Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 99/2025-80
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO: IČO
sídlem Adresa žalobce
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované
bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 666.446,76 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 604.000 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se návrh, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 62.446,76 Kč spolu s
- úrokem 12,9 % ročně z pohledávky 666.446,76 Kč od 15. 1. 2025 do 13. 2. 2025,
- úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z pohledávky 666.446,76 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení,
- úrokem 12,75 % ročně z pohledávky 666.446,76 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení,
- kapitalizovaným úrokem ve výši 21.513,67 Kč od 15. 10. 2024 do 14. 1. 2025.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v částce 13.910,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 604.000 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.II. Zamítá se návrh, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 62.446,76 Kč spolu s- úrokem 12,9 % ročně z pohledávky 666.446,76 Kč od 15. 1. 2025 do 13. 2. 2025,- úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z pohledávky 666.446,76 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení,- úrokem 12,75 % ročně z pohledávky 666.446,76 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení,- kapitalizovaným úrokem ve výši 21.513,67 Kč od 15. 10. 2024 do 14. 1. 2025.III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v částce 13.910,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Návrhem ze dne 17. 2. 2025 domáhal se žalobce zaplacení částky 666.446,76 Kč, a to s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalobce uzavřel s žalovanou rámcovou smlouvu číslo hodnota v souladu s obchodními podmínkami právnická osoba. Na základě rámcové smlouvy byl žalované aktivován běžný účet číslo č. účtu a žalovaná jej mohla plně využívat. Dne datum uzavřela žalovaná s žalobcem dodatek číslo hodnota k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o úvěr 700.000 Kč, a protože splnila všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí úvěru, byl jí úvěr schválen a dne datum vyplacen na běžný účet žalované v plné výši, což vyplývá z dokladu o načerpání úvěru. Žalobce provedl vyhodnocení úvěruschopnosti klienta a posouzení provedl na základě informací, které mu žalovaná sama poskytla v žádosti o úvěr. Žalobce posuzuje informace dále z interních a externích databází, používá úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z nebankovního registru klientských informací. Podle podmínek úvěrové smlouvy byla žalovaná zavázána hradit pravidelnou měsíční splátku 12.000 Kč skládající se ze splátky jistiny a úroku 12,9 % ročně, a to vždy k 13. dni měsíce počínaje dnem 13. 3. 2024. Předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 13. 11. 2031. Splátky byly hrazeny až do 15. 10. 2024, počínaje dnem 15. 11. 2024 přestala žalovaná úvěr splácet. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovanou stranou přistupuje žalobce v souladu s ujednáním smlouvy o úvěru číslo IBAN ve spojení s podmínkami pro používání úvěru k ukončení smlouvy dne 15. 1. 2025 také k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou 666.446,76 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru ve výši 21.513,67 Kč. Žalobce požaduje od 14. 2. 2025 smluvní úrok 12,75 % ročně, a to v souladu s ust. § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. O zesplatnění úvěru informoval žalobce žalovanou v rámci předžalobní výzvy ze dne 15. 1. 2025. Celkový dluh vyplývající z úvěrové smlouvy číslo IBAN ke dni podání žaloby činí na jistině částku ve výši 666.446,76 Kč, spolu se smluvním úrokem 12,9 % ročně z částky 666.446,76 Kč od 15. 1. 2025 do 13. 2. 2025, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 666.446,76 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení, spolu se smluvním úrokem 12,75 % ročně z částky 666.446,76 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení až od 25. 1. 2025, neboť dle interních pravidel poskytuje žalobce žalovanému ve výzvě k plnění dodatečnou lhůtu. Dále žalobce požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 21.513,67 Kč za období od 15. 10. 2024 do 14. 1. 2025. K tvrzení žalované, že veškeré finanční prostředky včetně půjček odešly na cizí účty, pak žalobce sdělil, že je připraven poskytnout výpisy z běžných účtů žalovaného za konkrétní období a z těchto výpisů je patrno, kdy a ve prospěch jakých účtů žalovaný poukázal konkrétní částky. Samotná skutečnost, že žalovaná prostředky z načerpaných úvěrů převedla ze svého běžného účtu neznamená, že není povinna dostát svým smluvním povinnostem a úvěr splatit. Žalobce nemá důvod pochybovat o tom, že úvěr byl na základě žádosti žalované poskytnut žalované na jeho běžný účet, a to ostatně nerozporuje ani sama žalovaná. Tak pak splácela předmětný úvěr až do října 2024 a další splátky již neplatila. Úvěr pak žalovaná načerpala datum a finanční prostředky poukázala do zahraničí, a protože těchto transakcí bylo více, žalobce z opatrnosti a z preventivních důvodů přistoupil k zablokování služeb paní žalované, přičemž dne 7. 2. 2024 žalovaná telefonicky potvrdila, že úvěr si brala pro svou potřebu a měla v úmyslu investovat do fotovoltaiky a že peníze ona na základě svého rozhodnutí poukázala do Švýcarska na základě toho, že jí radil nějaký její známý, kterého osobně zná. I když jí žalobce opakovaně upozorňoval na obezřetnost při nakládání s finančními prostředky, tak v říjnu 2024 pak se řešilo totéž, kdy žalovaná chtěla poukázat finanční prostředky opět do zahraničí a žalobce ty úhrady zablokoval a také zablokoval internetové bankovnictví. Žalovaná v každém hovoru uvedla, že úvěr si vzala, že ho vyčerpala a použila pro svoji potřebu. Žalobce z nějakých svých bezpečnostních důvodů přistoupil k ukončení služeb paní žalované, ukončil vedení obou účtů, jak korunového, tak i eurového. Hovory s žalovanou byly monitorovány a mohou posloužit k důkazu.
