Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 115/2026-37

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Petrželkovou, LL.M., ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

pro zaplacení 10 572 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 310,50 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Co do zbytku se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 310,50 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 572 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyní požadovaná částka v celkové výši 10 572 Kč se skládá z jistiny v částce 6 000 Kč, nesplacené části smluvního úroku za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 2 400 Kč, splatných nejpozději 3. 11. 2024, a smluvní pokuty pro případ prodlení ve výši 2 172 Kč, přičemž se žalovaný do prodlení dostal dne následujícího po dni zesplatnění úvěru.

2. Žalobkyně v návrhu uvedla, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 17. 10. 2025 mezi společností právnická osoba., IČO, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou sp. zn. (dále také jen „Původní věřitel“), jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 4. 7. 2024 (dále také jako „Smlouva“) na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový a jednorázový spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se zavázal Původnímu věřiteli splácet každý měsíc úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 3. dni v měsíci. Smlouva byla uzavřena na dálku, kdy žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých Původní věřitel posoudil jeho úvěruschopnost. Smlouva byla s žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím uživatelského účtu, do kterého se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. V prostoru uživatelského účtu nejprve zaslal žalovaný Původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření úvěruschopnosti žalovaného mu byl zaslán návrh úvěrové smlouvy. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne 4. 7. 2024 na bankovní účet č. účtu prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu Původního věřitele. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek a do podání žaloby ani poté nebyl úvěr v celé výši uhrazen.

3. Žalobkyně ve svém návrhu dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla Původním věřitelem prověřena lustrováním žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, NRKI, BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a žádosti o úvěr bylo tak vyhověno.

4. Soud vyzval žalovaného, aby se k žalobě vyjádřil a aby sdělil, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil; žalobkyně udělila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického rozkazu. Soud proto v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „ “) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání.

5. Soud má za prokázaný tento skutkový stav.

6. Žalobkyně uzavřela dne 17. 10. 2025 s Původním věřitelem Smlouvu o postoupení pohledávek (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek), na základě které žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným vzniklou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 7. 2024 (prokázáno Smlouvou o spotřebitelském úvěru), uzavřené distančním způsobem. První měsíční splátka byla splatná dne 3. 8. 2024 a splatnost celého poskytnutého úvěru byla dne 3. 11. 2024. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu Původního věřitele, a to dne 4. 7. 2024 v částce 6 000 Kč (prokázáno Potvrzením o platbě částky 6 000 Kč a potvrzením právnická osoba). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, resp. na čerpaný úvěr nezaplatil ničeho, přičemž žalovaný netvrdil ani neprokazoval opak. Pevná roční zápůjční úroková sazba podle Smlouvy o spotřebitelském úvěru činí 40 % p.a. Výše RPSN činí 5 524,45 %, přičemž výpočet věřitele je založen na předpokladu, že smlouva o spotřebitelském úvěru trvá po sjednanou dobu a klient i věřitel plní své povinnosti řádně a včas (prokázáno Smlouvou o spotřebitelském úvěru a Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Z ostatních žalobkyní předložených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

7. Po právní stránce soud věc posoudil dle a násl. , (ustanovení o smlouvě o úvěru) a podle , o spotřebitelském úvěru, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli za prokázané, že Původní věřitel poskytl žalovanému částku 6 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný svůj dluh před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu neuhradil. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval opak.

8. Dle , (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Soud má za to, že již z žalobkyní uvedených tvrzení jednoznačně plyne, že Původní věřitel nesplnil svoji zákonnou povinnost o řádném prověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, resp. touto svojí zákonnou povinností se zabýval pouze zcela povrchně a nedostatečně, když od žalovaného nevyžádal zejména výplatní pásky, smlouvy dokládající čerpání jiných úvěrů, nájemní smlouvu apod. a tyto řádně neposoudil. Jedná se o typické y prokazující finanční situaci žalovaného, na jejichž vyžádání Původní věřitel rezignoval a příjmovou stránku posoudil zcela obecně a povrchně. Nadto se Původní věřitel vůbec nezabýval výdajovou stránkou žalovaného, tedy tím, jaké jsou jeho další nezbytné výdaje (například výdaje na nájemné, telefon, jízdné atd.). Původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného na základě údajů získaných na základě lustrace žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, NRKI, BRKI, přičemž soud má za to, že tyto údaje dostatečně neověřil. Vůbec tedy nezkoumal výdajovou stránku žalovaného. Z výše uvedeného je tedy patrné, že Původní věřitel pouze obecně a pro forma lustroval žalovaného ve výše uvedených registrech, aniž by si od něj vyžádal y dokládající jeho finanční možnosti. Z těchto důvodů má soud za to, že Původní věřitel nedostatečně prověřil úvěruschopnost žalovaného.

