Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 34/2026-22

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlínou Malůšovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Anonymizováno bytem Anonymizováno

o zaplacení 18 028,89 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč, splatných vždy k prvému dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení.

II. Žaloba se v rozsahu, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9 874,17 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 159,20 Kč od 5. 7. 2025 do zaplacení a částky 154,72 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč, splatných vždy k prvému dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení.II. Žaloba se v rozsahu, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9 874,17 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 159,20 Kč od 5. 7. 2025 do zaplacení a částky 154,72 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 17. 12. 2025 se žalobkyně (původně pod názvem právnická osoba) domáhala po žalované zaplacení částky 18 028,89 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Tvrdila, že prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku byla dne 5. 3. 2025 s žalovanou uzavřena Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 36 500 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit společně s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž smluvní úrok činil 1,02 % denně z dlužné jistiny. Žalované byl úvěr ve výši 8 000 Kč vyplacen dne 3. 5. 2025 na bankovní účet. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením, žalobkyně tedy vypověděla smlouvu o úvěru ke dni 4. 7. 2025. Dlužná částka sestává z jistiny 8 000 Kč, smluvního úroku 9 714,97 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 159,20 Kč, smluvní pokuty 154,72 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 159,20 Kč od 5. 7. 2025 do zaplacení. Žalobkyně dále specifikovala, jak posuzovala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy.

2. Soud nevydal v této věci elektronický platební rozkaz s ohledem na požadovaný smluvní úrok, kdy tento nárok žalobkyně byl již v této fázi řízení hodnocen jako požadavek, který zřejmě nemůže být přiznán.

3. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně v podání ze dne 5. 5. 2026 uvedla, že posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno v souladu s interní metodikou schválenou ČNB a se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. Byly zjišťovány informace ohledně počtu členů domácnosti žalované (a majících příjem), pravidelné měsíční výdaje i příjmy, když výše čistého měsíčního příjmu činila 25 000 Kč (kdy tato výše umožňuje bezproblémové splácení úvěru). Dále žalobkyně provedla lustrace v různých registrech k osobě žalované. Žalovaná neuhradila ničeho.

4. Žalovaná v podání doručeném soudu dne 20. 5. 2026 sdělila, že se věc snažila řešit s žalobkyní tak, aby mohla splácet dlužnou částku měsíčními splátkami ve výši 2 000 Kč. Žádala soud o zohlednění této skutečnosti.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle , , (dále jen „”), a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci.

6. Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 5. 3. 2025 Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Anonymizováno půjčka“ č. hodnota, na základě které se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši až 36 500 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím a zaplatit ceny za případné volitelné služby. Úvěr byl sjednán jako revolvingový, tedy s možností opětovného čerpání. Úroková sazba činila 1,016 % denně, RPSN pak 1 759,13 %. V čl. VIII. odst. 1 smlouvy byla sjednána pro případ prodlení s plněním smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Součástí smlouvy bylyy: Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru ve vztahu k revolvingovému spotřebitelskému úvěru „Anonymizováno Půjčka“, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním osobních údajů, Předpis denních splátek, Všeobecné obchodní podmínky (ty pak podrobněji upravovaly práva a povinnosti smluvních stran ze smlouvy o úvěru). Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 8 000 Kč dne 3. 5. 2025, a to na účet č. č. účtu, pod VS var. symbol. Totožnost byla ověřována prostřednictvím služby BankID. Zesplatnění spotřebitelského úvěru bylo žalované oznámeno e-mailem ze dne 7. 4. 2025, byla vyčíslována dlužná částka ke dni výpovědi. Předžalobní upomínkou ze dne 2. 11. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky a zároveň byla upozorněna na možné soudní řízení. Z Metodiky bylo zjištěno, že tento dokument upravuje obecné principy posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, interní pravidla pro identifikaci posuzování úvěruschopnosti a proces samotného posouzení úvěruschopnosti. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti je patrno, že žalovaná žije ve společně hospodařící domácnosti o dvou členech a majících příjem, její měsíční výdaje za bydlení činí 7 000 Kč, za ostatní zbytné výdaje 3 000 Kč. U kolonky výdajů za půjčky a nezbytné výdaje nejsou uvedeny žádné částky. Dosahuje ověřeného čistého měsíčního příjmu 17 550 Kč. Disponibilní příjem pak činí 11 200 Kč. Zy Identifikované příjmy soud zjistil, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 17 550 Kč. Z Výpisu z běžného účtu pořízeného automatizovaným systémem Anonymizováno za období 14. 3. 2024 až 5. 3. 2025 je patrno, že konečný zůstatek činí 26 989,74 Kč, dále že žalovaná žádala o další půjčky a úvěry nebankovní subjekty (například právnická osoba) i fyzické osoby, že jsou zde evidovány časté odchozí úhrady za sázení (Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, právnická osoba apod.). Ke dni 6. 8. 2024 je evidována částka 5 473 Kč jako příchozí platba – peněžitá pomoc v mateřství (další předchozí platby jsou ve výši 12 630 Kč, 13 051 Kč, 12 630 Kč, 25 681 Kč). Z Úřadu práce obdržela dávky ve výši 3 337 Kč, 7 151 Kč, 7 151 Kč. Z dalšího Výpisu z běžného účtu pořízeného automatizovaným systémem Anonymizováno za období od 2. 10. 2024 do 28. 2. 2025 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil 0 Kč a konečný pak 0,95 Kč. Ze zprávy právnická osoba ze dne 14. 7. 2026 bylo zjištěno, že majitelem účtu číslo č. účtu je právě žalovaná a že dne 5. 3. 2025 byla na tento účet připsána částka 8 000 Kč z účtu č. č. účtu.

7. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.

8. Podle a 2 věta prvá , o spotřebitelském úvěru (dále též „ZosÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle věta prvá ZosÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví , o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

16. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Žalobkyně byla usnesením pod č.j. -10 vyzvána, nechť doplní skutková tvrzení a též předloží důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně předložila pouze výpisy z běžného účtu pořízeného automatizovaným systémem Anonymizováno za období 14. 3. 2024 až 5. 3. 2025 a 2. 10. 2024 až 28. 2. 2025. Konstatovala, že posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno v souladu s interní metodikou schválenou ČNB a se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. , že byly zjišťovány informace ohledně počtu členů domácnosti žalované (a majících příjem), pravidelné měsíční výdaje i příjmy, když výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 25 000 Kč (což však nesouhlasí s jinými listinami, dle kterých byla výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 17 550 Kč) a kdy tato výše umožňuje bezproblémové splácení úvěru. Dále žalobkyně provedla lustrace v různých registrech k osobě žalované, lustrace ovšem již nedoložila.

19. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně řádně a úplně nedoložila podklady, na základě kterých byla úvěruschopnost žalované řádně zkoumána. Žalobkyně tak zcela rezignovala na ověření příjmové i výdajové stránky žalované, ověření žalované v různých databázích zůstalo pouze v rovině tvrzení. Žalobkyně tak zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, aniž by se blíže jejími poměry zabývala. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovanou, je třeba, aby vše bylo prokázáno příslušnými listinami. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že žalobkyně ani nepřihlédla k tomu, že žalovaná vynakládá nemalé částky na sázení, dále že má další zápůjčky a úvěry od jiných společností i fyzických osob, tedy že se neúměrně zadlužuje a patrně není ani schopna splácet již případné poskytnuté finanční prostředky. Rovněž nebylo co do výdajové stránky přihlédnuto k tomu, že žalovaná má vyživovací povinnost k dítěti, kdy s touto povinností jsou spojeny nemalé výdaje. Žalobkyně ani nezjišťovala, zda má žalovaná trvalé zaměstnání, případně brigády či zda pracuje na „dohodu“.

20. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti. Za dané situace soud dovodil, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované z hlediska příjmové a výdajové stránky, čímž nebylo ani prokázáno, že by žalovaná byla schopna úvěr splatit. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované po formální i materiální stránce, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

21. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před nezodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Zákon o spotřebitelském úvěru uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

22. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytovat žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky splácet i s úroky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou , o spotřebitelském úvěru, neboť dle zákona o spotřebitelském úvěru šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s zákona o spotřebitelském úvěru stíhala žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejích příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak to ukládá zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť i přes výzvu soudu nedokázala doložit dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle zákona o spotřebitelském úvěru spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle o. z. ve spojení s o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu, také s ohledem na výklad a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 č. j. -55. Dle tohoto výkladu musejí být a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne. Současně je kladen důraz na zamezení nezodpovědnému podnikání v oblasti poskytování úvěrů spotřebitelům bez předchozího posouzení jejich úvěruschopnosti s cílem zabránit zadlužování obyvatel a sankcionovat věřitele za takové jednání, které je v rozporu s unijním právem.

23. Nad rámec důvodu neplatnosti smlouvy z titulu výše uvedených zákonných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tedy soud dovodil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy i podle § 588 ve spojení s § 1796 o. z. Žalobkyní byl dle smlouvy poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč se smluvním úrokem 1,016 % denně z nesplacené části jistiny. Taková výše smluvního úroku se zjevně příčí dobrým mravům. Žalobkyně vystupovala při uzavření smlouvy jako profesionální poskytovatel úvěrů, zatímco žalovaná byla spotřebitelem. Na takový vztah je nutno klást zvýšené požadavky na poctivost, transparentnost a respekt k ochraně slabší smluvní strany. Sjednaný úrok 1,016 % denně představuje mimořádně vysoké úplatné zatížení spotřebitele. Při prostém ročním přepočtu jde o sazbu přesahující 370 %, tedy sazbu zcela excesivní a zjevně neodpovídající obvyklé ceně peněz na trhu ani zvýšené rizikovosti nebankovního úvěrování. Takto sjednaný úrok již v relativně krátké době vede k nárůstu dluhu v rozsahu, který je ekonomicky neobhajitelný a pro spotřebitele fakticky neúnosný. Takové ujednání nezakládá spravedlivou rovnováhu práv a povinností stran, ale vytváří hrubě nerovné postavení ve prospěch žalobkyně jako profesionála na úkor žalované jako spotřebitele.

24. Soud přihlédl i k tomu, že judikatura dlouhodobě považuje za rozporné s dobrými mravy takové úroky, které podstatně a zjevně přesahují sazby obvyklé v době a místě sjednání, zejména jsou-li uplatněny vůči spotřebiteli a spojeny s jeho slabším postavením (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. , nález Ústavního soudu sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ). Závěr o neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy vychází z konkrétních okolností dané věci spočívající v nepřiměřené výši sjednaného úroku, v postavení žalobkyně jako profesionálního nebankovního věřitele naproti postavení žalované jako spotřebitele. Za této situace soud uzavírá, že ujednání o odměně za poskytnutí úvěru překročilo meze smluvní volnosti a poctivého obchodního styku natolik, že je nelze právně chránit. Úvěrová smlouva je proto neplatná i pro rozpor s dobrými mravy. K této neplatnosti soud přihlédl i bez návrhu.

25. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 8 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 8 000 Kč, když žalovaná ničeho neuhradila. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení veškerých nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (tedy úroků z prodlení od tvrzené splatnosti, úroků z úvěru i smluvní pokuty), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

26. Podle uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

27. Soud přihlédl k výši přiznané částky a stanovisku žalované ohledně výše měsíční splátky a rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč, splatných vždy k prvému dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení.

28. Soud žalované neuložil povinnost uhradit zbývající jistinu ve splátkách pod ztrátou výhody splátek, neboť v případě neplatnosti smlouvy podle zákona o spotřebitelském úvěru se neuplatní obecné úvahy o lhůtě k plnění podle , nýbrž zvláštní zákonná úprava, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jak zdůraznil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. , smysl a účel této úpravy je odlišný od procesního povolení splátek. Poskytovatel úvěru, který porušil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, musí nést důsledky svého postupu a strpět vrácení jistiny v době odpovídající možnostem spotřebitele, která nemusí odpovídat jeho původnímu očekávání. Proto nelze splácení podmínit sankcí, že při prodlení s některou splátkou se stane splatnou celá zbývající jistina najednou, neboť takový následek zákon v režimu zákona o spotřebitelském úvěru nestanoví.

29. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno podle a o. z. ve spojení s , v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jí požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil i žalobou požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. ). Žalovaná, jakožto v řízení úspěšnější strana sporu, by měla právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu nevyplývá, že by jí v řízení vznikly jakékoliv náklady, které by jí bylo možné přiznat.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.