Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 707/2026

3 Tdo 707/2026-501

USNESENÍ

M. Š.

2026, č. j. -444, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u

Krajského soudu v Brně pod sp. zn. ,

takto:

I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se k dovolání obviněného

částečně zrušuje

usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2026, sp

. zn. , a to v části, v níž bylo zamítnuto jeho odvolání proti výroku o vině pod bodem 2. z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2025, sp. zn. , a dále

se částečně zrušuje

výrok o vině pod bodem 2. z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2025, sp. zn. , ohledně přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst

. 1 tr. zákoníku a celý výrok o trestu.

II. Podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř.

se zrušují

také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně

přikazuje,

aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í:

I.Dosavadní průběh řízení

1.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 9. 2025, č. j. -409,

uznal obviněného M

. Š.

(dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) pod bodem 1

.

vinným zvlášť závažným zločinem sexuálního útoku podle § 185a odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2025 a pod bodem 2

.

přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že:

1.

v XY, okres XY, 18. 4. 2024 kolem 11:

30 hodin na zahradě Mateřské školy

XY, vstoupil na tzv. venkovní toaletu za nezletilou AAAAA (pseudonym)

, o níž věděl, že je dítětem předškolního věku, oslovil ji „Ahoj. Počkej.“

a

osahával ji na obnaženém přirození,

2.

nejméně od května 2023 do května 2024 v paměti svého mobilního telefonu značky OUKITEL WP 1231680, IMEI 1:

XY, IMEI 2:XY

přechovával několik tisíc fotografií zobrazujících nezletilé dívky od batolecího do dětského školního věku v sexuálně vyzývavých pozicích exhibujících jejich nahá těla, roztažené genitálie, močící nezletilé dívky a fotografie zachycující pohlavní styk s dítětem zjevně mladším 15 let.

2. Za tato jednání byl obviněný odsouzen podle § 185a odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku, § 84 tr. zákoníku a § 85 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen, zkušební doba byla stanovena na 5 roků a byl nad ním vysloven dohled. Podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost podrobit se vhodnému programu psychologického poradenství a dále mu bylo uloženo omezení spočívající v tom, že se zdrží výkonu zaměstnání či jakékoliv jiné činnosti, při nichž by pracoval s dětmi mladšími 18 let. Dále byl odsouzen podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu propadnutí věci, a to mobilního telefonu značky OUKITEL WP12, výrobního čísla

XY, IMEI 1: XY, IMEI 2: XY

. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán k úhradě nemajetkové újmy ve výši 50

000 Kč nezletilé

AAAAA.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, a to proti všem výrokům.

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. 2. 2026, č. j. -444,

podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.

II.Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Dovolatel své dovolání, které směřuje do výroku o vině, o trestu i náhradě nemajetkové újmy

,

opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.

5. Dovolatel nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a uvedl, že skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků obou trestných činů, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované či z povahy věci podstatné důkazy, napaden

é usnesení

spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení skutků a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku.

6. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel u skutku pod bodem 1

.

namítá, že soudy vycházely především ze zprostředkovaných výpovědí dospělých osob o tom, co měla sdělit poškozená, aniž byla tato procesně vyslechnuta. Podle obviněného tak nebylo spolehlivě ověřeno, co bylo skutečně sděleno, v jakém kontextu, komu jako prvnímu a zda následná komunikace s dalšími osobami nemohla obsah sdělení ovlivnit.

7. Za podstatnou vadu dokazování obviněný označil také neprovedení výslechu starší sestry, která měla být jedním z prvních adresátů původního sdělení. Tento důkaz měl podle něj význam pro ověření prvotní podoby sdělení, jeho spontánnosti a případných následných interpretačních posunů.

8. Dovolatel také vytýká, že soudy nevyvrátily jeho alternativní verzi skutkového děje, která spočívala v hygienické asistenci. Soudy totiž hodnotily zejména to, zda obviněný postupoval správně či vhodně, a dovodily, že nikoli, proto se nejednalo o pomoc na toaletě, ale o sexuální útok.

9. Obviněný rovněž poukazuje na absenci přímých důkazů k jádru skutku, zejména na neexistenci očitého svědka, záznamu, bezprostředního zachycení prvotního sdělení a relevantních biologických stop. Z těchto okolností dovozuje, že skutkový závěr soudů neodpovídá požadavku prokázání viny bez důvodných pochybností.

10. Součástí dovolatelových námitek je i výhrada, že soudy měly při hodnocení skutku pod bodem 1

.

přikládat nepřiměřený význam osobnostním a znaleckým závěrům o obviněném. Podle dovolání tyto závěry nemohly nahradit chybějící přímý důkaz o konkrétním skutkovém ději.

11. Dovolatel dále brojí proti tomu, že soud prvního stupně měl jako významný podpůrný důkaz pro skutek pod bodem 1

.

použít i závěr o skutku pod bodem 2

.

, tedy údajný nález dětské pornografie v telefonu. Podle dovolatele tím soudy podpíraly jeden sporný závěr druhým.

12. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2. dovolatel pod § 265b odst. 1 písm. g) tr

. ř. řadí námitku, že skutkový závěr o vědomém přechovávání pornografických souborů je ve zjevném rozporu s technickými závěry znalce. Ty podle něj svědčí o tom, že šlo o systémové miniatury v aplikační cache, nikoli o nalezené originální soubory. Obviněný tvrdí, že soudy z pouhé technické existence automaticky vytvořených dat dovodily vědomé, vůlí ovládané a úmyslné přechovávání, aniž pro takový závěr existoval dostatečný důkazní podklad. Má za to, že nebylo prokázáno, jaké konkrétní soubory měl obviněný vyhledat či prohlížet, kdy a jakým způsobem, zda znal jejich obsah a zda k nim měl běžný uživatelský přístup.

