Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
58 Ad 5/2026 - 38.pdf
PDF · 0 B
No categories available
58 Ad 5/2026 - 38
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Lenkou Bursíkovou ve věci
žalobkyně: PhDr. L. H.
zastoupená Mgr. Romanem Vytejčkem, advokátem
sídlem Jaromírova 531/9, Praha 2
žalovaný: Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v Příbrami
sídlem nám. T. G. Masaryka 145, Příbram
o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu v řízení vedeném pod sp. zn. 44612-26-S,
takto:
I. Žalovanému se ukládá, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku rozhodl v řízení vedeném pod sp. zn. 44612-26-S o žádosti žalobkyně o podporu v nezaměstnanosti podané dne 21. 4. 2026.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 20 280 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Romana Vytejčka, advokáta.
Odůvodnění:
Vymezení věci a obsah podání účastníků
1. Žalobkyně se žalobou podle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s. “), domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost ve lhůtě 5 dnů od právní moci rozsudku vydat rozhodnutí o její žádosti o podporu v nezaměstnanosti podané dne 21. 4. 2026.
2. Žalobkyně tvrdí, že ukončila svůj pracovní poměr u zaměstnavatele EUFC CZ s. r. o. (dále „zaměstnavatel“) okamžitým zrušením pracovního poměru podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. , zákoníku práce , doručeným zaměstnavateli dne 17. 4. 2026. Důvodem bylo nevyplácení mzdy nebo náhrady mzdy v situaci, kdy zaměstnavatel žalobkyni nepřiděloval práci ve sjednaném rozsahu. Dne 21. 4. 2026 žalobkyně požádala o podporu v nezaměstnanosti. Jelikož žalovaný o její žádosti nerozhodl, obrátila se dne 8. 6. 2026 na Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) s žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 zákona č. 500/2004 Sb. , správního řádu . Dne 13. 7. 2026 žalovaný přerušil řízení do 30. 11. 2026. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne 12. 8. 2026 vydalo MPSV usnesení, kterým nevyhovělo její žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti.
3. Žalobkyně uvádí, že z doložené situace i údajů, které měl žalovaný k dispozici, vyplývá, že žalobkyně v rozhodném období neodpracovala alespoň 21 dnů. Zaměstnavatel jí práci ve sjednaném rozsahu nepřiděloval a pracovní poměr skončil právě pro nevyplácení mzdy nebo náhrady mzdy. Podle pracovní smlouvy činila sjednaná pracovní doba 8 hodin týdně a hodinová mzda 600 Kč. Částky zjištěné z evidencí, zejména údaj 3 031 Kč, tedy zjevně neodpovídají mzdě, která by svědčila o odpracování alespoň 21 dnů v rozhodném období. Pokud nebylo možné zjistit skutečný průměrný výdělek, měl žalovaný vycházet z pravděpodobného výdělku podle § 355 zákoníku práce . Pokud jej žalobkyně bez svého zavinění nemohla osvědčit nebo jej nebylo možné spolehlivě stanovit, měl žalovaný použít § 51 zákona o zaměstnanosti. Kontrola u zaměstnavatele podle § 127 odst. 2 zákona o zaměstnanosti není samostatnou zákonnou alternativou k rozhodnutí podle § 50 zákona o zaměstnanosti nebo k náhradnímu výpočtu podle § 51 zákona o zaměstnanosti a k zálohové výplatě podle § 53 odst. 2 téhož zákona. Jde pouze o nástroj k opatření nebo ověření podkladů. Usnesení o přerušení řízení ze dne 13. 7. 2026 neodstranilo nečinnost žalovaného. Naopak ji formalizovalo a prohloubilo její následky. Žalobkyně proti tomuto usnesení podala odvolání, avšak samotné odvolání jí nezajišťuje výplatu podpory ani vydání rozhodnutí v přiměřené době. Přerušení řízení zároveň nemůže být vykládáno jako překážka posouzení žádosti o zálohovou výplatu. Zálohová výplata je institutem pro dobu, kdy konečná výše dávky ještě není uzavřena. Případný rozdíl lze následně zúčtovat.
