Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 C 254/2025-80

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně

proti

žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

o zaplacení částky 126 764 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 126 764 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 126 764 Kč od 11. 4. 2025 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 28 350,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 126 764 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 126 764 Kč od 11. 4. 2025 do zaplacení se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 28 350,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 126 764 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 126 764 Kč od 11. 4. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalobkyní uzavřela dvě úvěrové smlouvy, první na úvěr ve výši 537 000 Kč a druhou na úvěr ve výši 168 000 Kč. Žalobkyně zpochybňovala, že by žalovanou žádala o úvěry pro účely podnikání. O tom, že by úvěry měly být poskytnuty pro podnikatelské účely, žalobkyně nevěděla a se žalovanou o tom nejednala. Jednání žalované odpovídá praxi obdobných poskytovatelů úvěrů, kdy v souvislosti se zpřísněním pravidel pro poskytování spotřebitelských úvěrů do smluv nepoctivě vypisují IČO, aby smlouva budila dojem, že dlužníkem je podnikatel, ačkoliv on o poskytnutí peněz v souvislosti s podnikáním nežádal ani je na podnikání nepoužil. Žalobkyně smlouvu ve skutečnosti uzavřela v postavení spotřebitelky, neboť jednala výlučně pro svoji osobní potřebu ve smyslu § 419 o. z., proto se na účastníky uzavřené smlouvy vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru. Žalovaná porušila jeho § 86 odst. 1 tím, že před uzavřením smlouvy neprověřila schopnost žalobkyně splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně žalované podle obou úvěrových smluv zaplatila 776 764 Kč, ačkoliv měla uhradit pouze částku 650 000 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami ve výši 126 764 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, které žalobkyně poskytla žalované na základě neplatných smluv. Žalobkyně také povšechně namítla neplatnost ustanovení o smluvních pokutách pro rozpor s dobrými mravy a rozpor s ustanoveními týkajícími se ochrany spotřebitele a také neplatnost ustanovení o úrokové sazbě, úrocích z prodlení a dalších poplatcích, které jsou ve smlouvách stanoveny a účelně nepřehledně rozmístěny, neboť i ty odporují dobrým mravům, jsou vědomě nepoctivé a zneužívají postavení žalobkyně. Ve svém souladu vytváří zjevnou nespravedlnost, pro kterého soud tyto smlouvy neplatné jako celek.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Svou obranu proti ní postavila na tom, že obě smlouvy o podnikatelském úvěru jsou platné a že žalobkyně jednala jako podnikatelka, nikoliv jako spotřebitelka. Žalobkyně oslovila žalovanou se žádostí o poskytnutí úvěru. Na internetových stránkách žalované je hned na úvodní stránce výrazným písmem informace, že žalovaná poskytuje „půjčky pro podnikatele“. Žalobkyně proto musela seznat, jaký bude charakter poskytnutého úvěru. V řadě smluvních dokumentů jsou úvěry pojmenované jako podnikatelské a strany jako podnikatelé. Na podkladě toho žalovaná oprávněně očekávala, že žalobkyně bude vzhledem ke svému vysokoškolskému vzdělání a postavení podnikatelky schopna rozeznat, že si sjednává podnikatelský úvěr a že jej použije pro účely svého podnikání, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy uvede pravdivé údaje včetně údajů o účelu úvěru. Po žalované nelze spravedlivě požadovat, aby k úvěrovanému přistupovala předem s podezřením, že jí sděluje nepravdivé údaje, aby nesla tíži prověřování a pátrání po jeho úmyslech a z jakých důvodů žádá o úvěr. Žalobkyně sama jednala v rozporu s dobrými mravy, pokud nepravdivě uvedla a svým podpisem stvrdila, že vystupuje jako podnikatelka a úvěr si bere pro podnikání, pokud skutečný důvod pro úvěr a jeho užití byl jiný. Žalobkyně navíc se žalovanou uzavřela dvě úvěrové smlouvy. Je proto nepravděpodobné, že by si této skutečnosti nevšimla při sjednávání přinejmenším druhé úvěrové smlouvy. Bez zajímavosti není ani to, že žalobkyně zjistila, že smlouvy neuzavírala jako podnikatelka až 1. 4. 2025, kdy odeslala žalované předžalobní výzvu. Zmíněné dva úvěry žalobkyně refinancovala úvěrem od společnosti Anonymizováno-právnická osoba., jež však není oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry, a tedy lze usuzovat, že žalobkyně si u této společnosti sjednala další podnikatelský úvěr. Závěrem žalovaná namítla promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení. Přestože žalovaná přijala peníze na splacení úvěru žalobkyně dne 19. 8. 2022, žaloba byla podána 24. 7. 2025, je žalovaná přesvědčená, že při posuzování otázky promlčení je třeba vycházet z doby uzavření údajně neplatných úvěrových smluv, to je 14. 12. 2021, 7. 2. 2022. Z těchto důvodů navrhla zamítnutí žaloby.

3. Soud vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli ve dnech 14. 12. 2021, 7. 2. 2022 smlouvy o úvěru, v nichž projevili vůli – v prvním případě zavázat se na straně žalované poskytnout na požádání žalobkyně peněžní prostředky do výše 537 000 Kč a na straně žalobkyně tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 14 % ročně z dlužné částky v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 6 265 Kč, kdy jistina je splatná poslední splátkou úvěru, v druhém případě zavázat se straně žalované poskytnout na požádání žalobkyně peněžní prostředky do výše 168 000 Kč a na straně žalobkyně tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 14 % ročně z dlužné částky v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 1 960 Kč s tím, že s poslední splátkou zaplatí jistinu úvěru.

4. Obě smlouvy jsou zjevně zamýšlené jako podnikatelské, tj. uzavřené mezi stranami, jež jsou podnikateli. V obou smlouvách jsou obě strany označeny IČO a sídlem. V čl. I odst. 1 se uvádí, že úvěr se žalobkyni poskytuje za účelem jeho využití pro její podnikatelské účely. Hned v dalším odstavci se odkazuje na obchodní podmínky žalované pro poskytování podnikatelských úvěrů. Zmíněné obchodní podmínky nehledě na svůj název, v mnoha svých ustanoveních odkazují na podnikání žalobkyně, například v čl. 1.1 se uvádí, že smlouva je uzavřena s podnikající fyzickou osobou jako úvěrovaným, v čl. 1.2 je výslovně uvedeno, že žalovaná neposkytuje spotřebitelský úvěr. Uvedené se opakuje také v čl. 1.právnická osoba čl. 2.2 je úvěrovaný vymezen jako podnikatel, kterému úvěrující poskytuje úvěr pro účely podnikání, v čl. 2.4 se uvádí, že úvěr je poskytnut za účelem použití peněz pro podnikatelskou činnost dlužníka atp.

5. Uvedené je prokázáno smlouvami o úvěru na č. l. 19 a č. l. 21, viz zejména článek I. odst. 1, II odst. 1 a 3. Ačkoliv žalobkyně smlouvy předložila nepodepsané, soud z nich přesto vycházel, neboť žalovaná odsouhlasila, že smlouvy uzavírala v tomto znění s výhradou doplnění čísla účtu a změnou v podpisové doložce, kdy za žalovanou smlouvy neuzavírá jméno FO, ale adresa na základní plné moci. Viz také obchodní podmínky společnosti Jméno žalované. pro poskytování podnikatelských úvěrů platné od 10. 7. 2019 na č. l. 59, pokud jde o první smlouvu, na č. l. 67, pokud jde o druhou, která žalobkyně i žalovaná podepsaly ve dnech 14. 12. 2021 a 7. 2. 2022.

6. Po právní stránce soud vyšel z §§ 2991 a 2993 věty první o. z., avšak shledal, že skutkové předklady práva na vrácení bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu v souzené věci splněny nejsou.

7. Smlouvy, jež žalobkyně se žalovanou uzavřela, jsou platnými smlouvami ve smyslu § 2395 o. z., neboť v obou smlouvách se žalovaná zavázala, že žalobkyni poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalobkyně se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Obě strany při uzavření smluv zcela jednoznačně jednaly jako podnikatelé ve smyslu § 420 odst. 1 o. z., což je u obou založeno domněnkou – u žalobkyně dle § 421 odst. 2 o. z., u žalované dle § 421 odst. 1 o. z. Smlouva na mnoha místech uvádí, že strany jsou podnikatelem, žalobkyně smlouvě je označena svým IČO a místem podnikání. Účel úvěru je označen jako podnikatelský a účel jeho poskytnutí je pro podnikatelské účely.