13. Dovolání dále zpochybňuje závěr soudů o odstranění paměťové karty. Podle obviněného nebylo prokázáno, že karta byla v rozhodné době v telefonu, kdo ji vyjmul, kdy a za jakých okolností, a proto tento závěr neměl být použit jako podpůrný argument pro vědomé jednání.

14. Obviněný konečně namítl neurčitost skutkového závěru ohledně počtu závadových souborů. Poukázal na to, že soudy použily neurčitý údaj „několik tisíc“, ačkoli zároveň připustily, že technické třídění označilo jako podezřelé i soubory, které závadové nebyly.

15. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítá, že u skutku pod bodem 1

.

nebyl bezpečně prokázán právně relevantní charakter jednání ani úmysl směřující k takovému jednání. Soudy podle jeho názoru zaměnily otázku, zda obviněný při tvrzené asistenci dítěti postupoval správně, s otázkou, zda byly naplněny znaky zvlášť závažného zločinu sexuálního útoku podle § 185a tr. zákoníku.

16. V této souvislosti zdůrazňuje, že nesprávný, nevhodný či pravidlům mateřské školy odporující postup nemůže být bez dalšího kvalifikován jako trestný čin podle § 185a tr. zákoníku. Podle obviněného soudy neodlišily případné profesní nebo kázeňské pochybení od jednání naplňujícího znaky trestného činu. Skutková věta je podle jeho názoru příliš stručná a neobsahuje okolnosti, které by umožňovaly bezpečně odlišit trestněprávně relevantní jednání od jím tvrzené hygienické asistence (absentuje dostatečný popis způsobu, intenzity, trvání a dalších okolností jednání významných pro hmotněprávní posouzení).

17. Dovolatel je přesvědčen, že soudy dovodily přímý úmysl zejména z povahy tvrzeného jednání, ze znaleckých závěrů o jeho osobnosti a ze skutku pod bodem 2. Zavinění však musí být prokázáno ke konkrétnímu skutku, nikoli dovozováno z obecných osobnostních závěrů nebo z jiného, podle něj rovněž sporného skutku.

18. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2.

obviněný namítá, že nebyl naplněn znak „přechovává“ ve smyslu přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku. Nalezené soubory totiž měly povahu systémových miniatur v aplikační cache, originální soubory nebyly nalezeny a ani nebylo možné zjistit jejich původ. Obviněný tvrdí, že automaticky vytvořené technické miniatury v cache paměti nelze bez dalšího ztotožnit s vědomým a vůlí ovládaným držením pornografického díla, jak to vyžaduje uvedená skutková podstata ve smyslu znaku „přechovává“.

19. Dovolatel je přesvědčen, že se soudy nedostatečně zabývaly subjektivní stránkou, neboť nebylo prokázáno, že věděl o existenci konkrétních souborů, znal jejich obsah a chtěl je přechovávat, případně byl s jejich přechováváním srozuměn. Schopnost běžně používat mobilní telefon totiž neprokazuje znalost existence systémových miniatur v aplikační cache ani schopnost vědomě s nimi nakládat. Tím zpochybňuje závěr soudů, že ze způsobu užívání telefonu lze dovodit vědomé přechovávání zjištěných dat.

20. Obviněný pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadil také námitky proti výroku o náhradě nemajetkové újmy, který je podle něj jednak závislý na napadeném výroku o vině pod bodem 1

.

, jednak spočívá na samostatném nesprávném hmotněprávním posouzení. Soudy podle něj dostatečně neprokázaly rozsah újmy ani její příčinnou souvislost s jeho jednáním, tvrzené následky neobjektivizovaly odborným důkazem a nevysvětlily, proč jejich povaze a intenzitě odpovídá právě částka 50

000 Kč ani proč poškozenou s nárokem neodkázaly na řízení ve věcech občanskoprávních.

21. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2026, č. j. -444, a současně zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2025, č. j. -409, ve výroku o vině, ve výroku o trestu, ve výroku o náhradě nemajetkové újmy a ve všech dalších výrocích, které mají ve zrušených výrocích svůj podklad. Následně podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Krajskému soudu v Brně, případně Vrchnímu soudu v Olomouci, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Případně, shledá-li Nejvyšší soud, že již na základě skutkového stavu a provedených důkazů je zřejmé, že skutky nenaplňují znaky trestných činů, pro které byl obviněný odsouzen, navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle § 265m tr. ř. a sám rozhodl tak, že obviněného podle § 226 písm. b), případně písm. c) tr. ř. zprostí obžaloby. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v případě, že nebude možné rozhodnout v neveřejném zasedání ve prospěch jeho osoby, nařídil veřejné zasedání.

22. Dovolání obviněného bylo ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno

Nejvyššímu státnímu zastupitelství

k případnému vyjádření. K dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k dovolacím námitkám.

23. Státní zástupce uvedl, že obviněný v podstatné části opakuje námitky uplatněné již v řízení před soudy nižších stupňů, které se s nimi náležitě vypořádaly. Podle jeho názoru soudy provedly dokazování v potřebném rozsahu, důkazy hodnotily jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a jejich skutkové závěry nejsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.

24. Ve vztahu ke skutku pod bodem 1.

státní zástupce zdůraznil, že soudy hodnotily důkazní situaci obezřetně a přesvědčivě vyloučily obhajobu založenou na tvrzené hygienické asistenci. Za vadu nepovažoval, že poškozená ani její starší sestra nebyly vyslechnuty, neboť soudy měly s ohledem na věk nezletilých, potřebu jejich ochrany a obsah ostatních důkazů dostatečný podklad pro rozhodnutí. Skutková zjištění podle něj umožňovala učinit rovněž právní závěr o sexuální povaze jednání a úmyslném zavinění obviněného, přičemž soudy mohly při celkovém hodnocení věci podpůrně přihlédnout také ke znaleckým zjištěním o jeho osobnosti a k okolnostem skutku pod bodem 2.

