Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 183/2026-67
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 43 426 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 21 565 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně po žalované požadovala zaplacení 21 861 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 246,28 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 43 426 Kč od 22. 4. 2026 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 21 565 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně po žalované požadovala zaplacení 21 861 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 246,28 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 43 426 Kč od 22. 4. 2026 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 43 426 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 28. 2. 2025. Na jejím základě byla žalované vyplacena částka 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr řádně a včas splácet v 24 pravidelných měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře, který byl součástí smlouvy. Žalovaná zaplatila zpět žalobkyni celkem 18 435 Kč, jednotlivé platby byly započteny v souladu se splátkovým kalendářem, případně s dalšími smluvními ujednáními. Pro neplnění povinností žalovanou využila žalobkyně svého práva a úvěr předčasně zesplatnila ke dni 20. 2. 2026, o čemž žalovanou informovala dopisem. Poté žalovanou ještě upomínala a upozornila i na riziko soudního vymáhání pohledávky. Kromě neuhrazené jistiny úvěru 31 664 Kč požadovala žalobkyně po žalované též poplatky ve výši 3 352 Kč, úroky ve výši 5 880 Kč, účelně vynaložené náklady 1 030 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například, že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10 ). Dle zákona již doručená zásilka byla vhozena do domovní schránky žalované dne 3. 8. 2026. O probíhajícím řízení byla nadto informována telefonicky, jinou adresu k doručení soudu nesdělila, ani si zásilku nevyzvedla osobně u soudu (což tvrdila, že učiní).
3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu a žalovaná se k výzvě soudu, zda s tímto postupem souhlasí, nevyjádřila. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 28. 2. 2025 úvěrovou smlouvu (Anonymizováno, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky žalobkyně a splátkový kalendář. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 40 000 Kč, žalovaná se zavázala úvěr splatit v měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. RPSN činila 49,2 % (smlouva čl. 20-23). Žalobkyně vyplatila žalované částku 40 000 Kč na bankovní účet č. č. účtu, žalovaná uhradila celkem 18 435 Kč (opis výpisu proplacení smlouvy č.l. 33, výpis čerpání, splátek a úhrad čl. 41). Do karty klienta žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, vyživuje tři děti, má příjem ze zaměstnání 40 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 40 000 Kč a že splácí splátky jiným společnostem ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech NRKI, SOLUS, ISIR a CRIBIS, zjistila jeden existující splátkový závazek s výší plátky 10 285 Kč (karta klienta č.l. 40, výpis z NRKI č.l. 42-63). Podle své metodiky (čl. 30-31) vyhodnotila žalobkyně žalovanou na základě těchto skutečností jako úvěruschopnou. Žalobkyně dopisem ze dne 20. 2. 2026, odeslaným dne 23. 2. 2026, vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru (čl. 36-37). Dne 23. 3. 2026 odeslala žalobkyně ještě předžalobní upomínku (čl. 38-39).
5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb. “), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“).
6. Podle soudu však žalobkyně nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) již v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.
7. V projednávané věci vyšla žalobkyně pouze z prohlášení žalované a úvěrové zprávy (výpisu z NRKI). Z nich sice žádné negativní skutečnosti nezjistila, deklarovaný příjem žalované však neměla nijak ověřený a její výdajovou stránkou se nezabývala vůbec, což měla zcela jistě udělat obzvlášť vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uvedla, že z příjmu 40 000 Kč vyživuje sebe a tři děti a splácí přibližně 10 000 Kč měsíčně. Taková situace měla zcela jistě žalobkyni vést k větší důslednosti a obezřetnosti. Poskytla-li žalobkyně spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla dostatek ověřených informací (na příjmové i výdajové stránce) k vyloučení pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet, porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb.
8. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , ve spojení s § 580 o. z. a § 588 , větou první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno (žalovaná to ostatně v řízení nijak nerozporovala), že žalobkyně poskytla žalované celkem 40 000 Kč; podle tvrzení žalobkyně, z něhož soud pro nečinnost žalované vychází, jí žalovaná dosud zaplatila zpět 18 435 Kč. Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila částkou 21 565 Kč, kterou je povinna vrátit. V této části proto soud žalobě vyhověl (výrok I tohoto rozsudku), lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
10. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství (úroky, poplatky, náklady vymáhání či smluvní pokuty), ve zbytku proto soud žalobu zamítl (výrok II tohoto rozsudku), a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 , věty poslední zákona č. 257/2016 Sb. , spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K tomu Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (stanovené podpůrně podle § 160 o. s. ř. o. s. ř. , jak bylo již uvedeno výše). Tu soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalované není soudu nic známo.
11. Žalovaná byla ve sporu úspěšnější, v řízení však zůstala nečinnou, a žádné náklady jí tudíž nevznikly. Proto soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.
Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.