Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 71/2026-89
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Valešovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 930 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 58 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 88 780 Kč od 9. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 830,72 Kč, zamítá.
IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 44,62 % ročně z částky 77 931,31 Kč od 9. 8. 2025 do 1. 9. 2025 ve výši 2 246,16 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 77 931,31 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 9. 8. 2025 dosáhne částky 238 348,80 Kč, zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 930 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 58 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 88 780 Kč od 9. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 830,72 Kč, zamítá.IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 44,62 % ročně z částky 77 931,31 Kč od 9. 8. 2025 do 1. 9. 2025 ve výši 2 246,16 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 77 931,31 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 9. 8. 2025 dosáhne částky 238 348,80 Kč, zamítá.V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Na odůvodnění podané žaloby uvedla, že dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě dne datum poskytla žalovanému částku částka, žalovaný pak měl tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 44,62 % ročně v 48 měsíčních splátkách po částka. Před samotným uzavřením smlouvy žalobkyně zjišťovala schopnost žalovaného uvedený úvěr splatit, a to tak, že si vyžádala doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu, prohlášení žalovaného a dále si tuto schopnost ověřila v rejstřících SOLUS a NRKI. Na základě těchto údajů žalobkyně dospěla k závěru, že za uvedených podmínek je žalovaný schopen částku splatit. Žalovaný však uhradila pouze patnáct splátek. Za každou ze splátek, s níž byl žalovaný v prodlení před zesplatněním, pak žalobkyni náleželo právo na smluvní pokutu ve výši částka. Žalobkyni vzniklo právo na tuto smluvní pokutu v případě dvou splátek, tedy částka. Úvěr byl zesplatněn automaticky ke dni datum v souladu se smluvním ujednáním, neboť žalovaný byl v prodlení s jednou ze splátek o déle než 65 dnů. Tímto okamžikem vznikla nová jistina ve výši částka, která se skládala z původní nesplacené jistiny a nezaplaceného smluvního úroku. I po zesplatnění úvěru pak žalobkyni v souladu se smlouvou náleží smluvní úrok, který žalobkyně požaduje ve výši 44,62 %, a to pouze z částky, která odpovídá původní nesplacené jistině. Žalobkyně se proto žalobou domáhala zaplacení jistiny ve výši částka, dlužného úroku za úvěr přirostlý ke dni zesplatnění ve výši částka, smluvní pokuty částka, náhrady nákladů souvisejícím s prodlením žalovaného částka, smluvní pokuty ve výši částka (0,1 % denně vyčíslené ke dni datum), a to se smluvním úrokem z prodlení z částky částka ve výši 44,62 % ročně od datum do zaplacení, přičemž od 91. dne jej žalobkyně požaduje v zákonné úrokové sazbě.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Z návrhu smlouvy o úvěru ze dne datum, soud zjistil, že žalovaný požádal právní žalobkyni o uzavření dohody o poskytnutí částky částka. Žalovaný pak měl tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 44,62 % ve 48 měsíčních splátkách po částka. Celkem měl tedy žalovaný vrátit částku částka. Bankovní spojení určil žalovaný na účet č. č. účtu. Pro případ, že by žalovaný nehradil splátky tak, jak bylo smluveno, byla žalobkyně oprávněna požadovat částku částka jako náhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného v případě, že uhradil některou ze splátek více než 15 dnů po splatnosti, a to za každou takovou splátku. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně může požadovat částku částka za každou splátku, kterou žalovaný uhradí více než 30 dnů po splatnosti (článek 6 smlouvy). Pokud by žalovaný některou ze splátek zaplatil déle než 65 dnů po splatnosti, byla žalobkyně podle smlouvy oprávněna požadovat okamžité uhrazené celé dlužné částky, avšak pouze v případě, že žalovaného upomenula o splacení dlužné splátky a poskytla mu alespoň 30 dnů na její zaplacení (článek 6.3 smlouvy). Dnem, kdy by žalobkyně požadovala okamžité zaplacení celého úvěru, by se pak původní nesplacená jistina a nesplacená část smluvního úroku staly novou jistinou. Žalovaný by pak byl povinen žalobkyni platit částku ve výši 0,1 % denně z takto vzniklé jistiny, a to ode dne zesplatnění úvěru až do jeho úplného zaplacení (článek 6.5 smlouvy). Dále pak měl žalovaný platit žalobkyně úroky z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem z takto vzniklé jistiny. I po tomto datu pak měl žalovaný žalobkyně platit úrok ve výši 44,62 %, avšak pouze z té části nové jistiny, která byla jistinou původní (článek 2.2 smlouvy).
4. Z listin y nazvané „informace pro klienta“ soud zjistil, že úvěry u žalobkyně jsou sjednávány elektronicky prostřednictvím webových stránek poskytovatele. Žadatel nejprve zadal své osobní a kontaktní údaje, které byly ověřeny prostřednictvím e-mailu a SMS kódu, následně doplnil další identifikační a finanční údaje potřebné k posouzení úvěruschopnosti. Po vyhodnocení žádosti poskytovatelem byl klient informován o jejím výsledku, obdržel předsmluvní informace a návrh smlouvy. Návrh smlouvy podepsal zadáním jedinečného podpisového (AML) kódu, přičemž po akceptaci návrhu poskytovatelem mu bylo doručeno oznámení o schválení úvěru spolu se smluvní dokumentací a následně byly úvěrové prostředky vyplaceny na jeho bankovní účet.
5. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vyplynulo, že žalobkyně je nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru.
6. Z oznámení o schválení úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalovanému byl žalobkyní dne datum schválen a poskytnut spotřebitelský úvěr na základě smlouvy o úvěru č. hodnota. Poskytovatel akceptoval návrh smlouvy žalovaného a tím došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Celková výše úvěru činila částka, celková částka splatná klientem částka, úvěr měl být splácen v 48 měsíčních splátkách po částka. Sjednaná zápůjční úroková sazba činila 44,62 % ročně a roční procentní sazba nákladů (RPSN) 54,97 %. První splátka byla splatná dne datum a poslední dne datum.
7. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalovanému byly před uzavřením smlouvy o úvěru poskytnuty předsmluvní informace týkající se spotřebitelského bezúčelového úvěru poskytovaného žalobkyní. Z formuláře vyplývá, že úvěr měl být sjednán prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím klientské zóny a e-mailové komunikace.
8. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za období září až prosinec 2023 soud zjistil, že finanční situace žalovaného byla charakterizována značným objemem úvěrových operací a souběžným splácením více závazků. Na účet byly opakovaně připisovány prostředky od různých poskytovatelů úvěrů, zejména společností právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba., Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. a dalších poskytovatelů úvěrových produktů, přičemž tyto prostředky byly zpravidla bezprostředně následně použity k úhradě jiných úvěrů, kreditních karet či dalších závazků. Dne datum byla žalovanému vyplacena částka částka z úvěru Anonymizováno, přičemž značná část těchto prostředků byla ještě téhož dne použita na úhradu jiných dluhů. Ve sledovaném období byly z účtu pravidelně hrazeny splátky kreditní karty, dalšího spotřebitelského úvěru, telekomunikačních služeb a dalších závazků, přičemž účet vykazoval opakované využívání kontokorentního úvěru a časté poklesy zůstatku k minimálním částkám. Konečné měsíční zůstatky činily pouze částka k datum, částka k datum, částka k datum a částka k datum. Z peněžních toků na účtu je patrné, že významnou část disponibilních prostředků žalovaného tvořily opakovaně získávané úvěrové prostředky, které sloužily k úhradě již existujících závazků.
9. Z výzvy k zaplacení ze dnů datum a datum bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných částek s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru.