8. Žalovaná tedy domněnku stanovenou v § 420 odst. 2 o. z. nejenže nevyvrátila, ale obráceně – skutková zjištění potvrzují, že jako podnikatelka jednala. Soud přitom nijak nezpochybňuje, že u dvoustranných právních jednání může docházet k neshodám vůle účastníků při jejich projevu, ať už navzájem, či jak se jeví navenek, přičemž situace, jež mohou z těchto důvodů nastat, jsou vskutku různé (například simulace, mentální rezervace, omyl atp.) nebo že by poskytovatelé úvěru nemohli obcházet zákonná ustanovení na ochranu spotřebitelů při poskytování spotřebitelských úvěrů. Pro takové závěry je však třeba zcela konkrétních skutkových poznatků, z nichž by je bylo možné dovodit, avšak žalovaná je v řízení neuvedla.

9. K tomu lze pro úplnost doplnit, že i pokud by žalobkyně o podnikatelský úvěr nestála, žalobkyně fakticky nepodnikala a poskytnuté peněžní prostředky pro účely svého podnikání nevyužila, kromě toho, že by si takovým jednáním počínala nepoctivě, neboť by učinila nepravdivá prohlášení o svém postavení a účelu úvěru, by se z toho také naznačovalo, že jednala s vnitřní výhradou nebo smlouvu prostě jen nečetla, pročež v obou těchto případech by kvůli ochraně důvěry druhé smluvní strany byla vázána svým projevem, nikoliv svou skutečnou vůlí (§ 6 odst. 2 věta první o. z.). Na právní jednání účastníků je proto třeba hledět tak, že vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny (§ 545 o. z.), tedy i v tom směru, že účastníci jednali v postavení podnikatelů.

10. Jelikož oba účastníci jednali jako podnikatelé, nelze smlouvy posuzovat podle zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Pokud jde o žalobní argumentaci uvedenou nazdařbůh v posledních pěti větách žaloby, smlouvy dle názoru soudu nejsou neplatné pro rozpor dobrými mravy kvůli vysoké úrokové sazbě a úrok z prodlení či smluvních pokutách. Konstantní judikatura považuje za rozporná s dobrými mravy výši úroků, která podstatně (zpravidla trojnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou, zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček, což však zjevně není případ 14 % ročního úroku. O úrocích z prodlení či na smluvních pokutách žalovaná nic bližšího netvrdila, navíc i pokud by ujednání o smluvní pokutě bylo neplatné, neznamenalo by to, že smlouva je neplatná jako celek (§ 576 o. z.).

12. Poněvadž žalobkyně nemá právo na zaplacení žalované jistiny, nemá právo ani na zaplacení žalovaného příslušenství (§ 513 o. z.).

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle a přiznal procesně úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalované sestávají z nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a AT z tarifní hodnoty ve výši 126 764 Kč v sazbě 6 180 Kč za 1 úkon. Advokát žalované připravil a převzal právní zastoupení žalované podle AT, podal odpor proti platebnímu rozkazu podle a odst. 3 AT, učinil vyjádření k žalobě podle AT a zastoupil ji při jednání dne 27. 7. 2026 podle AT, za což mu náleží odměna ve výši 21 630 Kč, spolu s náhradou hotových výdajů ke čtyřem úkonům právní služby podle AT v paušální výši 1 800 Kč. Jelikož právní zástupce žalované je plátcem DPH, je třeba ve smyslu poskytnout též náhradu této daně, a to z odměny ve výši 21 630 Kč a režijního paušálu ve výši 1 800 Kč, spolu 23 430 Kč. Při sazbě DPH ve výši 21 % činí náhrada DPH 4 920,30 Kč. Náhrada nákladů právního zastoupení tak spolu činí 28 350,30 Kč. Náhrada nákladů řízení tak celkem činí 28 350,30 Kč a žalobkyně je povinna ji zaplatit ve lhůtě podle k rukám advokáta, který žalovanou zastupoval ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.