Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 195/2026-21
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 17 682 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 17 682 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 371,50 Kč, úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 14 894,03 Kč od 26. 5. 2026 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 451,24 Kč a úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 682 Kč od 26. 5. 2026 do zaplacení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 17 682 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 371,50 Kč, úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 14 894,03 Kč od 26. 5. 2026 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 451,24 Kč a úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 682 Kč od 26. 5. 2026 do zaplacení.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení pohledávky vzniklé ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. anonymizováno, kterou účastníci uzavřeli dne datum. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 15 000 Kč, přičemž v průběhu trvání smluvního vztahu žalovaný podle žalobkyně vyčerpal celkem 36 433 Kč a uhradil celkem 39 790 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný přestal řádně splácet sjednané splátky, a proto úvěr dne 19. 2. 2026 zesplatnila a téhož dne jej vyzvala k úhradě celého dluhu. Ke dni podání žaloby evidovala žalobkyně vůči žalovanému dluh ve výši 17 682 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny 14 894,03 Kč, dlužného pojistného 151,97 Kč, nákladů na vymáhání 1 142 Kč a smluvních pokut 1 494 Kč. Dále požadovala kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 371,50 Kč, vypočtený mimo jiné sazbou 27,88 % ročně z částky 14 894,03 Kč za období od 20. 2. 2026 do 25. 5. 2026. Současně se domáhala přiznání dalšího úroku ve výši 27,88 % ročně z částky 14 894,03 Kč od 26. 5. 2026 do zaplacení. Vedle toho žalobkyně požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 451,24 Kč, vypočtený za období od 6. 3. 2026 do 25. 5. 2026, a dále zákonný úrok z prodlení od 26. 5. 2026 do zaplacení z částky 17 682 Kč. Tvrdila přitom, že žalovaný přes výzvu ke splacení celého úvěru i následnou předžalobní výzvu dluh neuhradil, a proto se domáhala, aby soud žalovanému uložil zaplatit uvedené částky včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení.
2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.
3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Smlouvu s názvem Anonymizováno - revolvingový úvěr č.: anonymizováno ze dne datum bylo prokázáno, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr do výše 15 000 Kč s úrokovou sazbou 27,88 % ročně, RPSN činilo 31,7 %. Výše minimální splátky činila 3,293 % z úvěrového rámce, tj. 494 Kč. Termín splatnosti byl sjednán vždy k 20. dni v měsíci. Součástí smlouvy byla rovněž ujednání o smluvní pokutě ve výši 500 Kč za každé prodlení s úhradou splátky s tím, že je-li výše dlužné částky nižší než 500 Kč, byla tato smluvní pokuta naúčtována v této výši. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně má právo na náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání. Ve smlouvě bylo dále sjednáno pojištění schopnosti splácet v ceně 8,9 % z minimální splátky úvěru měsíčně. Výpisem čerpání a plateb bylo prokázáno, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 36 433 Kč, na úvěr pak zaplatil celkem částku 39 790 Kč. Žalobkyně následně celý dluh zesplatnila doloženou výzvou ze dne 19. 2. 2026, která byla dle podacího archu odeslána dne 20. 2. 2026, kdy současně vyzvala žalovaného k úhradě nejpozději do 14 dní od jejího sepsání. Následně žalovanému rovněž zaslala doloženou předžalobní výzvu ze dne 8. 4. 2026, jež byla dle podacího archu odeslána dne 9. 4. 2026, žalovaný však již ničeho neuhradil. Ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného byla zjištěna pouze obecná metodika, jakou žalobkyně postupuje, dále potvrzení o provedení ověření bonity (to je však pouze interní dokument žalobkyně) z informací sdělených žalovaným. Žalobkyně rovněž prokázala lustraci žalovaného v nebankovního registru klientských informací (NRKI), nicméně z něho plynou toliko další úvěry žalovaného.
4. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.
6. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
7. Podle ustanovení § 78 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při poskytování spotřebitelského úvěru pořizuje dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to z úřední povinnosti na základě rozhodnutí Soudního dvora EU sp. zn. C-679/18. Z listin doložených žalobkyní je zřejmé, že tato se posouzením této otázky důkladně (tedy nikoliv jen povrchně či symbolicky) nezabývala. Žalobkyně především žádným relevantním způsobem neověřila, že by žalovaný disponoval jím deklarovanými příjmy. Pokud jde o výpočet MLS, tak žalobkyně vycházela pouze z nepodložených informací tvrzených žalovaným, případně ze zákonem stanoveného životního minima, které představuje fiktivní paušální výdaj, jež se neblíží obvyklým nákladům v daném místě a čase. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru přitom ukládá povinnost vycházet ze spolehlivých informací. Zejména za situace, kdy se již mělo jednat o několikerý existující úvěr žalovaného, nelze považovat toliko jím uváděné údaje za zcela spolehlivé. Ostatně v opačném případě by ztratila povinnost prověřovat úvěruschopnost prakticky smysl. Rovněž je třeba zdůraznit, že nic nebránilo žalobkyni vyžádat si od žalovaného pracovní smlouvu, potvrzení zaměstnavatele o příjmech či výpis z bankovního účtu. Zejména pak obstarání výpisu z účtu v době elektronického bankovnictví a elektronických komunikací není nic, co by poskytování úvěrů nepřiměřeně zatěžovalo. Nelze přitom přehlédnout, že i samotná smlouva o úvěru byla s žalovaným sjednána elektronicky.
11. S ohledem na výše uvedené se soud zabýval otázkou povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu. V dané věci však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v souhrnné výši 36 433 Kč, zatímco žalovaný na úvěru uhradil částku 39 790 Kč. Je tedy zřejmé, že tato povinnost již byla žalovaným splněna. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu v plném rozsahu.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V dané věci byl sice úspěšný žalovaný, ale tomu žádné náklady nevznikly, a proto jejich náhradu soud nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.