10. Z oznámení zaslaného dne datum žalovanému soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila, že požaduje zaplacení celé dlužné částky, a totiž nevrácené části poskytnuté částky (jistiny) ve výši částka, nesplacené části úroku ve výši částka, neuhrazené smluvní pokuty ve výši částka a náhrady nákladů vzniklých s prodlením ve výši částka.
11. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne datum žalovanému zaslala částku částka na účet č. č. účtu s poznámkou Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.
12. Z karty klienta soud zjistil, že dne datum byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byla dlužníkovi téhož dne vyplacena částka částka. Nominální výše úvěru činila částka, smluvní odměna za poskytnutí úvěru byla sjednána ve výši částka a úvěr měl být splácen po dobu 48 měsíců. Měsíční splátka byla stanovena ve výši částka, poslední splátka ve výši částka. Soud dále zjistil, že žalovaný řádně uhradil prvních patnáct splátek, byť některé z nich byly placeny s několika dny prodlení. Šestnáctá a sedmnáctá splátka byly uhrazeny pouze částečně, a to částkami částka, resp. částka, zatímco další splátky již uhrazeny nebyly. Ke dni vyhotovení klientské karty bylo na splátkách celkem uhrazeno částka, zbývalo doplatit částka na jistině a celkový evidovaný dluh činil částka. Listin Listina dále eviduje soudní poplatek ve výši částka, zákonný úrok ve výši částka a žalovanou sumu ve výši částka.
13. Z výpisu z registru soud zjistil, že dne datum byl na osobu žalovaného učiněn dotaz do Nebankovního registru klientských informací. Žalovaný měl v registru evidovány žádosti o úvěr u osmi finančních institucí, celková expozice jeho závazků činila částka, souhrnný limit úvěrových rámců a kreditních produktů částka a v registru nebyl evidován žádný dluh po splatnosti, který by ke dni dotazu činil částka.
14. Z kopie občanského průkazu vyplynulo, že žalobkyně měla k dispozici kopii dokladu žalovaného.
15. Z předžalobní výzvy ze dne datum včetně podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu vůči žalobkyni.
16. Na základě provedených důkazů soud zjistil, že žalovaný dne datum prostřednictvím elektronického procesu požádal žalobkyni o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši částka. Před uzavřením smlouvy mu byly poskytnuty předsmluvní informace a žalobkyně si opatřila údaje potřebné k posouzení jeho úvěruschopnosti, včetně údajů z dostupných registrů, z nichž vyplynulo, že žalovaný měl evidovány žádosti o úvěr u osmi finančních institucí, celkovou expozici závazků ve výši částka, úvěrové limity v souhrnné výši částka a nebyl u něj evidován žádný dluh po splatnosti. Současně měla žalobkyně k dispozici výpisy z běžného účtu žalovaného za období září až prosinec 2023, z nichž vyplývalo, že žalovaný dlouhodobě využíval více úvěrových produktů a značnou část jeho peněžních toků tvořily prostředky získané z dalších úvěrů, které byly následně používány k úhradě stávajících závazků. Po vyhodnocení těchto podkladů žalobkyně akceptovala návrh žalovaného a mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byla žalovanému téhož dne na účet č. č. účtu vyplacena částka částka. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku částka ve 48 měsíčních splátkách, přičemž sjednaná zápůjční úroková sazba činila 44,62 % ročně a RPSN 54,97 %. Žalovaný následně uhradil prvních patnáct splátek, některé s krátkým prodlením, šestnáctou a sedmnáctou splátku však uhradil pouze částečně a další splátky již nehradil. Žalobkyně jej proto výzvami ze dne datum a datum upozornila na vzniklý dluh a možnost zesplatnění úvěru. Jelikož žalovaný ani poté své platební povinnosti nesplnil, žalobkyně mu dne datum oznámila zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě dosud nevrácené jistiny ve výši částka, nesplacené části úroku ve výši částka, smluvních pokut ve výši částka a náhrady nákladů spojených s prodlením ve výši částka. Ke dni vyhotovení klientské karty činila celková evidovaná dlužná částka částka.
