Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 164/2026-21

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hendrichovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

pro 18 742 Kč s přísl.

takto:

I. Řízení se zastavuje, co do částky 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z této částky od 5. 1. 2026 do zaplacení.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 742 Kč a zákonného úroku z prodlení výši 11,5 % z částky 11 742 Kč od 5. 1. 2026 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech soudní poplatek za žalobu ve výši 137 Kč, a to na účet č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1511016426, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Řízení se zastavuje, co do částky 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z této částky od 5. 1. 2026 do zaplacení.II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 742 Kč a zákonného úroku z prodlení výši 11,5 % z částky 11 742 Kč od 5. 1. 2026 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech soudní poplatek za žalobu ve výši 137 Kč, a to na účet č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1511016426, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 18 742 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota uzavřené dne 7. 1. 2025. Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO IČO) poskytnul žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 17 900 Kč, žalovaný měl vrátit tento úvěr ve formě měsíčních splátek. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky, proto došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná částka 18 742 Kč se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 11 991 Kč a smluvního úroku ve výši 6 751 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 na žalobkyni.

2. Podáním ze dne 9. 9. 2026 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z této částky od 5. 1. 2026 do zaplacení. Soud v navrhovaném rozsahu řízení podle , občanský osudní řád (dále jen „“), ve výroku I. rozsudku zastavil. Předmětem řízení zůstala pouze jistina úvěru ve výši 11 742 Kč. V podání žalobkyně současně uvedla, že žalovaný zaplatil na úvěrovou smlouvu částku v celkové výši 23 621 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal pasivní.

4. Podle , soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání nevyjádřil. Současně byl poučen, že se má v takovém případě za to, že jeho souhlas byl dán.

5. Soud provedl k důkazu listinné důkazy předložené toliko žalobkyní, a to smlouvu o úvěru č. hodnota, obchodní podmínky, výpisy z běžného účtu, smlouvu o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, předžalobní upomínku včetně potvrzení o podání,

6. na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

A) Smlouvou o úvěru ze dne 7. 1. 2025 č. hodnota má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru KIMBI. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, v níž byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky až do výše 12 000 Kč. Úroková sazba za poskytnutí úvěru činila 150 %, RPSN činila 331,30 %. Načerpané peněžní prostředky byl žalovaný povinen splácet v měsíčních splátkách, v nichž byla zahrnuta jednak část jistiny a jednak část úroku. jistinu měla povinnost splatit nejpozději při ukončení smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku, při prodlení i k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Pro případ prodlení se splácením byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn od smlouvy odstoupit a prohlásit úvěr za splatný. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky právního předchůdce.

B) Z výpisů z běžného účtu má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 7. 1. 2025 částku 12 000 Kč, dne 15. 3. 2025 částku 1 400 Kč, dne 15. 5. 2025 částku 600 Kč, dne 9. 7. 2025 částku 1 800 Kč a dne 1. 9. 2025 částku 1 300 Kč a 800 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty bezhotovostním převodem na účet č. 1832017029/3030 uvedený ve smlouvě.

C) Dopisem ze dne 4. 1. 2026 byl žalovaný upozorněn právním předchůdcem žalobce na poslední možnost dohody na úhradě dluhu, který k tomuto dni činil celkem 18 948 Kč (z toho jistina činila 11 991 Kč).

C) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 a seznamu pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2026 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalovanému.

C) Předžalobní upomínkou ze dne 18. 3. 2026 včetně potvrzení o podání zásilky má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.

právnická osoba) Žalovaný před podáním žaloby uhradil částku v celkové výši 23 621 Kč, kdy částka 12 909 Kč byla započtena na jistinu a částka 10 712 Kč na příslušenství.

8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru.

Posouzení úvěruschopnosti

9. V daném případě právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO IČO) neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle zákona o spotřebitelském úvěru č. , ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , Nejvyššího správního soudu sp. zn. a Nejvyššího soudu sp. zn. . Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).

10. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila svá tvrzení týkající se úvěruschopnosti žalovaného jen tak, že právní předchůdce vycházel před poskytnutím úvěru z tvrzení žalovaného, že není v prodlení se splácením dluhů vůči jakékoliv třetí osobě, nenachází se v exekuci a ani v insolvenci či v tíživé finanční situaci. Byl přitom lustrován veřejně dostupnými databázemi (ISIR, CEE, CRKI, EUCB). Listinnými doklady k prokázání ověření úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně nedisponuje.

