Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1561/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka, a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. A., zastoupeného JUDr. Reném Příhodou, Ph.D., advokátem, se sídlem Škroupova 471/14, Hradec Králové, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2026, č. j. -6143, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. července 2025, č. j. -6049, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníků řízení, nezletilé A. A. a I. A., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Stěžovatel (dále též jako "otec") a vedlejší účastnice (dále též jako "matka") jsou rodiči nezletilé dcery, které je nyní jedenáct let. V roce 2018 byla nezletilá svěřena do péče matky, s níž žije trvale v P. Stěžovatel žije v L.

2. Otec podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") návrh na nahrazení souhlasu matky se zápisem do anglické školy, na změnu péče a na omezení nebo pozastavení rodičovské odpovědnosti matky. Domáhal se, aby bylo ověřeno, zda matka splňuje předpoklady řádné výchovy a péče, podle otce je duševně nezpůsobilá k péči o nezletilou. Nezletilá by měla být vedena rovněž ke svým indickým kořenům a plynulé komunikaci v anglickém jazyce, aby se mohla dorozumět se svými příbuznými z otcovy strany. Obvodní soud návrhy otce v červenci 2025 zamítl, nezletilou ponechal v péči matky. Stěžovatel podal proti rozsudku odvolání, Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, neboť se ztotožnil s jeho závěrem, že nejsou dány předpoklady pro změnu výchovného prostředí nezletilé, v péči matky dobře prospívá, v místě svého nynějšího bydliště má vytvořeny sociální vazby, chodí zde do školy.

3. Otec napadá rozsudek obvodního soudu v té části, kterou byl zamítnut jeho návrh na změnu péče o nezletilou (výrok II), a v části výroku I rozsudku městského soudu, kterým se toto rozhodnutí potvrzuje.

II. Argumentace stěžovatele

4. Napadenými rozhodnutími podle stěžovatele došlo k porušení základních práv stěžovatele zaručených , , , a d a k porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

5. Stěžovatel namítá, že obvodní soud neprovedl řádně dokazování a dopustil se tedy protiústavnosti v podobě tzv. opomenutých důkazů, dále odňal stěžovateli možnost vyjádřit se ke všem provedeným důkazům a přednést závěrečnou řeč. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti právního zástupce stěžovatele, a to i přes doloženou hospitalizaci. Oba soudy rozhodovaly na základě neúplně zjištěného skutkového stavu věci.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s až 31 .

7. Ústavní stížnost stěžovatele není v souladu s přípustná v rozsahu námitky týkající se odnětí možnosti jednat před soudem, neboť v tomto směru měl stěžovatel vyčerpat ochranu prostřednictvím podání žaloby pro zmatečnost dle . Ve zbytku je ústavní stížnost přípustná ( téhož zákona a contrario).

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud na základě obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh zhodnotil napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti nepřípustná (viz výše) a zčásti zjevně neopodstatněná.

9. K přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje Ústavní soud zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Přezkum Ústavního soudu se soustředí především na to, zda obecné soudy zvážily a vyvážily dotčené oprávněné zájmy, zejména zda byl náležitě zjišťován nejlepší zájem dítěte a za tím účelem shromážděny veškeré potřebné důkazy, a zda byla rozhodnutí vydaná v průběhu řízení v tomto smyslu řádně a dostatečně odůvodněna (srov. nález ze dne 5. 9. 2017,

sp. zn.

, body 17 a 18). Ústavní soud je tedy povinen zasáhnout pouze tehdy, vybočí-li obecné soudy ve svých rozhodnutích z rámce ústavnosti a poruší ústavně zaručená práva rodičů, dětí či jiných osob, zejména práva spojená s jejich rodinným životem či práva procesní povahy.

10. Ústavní soud nesdílí názor stěžovatele, že by rozhodnutí soudu prvního stupně bylo protiústavní. Soud z provedeného znaleckého posudku zjistil, že výchovné kompetence obou rodičů jsou srovnatelné. Nezletilá má k oběma rodičům pozitivní emoční vazbu, nezdá se zasažena jejich konfliktem. V českém prostředí, kde vyrůstala, je sociálně ukotvena včetně vrstevnických vztahů a zařazení do školského systému. Je dobře adaptována na v současné době nastavenou péči. Péče matky probíhá řádně a nemá nedostatky. Obvodní soud se podrobně zabýval námitkami otce týkajícími se psychického stavu matky a přesvědčivě se s nimi vypořádal (body 63-65). Zabýval se rovněž specifiky rozvržení péče za předpokladu, že rodiče žijí v rozdílných zemích (bod 45). Kolizní opatrovník doporučil návrh otce na změnu péče zamítnout, neboť ve věci nenastala změna poměrů, která by to odůvodňovala, matka je o nezletilou dle znaleckého posudku schopna bez potíží pečovat, nezletilá má u matky zázemí a rozvinuté sociální vazby. Kontakt s otcem probíhá dle soudního rozhodnutí. Dvakrát týdně probíhá přes WhatsApp, předpoklady pro rozvíjení vzájemné vazby jsou tedy zachovány. V jejich rámci a v rámci pobytů u něj, může otec sám vést nezletilou k jejím indickým kořenům.

