Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 216/2025-27

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlínou Malůšovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 50 520 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 27. 10. 2024 do zaplacení a částky 8 520 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 27. 10. 2024 do zaplacení a částky 8 520 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 14. 10. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 520 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, kdy žalovaný si na internetových stránkách žalobkyně vybral parametry úvěru a vyplnil registrační formulář. Registrace a vstup do uživatelskému účtu byly podmíněny souhlasem se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný pro ověření údajů poskytl žalobkyni fotokopii dokladu totožnosti a zaplatil ověřovací platbu ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu. K ověření výše příjmu poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu. Smlouva byla podepsána prostřednictvím verifikačního SMS kódu Anonymizováno. Výše uvedenými kroky tak žalovaný uzavřel dne 22. 2. 2024, 13. 3. 2024, 4. 4. 2024 a 9. 5. 2024 s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, úvěr mu byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou úvěru, v poslední upomínce byl informován o zesplatnění úvěru ke dni 26. 10. 2024. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 30 000 Kč, úroku ve výši 12 000 Kč (za první měsíc doby čerpání úvěru), smluvní pokuty 8 520 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 27. 10. 2024 do zaplacení.

2. Soud nevydal v této věci elektronický platební rozkaz s ohledem na požadovaný smluvní úrok, kdy tento nárok žalobkyně byl již v této fázi řízení hodnocen jako požadavek, který zřejmě nemůže být přiznán.

3. V podání ze dne 7. 5. 2026 žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě údajů sdělených žalovaným, dále lustracemi z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit, že řádně zvážil své možnosti. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřována i výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy je klientům ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku. Žalovaný prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo v databázi pro tvorbu úvěrové historie. K ověření výše příjmu poskytl tři výpisy ze svého bankovního účtu za období od září do listopadu 2023. Na dlužnou částku nezaplatil ničeho.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle a rozhodl pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a na jejichž základě má soud za prokázané následující skutečnosti.

5. Žalobkyně uzavřela dne 22. 2. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s žalovaným (jehož totožnost byla ověřena kopií občanského a řidičského průkazu) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou se zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostní úvěr s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, s úvěrovým limitem až do výše 30 000 Kč. Poskytnutí úvěru bylo sjednáno na tentýž den, tj. 22. 2. 2024, doba splatnosti jistiny byla stanovena na dobu neurčitou a trvání úvěru bylo sjednáno do doby úplného zaplacení úvěru. Úroková sazba činila 40 % měsíčně a splatnost úroků přirostlých za uplynulé období byla sjednána vždy k 23. dni v měsíci. RPSN činila 5 518,07 %. Žalobkyně své povinnosti vyplývající jí ze smlouvy splnila, když poskytla žalovanému dne 22. 2. 2024 bezhotovostním převodem na účet č. č. účtu částku 15 000 Kč, dne 13. 3. 2024 částku 5 000 Kč, dne 4. 4. 2024 částku 5 000 Kč a dne 9. 5. 2024 poskytla na tento účet další částku 5 000 Kč. Vlastníkem uvedeného bankovního účtu byl dle sdělení právnická osoba žalovaný. Žalovaný však svým závazkům z úvěrové smlouvy nedostál, když opakovaně nehradil sjednané splátky, a proto žalobkyně úvěr ke dni 23. 10. 2024 zesplatnila a požadovala jeho úhradu do 3 dnů. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, přestože byl opakovaně o zaplacení upomínán, naposledy výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 7. 8. 2025. Z Žádosti o spotřebitelský úvěr č. hodnota pak bylo zjištěno, že žalovaný je rozvedený, v domácnosti žije sám (v Anonymizováno bytě), je invalidní důchodce s měsíčním příjmem 13 639 Kč. Jeho výdaje činí 5 000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za září 2023 soud následně zjistil, že počáteční zůstatek činil -4 935,09 Kč a konečný pak -3 002,77 Kč. Ke dni 11. 9. 2023 je evidována příchozí platba ve výši 13 539 Kč (invalidní důchod). Dne 12. 9. 2023 jsou evidovány odchozí platby za splátku úvěru a úroku, rovněž platba ve výši 1 500 Kč u Anonymizováno. Z výpisu z účtu za říjen 2023 je patrno, že konečný zůstatek činil -7 915,18 Kč. Dne 11. 10. 2023 je evidována příchozí platba ve výši 13 539 Kč (invalidní důchod). Opět jsou evidovány odchozí platby coby splátky úvěru a úroku a dále u Anonymizováno (2 000 Kč). Za listopad 2023 bylo z výpisu z účtu žalovaného zjištěno, že konečný zůstatek činí -8 860 Kč, že dne 10. 11. 2023 je evidována příchozí platba ve výši 13 539 Kč (invalidní důchod). Společností právnická osoba byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. Dne 3. 11. 2023 je evidována příchozí platba ve výši 0,01 Kč coby ověřovací platba od právnická osoba (dále je evidována příchozí platba od této banky ve výši 9 000 Kč). Opět jsou účtovány splátky úvěru a úroku.

6. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví , o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

12. Podle , (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy vycházela z měsíčního příjmu žalovaného 13 539 Kč, který byl žalovaným jednak deklarován a rovněž vyplývá z doložených výpisů z účtu za 3 měsíce. Žalovaný doložil poskytovateli úvěru výpisy z bankovního účtu vedeného na jméno žalovaného, ze kterého je sice zřejmý příjem žalovaného v deklarované výši, nicméně soud shledal, že se žalobkyně ostatními transakcemi v daném období a navyšujícím se záporným zůstatkem na účtu každý měsíc nijak podrobněji nezabývala. Rovněž nevzala v potaz to, že žalovaný má již stávající úvěry a zároveň si sjednává další. Žalovaný se tak patrně stále zadlužuje, dostává se do dluhové pasti. Přesto mu žalobkyně poskytla další úvěry s úrokem ve výši 40 % měsíčně. K měsíčním výdajům žalovaný totiž uvedl částku 5 000 Kč, avšak z výpisů z účtu je zřejmé, že součet minusových položek činí měsíčně 13 596,68 Kč, 20 551,42 Kč a 49 134,83 Kč, což představuje výrazný nesoulad s tím, co žalovaný prohlásil. Žalobkyně se po doložení výpisů z účtu nijak podrobněji výdaji neodpovídajícím sděleným údajům žalovaného evidentně nezabývala.

16. Posouzení úvěruschopnosti směřuje jednak ke schopnosti spotřebitele sjednaný úvěr pravidelně splácet (s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele) a dále na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení veškerých běžných výdajů měsíčně taková částka, která je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Spotřebitel má být proto chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli mu úvěr neměl být vůbec poskytnut při řádném dodržení postupů a odborné péče. V projednávané věci si žalobkyně musela být při poskytnutí úvěrového rámce 30 000 Kč s měsíčními úroky 40 % nepochybně vědoma nedostatečného měsíčního disponibilního zůstatku pro splácení úvěru (počáteční i konečné zůstatky na účtu žalovaného byly vždy v minusu), z čehož se dalo s vysokou mírou pravděpodobnosti usuzovat, že žalovaný závazku nebude schopný dostát.

17. Za dané situace soud dovodil, že jednak nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného z hlediska příjmové a výdajové stránky, a současně nebylo ani prokázáno, že by žalovaný byl schopen úvěr splatit. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného po formální i materiální stránce, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

18. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou , o spotřebitelském úvěru, neboť dle zákona o spotřebitelském úvěru šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s zákona o spotřebitelském úvěru stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak to ukládá zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, přestože existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet, založené na nedostatečném posouzení výdajů žalovaného a z něho plynoucí neschopnosti úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle zákona o spotřebitelském úvěru spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle o. z. ve spojení s o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu, také s ohledem na výklad a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 čj. -55. Dle tohoto výkladu musejí být a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne.

