Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 134/2026-35

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Žemlou ve věci

žalobkyně:

Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno.Anonymizováno. sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému:

Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 35 172,60 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se v té části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12,05 Kč od 3. 5. 2024 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 867 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 13 293,55 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 481,55 Kč od 3. 5. 2024 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 479 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Řízení se v té části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12,05 Kč od 3. 5. 2024 do zaplacení, zastavuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 867 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 13 293,55 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 481,55 Kč od 3. 5. 2024 do zaplacení, zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.V. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 479 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 19. 6. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 172,60 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 23. 4. 2022 uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný se zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 27,49 % ročně splátkách po nejméně 1 599 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě lustrace v dostupných databázích, vlastních systémů a tvrzení žalovaného. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, když po dobu trvání smlouvy vyčerpal celkem částku 49 876 Kč a splatil 28 009 Kč. Proto právní předchůdkyně žalobkyně s účinností od 2. 5. 2024 od smlouvy o úvěru odstoupila a celý úvěr včetně příslušenství byl tak zesplatněn. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 29 493,60 Kč, dlužných poplatků 1 000 Kč, smluvní pokuty 1 500 Kč a z úroků z úvěru k datu odstoupení od smlouvy 3 179 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025 postoupena na současnou žalobkyni, která vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky. Kromě žalované částky žalobkyně dále požaduje i zákonný úrok z prodlení z částky 29 493,60 Kč od 3. 5. 2024 do zaplacení.

2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.

3. Usnesením ze dne 30. 6. 2026, č. j. -10 soud vyzval žalobkyni, aby žalobu doplnila o tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto její právní předchůdkyně posoudila.

4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 23. 7. 2026 sdělila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala totožnost žalovaného, lustrovala žalovaného v SOLUS a CRIF a v insolvenčním rejstříku, získala informace přímo od žalovaného, kdy z těchto informací zjistila, že jeho příjmy činí celkem 35 000 Kč a nemá žádné výdaje na bydlení, a prověřovala pohyby na bankovním účtu žalovaného. Zároveň předložila soudu výpis z účtu žalovaného za období března 2022. Žalobkyně tímto podáním rovněž vzala žalobu zpět co do částky 12,05 Kč a zákonného úroku z této částky od 3. 5. 2024 do zaplacení z důvodu administrativního pochybení při vyčíslování jistiny.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky ( ).

7. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené dne 23. 4. 2022 mezi žalovaným coby klientem a společností právnická osoba. coby poskytovatelem úvěru soud zjistil, že touto smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr až do částky 20 000 Kč. Úrok úvěru byl sjednán ve výši 27,49 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v měsíčních splátkách po 1 599 Kč.

9. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z hlavního čistého příjmu žalovaného ve výši 28 500 Kč a vedlejšího příjmu 6 500 Kč měsíčně. Žalovaný neuvedl žádné náklady na bydlení a další splátky úvěrů vyčíslil na 4 157,48 Kč. Po lustraci v registru SOLUS, insolvenčním rejstříku a registru CRIF byl žalovaný shledán jako úvěruschopný.

10. Z výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu za období od 1. 3. 2022 do 31. 3. 2022 soud zjistil, že příjmy žalovaného na tomto účtu ve zmiňovaném období činily 227 303 Kč, výdaje činily 231 305 Kč. Počáteční zůstatek na účtu činil 4 002,34 Kč, konečný zůstatek byl ve výši 0,34 Kč. Z výpisu účtu rovněž vyplývá, že žalovaný se v daném měsíci ve vysoké míře účastnil sázkových her, a to v rozsahu vysoko přesahujícím jeho tvrzení příjmy ze zaměstnání.

11. Z rozkladu splátek bylo zjištěno, že žalovanému bylo v rámci čerpání úvěru vyplaceno 49 876 Kč a na svůj dluh uhradil celkem 28 009 Kč.

12. Z dopisu ze dne 2. 4. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že z důvodu porušení podmínek žalovaným odstupuje od smlouvy o úvěru. Dle přiloženého poštovního podacího archu byl dopis odeslán žalovanému 4. 4. 2024.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025 a z relevantní části přílohy k této smlouvě soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy.

14. Z dopisu ze dne 23. 6. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na současnou žalobkyni.

15. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z předmětného úvěru ve výši 42 422,93 Kč ve lhůtě do 23. 1. 2026 s upozorněním na možnost následného soudního vymáhání dluhu. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla předžalobní výzva odeslána žalovanému 19. 1. 2026.

16. Podle a 2 žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela (odst. 1). Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí (odst. 2).

17. Jelikož žalobkyně vzala žalobu podáním ze dne 23. 7. 2026 částečně zpět, soud v souladu s výše citovanými zákonnými ustanoveními řízení v té části, jak je tato vymezena ve výroku I. tohoto rozsudku, zastavil.

