Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 C 57/2026-38

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Volkem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený 28. 9. 1998 bytem Adresa žalovaného

o 153 452,77 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 60 447,43 Kč, to vše ve splátkách ve výši 6 000 Kč měsíčně do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, přičemž nesplacením byť jedné splátky se stává splatnou celá dlužná částka.

II. Zamítá se žaloba ohledně zaplacení částky 93 005,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 153 452,77 Kč od 21. 8. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně a dále úrok 12 % ročně z částky 153 452,77 Kč od 21. 8. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 60 447,43 Kč, to vše ve splátkách ve výši 6 000 Kč měsíčně do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, přičemž nesplacením byť jedné splátky se stává splatnou celá dlužná částka.II. Zamítá se žaloba ohledně zaplacení částky 93 005,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 153 452,77 Kč od 21. 8. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně a dále úrok 12 % ročně z částky 153 452,77 Kč od 21. 8. 2025 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 153 452,77 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., poskytla žalovanému převodem na účet úvěr ve výši 188 434 Kč, který se žalovaný zavázal splácet 96 pravidelnými měsíčními splátkami společně s úrokem ve výši 12,99 % ročně a poplatky související s poskytnutím a správou úvěru v celkové výši 3 210 Kč. Žalovaný celkem na předmětný úvěr uhradil částku 127 986,57 Kč. V případě prodlení žalovaného byla ujednána povinnost hradit úroky z prodlení a současně smluvní pokutu a další poplatky. V případě prodlení žalovaného byl poskytovatel úvěru oprávněn prohlásit úvěr za okamžitě splatný. Žalovaný se však dostal do prodlení s hrazením úvěru a přes upomínky ze strany poskytovatele stav nenapravil. Poskytovatel úvěru následně ke dni 4. 5. 2025 celý úvěr zesplatnil, o této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn a byl vyzván k okamžité úhradě celé částky. Úvěruschopnost žalovaného byla poskytovatelem úvěru zkoumána z informací poskytnutých žalovaný a z výpisu z běžného účtu žalovaného, dále lustrací v insolvenčním rejstříku, lustrací v CBCB a historií v interní evidenci klientů. Na žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena poskytovatelem úvěru na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni 1. 7. 2025, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Příslušenství pohledávky je tvořeno úroky z úvěru ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 153 452,77 Kč od 21. 8. 2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 153 452,77 Kč od 21. 8. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě žalované částky.

2. Žalovaný v řízení podal odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu s tím, že s platebním rozkazem nesouhlasí. Navrhl, nechť je věc řešena smírnou cestou a požádal o platbu ve splátkách. K nařízenému jednání se však nedostavil a dále zůstal nečinný.

3. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění:

4. Mezi žalovaným a právnická osoba. byla dne 1. 7. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut převodem na bankovní účet č. č. účtu bezúčelový úvěr ve výši 188 434 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit jej nejpozději do 22. 7. 2030, kdy výše měsíční splátky činila 3 210 Kč, celkem mělo být uhrazeno 96 splátek. Úroková sazba byla ujednána ve výši 12,99 % ročně, při řádném splácení a odpuštění splátek činila zvýhodněná úroková sazba 10,83 % ročně. RPSN činilo 14 %, zvýhodněné RPSN činilo 11,56 %. Celkem se žalovaný zavázal uhradit 308 017 Kč, v případě řádného splácení za užití zvýhodněných sazeb se jednalo o částku 269 640 Kč. Současně bylo sjednáno pojištění proti neschopnosti splácet úvěr, výše pojistného činila 362 Kč. Pro případ prodlení klienta byl poskytovatel úvěru oprávněn zesplatnit celý úvěr a požadovat zaplacení veškerých dlužných částek. V případě prodlení byla také ujednána povinnost zaplatit vyjma úroku z úvěru taktéž úrok z prodlení, smluvní pokutu a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (zjištěno ze Smlouvy o úvěru ze dne 1. 7. 2022).

5. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána z údajů podaných žalovaným, který uvedl svůj příjem ve výši 27 000 Kč, výdaje ve výši 700 Kč, životní výdaje žalovaného za užití statistických údajů a údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení žalobkyně stanovila na částku 8 805 Kč. Žalovaný dále uvedl, že hradí další splátky ve výši 3 000 Kč. V době poskytnutí úvěru čerpal žalovaný kontokorentní úvěr u právnická osoba. s limitem 10 000 Kč a s orientační splátkou 300 Kč, dále osobní úvěr mimo ČS s limitem 342 489 Kč se splátkou 4 980 Kč a úvěr na stavební spoření mimo ČS s úvěrovým limitem 800 000 Kč se splátkou 5 657 Kč. Po započtení aktuální splátky činilo splátkové zatížení žalovaného 14 147 Kč, po odečtení splátkového zatížení tak žalovanému zbylo 12 853 Kč k pokrytí životních nákladů (zjištěno z dokumentu Posouzení úvěruschopnosti klienta). Částka ve výši 188 434 Kč byla poskytnuta 1. 7. 2022, žalovaným byly hrazeny pravidelně splátky úvěru a pojištění a příp. také náklady spojené s prodlením v období od 22. 8. 2022 do 31. 12. 2024. Konečný zůstatek ke dni 31. 12. 2024 činil -156 128,83 Kč (zjištěno z výpisu z úvěrového účtu č. č. účtu). Žalovaným byly pravidelně hrazeny částky na Tipsport.cz, dne 9. 3. 2022 se jednalo o 5 000 Kč, dne 14. 3. 2022 o částku 10 000 Kč, dne 12. 4. 2022 a 14. 4. 2022 o částku 15 000 Kč, dne 5. 5. 2022 o částku 25 000 Kč, příchozí platby činily příjmy od Správy a údržby silnic ve výši cca 30 000 Kč vždy jednou měsíčně a dále dne 13. 4. 2022 částka 112 000 Kč od právnická osoba.as a dále dne 7. 3. 2022 platba z účtu č. č. účtu vedeného na jméno žalovaného v celkové výši 525 000 Kč (zjištěno z výpisu z účtu č. č. účtu).

6. Poskytovatel úvěru oznámil žalovanému zesplatnění celého úvěru, kdy současně jej vyzval k úhradě částky 160 955 Kč (zjištěno z výzvy ze dne 4. 5. 2025).

7. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 6 2025 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 6. 2026 a přílohy č. hodnota – Seznam pohledávek). O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn poskytovatelem úvěru (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 7. 2025 a podacího lístku).

8. Z dalších v řízení provedených důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnosti, případně tyto vyplývají z jiných v řízení provedených důkazů.

9. Podle o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, která běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Soud z dostupných důkazů došel k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala. Poskytovatel úvěru sice ověřil příjem žalovaného výpisem z jeho běžného účtu, nikoli však jeho výdaje. Zcela nedostatečné je pouhé spolehnutí se na tvrzení žalovaného, které zcela evidentně nemůže být reálné, pokud žalovaný uvádí měsíční výdaje ve výši 700 Kč a započtení výdajů dle statistického vzorce. Uvedené výdaje tak nebyly nikterak ověřovány. Zcela běžně je schopen spotřebitel jistě předložit doklady o svých příjmech (pracovní smlouva, rozhodnutí o dávkách, výpis z účtu apod.) i doklady o svých pravidelných výdajích (vyúčtování telekomunikačních služeb, SIPO, výpis z účtu, ze kterého jsou strhávány ceny za služby, nájemní smlouva, prohlášení rodičů či třetích osob, bydlí-li spotřebitel u nich apod.). Existují výdaje, které nemůže poskytovatel úvěru bez pravdivé informace ze strany spotřebitele ověřit, jako např. v případě, kdy spotřebitel tvrdí, že nemá žádné výdaje s jinými úvěry či půjčkami u subjektů odlišných od poskytovatele úvěru a nemá ani záznamy v rejstřících SOLUS či NRKI, avšak v takovém případě nelze po poskytovateli požadovat, aby podrobně pátral (ostatně to není ani jeho povinnost) o takových závazcích spotřebitele a případné nepravdivé poskytnutí takové informace spotřebitelem nemůže jít k tíži poskytovatele úvěru. Současně měl poskytovatel úvěru přihlédnout ke skutečnosti, že žalovaný čerpá další úvěry s úvěrovým limitem přesahující jeden milion korun, kdy společně se splátkou na v tomto řízení projednávaném úvěru by splátkové zatížení žalovaného odpovídalo víc než polovině jeho příjmů. Jako rudá vlajka zároveň měla působit skutečnost, že žalovaný pravidelně zasílá vyšší tisíce korun sázkovým kancelářím. Právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřila další výdaje žalovaného např. na bydlení. Současně z výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že na jméno žalovaného je veden min. jeden další účet, pohyby na tomto účtu poskytovatel úvěru však nikterak nezkoumal a touto okolností se nikterak nezabýval. V daném případě tak neproběhlo ani základní šetření výdajů žalovaného, kterým by předchůdkyně žalobkyně své povinnosti dostála. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neověřovala údaje tvrzené v žádosti žalovaným, již toto svědčí o tom, že úvěruschopnost nebyla řádně zkoumána a právní předchůdkyně žalobkyně tedy nedostála své zákonné povinnosti. Žalobkyně tedy neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran řádného zkoumání úvěruschopnosti.

14. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , , a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu , a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení a 87 , o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. .

15. Pokud jde o odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , tento není přiléhavý. Výklad, který by umožňoval poskytovateli úvěru spoléhat se na to, že i přes nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti může být spotřebitelský úvěr platně uzavřen a vzniknou mu tedy i nároky na další nároky, pokud by spotřebitel byl fakticky schopen úvěr splácet, je v rozporu s eurokonformním výkladem uvedených právních předpisů, neboť by umožňoval obcházet zákonnou povinnost poskytovatele úvěru a spoléhat se na to, že spor nenastane či se následně nezjistí, že spotřebitel nebyl úvěruschopný. Proto je nutno v souladu se závěry rozsudku SDEU sp. zn. , který odpověděl na položenou předběžnou otázku tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky, trvat na požadavku na řádné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem v době sjednání úvěrové smlouvy a nepřipuštění možnosti jejího dodatečného zkoumání a prokazování v soudním sporu o nároky z takové smlouvy. Uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. je proto nutno považovat za překonané rozsudkem SDEU sp. zn. (podrobně k tomu viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2024, č. j. -250).

16. S ohledem na shora popsané nesplnění povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle o. z. pro rozpor s ustanovením , 2 , o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, paušálních náhradách výdajů a dalších plněních ( o. z.).

17. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala řádně schopnost žalovaného splácet daný úvěr, a proto je smlouva pro porušení povinnosti uvedené v § 86 o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Za této situace je žalovaný, jakožto spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. ). Žalobkyně má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli na úroky, poplatky apod. Žalovanému byla poskytnuta částka 188 434 Kč, žalovaný uhradil dle tvrzení žalobkyně částku 127 986,57 Kč, zbývající jistina tak činí částku 60 447,43 Kč. Žalovaný navrhl, nechť je mu umožněno hradit ve splátkách, soud tomuto vyhověl a rozhodl postupem dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru o platbě ve splátkách ve výši 6 000 Kč, kdy tato je v možnostech žalovaného a současně částka uložena k zaplacení žalovanému bude žalobkyni uhrazena v přiměřené době. Pokud však žalovaný svoji povinnost nebude řádně plnit a dostane se do prodlení byť s jedinou splátkou, stane se vykonatelný celý dluh.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , kdy většinově úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

19. Při vyhlášení výroku II. došlo ke zjevné nesprávnosti spočívající v uvedení nesprávného data, od něhož měl běžet úrok z prodlení. Soud tuto chybu opravil postupem podle přímo v písemném vyhotovení rozsudku, když namísto původně vyhlášeného data „28. 1. 2025“ správně uvedl datum „21. 8. 2025“. V tomto rozsahu je odůvodnění opravným usnesením, proti kterému je přípustné odvolání za stejných podmínek jako proti opravovanému rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.