Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 391/2024-60
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Dušákovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce, narozen Datum narození žalobce bydlištěm Anonymizováno
zastoupen advokátkou: Jméno advokátky A
sídlem Adresa advokátky A
proti
žalované: Jméno žalované, narozena Datum narození žalované: Jméno advokátky B
sídlem Adresa advokátky B
o určení neplatnosti dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví
takto:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že 5/6 pozemku st. 241, jehož součástí je dům č. p. 64 v Roudničce, a 5/6 pozemku p. č. 209/3, vše v obci adresa a katastrálním území adresa, jsou v nevypořádaném společném jmění účastníků, každý z účastníků je vlastníkem 5/12 nemovitostí.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 20 086 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalované.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že 5/6 pozemku st. 241, jehož součástí je dům č. p. 64 v Roudničce, a 5/6 pozemku p. č. 209/3, vše v obci , adresa, a katastrálním území , adresa, , jsou v nevypořádaném společném jmění účastníků, každý z účastníků je vlastníkem 5/12 nemovitostí.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 20 086 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalované.
1. Žalobce se domáhal žalobou, podanou soudu proti žalované dne 10. 12. 2024, ve znění dne 26. 11. 2025 připuštěné změny žaloby, určení, že 5/6 pozemku st. 241, jehož součástí je dům č. p. 64 v Roudničce, a 5/6 pozemku p. č. 209/3, vše v obci adresa a katastrálním území adresa (dále jen nemovitosti), jsou v nevypořádaném společném jmění účastníků, každý z účastníků je vlastníkem 5/12 nemovitostí. Žalobce tvrdil, že byli se žalovanou manželé. Kupní smlouvou, kterou uzavřeli 18. 1. 1968, získali do bezpodílového spoluvlastnictví manželů 5/6 nemovitostí, žalovaná byla v té době již spoluvlastnicí ideální 1/6 nemovitostí. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v adresa č. j. spisová značka, rozsudek nabyl právní moci 8. 10. 1988. V roce 2024 se žalobce dozvěděl o tom, že bezpodílové spoluvlastnictví manželů (dále jen BSM) mělo být po rozvodu manželství vypořádáno dohodou a že se žalovaná stala výlučnou vlastnicí nemovitostí v Roudničce. Nabývacím titulem pro žalovanou měla být dohoda o vypořádání BSM sepsaná 15. 5. 1990 v advokátní poradně v adresa na adrese adresa. Podle této dohody se žalovaná měla stát výlučnou vlastnicí 5/6 nemovitostí se závazkem vyplatit žalobci vypořádací podíl 125 000 Kč ve dvou splátkách nejpozději do 31. 5. 1993. Žalobce tvrdil, že nikdy dohodu o vypořádání BSM neuzavřel, nepodepsal, v advokátní poradně dne 15. 5. 1990 nebyl přítomen a nikdy neobdržel žádný vypořádací podíl. Jeho podpis na dohodě musí být zfalšovaný.
2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Potvrdila, že účastníci jsou bývalými manžely. O vypořádání BSM se účastníci dohodli, sepsání dohody o vypořádání předcházelo vypracování znaleckého posudku znalcem jméno FO. Na základě dohody o vypořádání BSM byl podán návrh na vklad katastrálnímu úřadu a žalobce také přijal částky uvedené v dohodě o vypořádání. Žalobce po celou následující dobu věděl, že žalovaná je výlučnou vlastnicí nemovitostí. Přibližně před 10 lety začal žalovaný hovořit o tom, že jeho vypořádací podíl byl malý. Takového dojmu zřejmě nabyl s ohledem na současné ceny nemovitostí. Žalovaná vznesla námitku mimořádného vydržení nemovitostí.
3. Soud provedl dokazování a zjistil následující právně významné skutečnosti:
4. Z dohody o vypořádání BSM soud zjistil, že dohoda byla uzavřena dne 15. 5. 1990 v advokátní poradně na adrese adresa. Žalobce a žalovaná předložili rozsudek Okresního soudu v adresa/87, kterým bylo rozvedeno manželství účastníků, rozsudek dne 8. 10. 1988 nabyl právní moci a dnem právní moci rozsudku o rozvodu zaniklo BSM. Účastníci byli bezpodílovými spoluvlastníky rodinného domu č. p. 64 v katastrálním území adresa se stavební parcelou č. hodnota a zahradou č. parc. 209/3, a to podílu 5/6; žalovaná byla výlučnou vlastnicí podílu 1/6 nemovitostí. Účastníci žádali, aby na základě dohody o vypořádání zaniklého BSM byly na list vlastnictví č. hodnota pro katastrální území adresa zapsány právní a vlastnické poměry tak, že výlučnou vlastnicí všech shora označených nemovitostí je paní Jméno žalované, tedy žalovaná. Žalovaná se zavázala vyplatit žalobci na vypořádání jeho podílu částku 125 000 Kč. adresa 000 Kč se žalovaná zavázala uhradit k rukám žalobce nejpozději do dvou dnů od podpisu této dohody, tedy nejpozději do 18. 5. 1990. adresa 000 Kč se žalovaná zavázala uhradit žalobci nejpozději do 31. 5. 1993. Dohoda byla podepsána žalovanou, její zástupkyní tituly před jménem jméno FO, žalobcem a tituly před jménem jméno FO, žalobcovým zástupcem.
5. Z dopisu ze dne 16. 5. 1990 bylo zjištěno, že tituly před jménem jméno FO oznámila Středisku geodézie v adresa, že bývalí manželé Jméno žalobce a Jméno žalované uzavřeli v advokátní poradně dohodu o vypořádání zaniklého BSM, na základě které bylo dohodnuto, že žalovaná se stane výlučnou vlastnicí rodinného domu č. p. 64 v katastrálním území adresa s pozemky s tím, že 5/6 bylo v BSM a 1/6 již dříve výlučně vlastnila žalovaná. Přípisem bylo žádáno o zápis vlastnických poměru dle předložené dohody, tedy o zápis žalované paní Jméno žalované jako výlučné vlastnice. Z obsahu razítek na žádosti bylo zjištěno, že žádost došla dne 5. 2. 1992 a k zápisu došlo 6. 2. 1992 na LV č. hodnota.
6. Z výpisu z katastru nemovitostí, listu vlastnictví č. hodnota, prokazující stav evidovaný k datu 10. 6. 2025, bylo zjištěno, že žalovaná byla zapsána jako výlučná vlastnice rodinného domu č. p. 64, který je součástí parcely st. 241, a parcely č. 209/3, zahrady, vše v katastrálním území adresa, obci adresa. Nabývacími tituly byly smlouva o převodu nemovitosti RI 126/1968 ze dne 7. 6. 1968 a dohoda o vypořádání BSM ze dne 15. 5. 1990.
7. Další důkazy soud neprovedl, neboť skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn.
8. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že výlučnou vlastnicí nemovitostí je žalovaná.
9. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.). Hmotněprávní poměry byly posouzeny dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), a podle zákona č. 89//2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.).
10. Podle § 80 občanského soudního řádu určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
11. V posuzované věci žalobce měl naléhavý právní zájem na požadovaném určení, vlastnického práva k podílům na nemovitých věcech, neboť soudní rozhodnutí s případným kladným určením vlastnického práva by bylo i způsobilým podkladem pro zápis tohoto vlastnického práva a osoby vlastníka do katastru nemovitostí.
12. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobce a žalovaná uzavřeli dohodu o vypořádání BSM podle občanského zákoníku ve znění účinném ke dni uzavření dohody, tedy podle ustanovení § 149, § 150 obč. zák.
13. Žalobce tvrdil, že jeho podpis byl na dohodě o vypořádání BSM zfalšován a navrhoval provedení důkazů písmoznaleckým posudkem. Vzhledem k námitce mimořádného vydržení ze strany žalované soud s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení neprovedl žalobcem navržený důkaz. I kdyby vyšlo najevo, že žalobce dohodu o vypořádání BSM nepodepsal, žalovaná by se i tak žalobě ubránila s ohledem na mimořádné vydržení. Dále je třeba zmínit, že byli žalobce i žalovaná při uzavírání dohody o vypořádání BSM zastoupeni advokáty s předpokladem, že advokáti byli zmocněni k uzavření dohody mezi účastníky. Vzhledem k této skutečnosti se jevilo velmi nepravděpodobným, že by za přítomnosti dvou advokátů byl žalobcův podpis na dohodě padělán.
14. Zákon č. 40/1964 Sb. v původním znění vydržení neupravoval. Novela obč. zák. č. 131/1982 Sb. účinná od 1. 4. 1983 vrátila do občanského zákoníku právní institut vydržení zpět, byť v omezeném rozsahu. Ve smyslu ustanovení § 135a obč. zák. po 1. 4. 1983 platilo, že vlastníkem věci, která může být předmětem osobního vlastnictví, se stane občan, který má nepřetržitě v držbě nemovitou věc po dobu deseti let. Další úprava vydržení pak s účinností od 1. 1. 1992 (viz zákon č. 509/1991 Sb.) znamenala obnovení tradičních důsledků spojených s vydržením, zrušila omezení jeho užití.
15. Podle ustanovení § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.
16. Podle ustanovení § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.
17. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, vyložil podstatu a podmínky pro mimořádné vydržení vlastnického práva podle o. z. Nejvyšší soud uzavřel, že podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ani držba oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák. - pro dobu držby před 1. 1. 2014), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. Podle judikatury Nejvyššího soudu jde nepoctivý úmysl tehdy, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. V ustanoveních § 1091 až 1094 o. z. je upravena vydržecí doba potřebná k řádnému vydržení, na mimořádné vydržení se tato ustanovení nepoužijí. Žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Posouzení této otázky je v zásadě na úvaze soudů v nalézacím řízení, která musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená. V usnesení ze dne 19. 10. 2022, sp. zn. spisová značka, Nejvyšší soud na tato východiska navázal, když uvedl, že podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale mnohem benevolentněji posuzovaná „držba nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Jde o „jinou, novou míru kvality přesvědčení držitele, odlišnou od poctivé i nepoctivé držby“.
18. Dále se pak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. spisová značka, zabýval otázkou, ke kterému okamžiku se posuzuje držba „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ pro mimořádné vydržení. Zákon v ustanovení § 1095 o. z. zjevně vychází z toho, že v průběhu dvojnásobné vydržecí doby nutné pro mimořádné vydržení má vlastník dost prostoru pro uplatnění jeho práva, a proto není třeba na držbu pro mimořádné vydržení klást tak přísné nároky, jako na držbu vedoucí k vydržení řádnému. Podmínkou mimořádného vydržení je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby.
19. V souzené věci se žalovaná chopila držby nemovitostí v souladu s obsahem dohody o vypořádání BSM ze dne 15. 5. 1990, na základě které byla ke dni 6. 2. 1992 žalovaná zapsána jako vlastnice nemovitostí. Již z tohoto faktu vyplývá, že na straně žalované nebylo možno dovodit nepoctivý úmysl při uchopení se držby. Po dobu následujících dvaceti let měla žalovaná nemovitosti nepřetržitě v držbě a splnila podmínky pro mimořádně vydržení dle ustanovení § 1095 o. z. Žalovaná byla zapsána jako výlučná vlastnice nemovitostí v katastru nemovitostí, žalobce tedy mohl při obvyklé obezřetnosti evidovaný stav zjistit a učinit příslušné kroky, pokud měl za to, že vlastnické poměry jsou zapsány nesprávně. Žalobce neoznačil žádné důkazy, kterými hodlal prokázat existenci nepoctivého úmyslu žalované jako držitelky nemovitostí. Soud uzavřel, že i kdyby žalobce dohodu o vypořádání BSM nepodepsal, žalovaná nemovitosti vydržela.
20. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění a právní posouzení věci soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
21. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Náklady řízení byly tvořeny mimosmluvní odměnou advokátky, při stanovení výše odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 3 700 Kč. Advokátka poskytla žalované následující úkony právní služby:
1 – příprava a převzetí zastoupení,
2 – vyjádření na výzvu soudu,
3 – účast na jednání před soudem dne 26. 11. 2025,
4 – účast na jednání před soudem dne 11. 3. 2026,
22. Ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.
Poučení:
Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu rozhodnutí u Okresního soudu v Hradci Králové. Věcně a místně příslušným k projednání a rozhodnutí o odvolání je Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou vykonatelným rozhodnutím, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí soudem nebo návrh na exekuci.