Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
34 Ad 2/2026 - 178.pdf
PDF · 0 B
No categories available
34 Ad 2/2026 - 178
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci
žalobkyně: J. Z.
bytem X
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 11. 2025, č. j. X,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předcházející řízení a napadené rozhodnutí
1. Žalobkyně podala dne 23. 7. 2025 žádost o přiznání invalidního důchodu. Institut posuzování zdravotního stavu (dále „IPZS“) v posudku ze dne 13. 8. 2025 dospěl k závěru, že žalobkyně není invalidní. Za rozhodující příčinu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu označil chronický polytopní vertebrogenní algický syndrom při degenerativních změnách páteře s projevy cervikobrachiálního a lumboischiadického syndromu, bez průkazu závažného neurogenního postižení. Zdravotní postižení podřadil pod kapitolu XIII, oddíl E, položku 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále „vyhláška o posuzování invalidity“). Míru poklesu pracovní schopnosti stanovil celkem na 30 %.
2. Rozhodnutím ze dne 14. 8. 2025, č. j. X, žalovaná žádost zamítla, neboť žalobkyně nesplnila podmínku invalidity podle § 38 a § 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále „zákon o důchodovém pojištění“).
3. Žalobkyně podala dne 27. 8. 2025 námitky. Uvedla, že se její zdravotní stav zhoršuje, nemůže se pohybovat, vykonávat domácí práce ani se bez pomoci obléci. Předložila další lékařské zprávy, mimo jiné výsledky magnetické rezonance páteře, neurologické a psychiatrické nálezy, zprávu z urgentního příjmu a propouštěcí zprávu z neurologické hospitalizace v září 2025.
4. Pro námitkové řízení posoudil zdravotní stav žalobkyně dne 4. 11. 2025 lékař Institutu posuzování zdravotního stavu. Posouzení proběhlo bez osobní účasti žalobkyně, na základě zdravotnické dokumentace. Lékař setrval na závěru, že žalobkyně není invalidní. Za rozhodující postižení opět považoval chronický polytopní vertebrogenní algický syndrom s lehkým funkčním postižením podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Základní míru poklesu pracovní schopnosti stanovil na horní hranici rozpětí, tedy na 20 %, a podle § 3 odst. 2 téže vyhlášky ji s ohledem na profesní kvalifikaci žalobkyně zvýšil o 10 procentních bodů. Celková míra poklesu pracovní schopnosti tak činila 30 %.
5. Posudkový lékař dále diagnostikoval generalizovanou úzkostnou poruchu s panickými atakami a depresivními rozladami, stav po operacích epikondylitid a po transpozici loketního nervu a lehký senzitivní syndrom karpálního tunelu vlevo. Tato postižení podle něj neodůvodňovala jiné posudkové zařazení ani vyšší míru poklesu pracovní schopnosti. Závažnější hodnocení podle položek 1c nebo 1d vyloučil zejména pro absenci závažné poruchy dynamiky páteře, významného neurologického nálezu, poškození nervů, svalových atrofií, paréz, poruch hybnosti končetin a svěračových poruch. Rozhodnutím ze dne 18. 11. 2025, č. j. X (dále „napadené rozhodnutí“), žalovaná námitky zamítla a rozhodnutí ze dne 14. 8. 2025 potvrdila.
II. Obsah žaloby a navazující vyjádření žalobkyně, vyjádření žalované
6. Žalobkyně namítla nedostatečně zjištěný skutkový stav, nesprávné právní posouzení a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Zdravotní stav byl podle ní v námitkovém řízení posouzen bez osobního vyšetření pouze z listinných podkladů, a proto nebyly objektivně zachyceny jeho skutečné funkční dopady.
7. Žalobkyně tvrdila, že se žalovaná nevypořádala s omezením její pohyblivosti, neschopností samostatně zvládat běžné denní činnosti, dlouhodobým zhoršováním stavu ani se sděleními ošetřujících lékařů, podle nichž jí zdravotní stav neumožňuje vykonávat dosavadní práci a pracovní zátěž by vedla k jeho dalšímu zhoršení. Poukázala také na psychické obtíže projevující se panickými atakami, úzkostmi, poruchami spánku a zhoršenou psychickou stabilitou. Tyto obtíže podle ní podstatně snižují schopnost soustavné výdělečné činnosti.