19. Primárním chráněným zájmem podle zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před nezodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Zákon o spotřebitelském úvěru uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

20. Nad rámec důvodu neplatnosti smlouvy z titulu výše uvedených zákonných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru soud dovodil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy podle § 588 ve spojení s § 1796 o. z. Žalobkyní byl dle smlouvy poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč se smluvním úrokem 40 % měsíčně z nesplacené části jistiny. Taková výše smluvního úroku se zjevně příčí dobrým mravům. Žalobkyně vystupovala při uzavření smlouvy jako profesionální poskytovatel úvěrů, zatímco žalovaný byl spotřebitelem. Na takový vztah je nutno klást zvýšené požadavky na poctivost, transparentnost a respekt k ochraně slabší smluvní strany. Sjednaný úrok 40 % měsíčně představuje mimořádně vysoké úplatné zatížení spotřebitele. Při prostém ročním přepočtu jde o sazbu dosahující 480 % ročně, tedy sazbu zcela excesivní a zjevně neodpovídající obvyklé ceně peněz na trhu ani zvýšené rizikovosti nebankovního úvěrování. Takto sjednaný úrok již v relativně krátké době vede k nárůstu dluhu v rozsahu, který je ekonomicky neobhajitelný a pro spotřebitele fakticky neúnosný. Takové ujednání nezakládá spravedlivou rovnováhu práv a povinností stran, ale vytváří hrubě nerovné postavení ve prospěch žalobkyně jako profesionála na úkor žalovaného jako spotřebitele.

21. Soud přihlédl i k tomu, že judikatura dlouhodobě považuje za rozporné s dobrými mravy takové úroky, které podstatně a zjevně přesahují sazby obvyklé v době a místě sjednání, zejména jsou-li uplatněny vůči spotřebiteli a spojeny s jeho slabším postavením (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. , nález Ústavního soudu sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ). Závěr o neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy vychází z konkrétních okolností dané věci spočívající v nepřiměřené výši sjednaného úroku, v postavení žalobkyně jako profesionálního nebankovního věřitele naproti postavení žalovaného jako spotřebitele. Za této situace soud uzavírá, že ujednání o odměně za poskytnutí úvěru překročilo meze smluvní volnosti a poctivého obchodního styku natolik, že je nelze právně chránit. Úvěrová smlouva je proto neplatná i pro rozpor s dobrými mravy. K této neplatnosti soud přihlédl i bez návrhu.

22. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 30 000 Kč, a tedy konstatoval důvodnost žaloby jen do částky 30 000 Kč, když žalovaný nezaplatil ničeho. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, úroky z prodlení požadované od tvrzené splatnosti, smluvní pokuta), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

23. Dluh žalovaného se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalovaného. Při určení splatnosti se soud opřel o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. , podle kterého má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci byl žalovaný v řízení zcela pasivní a soudu nesdělil své aktuální možnosti, ani majetkové a sociální poměry, z nichž by soud mohl vycházet při individuálním určení splatnosti dosud nesplacené jistiny. Tato skutečnost, že žalovaný v řízení ohledně svých možností dluh splatit ničeho netvrdil a neprokazoval, se ve výsledku projevuje v neprospěch žalovaného, který v tomto směru neunesl břemeno tvrzení a důkazní, pokud se nijak nebránil a netvrdil, že není v jeho možnostech dlužnou částku zaplatit najednou. Proto soud vycházel ze skutečnosti, že je schopen dluh uhradit ve splatnosti určené soudem do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil i žalobou požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. ). Žalovaný jakožto v řízení úspěšnější strana sporu by měl právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu vzhledem k jeho pasivitě nevyplývá, že by mu v řízení vznikly jakékoliv náklady, které by mu bylo možné přiznat.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.