úvěruschopnosti proto nesmí být pouze formální, ale musí představovat skutečné a řádné vyhodnocení ekonomické situace spotřebitele. Povinnost tvrdit a prokázat, že úvěruschopnost spotřebitele byla před uzavřením smlouvy posouzena řádně, tíží žalobkyni jako profesionálního poskytovatele spotřebitelského úvěru, která z této skutečnosti dovozuje platnost smlouvy a vznik uplatněných smluvních nároků. V projednávané věci žalobkyně sice doložila, že získala některé údaje o příjmech a výdajích žalovaného, z provedených důkazů však nevyplývá, že by jeho finanční situaci posoudila způsobem odpovídajícím požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně neprokázala, jakým způsobem ověřovala úplnost a správnost údajů použitých při hodnocení úvěruschopnosti, z jakých konkrétních podkladů při svém závěru vycházela ani jakým způsobem zohlednila skutečné životní náklady žalovaného. Za zvláště významné soud považuje, že žalobkyně počítala s velmi nízkými výdaji jak na bydlení (4 000 Kč), tak dalších nezbytných výdajů (2 000 Kč), aniž by bylo zřejmé, z jakých podkladů k těmto závěrům dospěla. Samotné opatření dílčích podkladů o příjmové situaci spotřebitele nepostačuje, nejsou-li tyto podklady současně řádně a kriticky vyhodnoceny ve vzájemných souvislostech a nejsou-li doplněny o dostatečné a věrohodné zjištění jeho skutečných výdajových a celkových majetkových poměrů. Navíc z výpisů z účtu žalovaného bylo patrné, že část svých příjmů pokrývá dalšími spotřebitelskými úvěry, tj. bylo zřejmé, že jeho finanční situace není stabilní. Žalobkyně proto neunesla důkazní břemeno ohledně splnění své zákonné povinnosti odborně posoudit úvěruschopnost žalované a nemohla bez důvodných pochybností dospět k závěru, že žalovaná bude schopna poskytnutý úvěr řádně splácet. Za této situace nastupuje následek předvídaný v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.
13. Důsledkem neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je, že žalobkyni nevznikl nárok na sjednané úroky, poplatky, smluvní pokuty ani jiná plnění odvozená od neplatné smlouvy a žalovaný je povinen vrátit pouze peněžní prostředky, které mu byly skutečně poskytnuty. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně žalovanému poskytla celkem 63 000 Kč, zatímco žalovaný žalobkyni zaplatil 57 713,48 Kč a po podání žaloby ještě částku 150 Kč. Nesplacená část poskytnuté jistiny proto činí 5 136,52 Kč a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Současně soud nepřiznal žalobkyní požadovaný zákonný úrok z prodlení ani smluvní pokutu. Jak dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, uveřejněném pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, právní úprava obsažená v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakládá nejen povinnost spotřebitele vrátit pouze poskytnutou jistinu, ale současně stanoví zvláštní režim její splatnosti. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Není-li taková doba mezi účastníky dohodnuta, přísluší její určení soudu. Splatnost nároku na vrácení jistiny tak nevyplývá z neplatné smlouvy ani z jednostranné výzvy věřitele k plnění. Dokud není nová doba plnění mezi účastníky sjednána nebo určena soudem, nemůže být spotřebitel s vrácením jistiny v prodlení a věřiteli proto nevzniká právo na úrok z prodlení. Jelikož mezi účastníky řízení nebyla uzavřena dohoda o době vrácení poskytnutých peněžních prostředků, určil splatnost nároku teprve soud tímto rozsudkem. Z tohoto důvodu nemohl žalovaný být před určením doby plnění soudem v prodlení s vrácením nesplacené části jistiny a žalobkyni proto za toto období nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení. Žaloba byla proto v části požadovaného zákonného úroku z prodlení zamítnuta.
14. Lhůta k plnění dluhu byla stanovena s ohledem na finanční situaci žalovaného podle ustanovení § 160 odst. l, věta za středníkem o. s. ř. o. s. ř. v měsíčních splátkách po 300 Kč splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením i jediné ze splátek se stává splatným celý dluh. Ve zbývajícím rozsahu (včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty) soud návrh pro nedůvodnost zamítl.
15. Pouze nad rámec rozhodovacích důvodů soud dodává, že ujednání o ceně úvěru by i samostatně vzbuzovalo závažné pochybnosti z hlediska souladu s dobrými mravy. Ve smlouvě byla sjednána denní úroková sazba 0,933 %, tedy úrok přesahující při prostém úročení 340 % ročně, a RPSN činila 1497,26 %. Takto sjednaná odměna za poskytnutí spotřebitelského úvěru se vzhledem k výši poskytnuté jistiny, povaze úvěrového vztahu a postavení spotřebitele jeví jako zcela zjevně nepřiměřená.
16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl ve věci úspěšnější, nicméně náhradu nákladů řízení nepožadoval.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.
Pokud by povinná osoba dobrovolně nesplnila povinnosti uložené jí tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh (zákon č. 120/2001 Sb. ).