Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 249/2026-87

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Dvořákem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka za období od datum do datum, s úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky částka od datum do datum, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka za období od datum do datum, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky částka od datum do datum, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 17 % v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, , s úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, , s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 17 % v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena rámcová smlouva č. hodnota ve znění dodatku č. hodnota ze dne datum, na základě nějž byl žalované zřízen účet č. č. účtu, a dále dodatku č. hodnota ze dne datum, na základě nějž žalovaná požádala o úvěr ve výši částka. Před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované, a to na základě informací poskytnutých žalovanou a také na základě interních a externích databází. Úvěr byl následně žalované schválen a dne datum vyplacen na její běžný účet, přičemž žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka spolu s úrokem ve výši 15,9 % ročně, a to vždy ke 13. dni v měsíci počínaje dnem datum, kdy předpokládané datum splacení úvěru bylo stanoveno na den datum. Žalovaná však sjednané splátky hradila pouze v období od datum do datum, splátku splatnou ke dni datum řádně neuhradila, pročež žalobkyně úvěr dopisem ze dne datum zesplatnila z důvodu závažného porušení smluvních povinností ze strany žalované. Pohledávka žalobkyně za žalovanou se ke dni zesplatnění skládala z nesplacené jistiny ve výši částka a z nesplaceného smluvního úroku z úvěru ve výši částka za období od datum do datum. Ode dne datum pak žalobkyně požadovala v souladu s , úrok ve výši 11,5 % ročně. Žalovaná dále na základě dodatku č. hodnota k rámcové smlouvě požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši částka. Dne datum bylo poskytnutí kontokorentu schváleno a žalované bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. č. účtu. Protože však žalovaná porušila podmínky pro poskytnutí kontokorentu, byl jí kontokorent zablokován, přičemž dne datum došlo k zesplatnění kontokorentu, o čemž byla žalovaná dopisem z téhož dne informována. Pohledávka žalobkyně za žalovanou se ke dni zesplatnění skládala z nesplacené jistiny kontokorentu ve výši částka a z nesplaceného smluvního úroku z kontokorentu ve výši částka za období od datum do datum. Ode dne datum pak žalobkyně požadovala v souladu s , úrok ve výši 11,5 % ročně. Na základě uzavřené rámcové smlouvy se žalovaná dále zavázala, že bude disponovat penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku, a dále že bude udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby a pokud se dostane do mínusu, zaplatí příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobkyní vyzvána. Žalovaná se však na svém běžném účtu dostala do nepovoleného debetu ve výši částka, pročež žalobkyně v tomto řízení nárokuje i tuto částku.

