Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 Co 131/2026-37
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci
žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený zmocněnkyní Jméno zmočněnkyně, narozenou dne Datum narození zmočněnkyně bytem Adresa zmočněnkyně
o zrušení vyživovací povinnosti ke zletilému dítěti
k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 2026, č. j. 23 C 348/2025-21
takto:
I. Řízení o odvolání proti rozsudku okresního soudu v tom rozsahu, v jakém jím bylo rozhodnuto o zrušení výživného pro žalovaného za dobu od 1. 9. 2025 do 30. 9. 2026, se zastavuje.
II. Rozsudek okresního soudu se ve zbývajícím rozsahu potvrzuje, s upřesněním v odstavci I., že se zamítá žaloba o zrušení povinnosti žalobce platit na výživu žalovaného částku 6.400 Kč měsíčně dle rozsudku Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. číslo, od 1. 10. 2026 do budoucna.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení o odvolání proti rozsudku okresního soudu v tom rozsahu, v jakém jím bylo rozhodnuto o zrušení výživného pro žalovaného za dobu od 1. 9. 2025 do 30. 9. 2026, se zastavuje.II. Rozsudek okresního soudu se ve zbývajícím rozsahu potvrzuje, s upřesněním v odstavci I., že se zamítá žaloba o zrušení povinnosti žalobce platit na výživu žalovaného částku 6.400 Kč měsíčně dle rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo, , od 1. 10. 2026 do budoucna.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobcův návrh na „přerušení platby výživného“, stanoveného naposledy rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. číslo v částce 6.400 Kč měsíčně, s účinností od 1. 9. 2025 do doby návratu (žalovaného) k řádnému studiu na území země. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení.
2. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž vyjadřoval nesouhlas s jeho obsahem. Z vyjádření zmocněnkyně (a matky žalovaného) žalobce původně nesprávně dovodil, že žalovaný bude od 9/2026 řádně pokračovat v nedokončeném studiu, tedy ve 4. ročníku střední školy, a toto studium zakončí v příštím kalendářním roce maturitou. Později jej zmocněnkyně informovala, že žalovaný nastoupí od 9/2026 do 1. ročníku tříletého učebního oboru „název“. Její sdělení potvrdila žalobci škola, u které má žalovaný nyní začít studovat. Nedokončení předchozího studia a zahájení docházky do jiné školy, tentokrát ke studiu učebního oboru, žalobce hodnotil jako účelový krok žalovaného vedený snahou získat od žalobce další výživné. Žalovanému vytýkal, že předchozí středoškolské čtyřleté studium s maturitou přerušil, řádně v něm nepokračoval a vycestoval do země. Uvedeným postupem žalovaný zneužívá školský systém, navíc se žalobcem nekomunikuje. Zmocněnkyně žalovaného v jeho nezodpovědném přístupu ke studiu podporuje. Sama je totiž finančně motivována tím, aby syn studoval co nejdéle. Za předpokladu, že žalovaný po návratu z země nastoupí ke studiu v jiném než dříve zvoleném oboru, žalobce navrhl, ať je jeho povinnost platit výživné zletilému žalovanému zrušena. Obsahově odvoláním požádal o změnu napadeného rozsudku ve vztahu k době od 1. 10. 2026 do budoucna tak, že žalobcova povinnost platit výživné pro žalovaného stanovena naposledy výše citovaným rozsudkem se s účinností od 1. 10. 2026 do budoucna ruší.
3. U odvolacího jednání tedy žalobce upřesnil žalobu tak, ať je jeho povinnost platit výživné žalovanému zrušena s účinky od 1. 10. 2026 do budoucna. V tom rozsahu, v jakém jeho odvolání směřovalo proti rozsudku týkajícímu se doby od 1. 9. 2025 do 30. 9. 2026, žalobce vzal odvolání zpět. Krajský soud podle § 207 odst. 2 o. s. ř. ve stejném rozsahu řízení o odvolání zastavil.
4. Žalovaný s odvoláním nesouhlasil. Za předpokladu, že studium zletilého dítěte trvá, jsou rodiče povinni podle jeho mínění plnit k němu vyživovací povinnost. Obsahově se domáhal potvrzení rozsudku v odvoláním dotčené části jako věcně správného.
5. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející ve zbývající napadené části, tj. v zamítavém výroku, avšak jen ohledně zrušení žalobcovy povinnosti platit výživné pro žalovaného dle výše označeného rozsudku za dobu od 1. 10. 2026 do budoucna, postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř. Konstatoval, že odvolání není důvodné.
6. Podle § 163 o. s. ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.
7. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
8. Krajský soud souhlasil se skutkovými zjištěními okresního soudu uvedenými v odstavci 5. odůvodnění napadeného rozsudku. Tam uvedené skutečnosti plynou z provedených důkazů. Na jejich výčtu nebyl důvod cokoli měnit.
9. V odvolacím řízení krajský soud ze shodných přednesů účastníků dále zjistil, že účastníci se od věku 2 let žalovaného nestýkají. Žalovaný zaslal žalobci ze zahraničního studia e-mail, v němž ironickou formou žalobci sdělil, že hodlá studovat do 26 let.
10. Žalovaný ke svým původním tvrzením k výzvě krajského soudu doplnil, že měl zájem navštěvovat učební obor „název“ již dříve, avšak podvolil se matčinu přání a nastoupil ke studiu maturitního oboru, na který prý nestačil. Po dobu uplynulého školního roku studoval v země, kde nemohl složit maturitní zkoušku, a není schopen dohnat zmeškané učivo posledního ročníku maturitního oboru v země, který proto nedokončil. V 9/2026 nastoupil do 1. ročníku výše zmíněného tříletého učebního oboru. Je manuálně zručný a očekává, že ho nyní zvolený obor bude zajímat. Žalobce doplňující skutková tvrzení žalovaného nezpochybňoval. Listiny založené ve spise skutkovou verzi žalovaného podporují, jde-li o jeho doplňující skutková tvrzení.
11. Ze všech zjištěných skutečností a za použití výše citovaných hmotně-právních ustanovení krajský soud dovodil, že předpoklady pro zrušení žalobcovy povinnosti platit žalovanému výživné podle poslední pravomocné soudní úpravy tu nejsou. Žalovaný sice nepokračuje řádně v původně zvoleném studijním oboru, avšak od počátku tohoto školního roku začal studovat tříletý učební obor „název“, o který již dříve projevoval zájem; v minulosti, konkrétně v době své nezletilosti, se neucházel o přijetí do něj s ohledem na matčino přání, tedy nikoli z vlastního rozhodnutí, a má za to, že k dokončení tohoto oboru má potřebné schopnosti a dovednosti. Dosud nenastala kvalifikovaná změna poměrů, jejímž důsledkem je změna předchozího soudního rozhodnutí o výživném ve smyslu § 163 o. s. ř.; žalovaný dosud nenabyl schopnosti sám se živit (dle § 911 o. z.). Krajský soud vyšel z úvahy, že je možno žalovanému jako mladému člověku změnu studijního oboru v průběhu studia pro tentokrát (a pouze v jednom případě) tolerovat, třebaže změna bude mít za následek prodloužení doby studia žalovaného na střední škole o 2 roky. Po jeho ukončení žalovaný nabude schopnost sám se živit. Současně lze očekávat, že zdárným ukončením studia získá lepší pozici na trhu práce. Je namístě, aby se rodiče na výživě zletilého dítěte v těchto případech nadále podíleli, neboť je nepochybně i jejich přáním a zájmem, aby mladý dospělý v budoucnu dosáhl uplatnění v kvalifikované pracovní pozici. Jestliže ovšem žalovaný nebude ve studiu zahájeném v tomto školním roce řádně pokračovat, bude-li tedy bezdůvodně zameškávat vyučování, případně jiným způsobem zanedbávat studijní povinnosti, bude třeba hodnotit takové chování jako důvod k ukončení žalobcovy povinnosti platit žalovanému výživné.
12. Nedostatek či nevhodnou formu komunikace žalovaného se žalobcem lze stěží přičítat k tíži žalovanému, jestliže se žalobce na výchově žalovaného prakticky nepodílel, veškerou odpovědnost za výchovu dítěte ponechal na matce a se žalobcem se od jeho dvou let prakticky nestýkal.
13. S těmito závěry krajský soud rozsudek okresního soudu ve zbývající napadené části výroku o věci samé, tj. v odstavci I. ve vztahu k době od 1. 10. 2026 do budoucna, a v nákladovém výroku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, s upřesněním, jak je uvedeno v odstavci II. výroku tohoto rozsudku.
14. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalobce s odvoláním neuspěl a žalovanému v odvolacím řízení náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné [podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].