Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 Ad 34/2025 - 90

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zorou Šmolkovou ve věci

žalobkyně: A. H.

proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 9. 2025, ve věci invalidního důchodu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 9. 2025 domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 15. 9. 2025, č.j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 17. 6. 2025, č.j.X, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o invalidní důchod, neboť žalobkyně podle posudku posudkového lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu není invalidní ve smyslu , o důchodovém pojištění (dále jen „“). Žalovaná vyšla z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále též jen „IPZS“) ze dne 27. 8. 2025, který dospěl stejně jako posudkový lékař IPZS dne 17. 6. 2025 k závěru, že žalobkyně není invalidní.

2. Žalobkyně s tímto nesouhlasila a v žalobě popsala svůj zdravotní stav, přičemž dle svého vyjádření není schopna vykonávat ani lehčí práci. Její zdravotní stav se horší, není schopna chůze bez bolesti, nedochází u ní ke zlepšení, a přesto jsou její žádosti o invalidní důchod nadále zamítány se stejným posouzením míry poklesu pracovní schopnosti 30 %.

3. Žalovaná zrekapitulovala dosavadní průběh řízení, odkázala na své rozhodnutí a uvedla, že dle ustanovení , o důchodovém pojištění (dále jen „z. d. p.“) se vychází při určování poklesu pracovní schopnosti ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření. Žalovaná je pak vázána posudkem lékaře IPZS, a to jak ve správním řízení dle (dále jen „“), tak v rámci řízení o námitkách podle , neboť jde o odbornou otázku, pro niž je třeba znalostí v oboru medicíny a posudkového lékařství. Žalovaná navrhla k důkazu lékařský posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“), která posuzuje zdravotní stav pojištěnce pro účely soudního řízení

4. Soud zjistil, že žalobu lze věcně projednat. Přezkoumal tedy napadené rozhodnutí v souladu s ust. , , v mezích žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalované dne 15. 9. 2025 ( ). Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

5. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že následující skutkový stav.

6. Žalobkyně požádala dne 7. 5. 2025 o invalidní důchod. Posudkový lékař IPZS dne 17. 6. 2025 dospěl k závěru, že u zdravotní stav žalobkyně není dlouhodobě nepříznivý, a tudíž není invalidní.

7. V námitkovém řízení zpracoval posudek posudkový lékař IPZS, oddělení pro námitkové a odvolací řízení, dne 27. 8. 2025, přičemž na rozdíl od prvního lékařského posudku dospěl k závěru, že je u žalobkyně dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dán. Za rozhodující příčinu tohoto dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu považoval bolestivý syndrom páteřní víceetážový, hodnoceno podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a pokles pracovní schopnosti žalobkyně stanovil na 20 %, po zohlednění komorbidit zvýšil tuto hranici o deset procentních bodů na 30 %. Na základě tohoto rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím.

8. Vzhledem k námitkám žalobkyně ohledně nesprávně zjištěného skutkového stavu nechal krajský soud zpracovat posudek posudkovou komisí MPSV v Ostravě. Posudková komise v posudku ze dne 19. 2. 2026 ve složení z předsedy komise, dalšího lékaře s odborností neurologie a tajemnice dospěla ke stejným závěrům jako posudkoví lékaři IPZS. Posudková komise žalobkyni vyšetřila, zohlednila její lékařskou dokumentaci a dospěla k závěru, že žalobkynino rozhodující postižení je vleklý polytopní bolestivý syndrom páteřní zejména krční a bederně-křížové oblasti. Zařadila je do kapitoly XIII, oddílu E, položky 1b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které je stanoveno rozmezí poklesu pracovní schopnosti 10 % – 20 %. Posudková komise zvolila horní hranici 20 %, přičemž v důsledku komorbidit rovněž navýšila horní hranici o 10procentních bodů na celkovou míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně 30 %. Žalobkyně proto není invalidní.

9. Rozhodnutí správního orgánu o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném

lékařském posouzení. Podle zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely námitkového řízení posuzuje Institut posuzování zdravotního stavu. Pro účely soudního přezkumu zdravotní stav posuzuje MPSV; za tímto účelem MPSV zřizuje jako své orgány posudkové komise ( ). Soudu nepřísluší nahrazovat odborné lékařské závěry vlastním hodnocením, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV je hodnocen jako každý jiný důkaz v souladu se zásadami upravenými v , avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek rozhodujícím důkazem. Aby však takový posudek mohl sloužit jako stěžejní důkaz, je třeba, aby byl natolik přesvědčivý a celistvý, že nebude vzbuzovat žádné pochybnosti. Zároveň musí být také nezpochybnitelný jinými skutečnostmi a důkazy. Proto se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá. Posudková komise musí své závěry náležitě odůvodnit. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, její rozhodnutí v námitkovém řízení musí být jasné, srozumitelné a úplné (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. -43).

10. Náležitosti posudku upravuje § 7 vyhlášky. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formální náležitosti rovněž 1) účel posouzení, 2) datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, 3) výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, 4) skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, 5) výsledek posouzení zdravotního stavu a míru poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, 6) procentní míru poklesu pracovní schopnosti, 7) stupeň invalidity, 8) den vzniku invalidity, resp. den změny stupně invalidity nebo den zániku invalidity, 9) odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti a 10) tzv. pracovní rekomandaci (to pouze, jde-li o invaliditu prvního či druhého stupně), tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. -18).

11. V posuzované věci si soud vyžádal shora specifikovaný posudek PK MPSV, který hodnotí zdravotní stav žalobkyně souladně se závěry posudkového lékaře IPZS v námitkovém řízení. Tento krajský soud nejprve posoudil z hlediska výše uvedených formálních náležitostí a shledal, že jim odpovídá. Dále se krajský soud zabýval jeho obsahem z hledisek, který jsou specifikována výše v odstavci 9 tohoto rozsudku, tedy zda splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti. PK MPSV přijala závěr o absenci závažného neurologického deficitu bez paréz, a to navzdory lékařské zprávě Fakultní nemocnice Ostrava ze dne 20. 2. 2026, v níž je uvedeno, že je u žalobkyně dána „peron paréza IV st vlevo“, a tuto svou odchylku nikterak nevysvětlila. Soud tedy požádal PK MPSV o doplnění tohoto posudku. Soud posudkové komisi rovněž uložil, aby se vypořádala s žalobkyní dodatečně předloženými lékařskými zprávami, v nichž je její onemocnění diagnostikováno odlišně, a sice jako idiopatická aseptická nekróza kosti, pánevní krajina a stehno.

12. PK MPSV doplnila svůj posudek dne 22. 7. 2026. V doplnění uvedla, že při posuzování invalidity není stěžejní samotná diagnóza, ale funkční důsledky z ní vyplývající a jejich dopad na pracovní schopnost pojištěnce. Ačkoliv trpí žalobkyně nekrózou kosti, tato nemá dle lékařské zprávy natolik závažný vliv na její hybnost, což ji neomezuje v řadě běžných aktivit. Dopad diagnózy žalobkyně na její funkci kloubu a končetiny je pouze lehký, a tudíž odpovídá hodnocení podle kapitoly XIII, oddílu A, položky 1a) vyhlášky, pro které je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti o 10 %. Nejedná se tedy o rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, ale pouze o komorbiditu, pro kterou došlo ke zvýšení horní hranice její reálné

příčiny DNZS o 10procentních bodů. PK MPSV v doplnění dále uvedla, že paréza uvedená v lékařské zprávě nepředstavuje závažný neurologický deficit. Zatímco pacient s peroneální parézou nedokáže přitáhnout nohu a zvednout špičku, a tudíž se nedokáže postavit ani chodit po patách, žalobkyně dle lékařských zpráv dokáže stát na špičkách i na patách. Jedná se tedy o poškození míšního kořene, nikoliv o poškození periferního nervu na noze. V předmětné lékařské zprávě je navíc uveden IV. stupeň, což značí minimální poškození nervu, tedy z posudkového hlediska jde o poškození bezvýznamné. Závěrem PK MPSV uvedla, že setrvává na svém závěru o poklesu pracovní schopnosti žalobkyně o 30 %, a tudíž na závěru o absenci invalidity u žalobkyně.

13. Soud považuje vysvětlení PK MPSV za logické a přesvědčivé. Ačkoliv žalobkyně trpí nekrózou kosti, tato není rozhodující příčinou její snížené hybnosti; tou zůstává polytopní bolestivý páteřní syndrom. Ačkoliv má žalobkyně parézy, tyto jsou posudkově bezvýznamné, když neovlivňují její schopnost zvedání špičky a přitažení nohy. Posudková komise přesvědčivě vypořádala všechny námitky žalobkyně a vysvětlila všechny nejasnosti. Přihlédla rovněž k lékařským zprávám, které žalobkyně soudu k důkazu předložila a které se vztahují k době vydání napadeného rozhodnutí, a jejich výsledky zohlednila.

14. Z obsahu posudků vyplývá, že posudková komise jednala a rozhodovala v řádném složení, za přítomnosti specialisty s odborností neurologie. Posudek má všechny shora uvedené náležitosti a po doplnění splňuje podmínku úplnosti a přesvědčivosti, posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnila a posudek nevzbuzuje žádné pochyby. Její závěry jsou přitom v souladu s předchozím posudkem lékaře IPZS v námitkovém řízení. Na tomto základě posudková komise uzavřela, že pracovní schopnost žalobkyně poklesla o 30 %, neboť neshledala funkční omezení odpovídající vyšší míře poklesu pracovní schopnosti. Posudková komise jednak vysvětlila, které postižení je rozhodující příčinou nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně. Vysvětlila také, jaký má zdravotní stav žalobkyně vliv na její pracovní schopnost. Posudková komise rovněž přihlédla k dalším onemocněním žalobkyně, která se pak projevila v navýšení celkového poklesu pracovní schopnosti o 10procentních bodů, což je v souladu s § 3 odst. 1 vyhlášky. Pokud totiž pojištěnec trpí více zdravotními postiženími, jejich pokles nelze sčítat, ale projeví se právě navýšením horní hranice poklesu pracovní schopnosti pro postižení, které je rozhodující příčinou jeho nepříznivého zdravotního stavu.

15. Za situace, kdy nebyly navrženy další důkazy způsobilé tyto závěry zpochybnit, dospěl krajský soud na základě provedených posudků ke skutkovému zjištění, že pracovní schopnost žalobkyně poklesla celkem o 30 %. Krajský soud zdůrazňuje, že zprávy způsobilé zpochybnit závary posudkové komise, jsou ty, které svědčí o zdravotním stavu žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Ke zprávám o pozdějším vývoji onemocnění žalobkyně soud nepřihlédl, neboť nejsou pro rozhodnutí relevantní, neboť při přezkumu napadeného rozhodnutí soudu vychází ze zdravotního stavu žalobkyně, jaký tu byl ke dni jeho vydání. Soud totiž nemá pravomoc přiznat invalidní důchod; má pouze pravomoc v mezích žalobních bodů přezkoumat rozhodnutí žalované o nároku žalobkyně na invalidní důchod a v případě jeho nezákonnosti je zrušit, což v posuzované věci nenastalo.

16. Podle § 39 odst. 1 z. d. p., „pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.“

17. Pokud jde o žádost žalobkyně o doplnění o nových lékařských zpráv, připomíná soud znovu, že podle rozhoduje soud podle právního a skutkového stavu (tedy též zdravotního stavu žalobkyně) ke dni vydání napadeného rozhodnutí – lékařské zprávy datované

po vydání napadeného rozhodnutí tedy není možné použít. Pokud má žalobkyně za to, že v mezidobí došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu, má možnost podat novou žádost o invalidní důchod, v rámci, níž mohou být aktuální lékařské zprávy zohledněny.

18. V řízení bylo tedy zjištěno, že žalobkyně nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle z. č. , o důchodovém pojištění, protože její pracovní schopnost poklesla pouze o 30 % ( z. d. p. a contrario). Za tohoto stavu pak dospěl krajský soud k závěru, že rozhodnutí žalované odpovídalo zdravotnímu stavu žalobkyně k datu jeho vydání a je zákonné.

19. S ohledem na výše uvedené tedy soud žalobu shledal nedůvodnou a jako takovou ji v souladu s ustanovením zamítl.

20. V řízení byla plně procesně úspěšná žalovaná, které však v souladu s ustanovením právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo; procesně neúspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

Ostrava 16. září 2026

JUDr. Zora Šmolková

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje J.S.V.