4. Žalovaný nesouhlasí s tím, že je nečinný. Bývalý zaměstnavatel žalobkyně nijak nereagoval na výzvu žalovaného k doložení potvrzení výše průměrné mzdy pro účely přiznání podpory v nezaměstnanosti. Ani žalobkyně neposkytla úřadu práce žádné písemné podklady, případně výplatní pásky, na jejichž základu by bylo možné stanovit výši podpory v nezaměstnanosti. Žalovaný získal až dne 18. 6. 2026 od České správy sociálního zabezpečení data o trvání pracovního poměru žalobkyně u jejího zaměstnavatele, které bylo zároveň i dobou důchodového pojištění: od 1. 1. 2022 do 31. 3. 2022, od 1. 8. 2022 do 30. 9. 2022, od 1. 10. 2024 do 17. 4. 2026 a zjistil měsíční průměrný čistý výdělek u tohoto zaměstnavatele ve výši 3 031 Kč. Žalobkyně ve vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí s touto částkou nesouhlasila. Proto žalovaný požádal oddělení specializovaných kontrol o provedení kontroly za účelem stanovení pravděpodobného měsíčního čistého výdělku pro stanovení výše podpory v nezaměstnanosti. Usnesením ze dne 13. 7. 2026 přerušil řízení do doby skončení kontroly. Provedenou kontrolou byla zjištěna výše pravděpodobného měsíčního čistého výdělku za rozhodné období od 1. 1. 2026 do 31. 3. 2026, která činí 17 678 Kč. Protokol o kontrole ze dne 4. 8. 2026 doručil bývalému zaměstnavateli žalobkyně dne 6. 8. 2026, od tohoto data běží 15denní lhůta pro podání námitek. Pokud lhůta pro podání námitek uplyne marně, považuje se kontrola za řádně ukončenou a žalovaný bezodkladně přizná žalobkyni podporu v nezaměstnanosti ze zjištěného pravděpodobného měsíčního čistého výdělku, ovšem za předpokladu, že v té době MPSV pravomocně rozhodne o odvolání žalobkyně proti přerušení řízení.
5. Žalovaný doplňuje, že i když nemohl dosud rozhodnout o podpoře v nezaměstnanosti, může žalobkyně požádat o tzv. superdávku podle zákona č. 151/2025 Sb. , o dávce státní sociální pomoci. Tato dávka je určena na úhradu základních životních potřeb osoby (členů domácnosti) na úrovni zabezpečující její základní životní potřeby, náklady na bydlení a řádnou výchovu nezaopatřených dětí. Žalovaný proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl.
6. V replice žalobkyně uvádí, že nové tvrzení, podle kterého žalovaný kontrolou zjistil pravděpodobný měsíční čistý výdělek ve výši 17 678 Kč, nevysvětluje, proč o žádosti nerozhodl již dříve podle § 51 zákona o zaměstnanosti. Podle § 127 odst. 2 zákona o zaměstnanosti je krajská pobočka úřadu práce oprávněna kontrolovat výši průměrného měsíčního čistého výdělku. Toto ustanovení upravuje pouze fakultativní kontrolní oprávnění. Nestanoví, že kontrola je povinnou podmínkou vydání rozhodnutí, že její provedení má přednost před § 51 ani že po dobu kontroly neběží lhůta pro vydání rozhodnutí. Kontrola není ani řízením o předběžné otázce podle § 57 správního řádu . Potřeba dalšího dokazování sama o sobě není zákonným důvodem přerušení řízení podle § 64 správního řádu . Kontrola navíc následovala až poté, co již marně uplynula lhůta pro vydání rozhodnutí. Podnět k jejímu provedení byl podle vyjádření žalovaného učiněn dne 30. 6. 2026 a řízení bylo přerušeno dne 13. 7. 2026. Pozdější zahájení kontroly ani následné přerušení nemohou zpětně odstranit již vzniklou nečinnost. Právní základ nemá ani tvrzení žalovaného, že rozhodne až za předpokladu pravomocného skončení odvolacího řízení proti usnesení o přerušení řízení. Podle § 76 odst. 5 správního řádu nemá odvolání proti usnesení odkladný účinek. Probíhající odvolací řízení proto samo o sobě není zákonnou překážkou vydání rozhodnutí ve věci samé. Poukaz žalovaného na možnost požádat o dávku státní sociální pomoci je pro posouzení nečinnosti právně nerozhodný. Podpora v nezaměstnanosti je samostatným veřejnoprávním nárokem a možnost uplatnit jiný sociální nárok nemá žádný vliv na povinnost žalovaného řádně a včas rozhodnout o již podané žádosti.
