Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 84/2026-51
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Hrmovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro zaplacení 64 680 Kč
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 495 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 800 Kč, s poslední splátkou ve výši 95 Kč, splatných vždy do 20. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se co do částky 38 185 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 495 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 800 Kč, s poslední splátkou ve výši 95 Kč, splatných vždy do 20. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se co do částky 38 185 Kč zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 2. 6. 2026 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 64 680 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 13. 6. 2025 smlouvu o úvěru č. hodnota-Anonymizováno (dále také „Smlouva“), na jejímž základě jí žalobkyně poskytla úvěr 73 185 Kč (skládající se z jistiny 35 000 Kč a souhrnného poplatku 38 185 Kč), který se žalovaná zavázala splácet částkou 4 305 Kč měsíčně. Žalovaná žalobkyni zaplatila 8 505 Kč. Žalovaná dluh ani přes výzvu neuhradila.
2. Žalovaná uvedla, že nárok tak, jak je uveden v žalobě neuznává. Tvrdila, že žalobkyně nesplnila zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, navíc má za to, že parametry úvěrové smlouvy jsou v hrubém rozporu s dobrými mravy. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, žalovaná před uzavřením Smlouvy pouze poskytla dvě výplatní pásky a zřejmě pracovní smlouvu, výdaje žádným způsobem nedokládala, evidenční kartu, formulář i Smlouvu podepsala v autě obchodní zástupkyně, všechny dokumenty byly již předem vyplněny. Žalovaná navrhla, aby soud rozhodl tak, že je povinna žalobkyni vrátit nesplacenou část jistiny ve výši 26 495 Kč, a to ve splátkách po 800 Kč měsíčně z důvodu její obtížné finanční situace.
3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) soud projednal věc při jednání dne 1. 9. 2026 v nepřítomnosti žalobkyně a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 13. 6. 2025 smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkem částku 73 185 Kč ve splátkách po 4 305 Kč měsíčně. Úvěr byl bezúčelový s dobou trvání 17 měsíců. Žalovaná na svůj dluh zaplatila 8 505 Kč (vše zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 13. 6. 2025, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z dokumentu označeného jako „platební historie“). Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 15. 5. 2026 a z podacího archu z téhož dne). Žalovaná měla za období březen a duben 2025 průměrný čistý měsíční příjem částka, deklarované výdaje na bydlení částka, nebankovní závazky částka, žalobkyní stanovené životní minimum částka, na základě čehož žalobkyně uzavřela, že měsíční výdaje domácnosti žalované jsou částka a disponibilní zůstatek byl částka (zjištěno z výplatních pásek žalované od společnosti právnická osoba za březen a duben 2025 a z dokumentu označeného jako „Evidenční karta klienta“).
5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.
6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že Smlouva nebyla uzavřena platně. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o jeho příjmových, majetkových a výdajových poměrech a spotřebitelský úvěr smí poskytnout pouze tehdy, neexistují-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr řádně splácet. Účelem této právní úpravy je ochrana spotřebitele před neodpovědným úvěrováním a před vznikem nepřiměřeného zadlužení. Posouzení úvěruschopnosti proto nesmí být pouze formální, ale musí představovat skutečné a řádné vyhodnocení ekonomické situace spotřebitele. Povinnost tvrdit a prokázat, že úvěruschopnost spotřebitele byla před uzavřením smlouvy posouzena řádně, tíží žalobkyni jako profesionálního poskytovatele spotřebitelského úvěru, která z této skutečnosti dovozuje platnost smlouvy a vznik uplatněných smluvních nároků. V projednávané věci žalobkyně sice doložila, že získala některé údaje o příjmech a výdajích žalované, z provedených důkazů však nevyplývá, že by její finanční situaci posoudila způsobem odpovídajícím požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně neprokázala, jakým způsobem ověřovala úplnost a správnost údajů použitých při hodnocení úvěruschopnosti, zejména neprokázala, jakým způsobem zjistila a ověřila skutečné životní náklady žalované. Žalobkyně ověřila příjem žalované, i když pouze dvěma výplatními páskami, nicméně její skutečné výdaje nijak nezkoumala, tudíž si nemohla učinit ucelený obrázek o její majetkové situaci, považovala zjištěný stav za dostatečný a bez dalšího dospěla k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Takový postup žalobkyně však nelze považovat za řádné posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně proto neunesla důkazní břemeno ohledně splnění své zákonné povinnosti odborně posoudit úvěruschopnost žalované a nemohla bez důvodných pochybností dospět k závěru, že žalovaná bude schopna poskytnutý úvěr řádně splácet. Za této situace nastupuje následek předvídaný v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.
12. Důsledkem neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je, že žalobkyni nevznikl nárok na sjednané úroky, poplatky, smluvní pokuty ani jiná plnění odvozená od neplatné smlouvy a žalovaná je povinna vrátit pouze peněžní prostředky, které jí byly skutečně poskytnuty. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně žalované poskytla 35 000 Kč, zatímco žalovaná zaplatila žalobkyni 8 505 Kč. Nesplacená část poskytnuté jistiny proto činí 26 495 Kč a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Jak dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, uveřejněném pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, právní úprava obsažená v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakládá nejen povinnost spotřebitele vrátit pouze poskytnutou jistinu, ale současně stanoví zvláštní režim její splatnosti. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Není-li taková doba mezi účastníky dohodnuta, přísluší její určení soudu. Splatnost nároku na vrácení jistiny tak nevyplývá z neplatné smlouvy ani z jednostranné výzvy věřitele k plnění. Dokud není nová doba plnění mezi účastníky sjednána nebo určena soudem, nemůže být spotřebitel s vrácením jistiny v prodlení a věřiteli proto nevzniká právo na úrok z prodlení. Jelikož mezi účastníky řízení nebyla uzavřena dohoda o době vrácení poskytnutých peněžních prostředků, určil splatnost nároku teprve soud tímto rozsudkem.
13. Lhůta k plnění dluhu byla stanovena s ohledem na finanční situaci žalované podle ustanovení § 160 odst. l, věta za středníkem o. s. ř. o. s. ř. v měsíčních splátkách po 800 Kč (s poslední splátkou 95 Kč) splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením i jediné ze splátek se stává splatným celý dluh. Ve zbývajícím rozsahu soud návrh pro nedůvodnost zamítl.
14. Pouze nad rámec rozhodovacích důvodů soud dodává, že ujednání o ceně úvěru by i samostatně vzbuzovalo závažné pochybnosti z hlediska souladu s dobrými mravy. Ve Smlouvě sice byla sjednána roční úroková sazba 12 %, nicméně RPSN činila 206,52 %. Takto sjednaná odměna za poskytnutí spotřebitelského úvěru se vzhledem k výši poskytnuté jistiny, povaze úvěrového vztahu a postavení spotřebitele jeví jako zjevně nepřiměřená. I z tohoto důvodu by žalobkyni nemohl být přiznán nárok na sjednané úroky, poplatky a smluvní sankce v žalovaném rozsahu.
15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaná byla ve věci úspěšnější, nicméně náhradu nákladů řízení nepožadovala.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.
Pokud by povinná osoba dobrovolně nesplnila povinnosti uložené jí tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh (zákon č. 120/2001 Sb. ).