2. K výzvě soudu, jak žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně odkázala na přiloženou úvěrovou zprávu ze dne datum a datum a potvrzení o prověření úvěruschopnosti žadatele před poskytnutím kontokorentu a úvěru. Předložila také výpis z účtu žalované. Žalobkyně zároveň uvedla, že žalovaná dosud na svůj dluh uhradila celkem částka. Žalobkyně rovněž zdůraznila, že úvěr byl poskytnut za účelem refinancování dřívějšího úvěru, přičemž díky refinancování došlo ke snížení celkového splátkového zatížení žalované.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se nedostavila, z jednání se neomluvila, soud proto postupoval podle , (dále jen „“), a jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Účastníci uzavřeli dne datum rámcovou smlouvu č. hodnota, na základě které žalobkyně zřídila pro žalovanou běžný účet č. č. účtu. Nedílnou součástí rámcové smlouvy byly také obchodní podmínky a ceník žalobkyně (smlouva na č. l. 9-10 spisu, ceník na č. l. 17 a 26). Dle obchodních podmínek žalobkyně se mj. považuje za podstatné porušení povinností z rámcové smlouvy nepovolený minusový zůstatek nebo závazek po splatnosti delší než 30 dnů na běžném nebo spořicím účtu (obchodní podmínky ve znění účinném od datum a od datum v elektronickém systému CEPR). Dodatkem č. hodnota k rámcové smlouvě ze dne datum byl k běžnému účtu žalované zřízen kontokorent ve výši částka (dodatek č. hodnota na č. l. 11-12 spisu, formulář pro standardní informace o úvěru na č. l. 18-19 spisu, podmínky pro užívání kontokorentu ve znění účinném od datum a od datum v elektronickém systému CEPR). Na základě dodatku č. hodnota k rámcové smlouvě ze dne datum zřídila žalobkyně pro žalovanou běžný účet č. č. účtu (dodatek č. hodnota na č. l. 13 spisu). Na základě dodatku č. hodnota k rámcové smlouvě ze dne datum pak žalobkyně poskytla žalované bezhotovostním převodem na účet č. č. účtu úvěr ve výši částka za účelem splacení původního úvěru, který se žalovaná zavázala splácet spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka. Původní úvěr byl žalované poskytnut od společnosti právnická osoba. (dodatek č. hodnota na č. l. 14-16 spisu, doklad o načerpání na č. l. 20 spisu, podmínky pro používání úvěru ve znění účinném od datum a od datum v elektronickém systému CEPR, informace o refinancovaném úvěru od Hello bank na č. l. 79-81 spisu). Žalobkyně před poskytnutím úvěru a kontokorentu zkoumala úvěruschopnost žalované, přičemž dospěla k závěru o její úvěruschopnosti (úvěrová zpráva na č. l. 37-41 spisu, potvrzení o prověření úvěruschopnosti na č. l. 59 a 60 spisu, výpis z účtu na č. l. 66-67 spisu, výpis z účtu žalované za období od datum do datum na č. l. 71-75 spisu). Žalovaná úvěr čerpala, avšak na svůj dluh uhradila pouze částku částka a následně se splácením úvěru i kontokorentu ocitla v prodlení, kdy jí zároveň vznikl také v rozporu s obchodními podmínkami žalobkyně nepovolený zůstatek na účtu č. č. účtu ve výši - částka, pročež jí žalobkyně vyzvala výzvou ze dne datum k zaplacení dluhu v celkové výši částka, a to nejpozději do datum (přehled plateb na č. l. 21 spisu, splátkový kalendář na č. l. 22-23 spisu, přehled čerpání a splácení kontokorentu na č. l. 24-25 spisu, výzva k zaplacení na č. l. 27 spisu včetně podacího archu na č. l. 78 spisu).

6. Zjištěný skutkový děj soud po právní stránce posoudil podle , (dále jen „o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), a to vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

15. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. ).

16. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

17. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy o úvěru a kontokorentu (sjednání dodatků č. hodnota a č. hodnota k rámcové smlouvě) splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. Po provedeném dokazování nelze než konstatovat, že se tak nestalo a žalobkyně své povinnosti ani v obou případech nedostála.

18. Žalobkyně soudu předložila potvrzení o prověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím kontokorentu, v němž je uvedeno, že žalovaná má měsíční čistý příjem ze zaměstnání ve výši částka, její výdaje a výdaje domácnosti pak dle expertní analýzy činí částka. Žalobkyně také provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku a ověřila její exekuční minulost. Dle úvěrové zprávy měla žalovaná další úvěr ve výši částka. Žalobkyně dále soudu předložila potvrzení o prověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, dle kterého žalovaná uvedla, že měsíční čistý příjem žalované u zaměstnavatele adresa činí částka. Dále uvedla, že bydlí u rodičů, má vyživovací povinnost k jedné osobě, příjmy ostatních členů domácnosti činí částka a výdaje domácnosti (bydlení/léky, jídlo, doprava/splátky ostatních členů) činí částka. Ověřený příjem žalované pak měl dle výpisu z účtu činit částka. Výdaje žalované dle expertní analýzy měly činit částka, výdaje na vyživovanou osobu částka, výdaje domácnosti částka a výdaje na bydlení částka. Žalobkyně i v tomto případě provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku a ověřila její exekuční minulost. Dle úvěrové zprávy vztahující se k dodatku č. hodnota měla žalovaná úvěry v celkové výši částka. Z výpisu z běžného účtu žalované č. č. účtu za období od datum do datum pak bylo zjištěno, že na účet byla v tomto období připsána částka částka a z účtu byla za totožné období odepsána částka částka. Konečný zůstatek na účtu pak činil -částka. Na účet byla dne datum připsána příchozí úhrada od adresa ve výši částka a dne datum ve výši částka.