Přípustnost žaloby
7. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené.
8. Podle § 79 odst. 1 . s. ř. s. s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.
9. K bezvýslednému vyčerpání prostředku ochrany ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. dle rozšířeného senátu dojde mj. tehdy, podá-li žalobce žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, ale nadřízený správní orgán buď o této žádosti rozhodne tak, že jí nevyhoví, nebo na ni nezareaguje v zákonem stanovené lhůtě (případně vůbec). Prostředek ochrany proti nečinnosti je bezvýsledně vyčerpán okamžikem oznámení rozhodnutí o nevyhovění žádosti žalobci (§ 80 odst. 6 správního řádu ), resp. v okamžiku marného uplynutí lhůty k vyřízení žádosti (rozsudek rozšířeného senátu ze dne 2. 2. 2023, č. j. 2 As 21/2020 -34, č. 4453/2023 Sb., bod 41).
10. Žalobkyně podala dne 8. 6. 2026 žádost o provedení opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu k MPSV. V den podání žaloby, tedy dne 22. 7. 2026, o této žádosti MPSV dosud nerozhodlo, ačkoliv lhůta podle § 71 odst. 3 správního řádu již uplynula (konkrétně dne 8. 7. 2026). MPSV následně o žádosti o opatření proti nečinnosti rozhodlo dne 12. 8. 2026 tak, že jí nevyhovělo. Žalobkyně ke dni podání žaloby proto vyčerpala prostředky ochrany proti nečinnosti ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s.
Posouzení věci soudem
11. Soud při věcném posouzení důvodnosti žaloby vycházel z předloženého spisového materiálu a skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ). O žalobě rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. bez jednání, protože účastníci řízení s takovým postupem souhlasili. Dokazování soud neprováděl. Soud shledal, že žaloba je důvodná.
12. Zákon o zaměstnanosti neobsahuje speciální úpravu lhůt pro vydání rozhodnutí v řízení podle tohoto zákona. Správní orgány se proto musí řídit obecnou úpravou obsaženou ve správním řádu . Ten v § 71 odst. 3 stanoví, že pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení. K této základní lhůtě lze připočíst dobu až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ [§ 71 odst. 3 písm. a) správního řádu ], nebo dobu nutnou k provedení dožádání podle § 13 odst. 3 , ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny [§ 71 odst. 3 písm. b) správního řádu ].