8. V dalších podáních žalobkyně uvedla, že nevydrží delší dobu sedět, chodit ani ležet, při zátěži používá francouzskou hůl, v noci krční límec, zakopává levou nohou a trpí bolestmi a brněním horních i dolních končetin. Tvrdila, že nezvládá základní chod domácnosti a potřebuje pomoc s oblékáním. Bolesti levého lokte jí měly znemožňovat otevřít dveře, obléci se a udržet předměty v levé ruce. Popsala opakovanou intervenční léčbu bolesti sakroiliakálních kloubů a operaci levého lokte v červnu 2026.
9. Žalobkyně dále uvedla, že musela ze zdravotních důvodů ukončit zaměstnání pracovnice v sociálních službách v přímé péči a byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. Zdůraznila souběh tělesných a psychických obtíží, jejich rychlou progresi a praktické obtíže při hledání práce odpovídající jejím omezením.
10. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že otázka invalidity je odbornou medicínskou otázkou a že v námitkovém řízení vycházela z posudku IPZS ze dne 4. 11. 2025. Tento posudek podle ní splňoval požadavky úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti, vymezil rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a odůvodnil posudkové zařazení i stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti.
11. Žalovaná zdůraznila, že podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění se vychází ze zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření a zohledňuje se trvalost postižení, stabilizace a adaptace, možnost rekvalifikace a využití zachované pracovní schopnosti. Odkázala též na náležitosti posudku stanovené v § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Jelikož žalobkyně brojila proti odborným posudkovým závěrům, navrhla žalovaná provést v soudním řízení důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále „PK MPSV“).
III. Řízení před soudem
12. Soud si podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, vyžádal posudek PK MPSV v Brně (dále též jen „komise“). Komise posoudila zdravotní stav žalobkyně při jednání dne 15. 6. 2026, kterého se žalobkyně osobně zúčastnila. K jednání přišla sama, s oporou jedné francouzské hole, předložila další neurologický a algeziologický nález a byla orientačně vyšetřena lékařkou z oboru neurologie.
13. Komise vycházela ze soudního spisu, spisů posudkových orgánů a zdravotnické dokumentace. Zaznamenala zejména degenerativní změny krční a bederní páteře, opakované bolesti s propagací do končetin, lehký senzitivní syndrom karpálního tunelu vlevo, stavy po operacích v oblasti loktů a generalizovanou úzkostnou poruchu s panickými atakami.
14. Z objektivních podkladů komise zdůraznila, že EMG vyšetření neprokázala radikulopatii, myelopatii ani motorický deficit; neurochirurg v únoru 2025 neshledal vztah mezi nevýrazným nálezem na krční páteři a udávanými obtížemi a neindikoval operaci. Při rehabilitační hospitalizaci v květnu 2025 byla žalobkyně plně mobilní a soběstačná, dosáhla hodnoty Barthelova indexu 100 a rehabilitační program zvládala v plném rozsahu. Při neurologickém vyšetření komisí v červnu 2026 měla zachovanou jemnou motoriku a vydatnou symetrickou sílu stisku, plný rozsah pohybu končetin, normální stoj a chůzi i bez hole a nebyly zjištěny známky kořenové komprese nebo iritace. Rotace krční páteře byla lehce omezená a předklon dosahoval do poloviny bérců.
15. PK MPSV uzavřela, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí byl rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vertebrogenní algický syndrom funkčně lehkého stupně. Zdravotní postižení zařadila pod kapitolu XIII, oddíl E, položku 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a stanovila základní míru poklesu pracovní schopnosti na horní hranici rozpětí, tedy 20 %. S ohledem na základní vzdělání žalobkyně, její dělnické profese a poslední práci pečovatelky zvýšila podle § 3 odst. 2 vyhlášky tuto míru o 10 procentních bodů na celkových 30 %. Žalobkyně tedy podle komise nebyla invalidní.