11. Ze shora uvedeného je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO IČO) neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného, neboť neprovedl porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele (žalovaného), získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, tedy podkladů vystavených třetími osobami, odlišnými od spotřebitele; lustrace veřejně dostupných databází je v tomto směru nedostatečná. Příjmovou ani výdajovou stránku žalovaného právní předchůdce nikterak neporovnával, natož pak ověřoval, a proto je shora citovaná smlouva o úvěru absolutně neplatná podle , jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.

Neplatnost pro rozpor s dobrými mravy

12. Soud dále posuzoval spotřebitelskou smlouvu podle právní úpravy ochrany spotřebitele, představované ustanoveními a násl. , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud při svých právních úvahách přihlédl také k judikatuře Ústavního soudu, který se opakovaně vyjadřoval k posuzování konfliktu zásady „smlouvy se mají dodržovat“ a skutečným „principem rovnosti“, např. v nálezu sp. zn. , ve kterém, mimo jiné, uzavřel: „Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem. V těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit srv. nález ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. (N 124/70 SbNU 133)]. Mezi uvedené ústavní zásady patří nepochybně rovnost (č. l. 1y). Ta má být nejenom formální, ale i skutečná. Pokud jedna strana (např. podnikatel profesionál) může těžit ze svých zkušeností, odborných znalostí či lepší informovanosti o právu, zatímco druhá strana (např. spotřebitel) takovými výhodami nedisponuje, je výchozí pozice obou stran nevyvážená a jejich rovné postavení pouze formální. K dosažení skutečné rovnováhy je nutné vzájemné vztahy právně vyvážit. Jinak řečeno, ze střetu autonomie vůle a zásady rovnosti plyne ochrana slabší strany. Ochrana spotřebitele je typickým příkladem zásady ochrany slabší strany a je pevnou součástí českého a unijního právního řádu a samozřejmě též judikatury Ústavního soudu (srv. podrobně nález ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. ). Daný rámec se uplatní též v oblasti spotřebitelských úvěrů. I zde má poskytovatel úvěru, podnikatel profesionál, dle konkrétních okolností případu obvykle výraznou objektivní převahu nad spotřebitelem a tuto nerovnost jsou orgány veřejné moci včetně soudů povinny korigovat nález ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. (N 16/84 SbNU 181)]“. Při právním posouzení soud uvažoval také o oddělitelnosti jednotlivých ujednání, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. nebo zda je možné uvažovat o částečné neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru. K ochraně spotřebitele přistoupil Ústavní soud opakovaně, a to až ve fázi výkonu rozhodnutí či exekuce, kdy exekuce byla vedena podle pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, dokonce i v podobě rozhodnutí soudů (k tomu srovnej velmi nález Ústavního soudu sp. zn. , jenž přehledně uvádí judikaturu obecných soudů a Ústavního soudu. Judikatura Nejvyššího soudu, reprezentovaná např. rozhodnutím sp. zn. (obdobně také v rozhodnutí sp. zn. ), dovodila nepřiměřenost úroku sjednaného ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů.

13. Citovanými názory Ústavního soudu a Nejvyššího soudu soud poměřoval posuzovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy činí 331,30 %. Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy přitom nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením pouze nepřihlížet dle a pro rozpor s dobrými mravy dle . Jedná se o smlouvu tzv. „take it or leave“, t.j. žalovaná vezme peníze oproti podpisu smlouvy, aniž by mezi stranami reálně proběhlo vyjednávání o obsahu jednotlivých práv a povinností. Z jednotlivých ujednání smlouvy je zřejmé, že jsou natolik provázaná, že není možné uvažovat o jejich oddělenosti.

14. Jelikož žalovaný nenamítal žádná jiná nepřiměřená ujednání (zneužívající klauzule), soud se jinými nepřiměřenými ujednáními nezabýval.

15. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je nedůvodný. Žalobkyni by nepochybně náleželo právo na vrácení jistiny, neboť podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 o. z.). Žalovanému se na základě smlouvy dostalo plnění ve výši 17 900 Kč, na tento dluh žalovaný podle tvrzení samotné žalobkyně zaplatil částku 23 621 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nemá kromě jistiny na ostatní plnění z titulu neplatné smlouvy nárok (smluvní úrok), není pochyb o tom, že žalovaný jistinu úvěru v průběhu trvání smluvního vztahu žalobkyni zaplatil (17 900 Kč – 23 621 Kč), dokonce tuto přeplatil. Žalobkyni tak nelze nárok přiznat, neboť splněním dluhu její pohledávka zanikla a v části týkající se smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení byla její žaloba nedůvodná pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

17. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 137 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.