13. Žalobkyně podala žádost o podporu v nezaměstnanosti dne 21. 4. 2026. Tímto dnem bylo také zahájeno řízení o žádosti ve smyslu § 44 odst. 1 správního řádu (viz osvědčení o provedeném úkonu, které je součástí správního spisu). Lhůta k vydání rozhodnutí podle § 71 odst. 3 správního řádu tak již uplynula, a to 21. 5. 2026. Žalovaný netvrdí, že by základní třicetidenní lhůta měla být prodloužena z některého důvodu uvedeného v písmenech a) a b) § 71 odst. 3 správního řádu . I kdyby se snad v případě žalobkyně jednalo o „zvlášť složitý případ“ či o jinou ze situací v písm. a), prodloužená šedesátidenní lhůta pro rozhodnutí o žádosti by skončila 22. 6. 2026 (20. 6. 2026 byla sobota). O žádosti žalobkyně o podporu v nezaměstnanosti však žalovaný do dne vydání rozhodnutí soudu nerozhodl. Nečinnost správního orgánu je přitom objektivní stav. Jestliže není rozhodnutí vydáno ve lhůtách stanovených zákonem, je správní orgán již bez dalšího nečinný (srov. rozsudky NSS ze dne 10. 12. 2012, č. j. 2 Ans 14/2012 -41, č. 2785/2013 Sb. NSS, nebo ze dne 21. 12. 2017, č. j. 10 Azs 202/2017 -52).
14. Soud nerozporuje, že žalovaný v řízení činil úkony, především vyvinul snahu zajistit součinnost zaměstnavatele a zjistit výši průměrného měsíčního výdělku žalobkyně v rozhodném období. To ovšem nic nemění na tom, že žalovaný lhůtu pro vydání rozhodnutí nedodržel, a je tedy nečinný. K okamžiku vydání tohoto rozsudku má žalovaný již všechny podklady potřebné pro vydání rozhodnutí o žádosti žalobkyně o podporu v nezaměstnanosti. Kontrola u zaměstnavatele byla ke dni 4. 8. 2026 ukončena. I při zohlednění lhůty pro podání námitek ze strany zaměstnavatele (do 24. 8. 2026) žalovanému již nic nebránilo rozhodnutí vydat. Soud pak doplňuje, že ze správního spisu neplyne, že by se na průtazích v řízení jakkoli podílela sama žalobkyně.
15. Na závěr o nečinnosti žalovaného nemělo v dané věci vliv ani následné přerušení řízení (usnesením ze dne 13. 7. 2026). Žalovaný totiž řízení přerušil téměř tři měsíce poté, co žalobkyně podala žádost, tedy v době, kdy již lhůta pro rozhodnutí dávno uplynula. V takovém případě nemá takové přerušení za následek obnovení lhůty pro rozhodnutí správního orgánu (rozsudek NSS ze dne 12. 4. 2013, č. j. 5 Ans 4/2012 -20, č. 2871/2013 Sb. NSS), a tedy žádný vliv na její běh (rozsudek NSS ze dne 22. 7. 2020, č. j. 1 Azs 200/2020 -31, č. 4086/2020 Sb. NSS, bod 26).
16. Nadto přerušení řízení v žalobkynině věci nebylo důvodné (rozsudek NSS ze dne 19. 6. 2014, č. j. 4 Ans 4/2013 , body 18-21). Ustanovení 64 písm. e) správního řádu umožňuje správnímu orgánu řízení přerušit pouze z důvodů stanovených zákonem. Takovým důvodem není postup podle § 127 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, neboť tento zákon provádění kontroly u zaměstnavatele jako důvod přerušení řízení o žádosti o podporu v nezaměstnanosti nestanoví. Kontrola u zaměstnavatele pro stanovení výše průměrného měsíčního čistého výdělku v rozsahu potřebném pro stanovení výše podpory v nezaměstnanosti slouží k ověření výše výdělku, aby nebyl zaměstnavatelem primárně nadhodnocen, ale v odůvodněných případech také podhodnocen. Ačkoliv žalovaný dal podnět k zahájení kontroly na základě nesouhlasu žalobkyně s částkou vyplývající z údajů sehraných z ČSSZ, učinil tak více než po dvou měsících ode dne, kdy žalobkyně podala žádost o podporu v nezaměstnanosti. Na základě dat sehraných z ČSSZ dne 18. 6. 2026 mohl žalovaný navíc již rozhodnout podle § 50 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Pokud by následně byla kontrolou podle § 127 odst. 2 zjištěna jiná výše průměrného výdělku za rozhodné období (jako v tomto případě), mohl žalovaný postupovat podle § 54 či § 55 zákona o zaměstnanosti. Vzhledem k uvedenému nemohlo přerušení řízení usnesením ze dne 13. 7. 2026 zabránit vzniku nečinnosti žalovaného. Ukončením kontroly u zaměstnavatele poté odpadla překážka, pro níž bylo řízení, byť nezákonně, přerušeno (§ 65 odst. 2 správního řádu ). Odvolání proti usnesení nemá odkladný účinek (§ 76 odst. 5 správního řádu ). Jeho projednání proto není důvodem k dalším průtahům v řízení. Žalovaný mohl v řízení i přes podané odvolání pokračovat a o žalobkynině žádosti rozhodnout.
