Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 C 207/2026-36

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Karlem Stehlíkem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 17 743 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se v části nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 335 Kč od 1. 3. 2026 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 520 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 28. 4. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 223 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 520 Kč za dobu od 1. 3. 2026 do 27. 4. 2026 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 888 Kč od 1. 3. 2026 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 457 Kč k rukám její zástupkyně Jméno advokátky, advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Řízení se v části nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 335 Kč od 1. 3. 2026 do zaplacení zastavuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 520 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 28. 4. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žaloba se zamítá, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 223 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 520 Kč za dobu od 1. 3. 2026 do 27. 4. 2026 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 888 Kč od 1. 3. 2026 do zaplacení.IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 457 Kč k rukám její zástupkyně , Jméno advokátky, , advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 7. 7. 2026 domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí 17 743 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od datum do zaplacení a nahradit jí náklady řízení. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota. Podle této smlouvy byl žalovanému sjednán úvěrový rámec 12 000 Kč, zápůjční úroková sazba 150 % ročně a RPSN 311,30 %. Právní předchůdkyně žalobkyně měla žalovanému na jeho bankovní účet převést 12 000 Kč dne datum a dalších 1 100 Kč dne datum, tedy celkem 13 100 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na úvěrový vztah zaplatil celkem 2 580 Kč, z čehož původní věřitelka započetla 1 692 Kč na jistinu a 888 Kč na příslušenství. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný nehradil minimální měsíční splátky, byl upomínán výzvami ze dnů datum a datum a že úvěr byl výzvou ze dne datum zesplatněn. Žalovaná částka se měla sestávat z nesplacené jistiny 11 408 Kč a smluvního úroku 6 335 Kč.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že pohledávku nabyla od původní věřitelky na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum. Pohledávka za žalovaným byla v předloženém seznamu postoupených pohledávek označena číslem úvěrové smlouvy, osobou žalovaného a referenčním číslem hodnota. Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky a prostřednictvím advokátky žalobkyně mu byla zaslána předžalobní výzva k úhradě. Žalobkyně pro případ neúspěchu nároku ze smlouvy navrhla, aby byl její nárok v rozsahu skutečně poskytnuté jistiny posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

3. Podáním datovaným 14. 9. 2026 žalobkyně uvedla, že bere žalobu zpět co do zákonného úroku z prodlení z částky 6 335 Kč, a navrhla, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit 17 743 Kč s úrokem z prodlení již pouze z částky 11 408 Kč. Soud tento procesní úkon posoudil podle jeho obsahu ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), tedy jako zpětvzetí nároku na zákonný úrok z prodlení z částky 6 335 Kč od 1. 3. 2026 do zaplacení. O tomto zpětvzetí soud rozhodl zastavením řízení podle , 2 a 4

4. Žalovaný se k žalobě ani k jejímu doplnění nevyjádřil. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl soudem vyzván, aby se k takovému postupu vyjádřil, a byl poučen, že nebude-li ve stanovené lhůtě vznesena námitka, bude se mít za to, že proti rozhodnutí bez jednání nemá námitek; žalovaný zůstal nečinný. Soud proto rozhodl bez jednání podle ve spojení s Nečinnost žalovaného ovšem nezbavuje soud povinnosti posoudit důvodnost žalobou uplatněného nároku, zejména jde-li o nárok ze spotřebitelského úvěru.

5. Soud vyšel z listin založených ve spise, zejména ze smlouvy o revolvingovém úvěru, obchodních podmínek, potvrzení o převodech částek 12 000 Kč a 1 100 Kč, sdělení banky potvrzujícího, že účet, na který byly částky převedeny, náležel žalovanému, z upomínek, oznámení o postoupení pohledávky, rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek, předžalobní výzvy a potvrzení o jejím odeslání.

6. Z těchto listin plyne, že žalovaný uzavřel smlouvu jako fyzická osoba mimo rámec své podnikatelské činnosti, zatímco původní věřitelka jednala jako podnikatelka poskytující úvěry. Jedná se proto o spotřebitelský úvěr ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

7. Soud shledal, že žalobkyně je aktivně věcně legitimována. Pohledávka byla v seznamu postoupených pohledávek individualizována osobou žalovaného, číslem úvěrové smlouvy a výší pohledávky. Oznámení o postoupení žalovanému dále sdělilo, že novým věřitelem je žalobkyně. Takový postup odpovídá a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).