19. V případě dodatku č. hodnota, kterým došlo ke sjednání kontokorentu, žalovaná jako svůj čistý příjem uvedla částku částka. Výdaje specifikovány nebyly, ale byly pouze stanoveny na základě expertní analýzy. Nutné je přitom zdůraznit to, že kontokorent byl žalované poskytnut na základě dodatku ze dne datum a běžný účet byl žalované zřízen na základě smlouvy ze dne datum. Žalovaná tedy v době sjednání dodatku č. hodnota byla zcela novým klientem žalobkyně, pročež žalobkyně před poskytnutím kontokorentu nemohla ověřit příjmy žalované na základě výpisu z účtu žalované, neboť na tomto účtu nebyly v rozhodné době (tj. v době uzavření smlouvy o kontokorentu) evidovány žádné příchozí platby. K tomuto účtu pak ani nemohla být pro potřeby porovnání příjmů a výdajů žalované k dispozici dlouhodobější historie transakcí, neboť účet existoval pouze několik dní. Žalobkyně proto ani žádný výpis z účtu za období předcházející sjednání dodatku č. hodnota soudu nepředložila. Byť soud souhlasí se žalobkyní v tom, že v případě nižších úvěrů je na místě stanovit rovněž nižší nároky na posouzení úvěruschopnosti žadatele, v posuzovaném případě považoval za stěžejní, že žalovaná byla zcela novým klientem žalobkyně, a ta proto o žalované neevidovala žádné relevantní informace. Bylo tak na místě trvat alespoň na elementárním ověření příjmů žalované, např. na základě předložené pracovní smlouvy či výplatních pásek, jestliže dané nemohla ověřit z výpisu z účtu. Případně bylo možné požadovat předložení výpisu z účtu z jiné banky. Žalobkyně však nedoložila, že by alespoň toto základní prověření v případě žalované jakožto nového klienta provedla. Tím méně pak mohla disponovat jakýmikoliv ověřenými informacemi o výdajích žalované. Soud proto dospěl předně k závěru, že před uzavřením dodatku č. hodnota, kterým byl sjednán kontokorent, žalobkyně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované.

20. Co se pak týče situace před uzavřením dodatku č. hodnota, kterým byla sjednána smlouva o úvěru, pak ani zde nemohl soud uzavřít, že by žalobkyně postupovala řádně. Předně nelze učinit závěr, že by byl řádně a dostatečně ověřen pravidelný příjem žalované. V předloženém výpisu z účtu žalované jsou evidovány pouze dvě platby od údajného zaměstnavatele adresa, a to ze dne datum ve výši částka a ze dne datum ve výši částka. Pouhé dvě platby od adresa nelze bez dalšího považovat za ověřený pravidelný příjem žalované, neboť tyto platby byly připsány na účet žalované pouze v srpnu a v září 2023, přestože výpis z účtu byl předložen za období od června 2023. V červnu ani v červenci nebyla na účet žalované připsána žádná platba od tohoto zaměstnavatele. Navíc se v obou případech jednalo o nižší částky, než jakou žalovaná uvedla jako svůj příjem ze zaměstnání. Nelze přitom přehlížet i určitý varovný signál, kdy žalobkyně měla k dispozici původní tvrzení žalované poskytnuté při sjednání kontokorentu, dle kterého měl příjem žalované činit částka měsíčně, přičemž po půl roce pak pouze částka měsíčně. Ani tato částka navíc nakonec neodpovídala částkám připsaným na bankovní účet žalované. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná nadhodnocovala své příjmy a jí sdělené údaje tak nebylo možné považovat za zcela věrohodné. Žalobkyně v daném případě nemohla dojít k přesvědčivému závěru ani ohledně výdajů žalované, neboť z předloženého výpisu z účtu v tomto ohledu nevyplývají žádné konkrétní skutečnosti. Žalovaná sice již byla klientkou žalobkyně po dobu takřka čtyř měsíců, nicméně na předloženém výpisu z bankovního účtu je za tu dobu zachyceno minimum transakcí. Zřejmé je z počátku toliko čerpání kontokorentu, dále pak až datum a datum připsání plateb od tituly před jménem adresa ve výši částka a částka. Dále už pak výpis z účtu obsahuje toliko opakované odchozí platby na blíže neurčený účet číslo č. účtu. Žalovaná tedy sice již byla po nějakou dobu klientkou žalobkyně, z výpisu z účtu za toto období však nebylo možné zjistit prakticky nic o výdajích žalované. V tomto případě pak považuje soud přístup žalobkyně, která vycházela z reálně neověřených údajů, které byly navíc s ohledem na rozpory mezi tvrzeným a zjišťovaným příjmem do značné míry nevěrohodné, za zcela nedostatečný, a to i s přihlédnutím k výši úvěru, kdy úvěr ve výši částka lze ve vztahu k jediným zjištěným příchozím platbám pohybujícím se okolo částka považovat za úvěr vyšší. Vůbec žádným způsobem pak nebyly ověřeny skutečné výdaje na vyživovanou osobu, výdaje domácnosti a zejména příjem dalších členů domácnosti. Byť byly tyto informace v potvrzení o prověření úvěruschopnosti uvedeny, nemají fakticky žádnou vypovídací hodnotu. Pokud pak žalobkyně vycházela z expertní analýzy, nelze takovou analýzu považovat za dostatečnou, a to právě z důvodu, že s ohledem na výše uvedené nemohla být založena na ověřených údajích o příjmech a výdajích žalované či její domácnosti. Soud obecně zastává názor, že expertní analýzy a matematické modely jsou praktickým nástrojem pro prověření úvěruschopnosti. Aby je však bylo možné považovat za spolehlivé, musí vycházet z údajů, které byly ověřeny.

