Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
43 C 194/2026-116
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupena Jméno Zástupce, Anonymizováno
sídlem Adresa žalobkyně
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozen Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 131 273,97 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 71 283,60 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč, splatných vždy do 20. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 59 990,37 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 842,17 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 111,50 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 110 900 Kč od 22. 1. 2026 do zaplacení ve výši 11,50 %, úrok 11,5 % ročně z částky 110 000 Kč od 1. 3. 2026 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 71 283,60 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč, splatných vždy do 20. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba v části, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 59 990,37 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 842,17 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 111,50 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 110 900 Kč od 22. 1. 2026 do zaplacení ve výši 11,50 %, úrok 11,5 % ročně z částky 110 000 Kč od 1. 3. 2026 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 8. 6. 2026, který byl převeden do rejstříku C dne 7. 7. 2026, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 131 273,97 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru creditea, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a žalovaným dne 16. 8. 2024, č. hodnota, na jejímž základě byla právní předchůdkyní poskytnuta žalovanému možnost čerpat opakovaně úvěr až do výše 110 000 Kč. Žalovaný následně vyčerpal celkem částku 131 497,08 Kč. Dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.
2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 24. 7. 2026 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem stanovené lhůtě dne 11. 8. 2026.
3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 27. 8. 2026, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalovaného.
5. Žalobkyně u jednání dne 27. 8. 2026 s odkazem na písemnou žalobu a doplnění žaloby uvedla, že žaloba je podávána z titulu úvěrové smlouvy s právním předchůdcem Provident uzavřené dne 16. 8. 2024 na částku 110 000 Kč, kdy ve vztahu k této částce byla též zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Fakticky bylo vyplaceno 131 497,08 Kč a žalovaným uhrazeno 60 213,48 Kč. Pokud se týká k dotazu soudu okolností, jak soud též vyzýval k doplnění, tedy že vyčerpaná částka o více než 20 000 Kč přesahuje sjednaný úvěrový limit, jakož i okolnost, že úvěr byl čerpán v mnoha dílčích platbách po dobu více než šesti měsíců, k těmto specifickým okolnostem žalobkyně není schopna se vyjádřit, pojmově se jednalo o standartní spotřebitelský úvěr.
6. Soud dále vyšel z podání účastníků a listinných důkazů smluvní dokumentací, potvrzením o platbě, výzvami, postoupením pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, bilancí, předžalobní výzvou, sdělením banky a posouzením úvěruschopnosti.
7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 věty první o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
13. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně, která svou pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupila na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupené pohledávce, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovaným, je neplatné z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak je zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání.
17. Žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací.
18. Soud dospěl k nevyhnutelnému závěru, že poskytovatel úvěru nedostál požadavkům zákona a konstantní judikatury vrcholných soudů za situace, kdy vycházel z údajů sdělených žadatelem o úvěr, jak zachyceny v podkladu na čl. 83, přičemž tento podklad obsahuje pouze několik dílčích údajů, které však nejsou podloženy žádnými dalšími listinami. V podkladu je uvedeno, že žalovaný má příjem ve výši 28 000 EUR a náklady na další půjčky ve výši 15 000 EUR, ohledně životních nákladů je uvedena 0. Žalobkyně v této věci uvedla, že vycházela z údajů zjištěných z transakcí na běžném účtu žalovaného. Žalobkyně však žádné výpisy z bankovního účtu či jinou obdobnou listinu, která by uvedené částky objektivizovala, soudu nedoložila. Soud tak dospěl k závěru, že příjmy a výdaje uvedené v podkladu na čl. 83 jsou zcela neobjektivizované údaje.
19. Je na žalobkyni, aby prokázala, jakým způsobem byla ověřena úvěruschopnost žalovaného, z jakých konkrétních individualizovaných údajů bylo vycházeno a jak byly tyto údaje objektivizovány.
20. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně nezkoumala majetkové poměry žalovaného, resp. toto zkoumání z doložených listin nevyplývá, přičemž tvrzené příjmy a výdaje nejsou nijak objektivizovány.
21. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.
22. Soud pouze pro úplnost doplňuje, že žalobkyně dále nedoložila z jakého důvodu byla žalovaným čerpána částka přesahující sjednaný úvěrový limit, a to ve výši přesahující 20 000 Kč. Soud však dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, přičemž se pak případnou otázkou řádnosti čerpání úvěru dále nezabýval.
23. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že žalovanému byly na jejím základě poskytnuty prostředky převodem na bankovní účet ve výši 131 497,08 Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem 60 213,48 Kč, tedy zbývá, aby žalovaný doplatil žalobkyni 71 283,60 Kč.
24. Výrokem I. proto bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 71 283,60 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému v souvislosti s uzavřením smlouvy reálně poskytnuto a co nebylo žalovaným vráceno.