25. Ke skutku pod bodem 2.

státní zástupce připustil, že za přechovávání nelze bez dalšího považovat data automaticky ukládaná operačním systémem bez vědomí a vůle uživatele. V

posuzované věci však podle něj soudy na základě odborných závěrů zjistily, že obviněný s

obsahem, jehož digitální stopy byly v telefonu nalezeny, aktivně pracoval. Námitky proti naplnění znaku přechovávání a subjektivní stránky proto považoval za nedůvodné. Za

významnou nepokládal ani absenci přesného počtu závadových souborů, neboť jejich množství není znakem základní skutkové podstaty přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku.

26. K výroku o náhradě nemajetkové újmy státní zástupce uvedl, že námitky obviněného zčásti směřují proti rozsahu skutkových zjištění a hodnocení důkazů, a neodpovídají proto dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V hmotněprávně relevantní části je považoval za zjevně neopodstatněné, neboť základ nároku vyplýval z povahy zásahu do intimní sféry poškozené velmi útlého věku a z prokázaných následků činu. Jelikož státní zástupce neshledal vady odpovídající dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., nepovažoval za naplněný ani navazující dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

27. K vyjádření státního zástupce zaslal obviněný

repliku

, ve které uvedl, že s návrhem na odmítnutí dovolání nesouhlasí a na dovolání v celém rozsahu setrvává. Zdůraznil, že jeho argumentace nepředstavuje pouhé opakování odvolacích námitek ani nesouhlas s hodnocením důkazů, nýbrž směřuje proti vadám dovolací relevance.

28. Ke skutku pod bodem 1.

zopakoval, že odsuzující závěr byl založen na zprostředkované interpretaci sdělení poškozené, která nebyla procesně vyslechnuta, stejně jako její starší sestra. Podle obviněného nebyla spolehlivě vyvrácena ani jeho verze hygienické asistence, neboť následné změny v chování poškozené samy neprokazují průběh události ani sexuální povahu jednání. Setrval rovněž na tom, že skutková věta neobsahuje dostatečné okolnosti pro závěr o sexuální povaze jednání a úmyslném zavinění, které nelze nahrazovat znaleckými závěry o jeho osobnosti ani zjištěními ke skutku pod bodem 2.

29. Ke skutku pod bodem 2.

obviněný zopakoval, že systémové miniatury uložené v aplikační cache, bez nalezených originálních souborů a bez zjištěného původu, nelze bez dalších konkrétních zjištění považovat za vědomě přechovávané pornografické dílo. Podle něj nebylo prokázáno, s jakým konkrétním obsahem měl aktivně pracovat, jaké uživatelské úkony provedl

,

ani zda měl soubory ve své dispozici a mohl s nimi nakládat podle své vůle. Subjektivní stránku podle obviněného nelze dovozovat pouze z množství technicky zjištěných dat, z užívání telefonu ani ze schopnosti používat jeho běžné funkce. Nesouhlasil ani s odkazem státního zástupce na § 192 odst. 2 tr. zákoníku, neboť nebyl uznán vinným získáním přístupu k takovému obsahu prostřednictvím počítačové sítě, nýbrž jeho přechováváním podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku. Neurčitost počtu závadových souborů podle něj sice nesouvisí přímo se zákonnými znaky základní skutkové podstaty, má však význam pro posouzení skutkového základu, subjektivní stránky a rozsahu jednání.

30. K výroku o náhradě nemajetkové újmy obviněný uvedl, že je závislý na výroku o vině pod bodem 1

.

a současně je zatížen samostatnými vadami, neboť soudy podle něj dostatečně neobjektivizovaly psychické následky u poškozené, neprokázaly jejich příčinnou souvislost se skutkem ani nevysvětlily výši přiznané částky. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uplatnil v návaznosti na tvrzené vady podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., které měl odvolací soud odstranit, avšak neučinil tak a odvolání zamítl. Závěrem uvedl, že vyjádření státního zástupce podstatu dovolacích námitek nevyvrací, a setrval na návrhu obsaženém v dovolání.

III.Přípustnost dovolání

31. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.

32. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.

33. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené dovolatelem naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

34. Dovolatel uplatnil dovolací důvody podle

§ 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.

35. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

36. Na podkladě dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek.

IV.Důvodnost dovolání

37. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný napadl usnesení odvolacího soudu, kterým bylo jeho odvolání zamítnuto. Z argumentace obviněného je také zřejmé, že dovolání zaměřil i vůči rozhodnutí soudu prvního stupně a na podkladě dovolacích důvodů podle

§ 265b odst. 1 písm. g), h)

a

m) tr. ř.

uplatňuje námitky

skutkové a právní

povahy

,

přičemž je směřuje do výroku o vině, výroku o trestu i proti výroku o náhradě nemajetkové újmy.

38. Nejvyšší soud hned úvodem této části svého rozhodnutí také připomíná, že pokud je dovolání založeno výlučně na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2023, sp. zn. ). Tak tomu je v této trestní věci, neboť obviněný v podaném dovolání i v replice opakuje prakticky totožnou argumentaci, kterou uplatňoval již před soudem odvolacím.

39. K obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině uvádí, že tento dovolací důvod je naplněn ve třech různých alternativách. První alternativa uvedeného důvodu dovolání je určována

zjevným rozporem

mezi obsahem provedených důkazních prostředků a rozhodnými skutkovými zjištěními. V případě

procesně nepoužitelných důkazů

(druhá alternativa důvodu dovolání) se jedná o situaci, kdy důkazní prostředek, který je podstatný pro rozhodný skutkový závěr, byl opatřen v rozporu se zákonem.

Třetí varianta pak spočívá

v neprovedení podstatného důkazu

.

40. Jakkoliv tedy lze v rámci uvedeného dovolacího důvodu uplatnit námitky skutkové povahy, platí, a je to třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Dovolání je určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle

§ 2

odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. ).

41. Obviněný pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnul námitky skutkové povahy, jejichž prostřednictvím ke skutku pod bodem 1

.

primárně namítl, že soudy vycházely ze zprostředkovaných sdělení nezletilé

AAAAA

, aniž by byla tato poškozená procesně vyslechnuta. Brojí též proti nevyslechnutí starší sestry poškozené. Obviněný tak uplatňuje třetí variantu tohoto dovolacího důvodu, tedy neprovedení podstatného důkazu k rozhodným skutkovým zjištěním.

42. Nejvyšší soud připomíná, že o

neprovedení podstatného důkazu

se jedná zejména v případě, kdy soudy opomněly provést důkazní prostředek navržený některou ze stran trestního řízení, respektive neprovedení takového důkazního prostředku nebylo soudy náležitým způsobem odůvodněno. I v případě této alternativy se vada musí vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním, tedy takovým, jež mají bezprostřední význam z hlediska právního posouzení skutku jako trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Neakceptování důkazního návrhu lze co do věcného obsahu založit třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřeno nebo vyvráceno důkazy jinými

.

43. Námitku nevyslechnutí poškozené nelze přijmout jako důvodnou. Soud prvního stupně si byl vědom toho, že výpovědi M

. S. (matky poškozené) a H. J.

(babičky poškozené) zprostředkovávaly sdělení nezletilé poškozené, avšak nehodnotil tyto výpovědi izolovaně. Závěr o vině obviněného a podobě jeho protiprávního jednání soudy opřely o jejich obsahovou shodu, o popis následných změn v chování poškozené uváděný dalšími blízkými osobami, o výpovědi zaměstnanců mateřské školy, o znalecké závěry k osobnosti a sexualitě obviněného i o zjištění vztahující se ke skutku pod bodem 2

.

výroku rozsudku soudu prvního stupně (výhrady Nejvyššího soudu ke skutkovým a právním závěrům budou prezentovány níže v tomto rozhodnutí). Nejvyšší soud v této souvislosti plně odkazuje zejména na bod 38. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

44. Odvolací soud tuto důkazní situaci přezkoumal a uzavřel, že vina obviněného nebyla založena toliko na výpověd

ích

matky a babičky poškozené, ale na komplexním vyhodnocení všech provedených důkazů (srov. body 12

. až 14.

odůvodnění usnesení soudu druhého stupně). Zdůraznil, že sdělení poškozené bylo dvěma osobám reprodukováno obsahově shodně, bylo jasné a srozumitelné a bylo doplněno dalšími okolnostmi, zejména popisem změn v jejím chování po události. Současně se odvolací soud vypořádal i s námitkou věku poškozené a její komunikační schopnosti i věrohodnosti, přičemž poukázal na hodnocení rodičů, babičky i učitelky L

. H.

, podle něhož poškozená byla schopna přiměřené

komunikace a sebeobsluhy, neměla sklony lhát. Odvolací soud upozornil na další důkazy

o

vině obviněného ve vztahu ke skutku pod bodem 1

.

, a to překlady vět z češtiny do

ukrajinštiny nalezené v historii mobilního telefonu obviněného, které podle jeho soudu nesvědčily tvrzenému účelu, jak tvrdil obviněný. Schopnost používat překladač v mobilním telefonu pak atakuje popěrnou obhajobu dovolatele o jeho negramotnosti, pokud jde o práci s mobilním telefonem.

45. Důvodná není ani námitka, že nebyla vyslechnuta starší sestra poškozené. Odvolací soud se touto výhradou zabýval a uvedl, že ani její výslech by nepředstavoval důkaz přímý, nýbrž další důkaz zprostředkovaný, přičemž důkazní situace byla podle soudů nižších stupňů dostatečně objasněna jinými důkazními prostředky (srov. bod 12. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud dodává, že dovolatel v tomto směru nepředložil konkrétní tvrzení, z něhož by vyplývalo, že právě tento neprovedený důkaz mohl zásadně změnit skutkový závěr soudů. Jeho argumentace zůstává v rovině obecné možnosti dalšího ověření již zprostředkovaného sdělení.

46. Neprovedení výslechů obou nezletilých (tj. poškozené a její starší sestry) proto nelze v této věci pokládat za opomenutý důkaz ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud činí tento závěr při vědomí toho, že jakkoliv by bylo možné připustit, že výpovědi obou svědkyň, zejména pak poškozené, by mohly být považovány za podstatné důkazy vztahující se k rozhodným skutkovým zjištěním, pak již není nenaplněná další podmínka citovaná ustanovením § 265b odst. 1 písmeno g) tr. ř., tedy, že tyto důkazy nebyly provedeny nedůvodně. Odvolací soud totiž výslovně poukázal na věk poškozené a její sestry, problematiku sekundární viktimizace a na dostatečný rozsah ostatních důkazů. Uvedené závěry soudů o neprovedení

navržených

důkazů jsou tedy z hlediska dovolacího přezkumu akceptovatelné, neboť povinností soudu není provést každý v úvahu přicházející důkaz, ale provést dokazování v rozsahu nezbytném pro zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností.

47. Obsahem dovolání obviněného ve smyslu reklamovaného dovolacího důvodu jsou i námitky proti skutkovému závěru soudů o sexuálním podtextu jednání obviněného vůči poškozené, které podle něj nemají oporu v provedených důkazech, neboť soudy na základě zprostředkovaných sdělení poškozené nesprávně dovodily konkrétní průběh události, aniž současně spolehlivě vyvrátily jeho obhajobu, že dítěti poskytoval hygienickou pomoc. Současně obviněný namítá, že následné změny v chování poškozené podle něj samy o sobě neprokazují, co se na toaletě stalo, ani že jeho jednání mělo sexuální povahu, přičemž takový závěr nemohou nahradit ani znalecká zjištění o jeho osobnosti a sexualitě nebo závěry učiněné ke skutku pod bodem 2. Dovolatel proto považoval závěr o průběhu a povaze jednání za založený na nepřímých úsudcích a vzájemném podpírání sporných okolností, nikoli na provedených důkazech umožňujících učinit skutková zjištění bez důvodných pochybností. Taková argumentace však sama o sobě nezakládá zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

48. O zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, a dále když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp

. zn. , a další).

49. Nejvyšší soud po přezkumu napadených rozhodnutí a přiloženého spisového materiálu konstatuje, že skutková zjištění soudů ve vztahu ke skutku uvedenému pod bodem 1

.

nejsou ve zjevném rozporu s provedeným dokazováním. Soudy provedly dokazování v potřebném rozsahu tak, aby zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a provedené důkazy hodnotily jednotlivě i ve vzájemných souvislostech v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je zřejmé, z jakých důkazů vycházely, jak je hodnotily a jaké skutkové závěry z nich dovodily. Zjevný rozpor nelze spatřovat v tom, že soudy při formulaci skutkových zjištění přisvědčily některým důkazům na úkor jiných, pokud tento postup náležitě odůvodnily. Za rozpor ve smyslu první alternativy uplatněného dovolacího důvodu nelze označovat prostý nesouhlas obviněného se skutkovými závěry vyplývajícími z hodnocení důkazů soudem. Této jeho polemice nelze přiznat žádné opodstatnění, neboť jde o námitky směřující proti způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů.

50. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud zdůrazňuje, že soud prvního stupně verzi o hygienické asistenci nepominul, naopak ji výslovně rekapituloval a vysvětlil, proč jí neuvěřil. Podstatné je, že závěr o vině nebyl založen na samotné úvaze, že obviněný měl postupovat jinak, nýbrž na skutkovém zjištění, že se dopustil jednání popsaného ve skutkové větě pod bodem 1. Odvolací soud správně upozornil, že soud prvního stupně použil při

vypořádání alternativní verze děje podmiňující formulaci pouze jako reakci na obhajobnou verzi, nikoli jako přijetí alternativního skutkového děje, jak obhajoba nesprávně uvádí.

51. Důvodná není ani výhrada, podle níž následné projevy poškozené nemohly sloužit jako podklad pro skutkové závěry o průběhu události. Soudy nižších stupňů totiž nevycházely z těchto okolností jako z přímého důkazu o samotném jednání obviněného, ale hodnotily je jako jednu z podpůrných skutečností zapadajících do celkového důkazního obrazu. Nelze přehlédnout, že jejich závěry nebyly založeny pouze na změnách v chování poškozené, nýbrž na souhrnu všech provedených důkazů, které posuzovaly ve vzájemné souvislosti.

52. Neobstojí ani tvrzení, že soudy nahradily důkaz o skutku znaleckými závěry vztahujícími se k osobnosti a sexualitě obviněného. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je patrné, že znalecké závěry nepovažoval za přímý důkaz průběhu skutku a ani z nich samostatně nevyvozoval vinu obviněného. Přihlédl k nim pouze jako k jedné z okolností hodnocených v kontextu ostatních důkazů. Odvolací soud se s tímto postupem ztotožnil a neshledal v něm žádné porušení zásad hodnocení důkazů.

53. Ve skutečnosti tak obviněný pouze předkládá vlastní interpretaci provedených důkazů a domáhá se přijetí pro něj příznivější skutkové verze. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů však vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a skutkovými závěry, které z nich soudy ke skutku pod bodem 1

.

vyvodily. Nejde proto o případ, kdy by skutková zjištění neměla v provedeném dokazování žádnou oporu nebo kdy by byla v extrémním rozporu s jeho obsahem. Námitky obviněného tak představují pouze polemiku s hodnocením důkazů, nikoli tvrzení způsobilé založit existenci rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

54. Námitky týkající se absence přímého důkazu, kamerového záznamu nebo biologických stop ve vztahu ke skutku pod bodem 1

.

rovněž nezakládají zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Trestní řád nestanoví hierarchii důkazů a vina může být prokázána i souborem nepřímých a zprostředkovaných důkazů, tvoří-li ve svém souhrnu logický a přesvědčivý celek. Soudy vysvětlily, proč provedené důkazy za takový celek považovaly a proč nepřijaly alternativní verzi obviněného. Jeho námitka proto opět představuje jen nesouhlas s hodnocením důkazů, nikoli poukaz na zjevný rozpor.

55. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2. dovolatel

v rámci dovolacího důvodu podle

§ 265b odst. 1 písm. g) tr

. ř. namítl, že skutkový závěr o vědomém přechovávání pornografických souborů je v rozporu s provedeným dokazováním, zejména se znaleckými závěry Mgr. Jiřího Krause. Podle jeho názoru soudy z pouhé existence automaticky generovaných dat bez dostatečného důkazního podkladu dovodily vědomé a úmyslné přechovávání dětské pornografie. Současně namítl, že nebyly prokázány konkrétní okolnosti, za nichž měl závadové soubory vyhledávat nebo prohlížet, zpochybnil závěry soudů o odstranění paměťové karty a brojil i proti skutkovému závěru o množství závadových souborů. Tyto námitky jsou podle Nejvyššího soudu opodstatněné.

56. Dovolateli lze přisvědčit v tom směru, že lze

s

hledat zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními učiněnými ve vztahu ke skutku pod bodem 2

.

a obsahem provedených důkazů, zejména pak dále specifikovanými znaleckým posudkem a odborným vyjádřením. Nejvyšší soud je

toho názoru, že soudy nižších stupňů nesprávně interpretovaly závěry znaleckého posudku z odvětví analýzy dat a zkoumání nosičů dat (č. l. 168 a násl.) a odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat (č. l. 189 a násl.), v

důsledku čehož dospěly k nesprávným, resp. předčasným skutkovým závěrům o

přechovávání pornografických děl ze strany obviněného. Z dosud provedeného dokazování totiž bez důvodných pochybností nevyplývá, že obviněný závadové soubory uložené ve

zkoumaném mobilním telefonu skutečně přechovával, neboť nelze vyloučit ani takovou skutkovou variantu, podle níž byly tyto soubory v telefonu obviněného pouze prohlíženy. Posouzení způsobu, jakým se předmětné soubory do mobilního telefonu dostaly, případně jak s nimi bylo nakládáno, přitom představuje odbornou otázku, k jejímuž zodpovězení je

nezbytné doplnit dokazování příslušným znaleckým zkoumáním a případným výslechem znalce (který doposud v této trestní věci slyšen nebyl, neboť znalecký posudek byl u hlavního líčení pouze přečten). Teprve na podkladě takto doplněného dokazování, doplnění a upřesnění skutkových zjištění, bude možné posoudit, zda byla naplněna objektivní stránka předmětného trestného činu, konkrétně zda jednání obviněného lze podřadit pod znak přechovávání (k tomu blíže viz bod 64. tohoto usnesení).

57. Pokud jde o dovolací důvod podle

§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř

., v jeho rámci dovolatel ve vztahu ke skutku pod bodem 1.

uplatňuje jeho první variantu, tedy nesprávné právní posouzení skutku. Namítl, že zjištěný skutek neobsahuje dostatečný podklad pro závěr o naplnění znaků zvlášť závažného zločinu podle § 185a tr. zákoníku, zejména o sexuální povaze jednání a úmyslném zavinění. Uvedl, že soudy neodlišily trestněprávně relevantní jednání od případně nevhodného či pravidlům mateřské školy odporujícího postupu při jím tvrzené hygienické pomoci dítěti, skutkovou větu považoval za nedostatečně konkrétní a vytkl, že přímý úmysl byl dovozován především z povahy tvrzeného jednání, ze znaleckých závěrů o jeho osobnosti a ze zjištění vztahujících se ke skutku pod bodem 2.

58. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn v případech, pokud dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném

právním posouzení skutku

nebo jiném nesprávném

hmotněprávním posouzení

. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že citovaný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. V rámci tohoto dovolacího důvodu je skutkový stav hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva

[ŠÁMAL, Pavel, PÚRY, František. § 265b (Důvody dovolání). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3164].

59. Námitkám obviněného proti právnímu posouzení skutku pod bodem 1

.

nelze přisvědčit. Jeho argumentace zčásti vychází z vlastní skutkové verze, podle níž poškozené pouze poskytoval hygienickou pomoc. Takový skutkový stav však soudy nižších stupňů nezjistily. Soudy po vyhodnocení provedených důkazů naopak uzavřely, že obviněný na toaletě osahával obnažené přirození tehdy čtyřleté poškozené, čímž se dopustil jiného pohlavního styku než uvedeného v § 185 tr. zákoníku, tj. odlišného od soulože nebo jiného pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží (typicky právě osahávání pohlavních orgánů). Obviněný proto nedůvodně namítá, že soudy neodlišily trestný čin od případně nevhodného, neodborného nebo pravidlům mateřské školy odporujícího jednání. Trestní odpovědnost obviněného nebyla dovozena ze samotného vstupu na toaletu, z nepřivolání učitelky ani z porušení pravidel zařízení. Podkladem použité právní kvalifikace bylo zjištění o konkrétním jednání sexuální povahy obviněného vůči obnaženému přirození poškozené.

60. Za nedůvodnou je třeba považovat také námitku obviněného o nedostatečnosti skutkové věty. Nejvyšší soud je toho názoru, že skutková věta obsahuje rozhodné okolnosti skutku, zejména věk poškozené, místo jednání a konkrétní způsob zásahu obviněného do její intimní sféry, přičemž z hlediska naplnění znaků trestného činu nebylo nezbytné ve výroku dále uvádět přesnou délku nebo intenzitu doteku. Tyto skutečnosti nejsou samostatnými zákonnými znaky skutkové podstaty a jejich absence nebrání přisouzené právní kvalifikaci zjištěného jednání.

61. Nejvyšší soud se rovněž ztotožňuje se závěrem o subjektivní stránce. Přímý úmysl v jednání obviněného soudy dovodily především z povahy a způsobu zjištěného jednání, neboť obviněný vědomě uskutečnil intimní kontakt s obnaženým přirozením čtyřletého dítěte. Z takových objektivních okolností lze učinit závěr, že si byl povahy svého jednání vědom a chtěl je uskutečnit. Znalecké závěry vztahující se k osobnosti obviněného ani zjištění ke skutku pod bodem 2

.

pak jistě nenahrazovaly důkaz o konkrétním skutku či jeho zavinění. Soudy k nim přihlížely pouze jako k podpůrným okolnostem v rámci celkového hodnocení věci.

62. Lze tedy uzavřít, že argumentace obviněného vychází buď z jeho vlastní skutkové verze o hygienické asistenci, kterou soudy nižších stupňů nepřijaly, nebo z požadavku na podrobnější popis skutečností, které nejsou samostatnými znaky příslušné skutkové podstaty. Skutková zjištění soudu prvního stupně, která přezkoumal a převzal odvolací soud, poskytují dostatečný podklad pro závěr o sexuální povaze jednání i o úmyslném zavinění obviněného. Skutek pod bodem 1

.

byl proto správně právně posouzen jako zvlášť závažný zločin sexuálního útoku podle § 185a odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a dovolací námitky obviněného jsou v tomto rozsahu zjevně neopodstatněné.

63. Ve vztahu ke skutku popsaném pod bodem 2.

obviněný namítl, že nebyl

a

naplněna objektivní stránka přečinu podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, a to konkrétně zákonný znak „přechovává“ ani subjektivní stránka tohoto trestného činu. V tomto ohledu obviněný uvedl, že ve zkoumaném telefonu byly nalezeny pouze systémové miniatury automaticky vytvořené operačním systémem a uložené v aplikační cache, nikoli původní obrazové soubory, jejichž původ navíc nebylo možné zjistit. Taková technická data podle něj nelze bez dalšího považovat za pornografická díla, s nimiž by vědomě a z vlastní vůle disponoval, respektive je přechovával.

64. Předně považuje Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že nelze za stávající důkazní situace považovat za zcela objasněné, která ze skutkových variant nastala v posuzovaném případě, tedy zda byly předmětné soubory do mobilního telefonu ukládány bez vědomí obviněného, zda je obviněný vědomě prohlížel a k jejich uložení do mezipaměti přístroje, tzv. cache, docházelo automaticky, nebo zda je obviněný vědomě stáhl do mobilního telefonu, a naplnil tak znak přechovávání. Dosavadní výsledky dokazování na tyto otázky jednoznačné odpovědi podle názoru

N

ejvyššího soudu nedávají, a proto musí být uvedené otázky předmětem dalšího znaleckého zkoumání a následného hodnocení soudem. Je pak zřejmé, že budou po takto doplněném dokazování i nadále přetrvávat důvodné pochybnosti

o tom, která varianta nastala, bude nezbytné uplatnit zásadu in dubio pro reo

, což může při splnění zákonných podmínek vést ke zproštění obviněného obžaloby pro tento trestný čin.

65. Ze znaleckého posudku a odborného vyjádření lze totiž mít za prokázané pouze tolik, že se ve zkoumaném mobilním telefonu nacházely systémově vytvořené miniatury předmětného obrazového obsahu uložené v aplikační mezipaměti, tzv. cache

,

a že lze jejich vznik s vysokou pravděpodobností spojovat s aktivní činností uživatele telefonu. Tato činnost však mohla spočívat jak v otevření konkrétního souboru, tak pouze v zobrazení obsahu složky, v níž se příslušný obraz objevil jako náhled.

66. Naproti tomu však nebyly nalezeny originální obrazové soubory a nebylo možné zjistit jejich původ, místo jejich případného uložení ani způsob, jakým se dostaly do dispozice telefonu nebo jeho uživatele. Nebylo prokázáno, že originální soubory byly uloženy v interní paměti telefonu, že je uživatel cíleně vyhledal či stáhl ani že věděl o automatickém vytváření a ukládání jejich miniatur do aplikační mezipaměti. Odborné vyjádření naopak připouští, že k takovému uložení může dojít automaticky a bez vědomí uživatele.

67. Závěry dokazování v této otázce tedy podporují zjištění o pravděpodobné interakci uživatele s předmětným obrazovým obsahem, nikoli však bez dalšího závěr o jeho vědomém přechovávání. Technický účel ukládání dat do aplikační cache nelze ztotožnit s úmyslem uživatele příslušný obsah uchovávat nebo se k němu později vracet.

68. Obviněný pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadil rovněž námitky proti výroku o náhradě nemajetkové újmy, který je podle něj jednak závislý na napadeném výroku o vině pod bodem 1

.

, jednak spočívá na samostatném nesprávném hmotněprávním posouzení.

69. Námitkám obviněného proti výroku o náhradě nemajetkové újmy nelze přisvědčit. Pokud obviněný jejich důvodnost odvozuje od tvrzené nesprávnosti výroku o vině pod bodem 1

.

, jde o námitky akcesorické, které nemohou obstát, neboť Nejvyšší soud neshledal pochybení ve skutkových ani právních závěrech, na nichž je tento výrok o vině založen.

70. Obviněný namítl, že soudy dostatečně nezjistily vznik a rozsah nemajetkové újmy ani její příčinnou souvislost s jeho jednáním. Tato argumentace však zčásti směřuje proti rozsahu dokazování a hodnocení provedených důkazů, nikoli proti hmotněprávnímu posouzení nároku. V tomto rozsahu obsahově neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

71. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že soud prvního stupně založil výrok o náhradě nemajetkové újmy na zjištěních o změnách v chování poškozené po činu, zejména na projevech strachu a odmítání kontaktu s muži, a to i s osobami z jejího nejbližšího rodinného prostředí. Tyto projevy vyhodnotil jako duševní útrapy vzniklé v příčinné souvislosti s jednáním obviněného a představující zásah do osobnostních práv poškozené ve smyslu . Odvolací soud se s uvedenými závěry ztotožnil, poukázal na povahu zásahu do intimní sféry dítěte velmi útlého věku a přiznanou částku označil za přiměřené zadostiučinění odpovídající zjištěným následkům činu.

72. Samotná skutečnost, že vznik a rozsah nemajetkové újmy nebyly doloženy znaleckým posudkem nebo psychologickou zprávou, nezakládá nesprávnost adhezního výroku. Trestní řád nestanoví, že by nemajetková újma musela být v každém případě prokazována výhradně odborným vyjádřením nebo znaleckým posudkem. Její vznik, projevy a příčinnou souvislost s trestným činem lze zjistit také z jiných důkazů, poskytují-li ve svém souhrnu dostatečný podklad pro rozhodnutí. Soudy nižších stupňů takový podklad spatřovaly ve svědeckých výpovědích popisujících konkrétní změny v chování poškozené, v časové návaznosti těchto změn na posuzovanou událost a v samotné povaze zásahu do její intimní sféry. Nevyšly tedy pouze z obecného tvrzení o vzniku újmy, ale z konkrétních projevů, které v odůvodnění svých rozhodnutí vymezily.

