Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 3/2026-17
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci
žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 27 008,39 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 195 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá o zaplacení částky 16 518,50 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 237,76 Kč od 9.7.2025 do zaplacení, o zaplacení částky 294,89 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku ve výši 270 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 195 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá o zaplacení částky 16 518,50 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 237,76 Kč od 9.7.2025 do zaplacení, o zaplacení částky 294,89 Kč.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku ve výši 270 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 27 008,39 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že pohledávka vznikla na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 9.2.2025 distančním způsobem na adrese internetová adresa (dále jen „Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 60 700 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 smlouvy ve výši určené dle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, (dále jen „VOP“), přičemž první splátka byla splatná dne 11.3.2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 8.2.2026. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky internetová adresa vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě, kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost, a to následujícím způsobem. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. č. účtu prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně takto:
dne 9.2.2025 v částce 5 500 Kč,
dne 19.3.2025 v částce 6 406 Kč.
Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 smlouvy následující volitelné služby: služba “název” za poplatek ve výši 329,99 Kč. Žalovaný splatil na jistinu celkem 6,16 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. 7 odst. 1 smlouvy žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne 8.7.2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 9.7.2025. Žalovaný má k dnešnímu dni ve vztahu k žalobkyni nesplacený dluh v celkové výši 26 713,50 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek:
- jistina: 11 900 Kč,
- poplatek za vyplacení tranší úvěru: 172 ,76 Kč
- smluvní úrok: 14 475,74 Kč
- poplatek za službu „název“: 165 Kč
Žalovaný se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 smlouvy službu “název”, v původní výši 165 Kč. Pokud by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena a žalovaný se takto bezdůvodně na úkor žalobkyně obohatil.
2. Žalobkyně je oprávněna v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatňuje po žalovaném pouze za prvních 90 dnů prodlení žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením denní splátky splatné dne 8.4.2025. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se žalovaný dostal do prodlení, a to v každém kalendářním dni v určeném 90denním období od 9.4.2025 do 8.7.2025.
3. Žalovaný před podáním žaloby uhradil celkem 1 711 Kč.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. Usnesením zdejšího soudu ze dne 29.1.2026 bylo žalovanému uloženo, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř. ) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 7 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo doručeno žalovanému dne 19.2.2026 uložením u pošty, žalovaný se však ve stanovené lhůtě nijak nevyjádřil a na uvedené usnesení soudu nijak nereagoval a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která svůj souhlas učinila již v žalobě.
6. Z listin y nazvané Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č číslo s datem 9.2.2025 spolu s údaji s poskytovateli spotřebitelského úvěru, předpisem denních splátek, výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba. - žalovaného, ověření totožnosti spotřebitele, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 2.11.2025, přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, bylo zjištěno, že dle smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 60 700 Kč a takto žalobkyně poskytla žalovanému na jeho běžný účet dne 9.2.2025 částku 5 500 Kč a dne 19.3.2025 částku 6 406 Kč, žalovaný dle smlouvy měl tyto prostředky vrátit žalobkyni nejpozději do 8.2.2026.
7. Úvěruschopnost žalobkyně zjišťovala z údajů sdělených žalovaným, které nebyly ověřovány a vycházela z obecných principů posuzování úvěruschopnosti a filozofie společnosti žalobkyně. Soud dospěl ke skutkovému závěru, žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně na jeho účet částku ve výši 5 500 Kč a 6 406 Kč, a to bez jakéhokoliv zjišťování a prověřování úvěruschopnosti žalovaného, žalovaný vrátil žalobkyni částku 1 711 Kč.
8. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
11. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu.
12. S ohledem na neplatnost smlouvy byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 11 906 Kč celkem, přitom žalovaný žalobkyni zaplatil 1 711 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil o částku 10 195 Kč, proto žalovaný musí žalobkyni zaplatit částku 10 195 Kč. V této části tedy bylo žalobě vyhověno. Ve vztahu k příslušenství soud vycházel z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021 . Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti žalované částky byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Vzhledem k uvedenému tedy soud žalobu ve vztahu k úroku z prodlení zamítl, stejně tak zamítl žalobu i ve vztahu k dalším žalovaný nárokům z neplatné smlouvy.
13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu , ve věci měl převážný úspěch žalovaný, z obsahu spisu však vyplývá, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
14. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, je žalobkyně povinna uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 270 Kč, představující rozdíl mezi stanoveným poplatkem 1 351 Kč a zaplaceným poplatkem 1 081 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li splněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté občanského soudního řádu , případně exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.