Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

43 C 205/2026-96

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupena Jméno Zástupce, advokátem

sídlem Adresa žalobkyně

proti

žalované: Jméno žalované, narozena Datum narození žalované

bytem Adresa žalované

o zaplacení částky 49 347,97 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 730,35 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč, splatných vždy do 20. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 617,62 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 854,56 Kč, úrok 11,50 % ročně z částky 47 247,97 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 287,54 Kč od 22. 10. 2025 do 12. 1. 2026, zákonný úrok z prodlení z částky 49 347,97 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení ve výši 11,50 %, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 534,60 Kč, do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 730,35 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč, splatných vždy do 20. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba v části, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 617,62 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 854,56 Kč, úrok 11,50 % ročně z částky 47 247,97 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 287,54 Kč od 22. 10. 2025 do 12. 1. 2026, zákonný úrok z prodlení z částky 49 347,97 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení ve výši 11,50 %, se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 534,60 Kč, do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 13. 1. 2026, který byl převeden do rejstříku C dne 20. 7. 2026, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 49 347,97 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní, dne 23. 8.2024, č. hodnota, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 60 000 Kč. Dluh ze smlouvy v nárokované výši nebyl žalovanou uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen.

3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 24. 7. 2026 podle vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem určené lhůtě dne 30. 7. 2026

4. Žalovaná se k věci vyjádřila podáním ze dne 29. 7. 2026, ve kterém uvedla, že nárok rozporuje co do právního důvodu i výše a navrhuje zamítnutí žaloby, kdy v době uzavření smlouvy se žalovaná nacházela ve velmi těžké finanční a osobní situaci. Žalovaná je poživatelkou invalidního důchodu II. stupně a současně jako samoživitelka v době uzavření smlouvy pečovala o dvě nezaopatřené děti. Žalovaná dále uvedla, že do zesplatnění úvěru uhradila žalobkyni částku 24 269,65 Kč. Žalovaná dále namítala absolutní neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti. Žalovaná v této věci poukázala na deficit rodinného rozpočtu, kdy výdaje domácnosti žalované převyšovaly její příjmy v částce 5 831 Kč, přičemž její jediný pravidelný příjme dosahoval částky 10 300 Kč z invalidního důchodu. Žalovaná dále v předmětné době splácela další úvěrové produkty u 3. osoby, kdy celkově žalovaná na tyto další splátky hradila částku 4 488,52 Kč. Žalovaná s ohledem na uvedené navrhuje, aby jí bylo uloženo zaplatit bezdůvodné obohacení ve výši 35 730,35 Kč, a to ve formě měsíčních splátek po 1 000 Kč, kdy má za to, že uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná.

5. Ve věci bylo nařízeno jednání na 27. 8. 2026, žalobkyně se z účasti na jednání řádně omluvila, podle bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně.

6. Žalovaná se k jednání dostavila a zde s odkazem na písemné vyjádření k žalobě uvedla, že potvrzuje, že tu půjčku 60 000 Kč jako jednorázový úvěr obdržela, ale byla ve velmi složité životní situaci a je přesvědčena, i když tehdy za účelem úvěru kontaktovala žalobkyni, že tehdy nezkoumali řádně její poměry. Tu úvěruschopnost zejména kdy tehdy měla další větší půjčku u Monety. Snažila se pak po nějakou dobu řádně splácet, ale nebylo to pak už možné, rok usilovala o oddlužení, po dobu insolvenčního řízení jí bylo řečeno, že v plném rozsahu splácet ani nemá a má vyčkat rozhodnutí. Nakonec to oddlužení bylo neúspěšné, poté kontaktovala Člověka v tísni, snažila se situaci aktivně řešit. I nadále je žalovaná ve složité situaci, má invalidní důchod a dvě nezaopatřené děti, ale vedle důchodu pracuje, je připravena doplatit jistinu, zatím splatila celkem 24 269,95 Kč, tedy zbytek by si dovolila požádat o splátky 1 000 Kč a současně aby nebylo uloženo hradit úroky a další příslušenství.

7. Soud vyšel dále z listinných důkazů smluvní dokumentací, posouzením úvěruschopnosti, bilancí, výzvami, předžalobní výzvou a sdělením banky.

8. Podle přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle věty prvé při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

14. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalované. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání.

15. Žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací.

16. Posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno v souladu s požadavky zákona za situace, kdy poskytovatel ohledně úvěrů vycházel především z údajů sdělených samotnou žalovanou, zachycených v kartě klienta, jak založena na čl. 22, čl. 29. Údaje v zákaznické kartě vynesené nebyly žádným způsobem zdůvodněny, rozvedeny či blíže vysvětleny, tím méně jakkoli objektivizovány – k těmto údajům nebyly předloženy žádné další dokumenty třetích stran, prokazující věrohodnost a správnost údajů, a to ani na příjmové, ani na výdajové straně.