16. Komise nepovažovala za prokázané středně těžké funkční postižení podle položky 1c. Poukázala především na absenci závažné poruchy statiky a dynamiky páteře, funkčně významného neurologického nálezu, poškození nervu, paréz, svalových atrofií a svěračových poruch. Žalobkyní tvrzená omezení soběstačnosti podle ní neměla oporu v objektivních nálezech. Posudek o dlouhodobém pozbytí zdravotní způsobilosti se vztahoval pouze ke konkrétní dosavadní práci, nikoli ke všem pracovním činnostem.
17. Psychiatrická léčba na odborném pracovišti byla podle komise znovu zahájena až v říjnu 2025. Ke dni napadeného rozhodnutí proto šlo o krátký průběh s nově nastavenou léčbou, jejíž účinek a dlouhodobou funkční závažnost ještě nebylo možné zhodnotit. Doporučení psychiatra k ukončení pracovního poměru navíc neupřesňovalo, zda vychází z tělesných, nebo psychických obtíží, a vztahovalo se ke konkrétnímu zaměstnání.
18. Po doručení posudku žalobkyně zopakovala nesouhlas a předložila další zprávy. Soud proto PK MPSV požádal, aby reagovala zejména na námitky opomenutého souběhu diagnóz, každodenních omezení a rychlé progrese obtíží a aby zohlednila závěrečnou zprávu z hospitalizace ve Fakultní nemocnici Brno ze dne 26. 6. 2026, ortopedické zprávy ze dne 19. 5. 2026 a 11. 3. 2026, neurologickou zprávu ze dne 6. 1. 2026, algeziologické zprávy ze dne 10. 2., 1. 4. a 27. 4. 2026 a zprávu z magnetické rezonance ze dne 27. 6. 2025.
19. V doplňujícím posudku ze dne 20. 8. 2026 komise setrvala na původním závěru. Obecně uvedla, že posuzování je komplexní, jednotlivá procentní hodnocení diagnóz se nesčítají a ke všem onemocněním žalobkyně bylo přihlédnuto. Zprávy o obstřicích podle ní pouze zachycovaly analgetickou léčbu vertebrogenního syndromu a neurologický nález ze dne 6. 1. 2026 měla k dispozici již při původním jednání.
20. K obtížím levého lokte komise uvedla, že byly objektivně doloženy až nálezem z března 2026 a následnou operací v červnu 2026, tedy po napadeném rozhodnutí. Při vyšetření dne 15. 6. 2026 přitom byla hybnost horních končetin zachována, jemná motorika byla neporušená a stisk vydatný. Pooperační stav považovala za akutní stav v rekonvalescenci, který se řeší dočasnou pracovní neschopností, nikoli invaliditou. Zprávy z března a května 2026 podle ní neprokazovaly stav žalobkyně ke dni 18. 11. 2025.
21. Krajský soud ve věci nařídil jednání, které se uskutečnilo dne 25. 9. 2026 za účasti žalobkyně; žalovaná přítomnost svého zástupce na jednání omluvila a takto souhlasila s projednáním věci. Soud konstatoval, že je povinen vyjít z obsahu správního spisu, a že se všemi písemnými podklady, včetně posudku PK MPSV a jeho doplnění byli účastníci řízení seznámeni.
22. Žalobkyně uvedla, že dlouhodobě trpí obtížemi pohybového aparátu, bolestmi páteře, brněním horních končetin a obtížemi při běžných domácích činnostech. Popsala, že po delší chůzi zakopává, v noci špatně spí a má omezenou fyzickou výkonnost. Zdůraznila, že podle jejího názoru není schopna vykonávat práci v rozsahu osmi hodin denně. Uvedla, že nově nastoupila do zaměstnání v mateřské škole v režimu umožňujícím časté přestávky mezi jednotlivými pracovními úseky, přičemž tuto práci zvládá pouze za cenu užívání silných léků. Dále poukázala na svou finanční situaci a rodinné poměry. Popsala rovněž, že v minulosti musela ukončit práci pečovatelky ze zdravotních důvodů, přičemž podle jejího vyjádření nebyla shledána zdravotně způsobilou ani k jednodušším pracovním činnostem.
