Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 Co 182/2026-76
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Lucie Markové a JUDr. Bc. Aleny Rundové, Ph.D., LL.M. ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně,
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená Jméno Zástupce, advokátem,
sídlem adresa zástupce zainteresované společnosti
proti
žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované,
sídlem Adresa žalované
o 19 116,80 Kč s příslušenstvím,
k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. dubna 2026, č. j. 9 C 74/2025-52,
takto:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.
II. Ve výroku II se mění jen tak, že výše nákladů řízení činí 27 663,08 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 2 844 Kč k rukám advokáta Jméno Zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.II. Ve výroku II se mění jen tak, že výše nákladů řízení činí 27 663,08 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 2 844 Kč k rukám advokáta , Jméno Zástupce, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 116,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 13 479,41 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 19 116,80 Kč od datum do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I), a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 29 347,07 Kč k rukám jejího právního zástupce (výrok II) a České republice na náhradě nákladů řízení částku 2 201,50 Kč (výrok III).
2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tvrzením, že žalované dodala na základě její písemné objednávky ze dne datum beton a štěrkovou drť na stavbu objektu garáží ve adresa a společně s touto dodávkou ji vyúčtovala dopravu, nakládku a vykládku, a dále ji dodala na základě ústní objednávky v září a říjnu 2024 další dodávku betonu, drti a písku, a spolu s těmito dodávkami ji vyúčtovala dopravu, nakládku a vykládku. Vše bylo žalované vyfakturováno fakturou č. hodnota ze dne datum a č. hodnota ze dne datum.
3. Žalovaná uznala žalobní nárok pouze v části objednaného a dodaného zboží na základě písemné objednávky ze dne datum v celkové hodnotě 8 417,97 Kč. Ve zbývajícím rozsahu s nárokem žalobkyně nesouhlasila s tím, že takové dodávky si neobjednala ani jí nebyly dodány.
4. Žalobkyně v reakci na obranu žalované a po poučení soudem prvního stupně podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. podáním ze dne datum doplnila skutková tvrzení. Ve vztahu k dodávkám materiálu na stavbu ve adresa, realizovaným nad rámec písemné objednávky z datum, žalobkyně uvedla, že byla jediným dodavatelem betonu, drti a písku pro žalovanou, která dodávky tohoto materiálu fakturovala právnická osoba, které žalované dodala další materiál na základě ústní objednávky jednatele žalované. Jednalo se o beton v množství 0,25 m³, jenž byl žalobkyní objednán u společnosti právnická osoba., které byl také žalobkyní uhrazen. Tento materiál byl dopraven na stavbu ve adresa dne datum zaměstnancem žalobkyně jméno FO vozidlem podezřelý výraz. Žalobkyně u žalované požadovala úhradu částky 5 637,39 Kč za dodávku tohoto materiálu na stavbu ve adresa, kterou žalovaná prováděla pro právnická osoba dle smlouvy o dílo ze dne datum, fakturou ze dne datum. Na tuto stavbu žalobkyně dodala žalované na základě ústní telefonické objednávky jednatele žalované také 3 m³ písku. Dodavatelem tohoto materiálu pro žalobkyni byl jméno FO a písek byl dodán na stavbu dne datum zaměstnancem žalobkyně jméno FO vozidlem značky podezřelý výraz.
5. Po stránce skutkové vyšel soud prvního stupně ze zjištění, která učinil z listinných důkazů a která zevrubně zrekapituloval v bodech 5-11 odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje. Dále soud prvního stupně učinil zjištění z výpovědi svědků jméno FO, vedoucího provozu žalobkyně, a řidiče jméno FO, zaměstnance žalobkyně, která zevrubně zrekapituloval v bodech 12-13 odůvodnění napadeného rozsudku. Rovněž na tato skutková zjištění odvolací soud pro stručnost odkazuje.
6. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně dodala žalované materiál v hodnotě 8 417,97 Kč, zahrnující v sobě i nakládku a vykládku betonu 423,50 Kč a jeho dopravu (42 km) 1 981,98 Kč, v množství 1 m³ v hodnotě 3 775,20 Kč, dovoz, vykládku a nakládku drti 498,52 Kč a její dodání v množství 1 m³ v hodnotě 1 738,77 Kč dne datum a datum.
7. Ohledně dodávky materiálu v hodnotě 10 698,83 Kč soud prvního stupně s přihlédnutím k obraně žalované – neexistence písemné objednávky – uzavřel, že z provedeného dokazování a výpovědi svědků, které na sebe logicky navazují, vyplývá, že byly provedeny, jak dodávky materiálů na konkrétní místa a konkrétními vozidly, tak i jednání s dodavatelem žalované a způsob, jakým si dodávku objednal, když listinné důkazy žalobkyně o nákupu a dopravě dodaného materiálů od třetích osob zcela korespondovaly s jednotlivými položkami označenými ve fakturách č. hodnota a hodnota.
8. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalobkyně v řízení prokázala, že žalované dodala materiál v tvrzeném rozsahu /§ 2079 zákona č. 89/2013 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“/ a že proto žalovanou stíhá povinnost za dodaný materiál zaplatit ji kupní cenu (§ 2118 o. z.). Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl a uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni částku 19 116,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení, do kterého se žalovaná dostala nezaplacením jednotlivých faktur ve lhůtě splatnosti, a to s odkazem na ustanovení § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni náklady v celkové výši 29 347,07 Kč jako náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměnu za právní zastoupení včetně paušální náhrady hotových výdajů, náhradu za ztrátu času, cestovní náhradu a náhradu za 21 % DPH.
10. O povinnosti žalované zaplatit České republice náhradu nákladů řízení rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř.
11. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Namítla, že soud prvního stupně dospěl nesprávným skutkovým závěrům, když vzal za prokázané objednání a převzetí všech dodávek, přestože u části plnění nebyla existence objednávky ani jeho převzetí prokázáno přímými důkazy. Argumentovala tím, že soud přiznal rozhodující význam interním dokladům žalobkyně, které nebyly žalovanou potvrzeny, a že výpovědi zaměstnanců žalobkyně měly být hodnoceny s vyšší mírou opatrnosti. Podle žalované výpovědi svědků samy o sobě neprokazují uzavření smlouvy ani rozsah všech tvrzených dodávek. Za dané situace nebyly splněny předpoklady pro přiznání celé žalované pohledávky, když žalobkyně neunesla důkazní břemeno o všech rozhodných skutečnostech a chybějící důkazy nelze nahrazovat domněnkami. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá, případně jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.
12. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného s tím, že žalovaná ani v podaném odvolání netvrdí, že by ji žalobkyně materiál v hodnotě 10 698,83 Kč nedodala a dále jej nevyúčtovala svému odběrateli právnická osoba, opakovaně pouze tvrdí, že k této dodávce neexistuje písemná objednávka a doklad o převzetí.
13. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně, která se z účasti na odvolacím jednání omluvila dne datum a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Odvolací soud proto měl splněny zákonné podmínky pro jednání v nepřítomnosti žalobkyně podle § 101 odst. 3 za použití § 211 o. s. ř.
14. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.
15. Žalovaná v průběhu odvolacího jednání k dotazu odvolacího soudu sdělila, že částku 8 417,97 Kč dosud neuhradila a že trvá na podaném odvolání v plném rozsahu. Poukázala přitom, že ke své obraně navrhla při jednáních soudu prvního stupně výslechy svědků a listinné důkazy.
16. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná se prostřednictvím svého jednatele jméno FO účastnila pouze jednoho jednání dne datum, při kterém potvrdila dodání materiálu včetně dopravy, nakládky a vykládky v celkové výši 8 417,97 Kč. Ve zbývajícím rozsahu žalované částky se bránila tím, že materiál nebyl písemně objednán, připustila však, že ohledně dodávek probíhala nějaká komunikace a že je možné, že materiál byl dodán v rámci nějaké subdodávky. Navrhla, aby bylo umožněno účastníkům se domluvit tak, aby si vše vyjasnili. Současně netvrdila, že by materiál, který byl fakturován, nepřevzala. Nevyloučila možnost uzavření dohody.
17. K jednání soudu prvního stupně dne datum, při kterém byli vyslechnuti oba svědkové, se žalovaná nedostavila a stejně tak se nedostavila k jednání, při kterém byly provedeny listinné důkazy a došlo k vyhlášení rozsudku. V obou případech jednal soud prvního stupně správně v nepřítomnosti žalované, která se z obou jednání omluvila a současně souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, když byly splněny k tomuto postupu všechny zákonné podmínky vyplývající z ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. Svou nepřítomnosti na jednání soudu prvního stupně se tak žalovaná sama vzdala možnosti případného zákonného poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. (k tomu srovnej usnesení Orgán veřejné moci z datum, sp. zn. spisová značka).
18. Není tedy pravdivé tvrzení jednatele žalované, které učinil v průběhu odvolacího jednání, že ke své obraně navrhl důkazy, které soudem prvního stupně nebyly provedeny.
