Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
29 C 73/2026-61
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 28 050 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 000 Kč ve výši 12 % p. a. od datum do zaplacení a dále částku 7 050 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 000 Kč ve výši 12 % p. a. od , datum, do zaplacení a dále částku 7 050 Kč, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu dne 10. 6 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 28 050 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterého byla žalované poskytnuta právní předchůdkyní žalobkyně částka ve výši 15 000 Kč, a jejíž podmínky žalovaná přes výzvu nesplnila. Pohledávka v celkové výši 21 000 Kč se skládá z nesplacené části jistiny ve výši 15 000 Kč, z nesplacené části smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 6 000 Kč. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je v prodlení. Žalovaná se do prodlení dostala následující den po dni zesplatnění úvěru. Žalobkyně požaduje rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení datum do data odeslání předžalobní výzvy datum. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty po zohlednění případných úhrad žalovaného činí 7 050 Kč. Na žalobkyni přešla pohledávka řádným postoupením.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala.
3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
4. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba. a žalovaná uzavřely dne datum elektronicky na dálku Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Žalovaná se dle odst. 2.1.6. Smlouvy zavázala zaplatit věřiteli smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná byla dle odst. 2.1.7. Smlouvy povinna splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 18. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy (Žádost o spotřebitelský úvěr, Spotřebitelský úvěr č. hodnota ze dne datum vč. Formuláře pro standardní informace a Všeobecné obchodní podmínky). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 15 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované č. č. účtu (Potvrzení o provedené platbě ze dne datum). Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru a byla o vrácení úvěrované částky opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne datum byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru k datu upomínky a vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne datum. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba. (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum vč. Seznamu postupovaných pohledávek). Žalovaná byla upomínána k úhradě i formou výzvy ke splnění dluhu před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Předžalobní výzva ze dne datum byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalované dne datum (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne datum a potvrzení p podání doporučené zásilky ze dne 2, 6. 2026).
5. Soud v rámci právního posouzení vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník občanský zákoník , v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku ); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku ); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku ).
6. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná, avšak pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud však dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované.
7. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
8. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně, když z předložených listin vygenerovaných samotnou žalobkyní (žádost o spotřebitelský úvěr) není vůbec zřejmé, jakým způsobem žalobkyně dospěla k informacím v těchto listinách uvedeným a jakým způsobem tyto informace ověřovala. Žalobkyně svá tvrzení v tomto směru nedoplnila a ani neoznačila žádné důkazy k prokázání splnění své zákonné povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované, přestože k tomu byla soudem vyzvána usnesením ze dne 29. 7. 2026, č. j. 29 C 73/2026 -46. Žalobkyně na uvedené usnesení nijak nereagovala, k nařízenému jednání se nedostavila a sama se zbavila práva být soudem poučena dle § 118a o. s. ř. o. s. ř. ve smyslu § 5 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že řádně a úplně posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalované úvěr splácet.
9. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla žalobkyni sjednaný úvěr ve lhůtě splatnosti uhradit. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Pro nadbytečnost se tedy soud nezabýval možnou absolutní neplatností smlouvy podle § 588 občanského zákoníku z důvodu výše smluvního úroku, ačkoli sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně) se již na první pohled jeví jako zjevně rozporný s dobrými mravy.
10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu v řízení neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované, tj. schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem a poplatky vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že žalobkyně zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , v důsledku čehož je nutné posoudit předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.
11. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.
12. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku 15 000 Kč. Podle žalobkyně žalovaná ničeho neuhradila. Sama žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala jakoukoli výši úhrady, soud proto žalované uložil uhradit žalobkyni částku 15 000 Kč.
13. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaná povinna jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaná k otázce svých platebních možností ničeho netvrdila ani soudu k věci neoznačila žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalované, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
14. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku, případně sjednaných poplatků a smluvní pokuty. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaná proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
15. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle ustanovení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když žalobkyně měla v řízení pouze nepatrný úspěch (53,48 % ku 46,52 %, tj, 6,96 %) a soud proto rozhodl výrokem III. tak, že žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřísluší.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.