25. Ohledně zamítnutí nároku žalobkyně na příslušenství bezdůvodného obohacení, pak soud odkazuje na výklad normy obsažené v § 87 odst. 1 poslední větě zákona o spotřebitelském úvěru judikoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který byl aktuálně schválen k publikaci pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.
26. Z citované právní věty esenciálního judikátu Nejvyššího soudu je třeba dovodit, že v případě stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru se nejedná o standardní (procesní) lhůtu k plnění ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., stanovenou k vypořádání bezdůvodného obohacení, nýbrž se jedná o specifickou (speciální) úpravu vypořádání nároků z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Doba k vrácení poskytnuté jistiny musí být stanovena tak, aby měl žalovaný spotřebitel časový prostor k úhradě, který je přiměřený jeho možnostem. Současně – a zejména – jedná se pojmově o (nové) stanovení splatnosti předmětné částky, tedy nepřipadá v úvahu přiznání úroků z prodlení za jakékoli období do minulosti, nýbrž naopak, pakliže do budoucna mají být úroky z prodlení nárokovány, lze tak činit teprve, pokud nedojde k úhradě v plné výši do data (nově) soudem stanoveného, a jejich úhrady je třeba se domáhat prostřednictvím samostatné (nově podané) žaloby.
27. Nejvyšší soud v citovaném judikátu dospěl k závěru, že splatnost jistiny nelze odvozovat od první (před podáním žaloby učiněné) prokázané výzvy k plnění ze strany žalobkyně, ale je nutné, aby byla soudem stanovena doba nová, stanovená dle možností spotřebitele. V intencích citovaného – aktuálně (s časovým odstupem od vydání rozhodnutí) k publikaci ve sbírce zařazeného – judikátu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nadále již – na rozdíl od dosavadní početné rozhodovací praxe – nelze splatnost pohledávky k vrácení bezdůvodného obohacení v návaznosti na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru odvozovat od první prokázané výzvy k plnění, ale je nutné tuto nově stanovit, vycházeje z možností spotřebitele k úhradě v době přiměřené.
28. Co se týká stanovení konkrétní doby k vrácení jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž tuto nelze zaměňovat s (procesní) lhůtou k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., má soud i vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení pasivní, své současné poměry (možnosti) soudu blíže neupřesnil, s ohledem na výši nároku, považuje soud za přiměřenou úhradu jistiny spotřebitelského úvěru ve formě měsíčních splátek po 5 000 Kč, splatných vždy do 20. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.
29. K tomu soud pro úplnost dodává, že posun v judikatuře, jak podrobně traktován, sice nadále již neumožňuje přiznání úroku z prodlení např. od výzvy k úhradě dlužné jistiny předcházející podání žaloby, neboť soud je povolán (nově) rozhodnout o hmotněprávní splatnosti spotřebiteli vyplacených prostředků určených k vrácení, avšak umožňuje coby součást stanovení plnění ve splátkách zakotvit ztrátu výhody splátek ve smyslu § 1931 občanského zákoníku, tedy nebude-li některá ze splátek řádně a včas uhrazena, stává se splatným celý zbývající dluh.
30. Vzhledem k pasivitě žalovaného a absenci relevantních podkladů ve spisovém materiálu soud vycházel z úvahy o reálné úhradě vycházející ze zprůměrované částky 5 000 Kč měsíčně, hrazené žalovaným měsíčně za dobu trvání smlouvy, tak aby měl spotřebitel reálný (flexibilnější) prostor k úhradě dlužné částky, což je ostatně i v zájmu žalobkyně, neboť se tím zvyšují její šance na faktické uspokojení pohledávky.
31. Pakliže soud podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru určuje dobu, ve které je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, pak je soud povolán činit tak ex officio a za respektu k možnostem spotřebitele, musí stanovit dobu přiměřenou jeho možnostem, a to ba dokonce i v případech – v justiční praxi zcela převažujících – že se jedná o spotřebitele coby účastníka v řízení pasivního, ba začasté až soudnímu řízení aktivně se vyhýbajícího. I v těchto procesních kulisách je však soud, vázán mantinely citované esenciální judikatury Nejvyššího soudu, povinen stanovit dobu objektivizovanou, přiměřenou (potenciálním, hypotetickým) možnostem spotřebitele, a to jako dobu pevně stanovenou.
32. Výrokem II. soud žalobu co do zbývající části nároku a příslušenství zamítl.
33. Vzhledem k tomu, že ve věci byl převážně úspěšný žalovaný – vycházeje z rozsahu, v jakém bylo žalobě vyhověno a v jakém byla žaloba zamítnuta, včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku – měl by tak mít nárok na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ve výši podle poměru úspěšnosti. Jelikož ale žalovanému žádné prokazatelné důvodné náklady řízení nevznikly, bylo výrokem III. rozhodnuto tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li dobrovolně povinná strana povinnost uloženou tímto vykonatelným rozhodnutím, může se strana oprávněná domáhat jejího soudního výkonu nebo exekuce.