Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
54 Ad 6/2026 - 52.pdf
PDF · 0 B
No categories available
54 Ad 6/2026 - 52
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci
žalobkyně: T. Š., narozená X
zastoupená obecnou zmocněnkyní R. P.
obě bytem X
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 2. 2026, č. j. X,
takto:
I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 2. 2026, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 12. 2. 2026, č. j. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 11. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž žalovaná žalobkyni od 6. 12. 2025 odňala invalidní důchod podle § 56 odst. 1 písm. a) a dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPSZ“) ze dne 10. 11. 2025 nebyla žalobkyně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 20 %.
Žaloba
2. Žalobkyně v žalobě upozornila na nezákonný postup řízení vztažený k neúplnosti, neaktuálnosti a lékařsky podhodnocenému posouzení jejího zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti, invalidity, stanovené posudkovými lékaři v kontextu podané žádosti o přezkum zdravotního stavu pro účely stanovení poklesu mé pracovní schopnosti. Uvedla, že z doloženého posudku o invaliditě vyplývá, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je Crohnova nemoc (dg. K50). Invalidita byla původně uznána v I. stupni od 26. 10. 2023. Posudkový lékař hodnotí aktuální stav jako dlouhodobě nepříznivý, avšak „uspokojivě stabilizovaný s občasnými zhoršeními a mírnou laboratorní aktivitou“. K 10. 11. 2025 byla invalidita odejmuta, protože pokles pracovní schopnosti byl stanoven pouze na 20 %. Tento závěr je však v rozporu s objektivními nálezy uvedenými v odborné dokumentaci, ale i posudku. Uvedla, že její zdravotní stav je horší než v době přiznání invalidity a že se onemocnění nedaří udržet v remisi. Popsala významné dopady nemoci na kvalitu života, schopnost studia na gymnáziu a na běžné denní fungování. Upozornila na únavu, bolesti břicha a omezenou toleranci fyzické zátěže. Námitkový lékař však uzavřel, že „stav je po střevní stránce stabilizován, stolice je přiměřená a fyzickou zátěž pacientka toleruje“, což je v rozporu s doloženými nálezy i v posudku. Při porovnání údajů z dokumentace s kritérii vyhlášky o posuzování invalidity dle kapitoly XI, oddílu C, položky 4 přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), vyplývá, že její stav odpovídá výhradně středně těžkému, ne lehkému funkčnímu postižení. Vyhláška pro tuto kategorii předpokládá pokles pracovní schopnosti v rozmezí 35–40 %. Dokumentace uvádí, že onemocnění není v remisi, laboratorní nález kalprotektinu 1474 μg/g svědčí o vysoké aktivitě zánětu a endoskopie prokazuje výrazné zánětlivé změny v celém tračníku i terminálním ileu. Nutnost intenzivní biologické léčby se zkráceným intervalem podávání a přítomnost sideropenické anémie dále potvrzují závažnost stavu. Jako pacientka je navíc opakovaně popisována jako astenická (hubená), s váhou 47 kg při výšce 163 cm, což ukazuje na oslabený nutriční stav.
Vyjádření žalované k žalobě
3. Podle žalované shromážděné medicínské zprávy ve prospěch invalidity ve smyslu zákona o důchodovém pojištění již nehovořily. Uzavřela, že tvrzený dopad a intenzita funkčních deficitů (k rozhodnému datu), stejně jako v posudku komentované podřazení dominantního postižení, budou jistě pečlivě poznovu zváženy, a to za přítomnosti odborného lékaře klinického oboru.
Posouzení věci soudem
4. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť s tím účastníci souhlasili. V kontextu nadepsaného ustanovení s. ř. s. soud zároveň ve věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit a které jsou jim známy, přičemž ve svém hodnocení vycházel jednak z kompletního správního spisu vedeného v řešeném případě žalovanou a jednak z posudku a protokolu o jednání Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“) ze dne 12. 8. 2026.
5. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že „[p]ojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.“ Z odstavce 2 citovaného ustanovení vyplývá, že pokud pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, pokud poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a pokud poklesla nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.
6. Pracovní schopnost je definována v § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, podle kterého platí, že „[p]racovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“ V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
7. V § 39 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění je dále stanoveno, že „[z]a zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí.“ V souladu s odstavcem 6 téhož ustanovení se za stabilizovaný zdravotní stav považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Podle odstavce 7 téhož ustanovení je pojištěnec adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.
8. Soud podotýká, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se vždy určuje v celých číslech s tím, že procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity. Z § 2 odst. 3 této vyhlášky přitom vyplývá, že „[j]e-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.“
9. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity dále platí, že „[v] případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.“
10. V projednávané věci byl žalobkyni od 6. 12. 2025 odňat invalidní důchod s odůvodněním, že z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 20 %, přičemž pro vznik nároku na invalidní důchod je nutné, aby míra poklesu pracovní schopnosti byla minimálně 35 %.