2. Žalovaná před soudem uvedla, že se stala poškozenou v oblasti internetového bankovnictví, není to jen půjčka u právnická osoba, ale také u právnická osoba. Popsala způsob, kterým si zřídila a otevřela účet u právnická osoba za pomoci třetí osoby, která se jí představila jako jméno FO a jejího podvodného jednání a který byl ovládán přes internetové bankovnictví. K jejímu účtu se dostal tak, že si na internetu otevřela pana Babiše, který tam nabízel, že mohou investovat 6.000 Kč a ty peníze půjdou na rozvod různých firem v Česku a zároveň z toho bude mít prospěch i dotyčný investor. To ji zaujalo, že může dobře zainvestovat, vyžadovalo to však mail nebo telefonní číslo, který zaslala a následně se jí ozval muž, který se představil jako jméno FO. S tímto mužem komunikovala po telefonu a on jí v tom internetovém bankovnictví hospodařil. Úvěr byl vzat bez jejího vědomí, ona o tom vlastně nevěděla až když si otevřela účet na PC, zjistila, že veškeré její prostředky jsou pryč a že byl načerpán úvěr z té právnická osoba, pak se jí pan jméno FO už neozval, vždy volal z jiného čísla. Splátky na půjčku platila, dokud měla prostředky, a to do podzimu, pak už nic neplatila. Pokud něco podepisovala, tak byla mystifikována, nevěděla, že podepisuje smlouvu, protože ten pán jí vždy řekl, že to má potvrdit, že se jedná o převod u právnická osoba těch peněz. Peníze odešly pravděpodobně na nějaký švýcarský účet. O nějakých transakcích na jejím účtu v eurech vůbec nevěděla, že tam probíhají, žádné takové transakce neprováděla.
3. V daném případě je předmětem řízení plnění ze smluvního vztahu, a to ze smlouvy o úvěru ze dne datum, na základě níž žalovaná čerpala úvěr ve výši 700.000 Kč, a to dne datum, což vyplývá z dokladů předložených žalobkyní. Založení účtu u žalobce pak žalovaná potvrdila s tím, že peníze měla použít na investice a úvěr pak žalovaná splácela až do října 2024, kdy zaplatila 8 x 12.000 Kč od března 2024 do 15. 10. 2024, celkem 96.000 Kč. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná v důsledku podvodného jednání umožnila přístup do svého internetového bankovnictví třetí osobě, která tak mohla manipulovat s jejím účtem a umožnila tak třetí osobě uzavřít smlouvu o půjčce na částku 700.000 Kč, kterou po výplatě na účet žalované u právnická osoba obratem tato třetí osoba převedla na účet do švýcarské banky. Žalovaná u Policie ČR přesně uvedla, jakým způsobem postupovala a že odchozí úhrady musela potvrzovat v internetovém bankovnictví, případně umožnila svým neopatrným postupem, aby třetí osoba od ní získala potřebné údaje, aby odchozí platby mohla realizovat. Pokud si fyzická osoba zřizuje účet u banky přes internet, sama pak zadává přístupové údaje ke svému účtu s tím, že bezpečnostním prvkem při odchozích úhradách je autorizace přes SMS eventuelně prostřednictvím aplikace. Jestliže žalobkyně zřizovala účet u právnická osoba na základě telefonických pokynů třetí osoby, pak umožnila této osobě získat přístupové údaje k účtu a tím i možnost s účtem volně disponovat. Tato skutečnost však nemůže jít k tíži banky, přičemž tímto způsobem postupovala také u dalších dvou bank. Žalovaná kromě toho, že byla podvedena, neuvedla žádné takové podstatné okolnosti, které by nárok žalobkyně zpochybňovaly či vyvracely. Žalobce pak svůj nárok řádně důkazně doložil.