8. Soud se nejprve zabýval tím, zda původní věřitelka před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru. Úvěr může poskytnout jen tehdy, nevyplývají-li z výsledku tohoto posouzení důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele jej splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona musí poskytovatel hodnotit zejména příjmy, výdaje, závazky a způsob plnění dosavadních dluhů spotřebitele.

9. Žalobkyně sice obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla hodnocena podle jeho údajů o příjmech a výdajích, lustrací v registrech a úvěrové historie, současně však výslovně uvedla, že nemá k dispozici dokumentaci o konkrétních příjmech a výdajích žalovaného ani o výsledcích jednotlivých lustrací. Smlouva a obchodní podmínky obsahují jen obecná formulářová prohlášení žalovaného, že není v insolvenci či exekuci, není v prodlení s jinými dluhy a nenachází se v tíživé finanční situaci. Takové prohlášení samo o sobě nenahrazuje zákonem vyžadované důkladné zhodnocení skutečné schopnosti spotřebitele hradit sjednané splátky.

10. Z listin proto nevyplynulo, jaké žalovaný měl v době uzavření smlouvy příjmy, pravidelné výdaje, jiné závazky či disponibilní prostředky, ani jak původní věřitelka tyto údaje ověřila a vyhodnotila. Soud neměl podklad pro závěr, že původní věřitelka dostála povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva podle § 87 odst. 1 tohoto zákona neplatná a soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

11. Soud posuzoval rovněž mravnost smluvních ujednání. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba 150 % ročně a RPSN 311,30 % při úvěrovém rámci 12 000 Kč. Smluvní úprava dále předpokládala denní úročení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, poplatky za upomínky a možnost jednostranné změny obchodních podmínek a sazebníku. Spotřebitel se současně měl předem zavázat, že nebude požadovat zrušení smlouvy z důvodu hrubého nepoměru plnění.

12. Soud zohlednil, že šlo o formulářovou spotřebitelskou smlouvu, u níž nebylo tvrzeno ani doloženo individuální vyjednání finančních či sankčních podmínek. Ujednaná úroková sazba a RPSN představují mimořádně vysoké náklady úvěru; ve spojení s dalšími sankčními a nákladovými ujednáními vytvářejí výraznou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Ujednání, kterým se spotřebitel předem vzdává možnosti domáhat se ochrany před hrubým nepoměrem plnění, nemůže mít zamýšlený účinek, protože podle § 1812 odst. 2 o. z. se nepřihlíží k ujednání, kterým se spotřebitel vzdává zvláštního práva, jež mu zákon poskytuje.

13. Soud proto uzavřel, že úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, soud přihlédne i bez návrhu podle § 588 o. z. Výše úroku, sankcí a dalších plateb určovala celou ekonomickou konstrukci smlouvy, včetně výše minimálních splátek, a nešlo proto o nahodilé vedlejší ujednání. Neplatnost smlouvy je tak dána nezávisle jak porušením povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, tak rozporem smluvních ujednání s dobrými mravy.

14. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že ani tvrzené zesplatnění úvěru nebylo doloženo v souladu s § 124 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto ustanovení musí věřitel před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzvat spotřebitele k úhradě dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Výzva ze dne datum již oznamuje zesplatnění úvěru ke dni jejího vyhotovení a požaduje okamžitou úhradu. Předchozí upomínky sice žalovaného upozorňovaly na dluh a možnost zesplatnění, neobsahovaly však konkrétně určenou nejméně třicetidenní lhůtu k úhradě dlužné splátky před zesplatněním úvěru. Ani z tohoto důvodu nebyla prokázána splatnost celé smluvní pohledávky k datum.