19. S přihlédnutím ke shora uvedenému odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně vyšel ze správných skutkových zjištění, která podrobně zrekapituloval v odůvodnění napadeného rozsudku. Všechny provedené důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. a dospěl ke správnému závěru o tom, že žalobkyně dále dodala žalované, mimo nesporné položky materiálu (beton množství 1 m³, drť 1 m³), drť 0,5 m³ v hodnotě 869,39 Kč, beton 0,25 m³ v hodnotě 1 140,43 Kč a písek 3 m³ v hodnotě 3 020,16 Kč, na základě ústní objednávky jednatele žalovanéAnonymizovánojméno FO u vedoucího provozu žalobkyně jméno FO (viz výpověď svědka jméno FO), který žalovaná potřebovala pro svého smluvního partnera právnická osoba, s níž měla uzavřené dvě smlouvy o dílo na stavební úpravu garáží ve adresa a stavební úpravy objektu ve adresa (smlouva o dílo ze dne datum, datum a její dodatek). Spolu s dodávkou tohoto materiálu, objednaného žalobkyní u společnosti právnická osoba. a dodané žalované zaměstnancem žalobkyně jméno FO vozidlem zn. podezřelý výraz dne datum na stavbu do adresa z jméno FO (0,25 m³ betonu), a u jméno FO 3 m³ písku na stavbu do adresa zaměstnancem žalobkyně jméno FO (viz výpověď svědka jméno FO, dodací list z dne datum, alonž – záznam o době řízení vozidla dne datum) a drti 0,5 m³ v hodnotě 869,39 Kč dne datum, vyúčtovala žalobkyně zcela oprávněně žalované za nakládku a vykládku tohoto materiálu a za jeho dovoz částku 498,52 Kč + 588,06 Kč + 1 965,04 Kč + 635,25 Kč +1 981,98 Kč.
20. Odvolací soud zcela sdílí závěry soudu prvního stupně o tom, že nepřímými důkazy byla v řízení žalobkyní prokázána, jak dodávka shora uvedeného materiálu, tak jeho nakládka, vykládka a dovoz do místa určení pro smluvního partnera žalované. Není tedy vůbec rozhodná argumentace žalované, že převzetí materiálu nebylo prokázáno přímými důkazy, protože i důkazy nepřímými lze prokázat tvrzené skutečnosti, pokud v uceleném řetězci dávají logický závěr, z něhož lze mít tvrzené skutečnosti za prokázané.
21. Odvolací soud proto neshledal jako opodstatněnou také výtku žalované, že soud prvního stupně dal rozhodující význam interním dokladům žalobkyně a že výpovědi jejich zaměstnancům uvěřil. Zaměstnanci žalobkyně totiž vypovídali zcela logicky a v souladu s ostatními listinnými důkazy a věrohodnost jejich výpovědi nebyla žalovanou vůbec zpochybněna. Nelze tedy dát za pravdu žalované, že by výpovědi zaměstnanců nebyly věrohodné, když spolu s ostatními důkazy tvoří ucelený řetězec, z něhož lze mít tvrzení žalobkyně za jednoznačně prokázaná (§ 132 o. s. ř.).
22. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o dodávce požadovaného materiálu § 2079 o. z.), a protože nezaplatila za dodávku tohoto materiálu kupní cenu, byla jí soudem prvního stupně správně uložena povinnost k jejímu zaplacení v souladu s § 2118 o. z.
23. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku - zaplacení kupní ceny, včetně dopravy, nakládky a vykládky dodaného materiálu, postupoval soud prvního stupně rovněž správně, pokud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení ode dne následující po splatnosti obou faktur v souladu s ustanovením § 1970 o. z. O výši zákonného úroku z prodlení rozhodl soud prvního stupně v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a spolu se zákonným úrokem z prodlení soud prvního stupně žalobkyně rovněž správně přiznal náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč v souladu s ustanovením § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
24. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.
25. Ve výroku o nákladech řízení odvolací soud změnil pouze výši nákladů řízení, které soud prvního stupně nesprávně matematicky vypočetl. Celkové náklady řízení žalobkyně totiž tvoří odměna za 6 úkonů právní služby po 1 900 Kč, 6× paušální náhrada po 450 Kč, náhrada za promeškaný čas za 20 půlhodin po 150 Kč, cestovné právního zástupce žalobkyně z adresa a zpět v celkové výši 4 935,60 Kč, vše spolu s 21 % DPH ve výši 4 627,49 Kč a spolu s náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Celkem tedy náklady žalobkyně za řízení před soudem prvního stupně činily 27 663,08 Kč.
26. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů změnil rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 o. s. ř. ve výroku II. jen ohledně jejich výše, a ve zbývajícím rozsahu jej potvrdil jako věcně správný podle § 219 o. s. ř., když soud prvního stupně s ohledem na úspěch žalobkyně ve věci správně ve věci při rozhodování o nákladech řízení aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.
27. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud výrokem III podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.
28. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, a proto jí náleží plná náhrada vynaložených nákladů. Ty sestávají z náhrady za právní zastoupení advokátem, a to konkrétně z odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) po 1 900 Kč podle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „a. t.“, jedné paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a 21 % náhrady za DPH z odměny a paušální náhrady ve výši 493,50 Kč. Celkem činí náklady žalobkyně v odvolacím řízení po zaokrouhlení 2 844 Kč. Tyto odvolací soud uložil žalované k zaplacení ve standardní třídenní lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně.
29. Odvolací soud doplňujícím usnesením ze dne datum, které vydal v souladu s ustanovením § 166 od odst. 1 o.s.ř., potvrdil také výrok o náhradě nákladů řízení, které vznikly státu v souvislosti s výpovědí obou svědků (výrok III) podle § 219 o. s. ř. ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.