4. Podle § 86 zákona číslo 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele tento úvěr splácet.
5. Podle § 87 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
6. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele splácet předmětný úvěr. Žalobce tvrdil, že úvěruschopnost zkoumal, příjmy však nemá doložené, výdaje vzal pouze z „expertní analýzy“, tedy nikoliv skutečné výdaje žalované, nenahlížel do registru SOLUS, evidence exekucí, nahlížel do BRKI/NRKI, ze které je zjevné, že žalovaná pouhé 4 dny před žádostí požádala o úvěr 1.200.000 Kč, který jí byl schválen. Dále žalobce tvrdil, že veškeré údaje čerpal z výpisu z účtu od ČSOB, z něj je však zřetelné, že na účtu již probíhají zvláštní úhrady ve statisícových částkách včetně tři předtím vyplaceného úvěru ve výši 1.200.000 Kč. Namísto obezřetnosti žalobce úvěr poskytl bez zohlednění předchozího úvěru.
8. Soud má tedy za to, že žalobce se nemůže domáhat svého nároku ze smluvního vztahu. Je však zcela nepochybné, že žalované byl úvěr vyplacen, resp. byl jí úvěr poskytnut, a žalovaná uhradila celkem 96.000 Kč. Věc je tedy nutné posuzovat podle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku , o bezdůvodném obohacení, kdy se jedná o plnění ve prospěch žalované bez právního důvodu. Žalobce má tak právo na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 604.000 Kč. Z textu ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, resp. neplatné podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru a toto ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). Žalobce má nárok toliko ne nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatku, když doba splatnosti se odvíjí od rozhodnutí soudu a teprve po uplynutí lhůty k plnění by vznikl nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto návrh v částce 62.446,76 Kč spolu s příslušenstvím zamítl.
9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , a to podle poměru úspěchu ve věci. Podle § 154 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Předmětem řízení pak žalobce učinil částku 666.466,76 Kč, a to s příslušenstvím, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. Požadoval tak úrok 12,9 % ročně z pohledávky 666.466,76 Kč od 15. 1. 2025 do 13. 2. 2025, což v kapitalizované výši představuje částku 7.066,16 Kč, dále úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z téže částky od 25. 1. 2025 do zaplacení, když soud tento úrok kapitalizoval do doby rozhodnutí soudu, tj. 24. 9. 2025, ve výši 56.570,33 Kč, dále požadoval úrok 12,75 % ročně z téže částky od 14. 2. 2025 do zaplacení, kdy soud kapitalizoval tento úrok ke dni 24. 9. 2025 ve výši 51.914,37 Kč. Příslušenství uplatněné pohledávky pak představuje 115.550,90 Kč, dále pak kapitalizovaný úrok ve výši 21.513,67 Kč za období od 15. 10. 2024 do 14. 1. 2025 a celkem pak předmět řízení představuje 803.511,33 Kč, a to ke dni vyhlášení rozsudku. Úspěch žalobce pak představuje 604.000 Kč, úspěch žalované 199.511,33 Kč, rozdíl je 404.488,67 Kč a pouze v tomto rozdílu má žalobce právo na náhradu nákladů řízení, což ve vztahu k předmětu řízení představuje 50,34 %. Žalobce pak uplatnil na nákladech řízení zaplacený soudní poplatek a cestovné na jednání zástupce žalobce k procesnímu soudu dne 22. 9. 2025. Soudní poplatek pak představuje 26.658 Kč, náklady cestovného pak 975 Kč, celkem 27.633 Kč. Zástupce žalobce použil k jízdě vozidlo osobní automobil, počet ujetých km 133, druh paliva nafta, kombinovaná spotřeba 4,4 l/100 km. Paušální náhrada za 1 km jízdy podle vyhlášky číslo 475/2024 Sb. představuje 5,80 Kč a vyhlášková cena motorové nafty pak 34,70 Kč za 1 litr. Paušální náhrada tedy představuje 771,40 Kč a náhrada za spotřebované pohonné hmoty 203,06 Kč. Po zaokrouhlení vše 975 Kč. 50,34 % z těchto nákladů pak představuje 13.910,40 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu – CZ – 670 08 Znojmo, nám. Republiky 1.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu v rozsudku, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.