11. Soud připomíná, že jedním z předpokladů pro vznik nároku na invalidní důchod je existence invalidity pojištěnce ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, jak vyplývá z § 38 téhož zákona. Bylo proto třeba zjistit, zda žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí splňovala podmínky invalidity, tedy zda u ní došlo k poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 %. V této souvislosti soud poznamenává, že v daném případě nebylo mezi účastníky řízení žádného sporu o tom, že žalobkyně získala potřebnou dobu pojištění, což je druhý předpoklad pro vznik nároku na invalidní důchod, jak vyplývá z § 38 zákona o důchodovém pojištění, a proto soud již bez dalšího vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně potřebnou dobu pojištění získala.
12. Již výše bylo zmíněno, že napadené rozhodnutí bylo odůvodněno závěrem posudkového lékaře IPZS o míře poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Soud se s tímto závěrem lékaře nespokojil, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity především závisí, vyžádal si v rámci předmětného soudního řízení v intencích § 52 odst. 1 v návaznosti na § 77 s. ř. s. odborný posudek od posudkové komise, která je v těchto věcech dle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolána k posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Tato komise nově posoudila celkový stav žalobkyně, dále také posoudila pokles její pracovní schopnosti a zaujala posudkový závěr o invaliditě žalobkyně.
13. Z obsahu posudku ze dne 12. 8. 2026 a protokolu o jednání posudkové komise z téhož dne soud zjistil, že posudková komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů. Žalobkyně nebyla jednání posudkové komise přítomna. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy měla posudková komise k dispozici. Na základě posouzení všech zdravotních nálezů, zdravotní dokumentace praktického lékaře, spisové dokumentace OSSZ, spisové dokumentace námitkového řízení žalované a vlastního posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně při jednání posudkové komise, pak posudková komise dospěla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní pro invaliditu prvního stupně.
14. Posudková komise konstatovala, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je nespecifický střevní zánět M. Crohn s postižením tenkého a tlustého střeva, bez prokázané remise onemocnění. Toto zdravotní postižení je uvedené v kapitole XI, odd. C položce 4 b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a ze zde stanoveného procentního rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 30-40 % stanovila posudková komise střední hranici míry poklesu pracovní schopnosti 35 %. K dalšímu navýšení pro další postižení zdravotního stavu podle § 3 odst. 1 a 2 uvedené vyhlášky posudková komise nenašla objektivní důvod. Posudková komise svůj posudkový závěr opřela o zprávu z gastroenterologické poradny MUDr. K. M., Ph.D., ze dne 25. 11. 2025, podle které má žalobkyně aktuálně na terapii výkyvy hodnot fekálního kalprotektinu, zpočátku výborná odpověď na terapii ustekinumebm, nicméně nedaří se udržet remisi onemocnění. FCPT: 1474 ug/g; došlo již k selhání 3 biologických preparátů; aktuálně přetrvávají zánětlivé aktivity, intermitentní doprovodné střevní příznaky a přetrvávající sideropenická anemie. V období oduznání invalidního důchodu prvního stupně IPZS nebyla dle posudkové komise prokázána remise dominujícího onemocnění nespecifického střevního zánětu M. Crohn s postižením tenkého a tlustého střeva.
15. Soud zhodnotil posudek posudkové komise ze dne 12. 8. 2026, který představuje stěžejní důkaz v tomto soudním řízení, a dospěl k závěru, že posudek byl vypracován po náležitém posouzení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů. Soud považuje posudek posudkové komise ze dne 12. 8. 2026 za úplný a přesvědčivý a neměl důvod zpochybnit závěry posudkové komise. Závěry posudku se nejeví zjevně nelogické či svévolné, naopak je soud hodnotí jako přesvědčivé a dostatečné pro přijatý závěr. Je třeba zdůraznit, že odborné posudkové závěry nepodléhají hodnocení soudu z hlediska jejich správnosti, neboť k tomu soudci nemají odborné lékařské znalosti. Soud podotýká, že posudek ze dne 12. 8. 2026 nebyl žádným z účastníků nikterak zpochybňován, a proto s ohledem na vše, co bylo shora uvedeno, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaná při rozhodování o námitkách žalobkyně vycházela z posudku IPZS, který neodpovídal úplně zjištěnému skutkovému stavu.
16. Soud proto napadené rozhodnutí pro vadu řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) a podle § 78 odst. 1 a 4 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 5 s. ř. s. přitom platí, že pokud soud zruší rozhodnutí správního orgánu, je správní orgán v dalším řízení vázán právním názorem soudu. Bude proto na žalované, aby znovu o nároku žalobkyně rozhodla. Soud nezrušil prvostupňové rozhodnutí, neboť vytčenou vadu řízení bude schopna v dalším řízení napravit žalovaná.
17. Současně soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla sice úspěch ve věci, nicméně náhradu nákladů řízení nepožadovala.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje
se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty
na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Ústí nad Labem 29. září 2026
Mgr. Ladislav Vaško v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.