Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2014/2026

-813

USNESENÍ

SVJ Umělecká 586

M. K.

, zastoupenému Mgr. Matoušem Vrběckým, advokátem se sídlem v Praze 1, Tomášská 25/6, o zaplacení částky 50 156,27 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2026, č. j. -772, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 590 Kč k rukám Mgr. Matouše Vrběckého, advokáta se sídlem v Praze 1, Tomášská 25/6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 2. 10. 2025, č. j. -718, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 104 142,55 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení (výrok I), zamítl žalobu ohledně zaplacení (další) částky 6 957 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III, IV a V).

2. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 18. 2. 2026, č. j. -772, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 53 986,26 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení; jinak ho v tomto výroku změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I). Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky II, III, IV a V).

3. Dovolání žalobce (dovolatele) podle jeho obsahu ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „“) směřuje (jen) proti měnící části výroku I rozsudku odvolacího soudu, jíž byla žaloba částečně zamítnuta (ostatně proti potvrzující části výroku, kterou mu bylo vyhověno, by dovolání ani nebylo subjektivně přípustné).

4. Dovolání není přípustné podle pro řešení otázek vzniku nároku na pokutu z prodlení podle , kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, a rozporu výkonu práva, realizovaného projevem vůle žalovaného směřujícímu k započtení dané pokuty na žalovaný nárok, s dobrými mravy, neboť tyto otázky posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

5. Podle konstantní judikatury výjimka aplikovatelná v případě, že „by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat“, řadí tuto část ustanovení , mezi právní normy s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Současně není pochyb ani o tom, že výjimky normované tímto ustanovením zahrnují – vzhledem k jejich převážně „spravedlnostní“ povaze – v zásadě shodná hlediska pro určení hypotézy aplikované právní normy, jaká obsahuje i skutková podstata zákazu zneužití práva podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), případně skutková podstata zákonem ( o. z.) výslovně vyjádřené zásady, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. ).

6. Odvolací soud se při posouzení nároku na pokutu z prodlení v dané věci zabýval i otázkou výjimek normovaných a lze mu přisvědčit v celkovém závěru, že okolnosti případu nezakládají důvod, pro který podle citovaného ustanovení nárok na pokutu nevzniká.

7. Takovou okolností nemohou být nejasnosti týkající se způsobu rozúčtování nákladů na služby platného v příslušných zúčtovacích obdobích, neboť rozhoduje-li o způsobu rozúčtování těchto nákladů v poměrech společenství vlastníků výhradně poskytovatel služeb (viz ), tj. příslušný orgán společenství vlastníků [shromáždění vlastníků – viz o. z.], přičítají se případné nejasnosti v tomto ohledu zásadně k jeho tíži (ledaže výjimečně měl na rozhodování příslušného orgánu společenství rozhodující vliv právě dotčený příjemce služeb, což ale v tomto případě ze zjištěného skutkového stavu ani z celkového obsahu spisu neplyne).

8. Výjimku z povinnosti platit pokutu podle pak nezakládají ani ostatní dovolatelem zdůrazňované okolnosti, které zároveň neodůvodňují ani postup podle o. z. (jenž dopadá i na případy výkonu práva v rozporu s korektivem dobrých mravů ve smyslu o. z.), resp. posouzení právního jednání žalovaného (zde projevu vůle směřujícího k započtení) podle , 588 o. z. jako neplatného pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Je tomu tak proto, že úsudek o zneužití práva (rozporu s dobrými mravy) nelze založit na poměřování závažnosti porušování vzájemných povinností účastníků řízení, bez významu je přitom také okolnost, že žalovanému nevznikla v důsledku prodlení dovolatele škoda (vznik škody není předpokladem pro to, aby příjemce služeb mohl po poskytovateli služeb požadovat pokutu), a za zneužití práva nelze považovat ani to, že uplatněním nároku na pokutu žalovaný sleduje majetkový prospěch, nelze-li jinak (opět s přihlédnutím k obsahu spisu) z ničeho dovodit, že vykonává své právo výhradně proto, aby uškodil žalobci (srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , dále např. jeho rozsudek ze dne 17. 9. 2025, sp. zn. ).

9. Úvahy odvolacího soudu, že okolnosti případu nezakládají důvod, pro který podle nárok na pokutu nevzniká, a bez dalšího neopodstatňují ani závěr, že žalovaný uplatnil nárok na pokutu z prodlení v rozporu s dobrými mravy, tudíž nejsou zjevně nepřiměřené, a nečiní tak dovolání přípustným podle

10. Přípustnost dovolání podle nezakládá ani otázka přiměřenosti pokuty, neboť i tuto otázku odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

11. Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. , uveřejněném pod č. 76/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, mimo jiné uzavřel, že smyslem zkoumání přiměřenosti smluvní pokuty dle § 2051 o. z. je zajistit, aby s ohledem na konkrétní zájmy stran nebyla věřiteli hrazena smluvní pokuta, jež je in concreto nepřiměřená. Při úvaze o moderaci pokuty odvolací soud přihlédl k její funkci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. ; ústavní stížnost podanou proti tomuto rozsudku odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 4. 9. 2024, sp. zn. ) i ke všem relevantním skutečnostem z hlediska jejich závažnosti na straně žalobce (dlouhodobé prodlení s provedením řádného a včasného vyúčtování po dobu několika na sebe navazujících zúčtovacích období) i žalovaného (neplacení záloh). Neshledal-li po zvážení skutkových okolností v těchto konkrétních poměrech důvody pro moderaci pokuty, nelze považovat jeho úvahu za zjevně nepřiměřenou. A právně jen v případě její zjevné nepřiměřenosti by ji bylo možné v dovolacím řízení zpochybnit (srov. např. již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ).

12. Dovolání není přípustné podle ani pro další otázku formulovanou dovolatelem, „zda může vlastníkovi jednotky, který správně nehlásí počet osob jednotku užívající, vznikat nárok na pokutu ve smyslu zákona , když takovéto jednání neumožňuje žalobci vyhotovit vyúčtování jež by byla lze označit za řádná“.

13. Skutečnost, že žalovaný správně nenahlásil počet osob užívajících jednotku a že to bylo příčinou nesprávnosti vyúčtování, totiž ze skutkových zjištění odvolacího soudu nevyplývá. Dovolatel tak ve skutečnosti zpochybňuje správnost právního posouzení učiněného odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek a uplatňuje tím jiný dovolací důvod, než který je uveden v Dovolací soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod č. 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud (soud prvního stupně) dospěl, odpovídají obsahu spisu, nešlo tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ).

14. Dovolání proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle

15. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle

16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 21. 10. 2026

Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu