Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2654/26

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Ditou Řepkovou o ústavní stížnosti stěžovatelek RegioJet a.s., IČ 28333187, sídlem náměstí Svobody 86/17, Brno, a STUDENT AGENCY k.s., IČ 25317075, sídlem náměstí Svobody 86/17, Brno, obou právně zastoupených Mgr. Pavlem Kandalcem, Ph.D., LL. M., advokátem se sídlem Burešova 615/6, Brno, proti výrokům II a IV rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. dubna 2026 č. j. -1210, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví označených výroků rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle a d.

2. Napadenými výroky Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že uložil stěžovatelkám povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 73 114 988,10 Kč a nákladů odvolacího řízení ve výši 10 445 905,80 Kč. Vrchní soud totiž dospěl k závěru, že předmět řízení, spočívající v narovnání poměrů v hospodářské soutěži a ochraně před nekalou soutěží, je penězi ocenitelný, a oproti prvostupňovému soudu (který vycházel z § 9 odst. 1 advokátního tarifu) aplikoval § 8 odst. 1 advokátního tarifu, využitelný právě v případě předmětu řízení ocenitelného penězi.

3. Stěžovatelky namítají, že vrchní soud napadenými výroky rozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, konkrétně nesprávně určil tarifní hodnotu, ze které vycházel. Kromě toho vrchní soud dle stěžovatelek také nevypořádal dostatečně argumentaci uvedenou v odvolání. Napadené rozhodnutí podle stěžovatelek představuje překvapivé a excesivní rozhodnutí a rezignuje na náležité odůvodnění soudních rozhodnutí.

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovatelkami, které byly účastnicemi řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno; stěžovatelky jsou právně zastoupeny v souladu s až 31 a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Dále Ústavní soud zkoumal, zda podání splňuje též podmínku přípustnosti ve smyslu .

5. Pokud jde o přípustnost ústavní stížnosti, Ústavní soud ve své judikatuře dodržuje zásadu subsidiarity. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit pouze proti zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není již příslušný žádný jiný orgán. Ústavní stížnost tedy představuje prostředek ultima ratio ve vztahu k jiným možným procesním nástrojům nápravy.

6. Ústavní stížnost proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení považuje Ústavní soud za předčasně podanou, a tudíž nepřípustnou tehdy, je-li souběžně s ní podáno i dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. Za této situace Ústavní soud považuje oddělení meritorního a nákladového výroku za nelogické a neefektivní, neboť by při posuzování nákladů řízení nemohl pominout úspěšnost jednotlivých účastníků řízení. Právě od této úspěšnosti v meritu věci se zásadně odvíjí otázka nákladů řízení (např. usnesení ze dne 15. 11. 2018

sp. zn.

a další).

7. Stěžovatelky samy v ústavní stížnosti uvádí, že práva podat dovolání využijí, což se i stalo, jak Ústavní soud ověřil u soudu prvního stupně. V době rozhodování o ústavní stížnosti nebylo řízení o dovolání proti výroku ve věci samé dosud skončeno. Je třeba přihlédnout k tomu, že pokud by Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným, mohl by nejen zrušit nebo změnit rozsudek vrchního soudu ve výroku ve věci samé, ale také zrušit akcesorické výroky o nákladech řízení ( ). Tím by otevřel prostor k tomu, aby se vrchní soud opětovně zabýval i náklady řízení a aby v rámci rozhodování o nich případně přihlédl k námitkám uplatněným stěžovatelkami v ústavní stížnosti. Přezkoumával-li by Ústavní soud napadené výroky rozsudku vrchního soudu o nákladech řízení ještě před tím, než bude ze strany Nejvyššího soudu rozhodnuto o dovolání stěžovatelek, nejenže by nerespektoval subsidiaritu ústavní stížnosti k jiným zákonným procesním prostředkům k ochraně práva, nýbrž by tím, byť nepřímo, mohl předjímat i výsledek řízení o dovolání, což mu nepřísluší.

8. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její "předčasnost" stěžovatelky nepoškozuje na jejich právu na přístup k soudu, protože podle výsledku dovolacího řízení budou mít po jeho skončení možnost podat novou ústavní stížnost, a to tak, aby případně zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení. Tato ústavní stížnost pak (v případě splnění ostatních podmínek řízení) bude věcně projednatelná Ústavním soudem, a to i v případě, bude-li jí napaden výhradně nákladový výrok. Není totiž přijatelné, aby Ústavní soud prvotní ústavní stížnost odmítl jako "předčasnou" a následnou jako "opožděnou".

9. Z uvedených důvodů Ústavní soud soudkyní zpravodajkou ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. září 2026

Dita Řepková v. r.

soudkyně zpravodajka