17. Jako nepřiléhavou poté soud považuje argumentaci žalovaného poukazem na možnost žalobkyně zažádat si o dávku státní sociální pomoci podle zákona č. 151/2025 Sb. , o dávce státní sociální pomoci. Čistá eventualita získat jinou dávku nemá žádný vliv na povinnost správních orgánů rozhodovat bez zbytečných průtahů v souladu s § 6 odst. 1 správního řádu .
18. Soud se nezabýval žalobním bodem týkajícím se posouzení žádosti žalobkyně o zálohovou výplatu podle § 53 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, neboť není z hlediska otázky nečinnosti žalovaného podstatný. Soud jen pro doplnění připomíná, že v usnesení ze dne 18. 8. 2026, č. j. 58 Ad 5/2026 -21, ve kterém rozhodoval o návrhu žalobkyně na vydání předběžného opatření, objasnil, že pro postup podle citovaného ustanovení je nezbytná existence pravomocného rozhodnutí o přiznání podpory v nezaměstnanosti. Právě absence takového rozhodnutí je předmětem tohoto řízení, soud proto nepovažuje za nutné tuto otázku znovu osvětlovat.
19. Soud se konečně nezabýval ani žalobní argumentací ohledně výše podpory a způsobu jejího výpočtu. Předmětem řízení v této věci je pouze otázka, zda je žalovaný nečinný. Výše podpory a způsob jejího stanovení je otázkou meritorní, která je po vydání rozhodnutí napadnutelná žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s. s. ř. s.
Závěr a náklady řízení
20. Jelikož soud dospěl k závěru, že žalovaný je nečinný, uložil mu výrokem I, aby do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku rozhodl o žádosti žalobkyně o podporu v nezaměstnanosti. Délku lhůty zvolil vzhledem k délce doby, po kterou je žalovaný nečinný, jakož i s ohledem na to, že žalovaný disponuje veškerými podklady nezbytnými k vydání rozhodnutí. Nic mu proto nebrání rozhodnutí vydat a měl by tak neprodleně učinit.
21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , tak, že právo na jejich náhradu přiznal úspěšné žalobkyni. Náklady žalobce tvoří odměna za zastoupení advokátem, kterou tvoří odměna za čtyři úkony právní služby po 4 620 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, doplnění žaloby a replika k vyjádření žalovaného [§ 7 , § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Vedle odměny přísluší zástupci žalobce podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu rovněž paušální náhrada hotových výdajů za čtyři úkony právní služby po 450 Kč. Žalobkynin zástupce není plátcem daně z přidané hodnoty. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 20 280 Kč je žalovaný povinen uhradit podle § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , užitého na základě § 64 s. ř. s. s. ř. s. , k rukám zástupce žalobce ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 ve spojení s § 55 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. ).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Nesplní-li žalovaný povinnosti ve lhůtě uložené tímto rozsudkem dobrovolně, může se žalobce domáhat nařízení exekuce či soudního výkonu rozhodnutí.
Praha 25. září 2026
Lenka Bursíková v. r.
soudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.