11. Stěžovatel namítá, že neměl možnost vyjádřit se k výslechu matky, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy, aniž by soud tento postup řádně zdůvodnil, a uvádí, že neměl možnost přednést závěrečný návrh. Tyto námitky formuloval již v rámci odvolání, odvolací soud pochybení nenapravil. Ústavní soud z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh nezjistil, že by se obecné soudy dopustily takového procesního pochybení, které by mělo intenzitu protiústavnosti. Z protokolu o jednání před obvodním soudem ze dne 30. 7. 2025 vyplývá, že soud si od všech přítomných vyžádal závěrečné návrhy v písemné podobě s tím, že bude možné přednést je i ústně, což právnímu zástupci otce nakonec nebylo umožněno. Usnesením vydaným na jednání dne 31. 7. 2025 rozhodl o tom, že dokazování se končí a dále nebude doplňováno. Postup obvodního soudu v těchto bodech sice nelze považovat za zcela procesně korektní, s ohledem na ostatní okolnosti posuzované věci jej však nelze považovat za protiústavní. Z přiložených protokolů totiž vyplývá (a v napadeném rozsudku to potvrzuje i odvolací soud), že otec měl možnost vyjádřit se k věci v rámci svého výslechu, což také v rámci svého obsáhlého vyjádření učinil. Ačkoliv si je Ústavní soud vědom toho, že procesní povahu výpovědi účastníků a jejich vyjádření k věci nelze mezi sebou směšovat, má za to, že v posuzované věci vznikl stěžovateli dostatečný prostor pro formulaci jeho námitek či návrhů. Ústavní soud považuje v této souvislosti za vhodné připomenout, že rozhodování ve věcech péče soudu o nezletilé nemá být prostorem pro vyřešení sporu mezi dospělými účastníky, ale nalezení optimální úpravy výchovných poměrů nezletilého dítěte. Nemá být "bitevním polem" rodičů a pokud k tomu procesní situace směřuje, je zcela namístě, aby soud náležitě usměrnil průběh řízení. Důkazní návrhy otce zcela zjevně směřovaly k prokázání téže skutečnosti, s níž se soud již vypořádal provedením důkazu znaleckým posudkem a výslechem rodičů, tedy změny poměrů ve smyslu snížení rodičovské způsobilosti matky. Lze přisvědčit stěžovateli, že neprovedení dalších důkazů měl soud výslovně odůvodnit. Pokud tak neučinil, jedná se o pochybení, které však vzhledem k výše uvedenému v daném případě nevedlo k protiústavnosti, neboť závěry obvodního soudu jsou důkazně dostatečně podloženy.

12. Ústavní soud nemá z hlediska ústavnosti žádné výhrady ani k tomu, jak ve věci rozhodl odvolací soud. Odvolacími námitkami otce se zabýval pečlivě a komplexně, v odůvodnění napadeného rozsudku srozumitelně, podrobně a přesvědčivě zdůvodnil, proč je stávající model péče v nejlepším zájmu nezletilé.

13. Lze shrnout, že zamítnutí návrhu stěžovatele na změnu péče nevychází ze svévolného hodnocení situace obecnými soudy, ale z objektivních a přesvědčivých důvodů vyplývajících z provedeného dokazování, zejména z nejlepšího zájmu nezletilé. Dílčí procesní pochybení, která lze spatřovat v postupu obvodního soudu ve věci dokazování, neměla s ohledem na další kontext posuzované věci intenzitu protiústavnosti.

V. Závěr

14. Ústavní soud shrnuje, že napadená rozhodnutí neporušila stěžovatelova ústavně zaručená práva a svobody. Ústavní soud proto jeho ústavní stížnost odmítl z větší části jako zjevně neopodstatněnou [ ], ve vztahu k námitce odnětí možnosti jednat před soudem jako návrh nepřípustný ( ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. září 2026

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu