Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 5/2026-52
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to ve splátkách ve výši částka měsíčně splatných vždy 25. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek, kdy neuhrazením kterékoliv splátky či její části se stává splatným celý zbytek dluhu.
II. Žaloba se co do částky částka spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, kapitalizovaným úrokem ve výši částka, úrokem ve výši 8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do datum, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši ve výši 2,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Návrh na vydání rozsudku pro uznání se zamítá
IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to ve splátkách ve výši , částka, měsíčně splatných vždy 25. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek, kdy neuhrazením kterékoliv splátky či její části se stává splatným celý zbytek dluhu.II. Žaloba se co do částky , částka, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , úrokem ve výši 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši ve výši 2,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Návrh na vydání rozsudku pro uznání se zamítáIV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaném u Okresního soudu v adresa dne datum se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že společností právnická osoba., a žalovanou došlo dne datum k uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota. Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této smlouvy také předpis splátek, který tvoří její přílohu č. hodnota. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši částka, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky dle smlouvy a dle předpisu splátek dne datum se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok v pevné výši částka. Žalovaná se dále zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru, a to jak při jeho sjednávání, tak i poté, v době trvání smluvního vztahu. Žalovaná se zavázala zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši částka, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši částka. Celkovou dlužnou částku ve výši částka, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a dalších úhrad, se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po částka. Poslední splátku tak byla povinna uhradit nejpozději do datum. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne datum ve výši částka. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru částka, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru částka, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy částka, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu částka a na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště částka. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalované ničeho zaplaceno. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, tj. k datum, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši částka od datum dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8,00 % ročně. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení neuhrazené jistiny ve výši částka, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši částka, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši částka, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši částka, smluvní pokuty ve výši částka, úroku vyčísleného od datum do datum z dlužné jistiny ve výši částka, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do datum ve výši částka, úroků z úvěru ve výši 8,00 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši částka od datum do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky ve výši částka, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši částka a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši částka, od datum do zaplacení.
2. Ve věci byl dne datum Okresním soudem v adresa vydán elektronický platební rozkaz č. j. EPR č. účtu-15, který byl žalované doručen do vlastních rukou dne datum. Proti elektronickému platebnímu rozkazu podala žalovaná dne datum odpor , čímž byl elektronický platební rozkaz ze zákona zrušen v souladu s ustanovením § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ). Žalovaná v odporu uvedla, že žádá, aby věc byla projednána v běžném soudním řízení a dále uvedla, že je bez přístřeší a bez finančních prostředků.
3. Usnesením Okresního soudu v adresa ze dne datum, č.j. Anonymizováno byla věc postoupena zdejšímu soudu, a to s ohledem na místo skutečného pobytu žalované.
4. Žalobkyně navrhla ve svém podání ze dne datum vydání rozsudku pro uznání, a to s ohledem na to, že obžalovaná v podaném odporu nikterak relevantně nerozporuje dlužnou částku, respektive neuvádí žádné skutečnosti, kterými by ji zpochybnila co do důvodu či výše. V podaném odporu žalovaná namítá pouze svoji nepříznivou finanční situaci. Podle § 153 a odst. 1 o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Pro procesní úkon žalovaného, který může být základem pro vydání rozsudku pro uznání platí, že z něho musí být obsahově jednoznačné, že žalovaný žalobní nárok zcela, zčásti, nebo v jeho základu uznává. Není přitom rozhodující označení takového procesního úkonu, ale jeho obsah. Z odporu žalované však takovéto výslovné uznání nároku žalobou uplatněného, a to ani co do jeho základu, nevyplývá. Je pravdou, že žalovaná výslovně nečiní existenci nároku žalobkyně spornou, avšak z této skutečnosti nelze dospět k závěrům o uznání uplatněného nároku. Z tohoto důvodu soud ve výroku III. rozsudku návrh na vydání rozsudku pro uznání zamítl, neboť pro jeho vydání nebyly splněny zákonné podmínky.
5. Ve věci bylo konáno dne datum ústní jednání, k němuž se žalovaná nedostavila, nicméně ve věci bylo možno rozhodnout i bez jeho účasti na základě listinných důkazů předložených žalobkyní.
6. Pohledávka za žalovanou byla ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, se všemi právy s ní spojenými, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. V řízení sice nebylo prokázáno, že by oznámení o postoupení pohledávky bylo reálně žalované doručeno, ale tato skutečnost nemá s ohledem na ustálenou judikaturu vliv na platnost či účinky postoupení pohledávky. Skutečnost, že dlužníku nebylo řádným způsobem oznámeno postupitelem, či prokázáno postupníkem postoupení pohledávky má vliv toliko na zachování možnosti dlužníka plnit dluh původnímu věřiteli. Ze skutečnosti uvedených v podané žalobě vyplývá, že dlužník v době po postoupení pohledávky neplnil ani právnímu předchůdci žalobkyně, takže skutečnost, zda se žalovaná reálně o postoupení pohledávky dozvěděla, nemá vliv na posouzení aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení.
7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že uplatněný nárok je důvodný jen částečně. Právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je třeba posuzovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, tedy právní vztah upravený jednak § 2395 a násl. z.č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , a jako lex specialis pak zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Podle ust. § 2 odst. 1 , z.č. 257/2016 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Vůle stran vyplývající ze smluv o úvěru ze dne jednoznačně směřovala k uzavření smlouvy o úvěru, když právní předchůdce žalobkyně v tomto právním vztahu vystupoval v pozici podnikatele, žalovaná v pozici spotřebitele a smyslem zkoumaného vztahu bylo poskytnout žalovanému úvěr za finanční odměnu pro žalobkyni.
8. V případě smlouvy uzavřených mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se soud z úřední povinnosti v souladu se zněním § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel úvěrů posoudil dostatečným způsobem úvěruschopnost žalované coby spotřebitele. Při právním hodnocení otázky splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s právní úpravou obsaženou v § 86 z. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru pak soud vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne datum, podle něhož smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (respektive, že mu úvěr neměl být poskytnut). V souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu posuzuje poskytovatel úvěru schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za určitých okolností může zohlednit i hodnotu spotřebitelova majetku. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně měl před uzavřením smlouvy o úvěru k dispozici pracovní smlouvu žalobkyně a její výplatní pásky za měsíce leden – březen 2023. V lednu roku 2023 měla žalovaná čistý příjem částka, v únoru 2023 ve výši částka a v březnu 2023 ve výši částka. Měsíční výdaje byly deklarovány žalovanou ve výši částka, z toho částka na bydlení a částka na další náklady. Navíc nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalovaná v průběhu trvání posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru splátky úvěru řádně po určitou dobu hradila. Teprve v dalším období platnosti smlouvy se žalovaná dostala do prodlení. S odkazem na shora citovanou judikaturu tak z provedeného dokazování vyplývá, že na straně právního předchůdce žalobkyně nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet, z čehož soud dovodil, že své povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. právní předchůdce žalobkyně dostál.
9. Soud dále zkoumal, zda byly smlouvy o úvěru uzavřeny platně z hlediska naplnění podmínek podle § 588 z.č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo.
10. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle ust. § 588 , občanského zákoníku je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Primárně se v případě smluvních ujednání, která jsou v rozporu s dobrými mravy, jedná o neplatnost relativní, které se musí smluvní strana dovolat. Výjimkou tvoří neplatná právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 588 , občanského zákoníku . O této absolutní neplatnosti lze v případě posuzování smlouvy o spotřebitelském úvěru tehdy, pokud byly sjednány úroky velmi excesivní, jejichž výše se příčí dobrým mravům. V posuzovaném případě soud také zdůrazňuje ust. § 76 odst. 1 , z.č. 257/2016 Sb. , podle kterého má právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru povinnost jednat s žalovanou čestně, transparentně a při zohlednění jejích práv a zájmů. Jednání v rozporu s touto povinností žalobkyně či jejího právního předchůdce je podle názoru soudu jednáním narušujícím veřejný pořádek. Ve smlouvě je uvedeno, že jistina úvěru ve výši částka se úročí úrokem ve výši částka za celou dobu trvání smlouvy, ale zároveň je ujednáno i žalobkyní tvrzeno, že žalovaná měla za poskytnutí úvěru ve výši částka uhradit poplatek ve výši částka, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši částka a náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka. Tyto poplatky nelze chápat jinak než jako úrok, protože se jedná o cenu peněz zapůjčených žalovanému právním předchůdcem žalobkyně v rámci jeho podnikatelské činnosti. Jde tedy o zisk poskytovatele úvěru. Úrok by se započtením „poplatků“ činil celkem částka za 14 měsíců, což je období definovatelné jako 1,17 roku. Roční úrok by tak činil částka z jistiny částka, tedy plných 73,6 % ročně. To je sazba zjevně nepřiměřená a dobrým mravům se příčící, když v době uzavírání smluv byl obvyklý úrok u spotřebitelského úvěru 9,45 %, jak soud zjistil z výpisu ČNB – systému časových řad ARAD dostupného na webových stránkách ČNB. Kromě toho uvedl právní předchůdce žalobkyně žalovanou při sjednávání smlouvy o úvěru v omyl, když tvrdí, že úvěr je úročen pouze úrokem z prodlení, ačkoli za její poskytnutí žádá poplatek, tedy v podstatě skrytý úrok, ve výši podstatně vyšší. Situace, kdy poskytovatel úvěru skutečnou výši úroku ve smlouvě, maskuje jako poplatky je nepochybně za hranicí dobrých mravů jakož i veřejného pořádku.
14. Ze základních obsahových náležitostí smlouvy o úvěru je zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích proto nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel (úvěrující), který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 ). Soud v této souvislosti zmiňuje např. závěry Krajského soudu v Plzni obsažené v rozhodnutí č.j. 25 Co 270/2019 -83, podle nichž i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníky smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Obsah daných ujednání nelze hodnotit jinak než jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je tak významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv klientů. Ujednání smlouvy jsou zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy jako systémem uznávaných pravidel slušnosti. Z tohoto úhlu hodnocení je zásadně třeba poukázat, že obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřené v hlavě 1 je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy.
15. Soud posoudil jako absolutně neplatnou smlouvu o úvěru jako celek a nikoli jen její část v rozsahu sjednaného úroku. Pro rozhodnutí v dané věci je klíčové, že získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroků a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu a právní předchůdce žalobkyně by předmětnou částku žalované nepůjčil a smlouvu by neuzavřel, pokud by žalovaná na jeho podmínky nepřistoupila. Právní předchůdce žalobkyně navíc uvedl žalovanou v omyl ohledně výše úroku, který skryl do různých poplatků, jak je uvedeno výše. Z tohoto pohledu je třeba smlouvu hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat. Jestliže jsou právní jednání posuzována jako zcela nemorální, nejedná se o otázku přezkumu ceny, ale o komplexní hodnocení celého obsahu úvěrového vztahu. V zásadě lze hodnotit podstatu podnikání právního předchůdce žalobkyně ve smyslu morálky jako podnikání poškozující zájem společnosti. K legalizaci takového podnikání nelze zneužít soudní řízení. Věřiteli, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat právní ochranu, proto nebylo na místě v posuzovaném případě aplikovat § 577 , občanského zákoníku .
16. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že celý obchod nelze zhodnotit jinak, než jako nemravný a narušující veřejný pořádek. Proto soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou jsou absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku , tedy včetně veškerých ujednáních o úrocích a dalších akcesorických nárocích a posoudil vztah mezi účastníky řízení podle předpisů o bezdůvodném obohacení, konkrétně § 2991 a n. občanského zákoníku . V řízení pak bylo prokázáno, že ze strany právního předchůdce žalobkyně byla žalované poskytnuta částka částka, přičemž žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně částku částka. Soud tak výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl toliko ohledně zbývající jistiny dluhu, která byla bezdůvodným obohacením na straně žalované z absolutně neplatné smlouvy a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku , jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za počátek prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení považuje soud den datum, což byl prvý den následující po dni, kdy nastala splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení stanovená žalobkyní výzvou ze dne datum.
17. S ohledem na shora uvedené tak soud výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl toliko ohledně jistiny úvěru coby bezdůvodného obohacení v částce částka a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. , neboť žalobkyně ve svém podání ze dne datum souhlasila s plněním ve splátkách ve výši částka měsíčně pod ztrátou výhody splátek.
18. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy žalovaná byla v řízení úspěšný ve větší míře než žalobkyně, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.