Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 C 112/2026-18

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní Mgr. Radkou Beranovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení 30 173 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení dalších 10 173 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z 28 000 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 301 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 251 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení dalších 10 173 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z 28 000 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 301 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 251 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu ve Svitavách dne 19. 5. 2026 domáhala po žalované zaplacení 30 173 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba. a žalovanou byla dne 27. 7. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč převodem na bankovní účet žalované č. č. účtu. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované výpisy z výpisů z jejího bankovního účtu či případně výplatních listů a lustrací v registrech dlužníků CEE, ISIR, NRKI a BRKI. Žalovaná se zavázala úvěr zaplatit se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Z důvodu prodlení žalované se splácením úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zesplatila úvěr ke dni 13. 12. 2024. Od 14. 12. 2024 je žalovaná v prodlení s úhradou 28 000 Kč sestávajících z nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč a dlužného smluvního úroku ve výši 8 000 Kč. Na základě smlouvy ze dne 17. 10. 2025 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Žalobkyně dále požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z 28 000 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 2 173 Kč, počítané ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 14. 12. 2024 do 31. 10. 2025.

2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 5. 6. 2026, č. j. -9, aby do 15 dnů od doručení doložila y, na jejichž základě byla posuzována úvěruschopnost žalované (například výpisy z účtu žalované, pracovní smlouvu, výplatní pásky, potvrzení a výsledky lustrace v registrech dlužníků). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci.

3. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že úvěruschopnost ověřoval věřitel mimo jiné lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru klient prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit, a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech úvěr splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost úvěr splatit. Na základě této lustrace a prohlášení klienta původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti klienta úvěr splatit. Úvěruschopnost klienta ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. S odkazem na Všeobecné obchodní podmínky VOP čl. 10.1., registrací na webových stránkách žalobce klient prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v Insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, či v Databázi neplatných dokladů MVČR a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností vůči společnosti. Věřitele prověřoval úvěruschopnost, a to formou elektronického dálkového přístupu nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, zejména těch veřejných, jakož i z osobních dokladů poskytnutých klientem.

4. Žalovaná se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila.

5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “).

6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

7. Z žádosti č. hodnota vyplynulo, že právní předchůdkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela ze skutečnosti, že žalovaná je svobodná, bydlí ve vlastním domě bez hypotéky, je zaměstnaná u společnosti právnická osoba s měsíčním příjmem ve výši 28 360 Kč. Měsíční výdaje žalované činily 4 860 Kč. Není hledanou osobou, politicky exponovanou osobu, není na sankčním seznamu osob, nemá exekuce, není v insolvenci. Informace zaznamenané v žádosti však nejsou doloženy žádnými potvrzeními.

8. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota vyplynulo, že se právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. zavázala poskytnout žalované dne 27. 7. 2024 úvěr až do výše 20 000 Kč převodem na její bankovní účet č. č. účtu. Úroková sazba činila 40 % měsíčně. V čl. 6.3.a) smlouvy se účastníci dohodli na tom, že je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna zesplatnit úvěr pro případ prodlení žalované s úhradami splátek. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet měsíčními splátkami v minimální výši odpovídající úroku přirostlému za uplynulé období.

9. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet č. č. účtu peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč dne 27. 7. 2024.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2025 a seznamu postoupených pohledávek vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou z předmětné úvěrové smlouvy žalobkyni.

11. Z výzvy ze dne 13. 12. 2024 vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila předmětný úvěr z důvodu prodlení žalované s úhradou splátek a vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky 58 080,01 Kč.

12. Z oznámení ze dne 29. 10. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o postoupení žalované pohledávky žalobkyni.

13. Z výzvy ze dne 29. 10. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovanou prostřednictvím své právní zástupkyně k zaplacení žalované pohledávky s upozorněním, že v případě nezaplacení do tří dnů bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalované odeslána dne 31. 10. 2025, jak vyplývá z podacího lístku.

14. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne 27. 7. 2024 úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Poskytnutý úvěr spolu se s úrokem se žalovaná zavázala splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy ze dne 17. 10. 2025 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení žalované částky, avšak neúspěšně.

15. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle a následujících , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. konstatoval, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

21. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

22. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

23. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na základě úvěrové smlouvy ze dne 27. 7. 2024. Soud však má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně a na základě dostatečných objektivních zdrojů přezkoumat schopnost žalované řádně a včas splácet předmětný úvěr podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice na výzvu soudu sdělila, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované posuzovala s tím, že vycházela tvrzení žalované a z lustrace v registrech dlužníků. Nicméně k tomuto tvrzení nepředložila žádné důkazy. Proto soudu nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně tvrzeným způsobem faktické poměry žalované, její případné další závazky a platební morálku neověřovala, a tedy relevantním způsobem úvěruschopnost žalované neposuzovala. V této souvislosti je také nutné poznamenat, že informace získané pouze od spotřebitele nejsou pro účely naplnění povinnosti řádně přezkoumat jeho úvěruschopnost dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Pokud jde o u nazvanou jako žádost o úvěr, je třeba podotknout, že se jedná o vnitřní dokument zpracovaný pracovníky žalobkyně, který však není doložen žádnými potvrzeními. Není tedy zřejmé, zda a případně jakým pravidelným měsíčním příjmem žalovaná skutečně disponovala, a zda měla tedy dostatek finančních prostředků ke splácení požadovaného úvěru.

24. Na základě shora uvedeného je tedy třeba uzavřít, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nedostála své povinnosti řádně a s odbornou péčí přezkoumat úvěruschopnost žalované. Soud proto považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti v souladu s citovaným ustanovením, tedy i bez návrhu žalované.

25. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy lze žalobkyni přiznat pouze právo na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, které jí žalovaná dosud nevrátila, a to z titulu práva na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná dosud nevrátila nic. Soud proto žalované uložil ve výroku I. tohoto rozsudku vrátit žalobkyni 20 000 Kč ve smyslu § 2993 o. z.

26. Ve zbývající části ohledně 10 173 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy žalobkyně nemá právo na žádné úroky ani smluvní pokuty. Žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení s ohledem na shora citované závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , neboť teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení.

27. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 208 Kč dle položky 2 bod 1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku z žalované částky 30 173 Kč, tedy do výše 1 509 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 301 Kč.

28. Ve sporu byla částečně úspěšná žalobkyně a má dle právo na poměrnou náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Žalobě bylo vyhověno co do částky 20 000 Kč (66 % z žalované částky) a pro 10 173 Kč byla žaloba zamítnuta (34 % z žalované částky). Odečteme-li úspěch od neúspěchu (66 % - 34 %), má žalobkyně právo na zaplacení 32 % účelně vynaložených nákladů.

29. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku a dále náhradu nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby po 2 340 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč. Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle . , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). V projednávané věci je třeba vycházet z advokátního tarifu, neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, přestože lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace obsažená v podávaných žalobách může lišit, a předmětem řízení je současně částka nepřevyšující 50 000 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je nutno vycházet z . advokátního tarifu, které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes 30 000 Kč do 50 000 Kč částkou 700 Kč a z odst. 6 písm. a) citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2.

30. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 208 Kč, doměřovaným soudním poplatkem ve výši 301 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 2 400 Kč (odměna podle § 14b odst. 1 bodu 3. advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 2 100 Kč za tři úkony právní služby po 700 Kč /převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé/ a tři paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) této vyhlášky). Celková výše nákladů řízení žalobkyně tak činí částku 3 909 Kč. Z takto vypočtené výše nákladů řízení žalobkyni přísluší 32 %, tj. částka 1 251 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení žalobkyni k rukám její zástupkyně ( ).

31. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se její splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci.

Povinnost zaplatit soudní poplatek, která byla žalobkyni uložena ve výroku III. tohoto rozsudku, žalobkyně splní zaplacením na bankovní účet Okresního soudu ve Svitavách č. 3703-424591/0710, VS 0311011226.

Nesplní-li žalobkyně povinnost, která jí byla uložena ve výroku III. tohoto rozsudku bude tato povinnost předána k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.