73. Neobstojí ani námitka, že soudy neodůvodnily výši přiznaného peněžitého zadostiučinění. Soud prvního stupně částku 50

000 Kč vztáhl k povaze jednání obviněného, nízkému věku poškozené, intenzitě zásahu do její osobnostní integrity a následným změnám v jejím chování. Odvolací soud tuto úvahu přezkoumal a přiznanou částku neshledal nepřiměřenou. V této souvislosti je třeba připomenout, že stanovení náhrady nemajetkové újmy není založeno na exaktním výpočtu, ale na úvaze soudu odpovídající povaze a intenzitě prokázaného zásahu.

74. Za této situace nebyl důvod poškozenou s uplatněným nárokem odkázat na

řízení

ve

věcech

občanskoprávních. Podklady trestního řízení umožňovaly učinit závěr o odpovědnosti obviněného, vzniku nemajetkové újmy, její příčinné souvislosti s trestným činem i o přiměřené výši peněžitého zadostiučinění, aniž bylo třeba provádět další dokazování, které by podstatně přesahovalo potřeby trestního řízení.

75. Výrok o náhradě nemajetkové újmy proto není zatížen jiným nesprávným hmotněprávním posouzením, neboť námitky obviněného jsou zčásti založeny na nesouhlasu s rozsahem a hodnocením dokazování a ve zbývající části jsou zjevně neopodstatněné.

76. Pokud jde o dovolací důvod podle

§ 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

, obviněný jej uplatnil v jeho druhé alternativě, neboť jeho odvolání bylo zamítnuto, ačkoli podle něj byly v

řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dány dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm.

g)

a h) tr. ř. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud vady odpovídající těmto dovolacím důvodům shledal, jakkoli pouze ve vztahu k výroku o vině přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, byl v tomto rozsahu naplněn i dovolací důvod

podle § 265b odst. 1 písm. m) tr.

ř.

V.Způsob rozhodnutí

77. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2026, sp. zn. , a to v části, v níž bylo zamítnuto jeho odvolání proti výroku o vině pod bodem 2. z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2025, sp. zn. , a dále

částečně zrušil výrok o vině pod bodem 2. z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2025, sp. zn. , ohledně přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst

. 1 tr

. zákoníku a celý výrok o trestu. Současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že tímto rozhodnutím není nijak dotčen výrok o vině skutkem pod bodem 1

.

, tedy pokud byl obviněný uznán vinným zvlášť závažným zločinem sexuálního útoku podle § 185a odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2025, stejně tak není dotčen výrok o náhradě nemajetkové újmy. Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.

78. V dalším řízení bude úkolem Krajského soudu v Brně doplnit dokazování znaleckým zkoumáním z oboru kriminalistika, odvětví analýzy dat a zkoumání nosičů dat, popřípadě výslechem znalce, a odstranit pochybnosti o povaze a způsobu vzniku souborů nalezených v

aplikační mezipaměti zkoumaného mobilního telefonu. Znalec by se měl zabývat zejména tím, zda lze na základě dat zachovaných v telefonu určit, v jakých aplikacích, kdy a v důsledku jaké konkrétní uživatelské nebo systémové činnosti byly jednotlivé miniatury vytvořeny. Je třeba objasnit, zda jejich vznik vyžadoval otevření konkrétního originálního souboru, nebo k němu mohlo dojít již pouhým zobrazením obsahu složky, webové stránky, náhledu či jiného souborového přehledu, případně automatickou činností aplikace nebo operačního systému bez vědomého jednání uživatele.

79. Znalecké zkoumání by se dále mělo zaměřit na to, zda lze zjistit, kde se v okamžiku vytvoření miniatur nacházely odpovídající originální soubory, zejména zda byly uloženy v interní paměti telefonu, na paměťové kartě, ve vzdáleném či cloudovém úložišti, nebo zda byly pouze dočasně zobrazeny prostřednictvím internetu či jiné aplikace. Objasnit je třeba také to, zda lze zjistit, že originální soubory byly do telefonu vědomě staženy, přesunuty, kopírovány, ukládány nebo následně odstraněny, a zda se v zařízení zachovaly technické stopy takového jednání, například metadata, záznamy o stahování, databáze aplikací, protokoly, adresáře, záznamy o přístupu k souborům nebo jiné digitální artefakty.

80. Znalec by měl rovněž vysvětlit, zda mohl uživatel běžným způsobem zjistit existenci předmětných miniatur v aplikační mezipaměti, zda k nim mohl bez zvláštních technických znalostí přistupovat, zobrazovat je, spravovat je, kopírovat nebo jinak s nimi nakládat a zda mohl ovlivnit dobu jejich uchování. Současně je třeba objasnit, zda systémové soubory mohly být automaticky přepisovány, odstraňovány nebo obnovovány bez přímého zásahu uživatele.

81. Teprve po zodpovězení těchto odborných otázek bude možné hodnotit, zda obviněný měl předmětné soubory vědomě ve své faktické dispozici a zda je vědomě uchovával, anebo zda se v telefonu nacházely pouze jako automaticky vytvořené systémové miniatury, o jejichž existenci nemusel vědět a jejichž vznik ani další uchování nemusel ovládat. Soud přitom musí důsledně odlišit vědomé zobrazení předmětného obsahu od vědomého uložení a uchovávání souborů ve smyslu skutkové podstaty přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst

. 1 tr. zákoníku.

82. Na podkladě doplněného dokazování bude soud povinen znovu posoudit, která ze skutkových variant byla prokázána bez důvodných pochybností. Nebude-li možné ani po vyčerpání dostupných důkazních prostředků spolehlivě zjistit přechovávání závadových souborů, bude soud povinen tuto neodstranitelnou pochybnost vyhodnotit v souladu se zásadou in dubio pro reo.

Poučení

:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. 9. 2026

JUDr. Aleš Kolář

předseda senátu