21. Co se týče argumentace žalobkyně, že úvěr byl poskytnut za účelem refinancování dřívějšího úvěru, pročež žalobkyně nebyla s ohledem na znění § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinna úvěruschopnost žalované zkoumat, nemůže soud tuto argumentaci aprobovat. Předně je nutné uvést, že povinnost zkoumání úvěruschopnosti je podle § 86 uvedeného zákona stanovena pro situace před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. V posuzovaném případě se přitom nejednalo o změnu smlouvy, ale o uzavření smlouvy zcela nové, a to mezi odlišnými subjekty, respektive odlišným subjektem na straně věřitele. Byť soud chápe argumentaci žalobkyně, že refinancováním mělo dojít ke snížení splátkového zatížení žalované, tato skutečnost není sama o sobě podstatná. Představuje totiž až druhou podmínku (absence významného navýšení). První podmínka naopak spočívá v tom, že se musí jednat o změnu závazku. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je pak nutné vyložit tak, že opětovné posouzení úvěruschopnosti není nutné jen měnila-li by se aktuální smlouva, tedy smluvní vztah již mezi stranami existující. Zjednodušeně řečeno, pokud by refinancovaný úvěr byl sjednán mezi žalobkyní a žalovanou, a došlo by pouze ke změně případně k novaci takto již mezi stranami existujícího závazku, bylo by na místě zvažovat, zda se jednalo o změnu smlouvy dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a pak se případně zabývat tím, zda došlo k významnému navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, či nikoliv. Ani v takovém případě by však soud na otázku posouzení úvěruschopnosti nerezignoval, pouze by došlo k tomu, že by se věnoval otázce posuzovaní úvěruschopnosti již před uzavřením původní smlouvy. Výklad zastávaný žalobkyní by naopak v konečném důsledku vedl do značné míry k nadbytečnosti až obsolenci uvedeného ustanovení, které by se dalo snadno obejít právě dvojím uzavřením smluv, nejdříve smlouvy původní, a následně smlouvy o refinancování. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě nedošlo ke změně konkrétního závazku, ale ke sjednání závazku nového s novým věřitelem, je nutné na splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy trvat, neboť při sjednání nového závazku nemůže věřitel vycházet z domněnky, že třetí osoba dříve snad provedla řádné posouzení úvěruschopnosti u úvěru obdobné výše, který má být pouze refinancován (přiměřeně srovnej rozsudky Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, Okresního soudu ve adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, a Krajského soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka. Ani snížení splátkového zatížení pak tohoto nového věřitele (žalobkyni) nemůže vést k úvaze, že pokud dříve spotřebitel splácel vyšší částku, lze úvěr poskytnout a spotřebitel jistě bude splácet i částku nižší. Spotřebitele totiž může vést k refinancování např. i změna jeho majetkových poměrů, jako ztráta zaměstnání apod., pročež není vyloučeno, že ani nižší splátku již nebude schopen splácet.

