Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 139/2026-21
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Hrbkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno jméno advokáta adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 20 400 Kč s příslušenstvím
takto:
I. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 5 400 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15 000 Kč od 25. 8. 2025 do 20. 4. 2026, se řízení zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15 000 Kč od 21. 4. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jičíně doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 204 Kč na bankovní účet soudu č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 332 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 5 400 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15 000 Kč od 25. 8. 2025 do 20. 4. 2026, se řízení zastavuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15 000 Kč od 21. 4. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jičíně doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 204 Kč na bankovní účet soudu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 332 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 4. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 400 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela dne 25. 7. 2025 s žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky celkem ve výši 15 000 Kč se smluvním úrokem 1 % denně. Žalovaný se zavázal vrátit tyto prostředky včetně příslušenství nejpozději do 24. 8. 2025, avšak neuhradil ničeho, když mu vznikl dluh sestávající z 15 000 Kč jistiny, úroku ve výši 5 400 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva právního zástupce žalobkyně, ani na tu však nereagoval.
2. V průběhu řízení vzala žalobkyně částečně žalobu zpět, a to v rozsahu 5 400 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15 000 Kč od 25. 8. 2025 do 20. 4. 2026. Zpětvzetí učinila aniž by byla žalovaným ve svém nároku uspokojena.
3. Žalovaný se k žalobě přes poučení a výzvy soudu nevyjádřil.
4. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět dříve, něž začalo jednání, soud řízení v rozsahu zpětvzetí dle § 96 odst. 2 o.s.ř zastavil (výrok I.).
5. Soud ve věci nevydával platební rozkaz, neboť žalobkyně neuvedla, jakým způsobem ověřovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Soud tedy rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
6. Soud vzal na základě doložených důkazů za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne 25. 7. 2025 s žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky celkem ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal k jejich vrácení do 24. 8. 2025 spolu se zápůjčním úrokem ve výši 1 % denně. RPSN činí 4 114 %. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Tato zjištění vyplývají ze smlouvy o úvěru, potvrzení banky a potvrzení o platbě. Žalobkyně zaslala dne 17. 4. 2026 předžalobní výzvu žalovanému. Dále ze sdělení právnická osoba. ze dne 7. 8. 2026 bylo soudem zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. č. účtu je žalovaný a že na tento účet byla dne 25. 7. 2025 připsána částka 15 000 Kč od žalobkyně.
7. Žalobkyni byla soudem zaslána výzva, aby řádně tvrdila a vysvětlila, jakým způsobem zkoumala schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr a k tomu doplnila důkazy. Žalobkyně však nereagovala. Žalobkyně tedy ani na výzvu soudu nevysvětlila, jak ověřovala měsíční výdaje žalovaného včetně posuzování výše existujících závazků, když nespecifikovala, jaký příjem měl žalovaný a jaké výdaje a jaký měl zůstatek pro úhradu splátek. Doloženy nebyly žádné listin y ohledně prokázání jeho příjmu, ani podklady k ověření výdajů.
8. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016 , o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú. “) ve spojení s ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “). Zákon o spotřebitelském úvěru vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany.
9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Shora uvedený skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně:
15. Žalobkyně před sjednáním smlouvy nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného) tak, jak jí ukládá § 86 z.s.ú. Splnění této povinnosti je dle § 87 z.s.ú. přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , odborná péče poskytovatele úvěru předpokládá ověření údajů, které dlužník věřiteli sdělil, resp. objektivně tyto údaje mají být podloženy minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka a klíčová je povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Dále Nejvyšší soud v rozhodnutí pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dospěl k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.
16. Za těchto okolností lze uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla v projednávaném případě náležitě posouzena. Důsledkem nesplnění uvedené povinnosti je dle § 87 z.s.ú. neplatnost smlouvy o úvěru. Současně soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná dle ust. § 580 a § 588 o.z. , a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 1 % denně s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o.z.
17. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi účastníky existuje právní poměr z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z. Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla částku 15 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by poskytnutou částku vrátil (byť jen částečně), když v řízení zůstal zcela pasivní. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 15 000 Kč (výrok II.). Soud pro účely stanovení data prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalobkyně požadovala úhradu celého dluhu, přičemž žalovaný tento okamžik nesporoval. Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla žalobkyní odeslána 17. 4. 2026. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalovanému dne 20. 4. 2026. Listin Listina obsahovala výzvu k okamžité úhradě dluhu (nejpozději do tří dnů), přičemž žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 21. 4. 2026 do prodlení. Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).
18. K povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku dle výroku III. tohoto rozsudku, soud uvádí, že elektronický platební rozkaz dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl vydán a návrh byl převeden do agendy C z důvodu nedoložení zkoumání úvěruschopnosti žalovanému. Žalobkyni tak vznikla povinnost uhradit soudní poplatek ve výši 1000 Kč dle položky 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích. Žalobkyně na tomto poplatku ke dni vydání rozsudku zaplatila pouze 816 Kč, zbývalo jí tedy doplatit 204 Kč. Poplatková povinnost k doplacení soudního poplatku do výše, jako by byl podán návrh v agendě C, potom vzniká dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, uložením takové povinnosti v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013 ). Soud k uvedenému poznamenává, že ke dni 11.9.2026 eviduje úhradu doplatku soudního poplatku ve výši 204 Kč, z uvedeného důvodu považuje povinnost žalobkyně uloženou tímto výrokem za splněnou.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení, přičemž tato částka představuje 47 % z její celkové výše (rozdíl úspěchu žalovaného v řízení v rozsahu 26,5 % ku úspěchu žalobkyně v rozsahu 73,5 %). Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku včetně doplatku ve výši 1 020 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 400 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů. Celkem tak náklady činí 2 835 Kč, z toho 47 % činí 1 332 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
20. Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Jičíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.