Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 168/2026-19
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci
žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně. v likvidaci, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
jednající prostřednictvím insolvenčního správce VANGUARD insolvenční správci v. o. s., IČO IČO advokátky, se sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 70 802,73 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 34 925,44 Kč s 11,50% zákonným úrokem z prodlení od 9. 9. 2025 do zaplacení.
II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další částky 35 406,37 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 35 496,49 Kč od 13. 5. 2025 do 8. 9. 2025, zákonného úroku z prodlení z částky 571,05 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení a částky 470,92 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 34 925,44 Kč s 11,50% zákonným úrokem z prodlení od 9. 9. 2025 do zaplacení.II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další částky 35 406,37 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 35 496,49 Kč od 13. 5. 2025 do 8. 9. 2025, zákonného úroku z prodlení z částky 571,05 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení a částky 470,92 Kč, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši celkem 70 802,73 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako smluvními stranami.
Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání.
Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení žaloby, provedl ve věci dokazování zejména výzvou k úhradě před podáním žaloby, potvrdeniem o podaji doporučenej zásielky, informací pro spotřebitele, identifikovanými příjmy, smlouvou o revolvingovém úvěru č. hodnota, BankID výpisem, souhlasem se zpracováním osobních údajů, výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba., předpisem denních splátek, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (automatizovaným výpisem z interního systému), údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami a autorizací ověření totožnosti.
Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:
V řízení zůstalo nesporným, že žalovaný jako dlužník uzavřel dne 14. 7. 2024 s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru na částku celkem 53 428 Kč při úroku 370,84 % ročně. Následně však žalovaný i přes výzvy neplnil své smluvní povinnosti ze smlouvy vyplývající, tedy především řádně čerpaný úvěr sjednaným způsobem splatit, když žalobkyni uhradil pouze 18 502,56 Kč.
Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
S ohledem na sjednanou lichvářskou výši úrokové sazby 370,84 % ročně je zřejmé, že tato je dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku v rozporu s dobrými mravy, neboť podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání, v důsledku čehož se právní vztah mezi účastníky řídí ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku .
V projednávané věci je tedy nepochybné, že se v souvislosti s poskytnutou částkou bez právního důvodu žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. 89/2012 bezdůvodně obohatil. Žalovaný pak doposud bezdůvodné obohacení žalobkyni ve výši 34 925,44 Kč nevydal a soud proto rozhodl ve znění výroku I. rozsudku s tím, že požadovaný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pak soud žalobkyni přiznal v návaznosti lhůtu uvedenou v předžalobní výzvě.
O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný a dle názoru soudu tak povaze věci nejlépe odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči (ustanovení §§ 201 a 204 odst. 1 občanského soudního řádu ).
Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (ustanovení § 202 odst. 3 občanského soudního řádu ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí, resp. provedení exekuce.