15. Neplatnost smlouvy však žalovaného nezbavuje povinnosti vrátit to, co skutečně obdržel. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovanému bylo poskytnuto celkem 13 100 Kč. Žalobkyně současně uvedla, že žalovaný na úvěrový vztah zaplatil 2 580 Kč. Po odpadnutí smluvního základu nelze vycházet ze smluvního započítávání plateb nejprve na úroky a příslušenství; všechny dosavadní platby žalovaného je nutno zohlednit proti tomu, co skutečně obdržel. Žalovaný je tedy povinen vydat bezdůvodné obohacení ve výši 10 520 Kč.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný netvrdil ani z obsahu spisu nevyplynuly žádné konkrétní okolnosti, pro něž by bylo nutno mu určit delší lhůtu k plnění. Soud proto neshledal důvod odchýlit se od obecné třídenní lhůty k plnění od právní moci rozsudku podle

17. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě předžalobní výzvou, v níž mu stanovila lhůtu tří dnů. Výzva byla podle potvrzení o podání odeslána doporučenou zásilkou na adresu žalovaného dne 21. 4. 2026. Podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po jejím odeslání. Třetím pracovním dnem po odeslání byl pátek 24. 4. 2026; tohoto dne tedy nastala zákonná domněnka dojití výzvy žalovanému. Třídenní lhůta k plnění začala podle § 605 odst. 1 o. z. běžet dne 25. 4. 2026 a uplynula dne 27. 4. 2026. Žalovaný se proto podle o. z. dostal do prodlení dne 28. 4. 2026. Žalobkyni tak náleží zákonný úrok z prodlení z částky 10 520 Kč od 28. 4. 2026 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, určené podle o. z. a , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů.

18. Po částečném zpětvzetí žaloby zůstal předmětem meritorního rozhodnutí nárok na zaplacení 17 743 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 11 408 Kč od 1. 3. 2026 do zaplacení. Soud žalobkyni přiznal 10 520 Kč jako vydání bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu 7 223 Kč žalobkyni nárok nevznikl, neboť tato část nepředstavuje peněžní prostředky skutečně poskytnuté žalovanému a dosud jím nevrácené. Úrok z prodlení z částky 10 520 Kč za období od 1. 3. 2026 do 27. 4. 2026 není důvodný, protože žalovaný se do prodlení dostal až dne 28. 4. 2026. Žalobkyně dále po omezení žaloby požadovala úrok z prodlení z částky 11 408 Kč, přičemž rozdíl mezi touto částkou a přiznaným plněním 10 520 Kč činí 888 Kč. Jelikož žalovaný není povinen vydat bezdůvodné obohacení v rozsahu 888 Kč, nenáleží žalobkyni ani úrok z prodlení z této částky od 1. 3. 2026 do zaplacení. Tyto části žalobou uplatněného nároku soud zamítl výrokem III.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), přičemž při určení míry úspěchu zohlednil celý předmět řízení včetně příslušenství, a to ve výši přirostlé do dne vyhlášení rozsudku, tj. do 18. 9. 2026. Žalobkyně původně uplatnila jistinu 17 743 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 1. 3. 2026, který za 202 dnů činí 1 129,23 Kč; celkový předmět řízení proto představoval 18 872,23 Kč. Žalobkyně uspěla s částkou 10 520 Kč a s úrokem z prodlení z této částky od 28. 4. 2026 do 18. 9. 2026, který za 144 dnů činí 477,29 Kč, tedy celkem co do 10 997,29 Kč, tj. v rozsahu 58,27 %. Do jejího neúspěchu soud zahrnul nejen zamítnutou část jistiny a nepřiznaný úrok z prodlení, ale i úrok z prodlení z částky 6 335 Kč, ohledně něhož bylo řízení zastaveno v důsledku zpětvzetí žaloby; k zastavení nedošlo pro chování žalovaného, a žalobkyně proto v této části procesně neuspěla ( ). Žalobkyni náleží za tři úkony právní služby po 400 Kč a za tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle a odst. 6 písm. a) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a dále soudní poplatek 1 000 Kč, celkem tedy 2 500 Kč; poměrná náhrada nákladů odpovídající úspěchu žalobkyně činí po zaokrouhlení 1 457 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.