Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 195/2026-27

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení 17 616 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala 9 816 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 616 Kč od 12. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala 9 816 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 616 Kč od 12. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17 616 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 19. 12. 2023 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalované poskytla 12 000 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem 9 816 Kč v týdenních splátkách po 364 Kč. Žalovaná uhradila 4 200 Kč. Před uzavřením smlouvy byla posuzována úvěruschopnost žalované, a to kontrolou v databázích, telefonickou kontrolou zaměstnání, kontrolou platební historie u žalobkyně, byla hodnocena lokalita bydliště žalované a její finanční situace dle informací doložených samotnou žalovanou a kontrolou předložených dokumentů.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s , (dále jen „“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například, že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. ). Telefonicky se s žalovanou spojit nepodařilo.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu, žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřila. Soud proto v souladu s předpokládal, že nemá žádné námitky.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru (č.l. 7) bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou dne 19. 12. 2023. Žalobkyně se na jejím základě zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná tyto vrátit spolu s úrokem 2 376 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 3 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 3 840 Kč v 60 týdenních splátkách po 363,60 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala částku 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaná byla žalobkyní informována o výši úvěru, poplatcích, formě splácení (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č.l. 8). Na smlouvu uhradila celkem 4 200 Kč (platební historie č.l. 10-11). Do evidenční karty klienta (č.l. 9) žalovaná uvedla své jméno, příjmení, bydliště, číslo občanského průkazu, spojení. Dále, že je svobodná, pobírá invalidní důchod ve výši 14 408 Kč, jiný příjem neuvedla. Výdaje na bydlení označila částkou 4 872 Kč, životní minimum na ověření bylo 4 860 Kč, nebankovní závazky uvedla ve výši 3 040 Kč. Žalobkyně tedy počítala s celkovými měsíčními výdaji 12 772 Kč, disponibilní zůstatek činil 1 636 Kč. Výše důchodu měla být ověřena dle výměru důchodu, ten však soudu předložen nebyl. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 23. 1. 2026 (č.l. 12-14).

6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná dne 19. 12. 2023 uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru a na jejím základě žalobkyně vyplatila žalované částku 12 000 Kč, a to v hotovosti. Bylo sjednáno, že žalovaná splatí úvěr v 60 týdenních splátkách po 363,60 Kč, celkem měla zaplatit 21 816 Kč. Před uzavřením smlouvy byly žalované poskytnuty základní informace o předmětném úvěru a byla určitým způsobem (nedostatečně) posuzována její úvěruschopnost. Konktrétně si žalobkyně zaznamenala její kontaktní údaje, informace, že pobírá důchod ve výši 14 408 Kč, a počítala s výdaji 12 772 Kč, kdy se jednalo o výdaje na bydlení, splátky dřívějších závazků a částku životního minima. Žalovaná celkem uhradila 4 200 Kč, upomínkou zaslanou dne 23. 1. 2026 byla vyzvána k úhradě zbývající dlužné částky.

7. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení , (dále jen „o. z.“), a rovněž dle , o spotřebitelském úvěru.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Soud proto vycházel z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též z § 580 o. z., ve spojení s § 588 o. z., a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka).

15. Soud má v projednávané věci za to, že žalobkyně nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované, a proto je předmětná smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též podle § 580 odst. 1 o. z., ve spojení s § 588 o. z. Žalobkyně neprokázala (ani přes písemnou výzvu soudu), že by ověřila příjem žalované, ani nevěnovala dostatečnou pozornost výdajové stránce – nezjišťovala/neověřovala výši nákladů na bydlení, energie, apod. Žalobkyně dostatečně nezkoumala ani závazky plynoucí z úvěrových smluv, které žalovaná uzavřela před uzavřením nyní posuzované úvěrové smlouvy, přičemž při bližším zkoumání měla tato skutečnost vzbudit pochybnost vedoucí přinejmenším k podrobnějšímu zkoumání výdajové stránky žalované. Soud má tedy za to, že na základě zjištěných informací nemohla žalobkyně dojít k závěru, že o schopnosti žalované úvěr splácet nelze pochybovat.

16. Žalobkyně tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši 12 000 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná na úvěr uhradila celkem 4 200 Kč. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaná uhradila, nese žalovaná, která zůstala v řízení nečinná a netvrdila, že by uhradila více, než kolik sdělila žalobkyně. Vzhledem k tomu, že smlouva je absolutně neplatná, nebyl platně sjednán ani úrok a případné další poplatky či sankce. Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni částku 7 800 Kč (neuhrazenou část jistiny) z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z., a ve zbývající části žalobu zamítl.

17. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení tedy dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí zbývající dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka). Tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou ve smyslu již zmiňovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť při nečinnosti žalované neměl jak jinak zjistit, jaká jiná doba je vzhledem k jejím možnostem přiměřená. Takové okolnosti měla tvrdit a prokazovat žalovaná.

18. Ve sporu byla úspěšnější žalovaná, žádné náklady jí však nevznikly, a proto soud rozhodl dle a tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. Lhůtu k plnění soud stanovil (při nečinnosti žalované, viz výše) podpůrně dle , věty první po středník

20. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, proto je jeho povinností doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou , o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků činí 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč, žalobkyni tedy zbývá doplatit 200 Kč. V případě, že tato částka (výrok IV. rozsudku) nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, bude věc předána nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání celnímu úřadu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.

Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.