18. Po právní stránce soud hodnotil věc tak, že společností právnická osoba. uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 49 876 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně splácet v měsíčních splátkách po 1 599 Kč, přičemž se zavázal zaplatit i úrok ve výši 27,49 % ročně. Žalovaný na svůj dluh uhradil 28 009 Kč. Dopisem ze dne 2. 4. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy o úvěru odstoupila. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na současnou žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025, o čemž byl žalovaný informován. Předžalobní upomínkou ze dne 13. 1. 2026 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

19. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění do 28. 5. 2022 (dále jen ZSÚ).

20. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

22. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.

27. Soud si je zároveň vědom, že smlouva o hotovostním úvěru byla uzavřena v době, kdy § 87 odst. 1 ZSÚ byl účinný ve znění, jak je citováno výše, a tudíž porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele o poskytnutí úvěru způsobovalo toliko relativní neplatnost smlouvy a nebylo k ní přihlíženo z úřední povinnosti. Soud však na tomto místě konstatuje, že výše citované zákonné ustanovení je nezbytné vykládat v souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, což má za následek, že i v případě neprověření schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet je smlouva absolutně neplatná, a to i dle znění zákona o spotřebitelském úvěru ve znění před 28. 5. 2022, neboť články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES Evropského parlamentu a Rady musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne. Závěry soudu uvedené v předcházejícím odstavci o povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele o poskytnutí úvěru a následná sankce spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy v případě nedodržení této povinnosti se tak uplatní i v nyní projednávané věci.

28. V nyní projednávané věci tak soud předně konstatuje, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována k podání žaloby, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025 na ni byla předmětná pohledávka za žalovaným řádně postoupena. Dále soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 23. 4. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, která se řídí režimem daným , o spotřebitelském úvěru ve znění do 28. 5. 2022. Z toho vyplývá i povinnost právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však právní předchůdkyně žalobkyně nedostála. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného lustrovala v bankovních i nebankovních registrech, vyhledávala žalovaného v insolvenčním rejstříku, získala informace přímo od žalovaného a prověřovala pohyby na bankovním účtu žalovaného. K těmto svým tvrzením předložila soudu výpis z účtu žalovaného za období od 1. 3. 2022 do 31. 3. 2022. Lustraci žalovaného v registrech žalobkyně neprokázala, z daného výpisu z účtu žalovaného pak soud zjistil, že v tomto období příjmy žalovaného činily 227 303 Kč, výdaje činily 231 305 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného rovněž za období jednoho měsíce není možné dospět k závěru, že žalovaný je úvěruschopný, navíc za situace, kdy nejen výdaje žalovaného ve zmiňovaném období převýšily jeho nominální příjmy, ale několikanásobně převýšily jeho tvrzené příjmy ze zaměstnání. Tím spíše, že i z přiloženého výpisu z bankovního účtu je patrné, že největší část výdajů žalovaného tvoří online sázky u sázkových kanceláří. Tato informace rozhodně měla být indicií pro právní předchůdkyni žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného podrobněji. Pakliže žalobkyně, ač k tomu soudem vyzvána, nepředložila soudu žádné další podklady o zkoumání úvěruschopnosti, a to především ke zkoumání příjmů a výdajů žalovaného, je nezbytné uzavřít, že v projednávané věci nebyla úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána. Jelikož žalobkyně fakticky nedoložila žádný další důkaz pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, považuje soud zkoumání úvěruschopnosti za nedostatečné, neboť právní předchůdkyně žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet.

29. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 23. 4. 2022 je dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatné. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru bez nároku na zaplacení úroků či dalších poplatků a bez nároku na zákonné úroky z prodlení, tj. na částku 21 867 Kč, neboť právě tato částka je rozdílem mezi částkou poskytnutou žalovanému (49 876 Kč) a částkou, kterou již žalovaný zaplatil (28 009 Kč). Pokud žalovaný svůj dluh žalobkyni ve větší části nebo zcela splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní.

30. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

31. Ve zbývající části, tj. co do částky 13 293,55 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 481,55 Kč od 3. 5. 2024 do zaplacení, soud žalobu výrokem III. zamítl.

32. O nákladech řízení soud rozhodl podle , když oba účastníci (při započtení k žalované částce i uplatněné nároky na příslušenství ve výši ke dni vydání tohoto rozhodnutí) byli v projednávané věci úspěšní přibližně ve stejné části. Proto soud rozhodl, tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z jeho účastníků. V části, v níž bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení, shledává soud zavinění na zpětvzetí žaloby ve smyslu věty první na straně žalobkyně (výrok IV.).

33. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 1 280 Kč z celkově žalované částky ve výši 35 172,60 Kč. Soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 479 Kč (výrok V.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.

Nedoplatek soudního poplatku je třeba zaplatit na účet Okresního osudu ve Svitavách č. 3703-424591/0710 pod variabilním symbolem: 1111013426.

V případě, že doplatek soudního poplatku či náklady řízení uložené k zaplacení na účet Okresního osudu ve Svitavách nebudou ve stanovené lhůtě zaplaceny, bude přistoupeno k vymáhání prostřednictvím příslušného celního úřadu.