23. Žalobkyně dále uvedla, že jí bylo nově diagnostikováno revmatologické onemocnění a současně podstupuje hematologická vyšetření pro poruchy krevního obrazu. Odkázala na zdravotnickou dokumentaci, kterou již soudu zaslala.
24. Soud žalobkyni vysvětlil, že v řízení přezkoumává zdravotní stav existující ke dni vydání napadeného rozhodnutí a že nově vzniklé zdravotní okolnosti mohou být významné zejména pro případné nové řízení o dávce. Současně připomněl, že již byl vypracován posudek posudkové komise dne 15. 6. 2026 a následně i jeho doplnění, které bylo vyžádáno právě s ohledem na nově doložené zdravotní skutečnosti. Soud konstatoval, že závěr doplňujícího posudku zůstal beze změny a invalidizující míra poklesu pracovní schopnosti podle něj nebyla ke dni vydání napadeného rozhodnutí prokázána.
25. Následně žalobkyně předložila další zdravotnické podklady, zejména chirurgické a proktologické vyšetření ze dne 1. 9. 2026, hematologické vyšetření ze dne 1. 9. 2026, zprávu o ambulantním vyšetření levého lokte (epikondylitida) ze dne 27. 8. 2026, laboratorní výsledky krevních vyšetření. V souvislosti s těmito podklady žalobkyně uvedla, že probíhá další diagnostika příčin ztrát železa, čekají ji další odborná vyšetření a plánována je infuzní léčba. Popsala výraznou únavu a celkovou zdravotní zátěž spojenou s probíhajícím vyšetřováním. Soud konstatoval, že většina předložených zpráv je již založena ve spise, případně byla posudkovou komisí zohledněna, a originály žalobkyni po nahlédnutí vrátil.
26. Žalobkyně dále kritizovala průběh svého vyšetření před posudkovou komisí. Uvedla, že podle jejího názoru nebyly její bolesti při vyšetření dostatečně zohledněny a že funkční omezení se výrazněji projevují zejména při fyzické zátěži a následně po jejím skončení. Soud reagoval vysvětlením, že zdravotní omezení žalobkyně nebyla zpochybněna, nicméně rozhodující je intenzita postižení ve vztahu k zákonným kritériím invalidity. Na dotaz soudu žalobkyně potvrdila, že nadále setrvává na žalobě a domáhá se zrušení napadeného rozhodnutí. Soud následně rekapituloval stanovisko žalované vyjádřené písemně ve spise a po přerušení jednání přistoupil k vyhlášení rozsudku.
IV. Posouzení věci krajským soudem
27. Soud přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí podle skutkového a právního stavu existujícího v době jeho vydání, tedy k 18. 11. 2025 (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“). Pozdější lékařské zprávy mohou být významné pouze tehdy, pokud věrohodně objasňují zdravotní stav existující již k tomuto dni. Samostatné zhoršení nebo nově vzniklé postižení po rozhodném dni může být podkladem nové žádosti, nikoli důvodem nezákonnosti napadeného rozhodnutí.
28. Podstatou sporu je, zda byl zdravotní stav žalobkyně ke dni 18. 11. 2025 posouzen úplně a přesvědčivě, zejména zda její páteřní obtíže odpovídaly pouze lehkému funkčnímu postižení podle položky 1b, nebo již středně těžkému funkčnímu postižení podle položky 1c, a zda byly řádně zhodnoceny psychické obtíže, ostatní diagnózy, jejich vzájemné působení a žalobkyní tvrzená omezení běžných denních a pracovních aktivit.
29. Žaloba není důvodná.
Východiska přezkumu
30. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost nejméně o 35 %. Pokles o 35 až 49 % znamená invaliditu prvního stupně, pokles o 50 až 69 % invaliditu druhého stupně a pokles nejméně o 70 % invaliditu třetího stupně.