17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, v účinném znění (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
23. Zákon o spotř. úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalované, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena absolutní neplatností (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020). Zákon o spotř. úvěru jasně stanovuje povinnost poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to před uzavřením smlouvy, a poskytovateli zakazuje smlouvu uzavřít, pokud by posoudil, že spotřebitel nebude schopen úvěr splácet. Tuto povinnost měla žalobkyně plnit s odbornou péčí a nespoléhat se pouze na údaje sdělené žalovanou. Tuto povinnosti na straně poskytovatele spotřebitelských úvěrů a zápůjček nelze odbýt poukazem na to, že kdyby žadatel o úvěr neuvedl pravdivé informace, mohl by se dopustit trestného činu. Povinnost kladená zákonem na poskytovatele spotřebitelských úvěrů je povinnost nezávislá na případné odpovědnosti žalované v trestněprávní rovině.
24. V projednávané věci prověřila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného následujícím způsobem: Žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným, dále si vyžádala o žalovaném informace z dostupných registrů. Žalobkyně měla dále k dispozici výpisy z účtu žalovaného. Na základě těchto údajů dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonnými požadavky. Z předložených výpisů nelze dovodit, že by rozhodující část peněžních prostředků přicházejících na účet žalovaného představovala stabilní příjem ze zaměstnání, podnikání či jiné pravidelné výdělečné činnosti. Naopak převážná část významných příchozích plateb představovala prostředky získané z dalších úvěrových produktů, které byly následně používány k úhradě stávajících dluhů. Peněžní toky na účtu tak vykazují znaky dlouhodobého financování závazků prostřednictvím nových úvěrů a vysokého stupně úvěrového zatížení. Současně je patrné, že žalovaný splácel více úvěrových produktů současně a opakovaně využíval kontokorentní financování. Tyto skutečnosti svědčí o výrazné závislosti na cizích zdrojích financování a představují významné okolnosti z hlediska posouzení schopnosti žalovaného řádně splácet nově poskytovaný úvěr.
25. Jak vyplývá ze shora uvedeného, na základě informací, které žalobkyně předložila a které tedy měla v době uzavírání smlouvy k dispozici, zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splatit jemu poskytnutý úvěr. Žalobkyně tak podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru nesměla úvěr žalovanému poskytnout. I přes tento zákonný zákaz tak učinila. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je proto žalovaný povinen žalobkyni vrátit pouze jistinu úvěru. Soud shledal oprávněným toliko nárok žalobkyně na zaplacení částky 29 930 Kč, tedy jistiny úvěru po odečtení žalovaným uhrazených splátek v celkové výši 62 070 Kč. Soud naopak žalobkyni nepřiznal nárok na zaplacení nesplacené části smluvního úroku ve výši 8 552,33 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč ani náhrady nákladů spojených s prodlením ve výši 800 Kč. Soud dále zamítl žalobkyní uplatněný nárok na další smluvní úročení po zesplatnění úvěru. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem; vznik prodlení proto nelze bez dalšího spojovat s výzvou věřitele k plnění. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , uveřejněném pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyslovil, že při neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z uvedeného důvodu vzniká nárok na zákonný úrok z prodlení teprve okamžikem prodlení spotřebitele s vrácením zbývající jistiny, přičemž samotná výzva věřitele prodlení nezakládá. Jelikož v projednávané věci dosud nebyla doba k vrácení jistiny dohodnuta ani určena soudem podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, žalovaný se dosud do prodlení nedostal. Podmínky pro přiznání úroků z prodlení podle § 1970 o. z. proto nejsou splněny.
26. Podle citovaného ustanovení je pak žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit v době přiměřené jeho schopnostem. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v průběhu řízení nijak nevyjádřil, určil soud lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v délce tří dnů.
27. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého v případě, že měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V právě projednávané věci měl žalovaný převážný úspěch, avšak jemu žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.