Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 110/2026-23
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Prachařem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., Anonymizováno IČO žalobkyně Anonymizováno Adresa žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno Jméno advokátky Anonymizováno Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, Anonymizováno Datum narození žalovaného Anonymizováno Adresa žalovaného
pro 31 660 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 000 Kč ode dne datum do zaplacení a částky 3 660 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 000 Kč ode dne , datum, do zaplacení a částky 3 660 Kč, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 660 Kč s příslušenstvím. Žalobní návrh odůvodnila tím, že žalovanému poskytla dne datum spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, který mu byl poskytnut bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že kontrolovala žalovaným poskytnuté výpisy z jeho bankovního účtu a současně lustrovala žalovaného ve veřejně dostupných databázích – insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí a centrální registr klientských informací. V případě žalovaného pak žalobkyně vycházela z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období září až listopad 2024 a dospěla k závěru, že žalovanému lze úvěr poskytnout. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, byl úvěr žalobkyní ke dni datum zesplatněn, o čemž byl žalovaný informován dopisem z téhož dne. Žalovaný dluží částku 31 660 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, ze smluvního úroku 40 % měsíčně za první měsíc doby čerpání úvěru kapitalizovaného částkou 8 000 Kč. V případě, že by soud neměl nárok za prokázaný, navrhla, aby po oslovení banky za účelem zjištění, kdo byl vlastníkem účtu č. č. účtu, rozhodl o vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení smluvní pokuty sjednané v odst. 4.2 písm. c) smlouvy ve výši 0,1 % denně z jistiny ode dne datum (následujícího dne po dni zesplatnění) do datum (odeslání předžalobní upomínky) kapitalizované částkou 3 660 Kč. Žalobkyně žalovaného marně vyzývala k zaplacení předžalobní výzvou ze dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojil.
3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “) nevyjádřil. Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.
právnická osoba rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti:
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně se dle smlouvy zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěr byl sjednán na dobu určitou do úplného splacení jistiny. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný uvedl svůj bankovní účet č. č. účtu. Z potvrzení o provedené platbě ze dne datum soud zjistil, že téhož dne byla žalobkyní poukázána částka ve výši 20 000 Kč na účet č. č. účtu pod VS: var. symbol. Z výpisů z běžného účtu žalovaného č. č. účtu za období září až listopad 2024 soud zjistil, že se jedná o jeho účet a žalovaný v daném období skončil se zůstatky ve výši 488,89 Kč, 0 Kč a 142,24 Kč, v září a říjnu zaslal ve prospěch společnosti Anonymizováno celkem 5 000 Kč a provedl prostřednictvím platební brány společnosti Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoA. množství transakcí v řádu tisíců, u nichž není znám jejich účel. Z občanského průkazu žalovaného má soud za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. hodnota soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je OSVČ a jeho měsíční příjmy činí 27 667 Kč a výdaje 15 000 Kč. Z dopisu nadepsaného jako Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovaného informovala o zesplatnění úvěru. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaný nikterak neodporoval, má soud za prokázané, že žalovaný dosud ničeho žalobkyni neuhradil. Z ostatních listinných důkazů předložených žalobkyní soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.
6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný skutkový stav, a to že žalovaný dne datum od žalobkyně obdržel bezhotovostním převodem na účet vedený na jeho jméno finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Žalobkyně žalovanému uvedené finanční prostředky poskytla, přestože ji předložil výpis ze svého běžného účtu, z něhož bylo zřejmé, že žalovaný dosahoval mnohem větších výdajů, než uvedl v žádosti, v období září až listopad 2024 nedosahoval dostatečných zůstatků na účtu, v září 2024 zaslal částku ve výši 1 000 Kč a v říjnu 2024 částku ve výši 4 000 Kč ve prospěch sázkové společnosti Anonymizováno a z výpisů neplynou platby na sociální a případně zdravotní pojištění osoby samostatně výdělečně činné. Žalovaný žalobkyni na dlužnou jistinu ničeho neuhradil.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
Podle § 2991 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Mezi žalobkyní a žalovaným měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když poskytnutý úvěr nehradil řádně a včas. Soud nicméně dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ust. § 580 o. z., neboť řádně nezkoumala, respektive chybně vyhodnotila, před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Po předložení výpisů z účtů žalovaného žalobkyně, jako profesionál na trhu poskytování spotřebitelských úvěrů, neměla úvěr poskytnout, neboť z předložených výpisů plyne, že zůstatky činily pouze 488,89 Kč, 0 Kč a 142,24 Kč a výdaje hrubě převyšují ty žalovaným tvrzené. Dále dostatečně nezohlednila výdaje představující sázky, velké množství plateb v řádu tisíců provedené u společnosti PayU S.A., u kterých po žalovaném měla chtít vysvětlit jejich účel. Současně žalobkyně nezohlednila, že na výpisech z účtu nejsou zřejmé odvody na sociální a případně zdravotní pojištění, přestože žalovaný uvedl, že je OSVČ, jeho skutečné výdaje tedy mohly být ještě vyšší, než plynulo z výpisů. Za dané situace nelze než dospět k závěru, že žalobkyně řádně úvěruschopnost žalovaného způsobem odpovídajícím § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nezkoumala. Soud proto posoudil žalobkyní předloženou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou dle § 86 odst. 1 ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalovaného podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinnost vrátit (pouze) úvěrem poskytnutou jistinu. Žalobkyně tedy nemá nárok na sjednané úroky a poplatky, jak dovodil i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka. V důsledku toho žalovanému vznikla povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč (§ 2991 o. z.). Splatnost jistiny s ohledem na speciální úpravu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka, ještě nenastala. Jelikož nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnutá ani prozatím soudem určená, neocitl se žalovaný dosud v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Dobu splatnosti proto stanovil žalovanému tímto rozsudkem soud a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení. Při zohlednění procesní neaktivity žalovaného, výše bezdůvodného obohacení a předložených listinných důkazů stanovil soud podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit poskytnutou jistinu lhůtu (hmotněprávní) shodnou s obecnou třídenní pariční lhůtou podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (výrok I.).
9. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti smlouvy je zřejmé, že žalobě nelze vyhovět v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady smluvních úroků a smluvní pokuty, neboť nikdo se nemůže s úspěchem domáhat úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání. Rovněž nelze žalobě vyhovět co do požadavku na úhradu zákonného úroku z prodlení, jelikož splatnost jistiny úvěru dosud nenastala (blíže viz bod 8. odůvodnění tohoto rozsudku). Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
10. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož procesní úspěch stran byl i s ohledem na zohledněné kapitalizované příslušenství pohledávky v podobě zákonných úroků nepatrného rozdílu. Žalovaný byl úspěšný v rozsahu jistiny 11 660 Kč a v kapitalizované výši příslušenství minimálně 4 200 Kč. Zatímco žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 20 000 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.