22. S ohledem na výše uvedené rozhodně nelze považovat postup žalobkyně za řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí ve smyslu § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tedy ani v případě sjednání dodatku č. hodnota ani v případě dodatku č. hodnota nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.

23. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaná mohla ponechat poskytnutou finanční částku. Žalovaná je tedy povinna v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit jistinu spotřebitelského úvěru, kdy z poskytnuté jistiny částka žalobkyni dosud uhradila částku částka, tedy je povinna žalobkyni vrátit zbývající část nesplacené jistiny ve výši částka, a dále nesplacený kontokorent ve výši částka. Žalobkyně dále uplatnila nárok na úhradu dlužné částky ve výši částka. Žalobkyně zřídila žalované běžný účet č. č. účtu, přičemž žalovaná se zavázala, že bude disponovat s penězi na účtu jen do výše dostupného zůstatku a na účtu bude udržovat tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby. Navzdory tomu se dostala do nepovoleného debetu ve výši částka, čímž svou povinnost porušila, a v tomto rozsahu byla žaloba podána důvodně. Vzhledem k uvedenému tedy rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, tedy že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku v celkové výši částka.

24. Soud se dále zabýval otázkou, od kdy je žalovaná v prodlení s úhradou dlužné částky, když s ohledem na absolutní neplatnost smluv, respektive dodatků č. hodnota a 3, je neplatné také ujednání o splatnosti dluhu. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě dluhu dne datum s tím, aby dluh uhradila nejpozději do datum. Výzva byla žalované zaslána prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb na adresu, kterou žalovaná uvedla ve smlouvě, pročež je to žalovaná, kdo nese odpovědnost za přebírání (ale i za nepřebírání) zásilek na této adrese. Žalobkyně se tak doručením na tuto adresu zprostila své povinnosti zajistit, aby se výzva dostala do dispozice žalované, neboť doručovala na adresu, kterou žalovaná sama uvedla. S ohledem na stanovenou lhůtu k plnění (datum) se tak žalovaná ocitla v prodlení následující den, tj. datum. Soud tedy přiznal zákonné úroky z prodlení podle o. z. ve spojení s ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

25. Dle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Žalovaná v řízení nebyla nijak kontaktní, k žalobě se nevyjádřila, v řízení tedy zůstala zcela pasivní a netvrdila ani neprokázala žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že její majetkové, příjmové či sociální poměry odůvodňují stanovení delší lhůty k plnění. Soud proto neměl k dispozici žádný podklad pro závěr, že dobou přiměřenou možnostem žalované by měla být lhůta delší, než je obecná zákonná lhůta k plnění stanovená v Za této situace soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni celou částku částka ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle

26. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela.

27. O nákladech řízení rozhodl soud podle odst. l za použití , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení a které bylo vyčísleno ke dni tohoto rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ). Soud tak přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná částečně, právo na náhradu nákladů řízení v částce částka. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a z náhrady cestovních výdajů v souvislosti s cestou na jednání soudu dne datum podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „“) ve spojení s a násl. , a , a to ve výši částka (celkem hodnota km při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a ceně částka za litr paliva dle , a amortizaci vozidla ve výši částka/km dle uvedené vyhlášky). Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů nezastoupeného účastníka, neboť žalobkyně se jí výslovně vzdala. Úspěch žalobkyně pak s ohledem na výši žalované částky včetně příslušenství činí 58,5 %, neúspěch 41,5 %, odečtením úspěchu žalobkyně od jejího neúspěchu činí rozdíl 17 %, tedy z částky částka se jedná o částku částka. Třídenní lhůta k plnění ohledně nákladů řízení byla stanovena podle věta první

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté , nebo návrh na exekuci podle , exekučního řádu.