17. Pakliže byl soudu předložen výpisy z účtu žalované na čl. 77, a to za 1 měsíc předcházející poskytnutí spotřebitelského úvěru, pak skutková tvrzení nelze nahrazovat odkazem na podklady k žalobě připojené, nota bene soubor značného množství údajů, z nichž by snad měl rozhodné skutečnosti dovozovat sám soud. Je na žalobkyni, aby prokázala, jakým způsobem byla ověřena úvěruschopnost žalované, z jakých konkrétních individualizovaných údajů bylo vycházeno a jak byly tyto údaje objektivizovány. Je třeba doložit konkrétní tvrzení ohledně relevantních částek a z nich dovozených rozhodných skutečností, nepostačí popř. nahromadit výpisy z účtu za určité období a tyto bez dalšího předložit soudu.

18. Pakliže byla dále přiložena obecně formulovaná příloha k obecným postupům při ověřování úvěruschopnosti, pak touto nelze nahradit absenci skutkových tvrzení i důkazních prostředků, týkajících se právě poměrů žalované.

19. Zákon je v souladu s konstantní judikaturou vrcholných soudů přitom potřeba interpretovat tak, že není možné vycházet z údajů sděleným samotným žadatelem o spotřebitelský úvěr, nýbrž poskytovatel je povinen údaje ověřit podkladovými listinami, a na jejich základě tvrdit rozhodné skutečnosti.

20. Je na žalobkyni, aby prokázala, jakým způsobem byla ověřena úvěruschopnost žalované, z jakých konkrétních individualizovaných údajů bylo vycházeno a jak byly tyto údaje objektivizovány. Je třeba doložit konkrétní tvrzení ohledně relevantních částek a z nich dovozených rozhodných skutečností.

21. Soud po podrobném zhodnocení postupu, jakým byla prověřována – a soudu doložena – úvěruschopnost žalované, vycházeje též z podrobné obrany žalované, dospěl k závěru o absolutní neplatnosti revolvingové smlouvy z tohoto důvodu, neboť nebyly soudu předloženy objektivizované podklady, navíc podklady byly vzájemně rozporné, když v zákaznické kartě coby součásti smlouvy na čl. 22 je uveden vedle základního příjmu 11 550 Kč též vedlejší měsíční příjem ve výši 20 000 Kč, který však nejen že nebyl nijak doložen (objektivizován), ale navíc v zákaznické kartě (kartě klienta) na čl. 29 není tento vůbec uváděn. Rovněž výdaje nebyly patřičně objektivizovány, výdaje na bydlení v částce 5 000 Kč tím spíše, neboť se jedná o údaj z pohledu běžných tržních vztahů podhodnocený, ostatní výdaje 6 000 Kč rovněž nebyly nijak blíže upřesněny, natož objektivizovány, navíc pokud v kartě klienta na čl. 29 je vycházeno toliko z příjmu 11 550 Kč, pak výdaje v celkové výši 15 000 Kč tyto příjmy převyšují.

22. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.

23. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a sdělení banky bylo prokázáno, že žalované byly na základě úvěrové smlouvy poskytnuty prostředky převodem na účet v celkové výši 60 000 Kč. Současně bylo bilancí, jak založena na č.l. 40, prokázáno, že žalovaná následně na poskytnutý úvěr uhradila celkovou částku ve výši 24 269,65 Kč. Zbývá tak aby žalovaná doplatila žalobkyni částku ve výši 35 730,25 Kč.

24. Výrokem I. proto bylo žalované z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 35 730,25 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalované v souvislosti s uzavřením smlouvy reálně poskytnuto a co nebylo žalovanou vráceno.

25. Ohledně zamítnutí nároku žalobkyně na příslušenství bezdůvodného obohacení, pak soud odkazuje na výklad normy obsažené v § 87 odst. 1 poslední větě zákona o spotřebitelském úvěru judikoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , který byl aktuálně schválen k publikaci pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením věty druhé ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.

26. Z citované právní věty esenciálního judikátu Nejvyššího soudu je třeba dovodit, že v případě stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru se nejedná o standardní (procesní) lhůtu k plnění ve smyslu , stanovenou k vypořádání bezdůvodného obohacení, nýbrž se jedná o specifickou (speciální) úpravu vypořádání nároků z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Doba k vrácení poskytnuté jistiny musí být stanovena tak, aby měl žalovaný spotřebitel časový prostor k úhradě, který je přiměřený jeho možnostem. Současně – a zejména – jedná se pojmově o (nové) stanovení splatnosti předmětné částky, tedy nepřipadá v úvahu přiznání úroků z prodlení za jakékoli období do minulosti, nýbrž naopak, pakliže do budoucna mají být úroky z prodlení nárokovány, lze tak činit teprve, pokud nedojde k úhradě v plné výši do data (nově) soudem stanoveného, a jejich úhrady je třeba se domáhat prostřednictvím samostatné (nově podané) žaloby.