31. Pracovní schopností se podle § 39 odst. 3 téhož zákona rozumí schopnost vykonávat výdělečnou činnost odpovídající tělesným, smyslovým a duševním schopnostem pojištěnce s přihlédnutím k jeho vzdělání, zkušenostem, znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření a zohledňuje se trvalost postižení, stabilizace a adaptace, schopnost rekvalifikace a případně využití zachované pracovní schopnosti (§ 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění).
32. Je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu více postižení, jejich procentní hodnoty se nesčítají. Určí se postižení s nejvýznamnějším dopadem a míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle něj se zřetelem k vlivu ostatních postižení (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity). Přesahuje-li celkový dopad souběhu postižení horní hranici stanovenou pro rozhodující příčinu, lze ji podle § 3 odst. 1 zvýšit až o 10 procentních bodů. Stejné zvýšení umožňuje § 3 odst. 2 z důvodu dopadu na využití vzdělání, zkušeností a znalostí, pokračování v dosavadní činnosti nebo rekvalifikaci; celkové zvýšení podle obou odstavců nesmí přesáhnout 10 procentních bodů.
33. Podle posudkového hlediska u kapitoly XIII, oddílu E, položky 1 přílohy k vyhlášce se hodnotí nejen strukturální změny a neurologická symptomatologie, ale také funkční postižení páteře, omezení celkové výkonnosti a pohyblivosti a dopad na denní aktivity. Položka 1b předpokládá lehké funkční postižení, recidivující lehký neurologický nález bez známek poškození nervu a denní aktivity vykonávané s obtížemi; rozpětí činí 10 až 20 %. Položka 1c předpokládá středně těžké funkční postižení, závažnou poruchu statiky a dynamiky páteře, často recidivující kořenové dráždění nebo funkčně významný neurologický nález, popřípadě další v položce uvedené projevy, závažné snížení celkové výkonnosti při běžném zatížení a omezení některých denních aktivit; rozpětí činí 30 až 40 %.
34. Posouzení zdravotního stavu, míry poklesu pracovní schopnosti a stupně invalidity je odbornou medicínskou otázkou, kterou soud nemůže hodnotit vlastní úvahou. Pro soudní přezkum ji posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí prostřednictvím posudkových komisí. Jejich posudek je stěžejním, nikoli však závazným důkazem a soud jej hodnotí podle § 77 odst. 2 soudního řádu správního spolu s ostatními důkazy (rozsudky NSS ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003-54, č. 511/2005 Sb. NSS, a ze dne 30. 1. 2004, č. j. 5 Ads 34/2003-82, č. 526/2005 Sb. NSS).
35. Posudek musí být jednoznačný, určitý, úplný a přesvědčivý. Komise se musí vypořádat se všemi rozhodnými skutečnostmi a námitkami posuzované osoby a srozumitelně vysvětlit své závěry, aby byly kontrolovatelné soudem bez odborného lékařského vzdělání (například rozsudky NSS ze dne 14. 12. 2017, č. j. 5 Ads 158/2016-57, a ze dne 7. 11. 2025, č. j. 5 Ads 37/2025-34, body 36 až 37).
36. Osobní vyšetření posuzované osoby není nezbytnou podmínkou každého posudku. Úkolem posudkových lékařů je především odborně zhodnotit nálezy klinických lékařů. Orientační vyšetření mohou provést při pochybnostech; závažné nejasnosti však musí být řešeny příslušným klinickým vyšetřením (rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2017, č. j. 3 Ads 254/2016-64, a rozsudek č. j. 5 Ads 37/2025-34, bod 41).
37. V rozsudku ze dne 7. 11. 2025, č. j. 5 Ads 37/2025-34, NSS řešil posudkové rozlišení mezi položkami 1b a 1c u bolestivého syndromu páteře. Zdůraznil, že absence významného neurologického nálezu sama nevyčerpává kritéria položky 1c. Posudková komise se musí konkrétně zabývat také závažností snížení celkové výkonnosti a omezením denních, zejména pracovních aktivit. Neodpoví-li ani v doplnění na výslovnou otázku soudu týkající se konkrétního funkčního omezení, nelze její posudek považovat za úplný a přesvědčivý (body 40 až 46 citovaného rozsudku).