11. Soud si je vědom toho, že výklad zákona o spotřebitelském úvěru by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou, kdy nelze očekávat hlubší systematické prověřování pravosti a správnosti předložených podkladů, nejsou-li zcela zjevně falešné, nicméně určité podklady musí být k ověření zásadních tvrzení spotřebitele opatřeny a údaje v nich uvedené musí být odborně posouzeny. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, byť v některých oblastech jen racionálním odhadem. Neověření uváděných údajů se jeví u žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně jako účelové, ve snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

12. Soud tedy dospěl k závěru, že Původní věřitel nedostál své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany Původního věřitele pak má v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy o úvěru, a to neplatnost absolutní, k níž soud podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru přihlíží z úřední povinnosti.

13. Soud pro úplnost konstatuje, že podle shora citovaného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění, je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní. Tato zákonná úprava však zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, a dané ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat v souladu s unijním právem. Soudní dvůr Evropské unie k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-Finance s.r.o. v. GK, v bodě 34. uvedl, že „[…] účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48, a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti.“ V bodě 46. pak soudní dvůr uzavřel, že „[…] články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Důsledkem nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy podle Soudního dvora Evropské unie absolutní neplatnost smlouvy.

14. Uvedené je v souladu rovněž s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , podle kterého by obecné soudy měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Podle Ústavního soudu pak uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

15. Na základě shora uvedeného soud posoudil stranami uzavřenou Smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. V důsledku absolutní neplatnosti Smlouvy včetně všech jejích součástí je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle § 2991 o. z., neboť k čerpání finančních prostředků ze strany žalovaného došlo, když mu byly zaslány na bankovní účet, přičemž tato částka činila 6 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh neuhradil žádné finanční prostředky. Žalobě tak lze vyhovět pouze do výše bezdůvodného obohacení, tj. do částky 6 000 Kč. Z uvedené částky pak nelze žalobkyni přiznat úrok z prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ani v zákonné výši, nýbrž je nutno uložit žalovanému úhradu dlužné částky ve lhůtě stanovené za obdobné aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jinak by totiž soud zvýhodňoval žalobkyni za situace, kdy Původní věřitel řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného.

16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Z citovaného ustanovení vyplývá, že se v tomto případě zákon cíleně odchyluje od obecné právní úpravy vydání bezdůvodného obohacení v případě plnění z neplatné smlouvy a spotřebitel se může ocitnout v prodlení teprve po uplynutí určené přiměřené lhůty k vrácení jistiny poskytnutého úvěru. Vzhledem k absenci tvrzení i důkazních návrhů k této otázce ze strany žalovaného, který mohl argumentovat pro určení jiné lhůty, soud určil jako přiměřenou lhůtu 3 dny od právní moci rozsudku.

17. Pro úplnost soud dodává, že kromě nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného zakládá neplatnost posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru také nepřiměřeně vysoká sazba RPSN. Soud má za to, že výše poplatků neodpovídá sjednanému protiplnění a jejich účelem je pouze navýšit zisk žalobkyně a že jsou fakticky dalším, skrytým úročením, kdy samotná úroková sazba, byť je sama o sobě vysoká, je nesrovnatelně nižší než výsledné skutečné náklady úvěru – RPSN. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. -126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného , že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v dubnu 2024, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá úroková sazba u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,72 % p.a. Je tak zřejmé, že žalobcem požadovaná úroková sazba 40 % přesahuje běžnou úrokovou sazbu více než čtyřnásobně, roční procentní sazba nákladů 5 524,45 % je pak oproti zjištěné běžné sazbě zhruba 633násobná.

18. Soud proto uzavřel, že úročení sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z., jehož výše činí 6 000 Kč. Co do částky 6 000 Kč je žaloba důvodná.

19. Co do zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu nesplacené jistiny ve výši 6 000 Kč, naopak nebyla úspěšná ve zbytku požadovaného nároku v částce celkem 4 572 Kč. Byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 56,75 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 43,25 %, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu činí přibližně 13,5 %.

21. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 2 300 Kč a sestávají z následujících položek:

22. soudní poplatek ve výši 800 Kč dle položky 2 odst. 1 písm. b) , o soudních poplatcích;

23. odměna za zastupování advokátem podle , advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 400 Kč podle a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba;

24. paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. za uvedené 3 úkony.

25. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu přiznal soud žalobkyni 13,5 % z částky 2 300 Kč, tedy 310,50 Kč.

26. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle věta před středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či exekuce podle exekučního řádu.