27. Nejvyšší soud v citovaném judikátu dospěl k závěru, že splatnost jistiny nelze odvozovat od první (před podáním žaloby učiněné) prokázané výzvy k plnění ze strany žalobkyně, ale je nutné, aby byla soudem stanovena doba nová, stanovená dle možností spotřebitele. V intencích citovaného – aktuálně (s časovým odstupem od vydání rozhodnutí) k publikaci ve sbírce zařazeného – judikátu sp. zn. , nadále již – na rozdíl od dosavadní početné rozhodovací praxe – nelze splatnost pohledávky k vrácení bezdůvodného obohacení v návaznosti na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru odvozovat od první prokázané výzvy k plnění, ale je nutné tuto nově stanovit, vycházeje z možností spotřebitele k úhradě v době přiměřené.

28. Co se týká stanovení konkrétní doby k vrácení jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž tuto nelze zaměňovat s (procesní) lhůtou k plnění podle , soud vzhledem k tvrzením žalované a s ohledem na výši nároku, považuje za přiměřenou úhradu jistiny spotřebitelského úvěru v měsíčních splátkách po 1 500 Kč, tedy ve výši navrhované žalobkyní v závěrečném návrhu, aby bylo fakticky splněno nejpozději do 24 měsíců, splatných vždy do 20. dni v měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

29. K tomu soud pro úplnost dodává, že posun v judikatuře, jak podrobně traktován, sice nadále již neumožňuje přiznání úroku z prodlení např. od výzvy k úhradě dlužné jistiny předcházející podání žaloby, neboť soud je povolán (nově) rozhodnout o hmotněprávní splatnosti spotřebiteli vyplacených prostředků určených k vrácení, avšak umožňuje coby součást stanovení plnění ve splátkách zakotvit ztrátu výhody splátek ve smyslu , tedy nebude-li některá ze splátek řádně a včas uhrazena, stává se splatným celý zbývající dluh.

30. Soud v dané věci zohlednil, že žalovaná je poživatelem invalidního důchodu II. stupně, a že jako samoživitelka obstarává výživu pro dvě své děti. Soud tak zohlednil poměry žalované ve spojení s přiměřenou dobu plnění, kdy dospěl k závěru, že výše uvedené splátky odpovídají možnostem žalované vydat žalobkyni zbývající částku bezdůvodného obohacení, tak aby měl spotřebitel reálný (flexibilnější) prostor k úhradě dlužné částky, což je ostatně i v zájmu žalobkyně, neboť se tím zvyšují její šance na faktické uspokojení pohledávky.

31. Pakliže soud podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru určuje dobu, ve které je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, pak je soud povolán činit tak ex officio a za respektu k možnostem spotřebitele, musí stanovit dobu přiměřenou jeho možnostem, a to ba dokonce i v případech – v justiční praxi zcela převažujících – že se jedná o spotřebitele coby účastníka v řízení pasivního, ba začasté až soudnímu řízení aktivně se vyhýbajícího. I v těchto procesních kulisách je však soud, vázán mantinely citované esenciální judikatury Nejvyššího soudu, povinen stanovit dobu objektivizovanou, přiměřenou (potenciálním, hypotetickým) možnostem spotřebitele, a to jako dobu pevně stanovenou.

32. Výrokem II. byla žaloba co do zbývající části nároku a příslušenství pohledávky zamítnuta.

33. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalované převážně úspěšná, má proto podle právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva, v poměrné výši podle míry úspěchu.

34. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 1 974 Kč, z odměny za právní zastoupení podle , za tři úkony právní služby po 700 Kč, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu, kdy pod tento úkon soud řadí i doplnění žaloby k výzvě soudu, tedy o náležitosti, které žaloba měla již zprvu obsahovat. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení , paušální náhrada hotových výdajů v částce 100 Kč. Celkem tak náleží 2 400 Kč, navýšené o DPH v sazbě 21 %, když zástupce doložil, že je plátcem DPH, náleží tak 2 904 Kč + 1 974 Kč = 4 878 Kč.

35. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla úspěch v rozsahu 55,48 %, vycházeje z rozsahu, v jakém bylo žalobě vyhověno a v jakém byla žaloba zamítnuta, včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, žalovaná měla úspěch v rozsahu 44,52 %, svědčí žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených v rozsahu 10,96 %. Soud proto žalobkyni přiznal částku 534,60 Kč.

36. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena podle , a to v délce 90 dnů od právní moci rozsudku, když soud shledal důvody pro poskytnutí mimořádně prodloužené lhůty s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení a vydání bezdůvodného obohacení, tak aby měla žalovaná reálně možnost dluh včas uhradit.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nesplní-li dobrovolně povinná strana povinnost uloženou tímto vykonatelným rozhodnutím, může se strana oprávněná domáhat jejího soudního výkonu nebo exekuce.