38. Na druhou stranu pouhý výčet subjektivně pociťovaných obtíží bez konkrétního rozporu s objektivními nálezy posudkový závěr nevyvrací. Neúplnost posudku nelze dovodit ani jen z toho, že komise neprovedla každý navržený důkaz; podstatné je, zda měla dostatečné podklady a rozhodné skutečnosti a námitky věcně vypořádala (usnesení NSS ze dne 17. 7. 2026, č. j. 7 Ads 62/2026-24, body 10 až 12).
Posudek PK MPSV a zjištěný skutkový stav
39. S ohledem na spornou otázku byl pro účely rozhodnutí ve věci v soudním řízení vypracován posudek PK MPSV ze dne 15. 6. 2026, a jeho doplnění ze dne 20. 8. 2026, které soud zohlednil jako nové listinné důkazy. Účastníci řízení měli prostor se k těmto důkazům vyjádřit. Krajský soud vyhodnotil posudek (a jeho doplnění) z hledisek shora uvedených, zabýval se jeho úplností a přesvědčivostí, a to jak vzhledem ke skutkovému stavu zjištěnému ze správních spisů, tak i vzhledem k žalobním námitkám, přičemž dospěl k následujícím závěrům.
40. Posudek byl vypracován posudkovou komisí zasedající v řádném složení (členem byl odborný lékař se specializací v oboru neurologie). Soud považuje posudek PK MPSV za úplný, celistvý a přesvědčivý. Komise vycházela ze spisu soudu, podkladů obou stupňů posudkového řízení, z obsáhlého souboru lékařských nálezů a z vyšetření žalobkyně při jednání komise za přítomnosti odborného lékaře v oboru neurologie. V posudku uvedla diagnostický souhrn, popis objektivního nálezu, pracovní anamnézu i jednotlivé podklady, z nichž vycházela.
41. Posudek PK MPSV potvrdil závěry posudků zpracovaných v předcházejícím řízení, tj. že ke dni vydání napadeného rozhodnutí byl rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vertebrogenní algický syndrom funkčně lehkého stupně, a že pro toto postižení jej řadí pod kapitolu XIII, oddíl E, položku 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovil rovněž na horní hranici sazby, tj. 20 %, a s ohledem na vzdělání a dosavadní pracovní kvalifikaci žalobkyně ji zvýšil o dalších 10 %, na celkových 30 %.
42. Pro zařazení postižení páteře pod položku 1b svědčí řada konkrétních zjištění. Zobrazovací vyšetření sice prokázala degenerativní změny a protruze či extruzi plotének, opakovaná neurologická a elektrofyziologická vyšetření však neprokázala myelopatii, radikulopatii, parézy, svalové atrofie ani motorickou poruchu. Neurochirurgický nález z února 2025 operační řešení neindikoval. Při rehabilitační hospitalizaci v květnu 2025 byla žalobkyně plně soběstačná a zvládala celý rehabilitační program. Také neurologické vyšetření v komisi zaznamenalo zachovanou sílu, jemnou motoriku, plný rozsah hybnosti končetin a normální stoj a chůzi.
43. Komise následně doplnila, že záznamy o obstřikové a analgetické léčbě samy o sobě nedokládají závažné funkční či neurologické postižení. Tvrzené výrazné omezení v běžných denních aktivitách nemělo oporu v objektivních nálezech, které neprokazovaly poruchu hybnosti, parézy ani ztrátu soběstačnosti. Žalobkyní nově předložené nálezy, které komise neměla ke dni svého jednání za přítomnosti žalobkyně k dispozici, se týkaly zdravotního stavu vzniklého až po rozhodném datu. Z posudku vyplývá, že komise hodnotila diagnózy žalobkyně v jejich souhrnu a neopomněla žádnou relevantní skutečnost. Žalobkyní uváděné obtíže (že potřebuje pomoc při oblékání, po několika metrech chůze jí slábnou nohy, zakopává a nevydrží sedět, chodit ani ležet) nemají oporu v předložené a hodnocené zdravotní dokumentaci.
44. Co se týká námitky žalobkyně, že v předcházejícím řízení nebyla osobně vyšetřena, k tomu soud uvádí, že právní předpisy nestanoví povinnost posudkového orgánu vždy provést osobní vyšetření. Rozhodné je, zda měl dostatečnou zdravotnickou dokumentaci. V soudním řízení se žalobkyně jednání PK MPSV dne 15. 6. 2026 osobně účastnila, své obtíže popsala a byla vyšetřena neurologem. Tím byl vytvořen podklad i pro porovnání jejích subjektivních potíží s objektivním funkčním nálezem, posuzovaným k datu vydání napadeného rozhodnutí.
45. Pokud jde o obtíže levého lokte a operaci v červnu 2026, dosavadní závěr komise je logický a odpovídá požadavkům právní úpravy. Nálezy z března a května 2026 a akutní pooperační stav vznikly či byly dokumentovány několik měsíců po napadeném rozhodnutí. Mohly by mít význam pouze tehdy, pokud by z nich bylo možné odborně dovodit dlouhodobou funkční poruchu existující již v listopadu 2025. Taková retrospektivní vazba doložena nebyla. Při vyšetření v červnu 2026 navíc nebyla zjištěna porucha hybnosti, síly stisku ani jemné motoriky.
46. Také závěr komise, že posudek o pozbytí zdravotní způsobilosti k dosavadní práci neprokazuje obecnou ztrátu pracovní schopnosti, odpovídá § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění. Invalidita se neposuzuje pouze ve vztahu k jediné pracovní pozici. To však neznamená, že charakter dosavadních činností lze pominout. Komise jej zohlednila maximálním zvýšením o 10 procentních bodů podle § 3 odst. 2 vyhlášky, neboť žalobkyně má základní vzdělání a vykonávala fyzicky zatěžující dělnické a pečovatelské práce.
47. Psychické obtíže žalobkyně byly odborně diagnostikovány v říjnu 2025 jako generalizovaná úzkostná porucha s panickými atakami a depresivními rozladami. Dle posudku však na základě předložené zdravotní dokumentace předtím žalobkyně několik let pravidelně nedocházela na psychiatrii a nově nastavenou léčbu nebylo možné po krátké době spolehlivě vyhodnotit.
48. Jakkoli samotná krátká doba odborné léčby nevylučuje dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, pokud lze podle poznatků lékařské vědy očekávat trvání obtíží déle než jeden rok, v případě žalobkyně nebylo ze strany posudkových lékařů shledáno, že by hlavní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně mohla být duševní porucha (ostatně sama žalobkyně na prvním místě akcentuje omezení pohyblivosti; psychické obtíže na tyto obtíže navazují). Praktický lékař v srpnu 2025 popsal u žalobkyně přiměřené chování, zachovanou orientaci, paměť a intelekt; psychické obtíže nebyly zachyceny při rehabilitační ani neurologické hospitalizaci. Závěr komise, že stav žalobkyně stran psychických obtíží (s ohledem na velmi krátký průběh onemocnění ke dni vydání napadeného rozhodnutí a nově zavedenou medikaci) bude možné hodnotit až s delším časovým odstupem, při delším trvání léčby na odborném pracovišti, tak lze akceptovat. Soud k tomu dodává, že stejný závěr je nutno zaujmout i k nálezům dokumentujícím onemocnění krvetvorby, předloženým na jednání, jehož došetřování žalobkyně aktuálně podstupuje.
49. Soud proto uzavírá, že na základě doplněného dokazování nemá důvodné pochybnosti o správnosti závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně dosahovala k 18. 11. 2025 pouze 30 %. Jelikož nedosáhla zákonné hranice 35 %, žalobkyně nebyla invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Napadené rozhodnutí je proto zákonné.
V. Závěr a náhrada nákladů řízení
50. V soudním řízení bylo potvrzeno, že žalobkyně nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní. Žaloba není důvodná, krajský soud ji proto zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).
51. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Nyní projednávaná věc se týkala důchodového pojištění, a proto ani žalovaná ex lege nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení:
52. Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem.
Brno dne 25. září 2026
Lenka Bahýľová v. r.
samosoudkyně