Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 188/2026-16
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 7 690 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 3 600 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 4 090 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 7 690 Kč od 30. 10. 2025 do 19. 1. 2026 a úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 4090 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 3 600 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 4 090 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 7 690 Kč od 30. 10. 2025 do 19. 1. 2026 a úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 4090 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru číslo anonymizováno ze dne datum ve výši 9 090 Kč (skládající se z půjčené částky 5 000 Kč a souhrnného poplatku 4 090 Kč), podle které měl splácet týdně 152 Kč. Na uvedený úvěr byla zaplacená částka toliko 1 400 Kč, zbývající část dluhu uhrazena nebyla.
2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Doba trvání úvěru byla stanovena na 60 týdnů, úrok byl sjednán ve výši 990 Kč, poplatek za zpracování úvěru 1 500 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 600 Kč, celková výše úvěru tedy činila 9 090 Kč s tím, že úroková sazba činila 70,89 % p. a., RPSN 212,77 %, splátky úvěru činily 151,50 Kč týdně. Na základě smlouvy žalovaný čerpal úvěr hotově co do částky ve výši 5 000 Kč. Následně žalobkyni splatil částku 1 400 Kč, jak vyplývá z přehledu splátek. Žalobkyně žalovaného o zaplacení upomínala, naposledy výzvou právního zástupce odeslanou 30. 12. 2025 k úhradě do 14 dnů od doručení výzvy, jež byla rovněž soudu doložena.
5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
11. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly vedle úroku ve výši 70,89 % rovněž další poplatky za zpracování úvěru, přičemž konečná výše RPSN tak činila 212,77 %. Dle názoru soudu se však nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Tento poplatek lze tedy ve své podstatě považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy zjevně odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou (8,7 % dle ČNB k 9/2024). Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 zákona občanského zákoníku absolutně neplatná. Pro úplnost lze dodat, že ke stejnému závěru došel i Krajský soud v Plzni v rozhodnutí ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47, jež se týká poskytování úvěru za zcela obdobných podmínek. Uvedený nárok však bylo možné posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný totiž obdržel od žalobkyně částku 5 000 Kč, zatímco na úvěr zaplatil částku 1 400 Kč. Na jeho straně tedy došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši uvedené ve výroku I rozsudku. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši vyplývající z právního předpisu, resp. nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 20. 1. 2026 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 30. 12. 2025 zaslala žalovanému výzvu k plnění, přičemž tato písemnost byla žalovanému doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání, tedy 5. 1. 2026. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění v délce 14 dnů, která počala běžet dnem následujícím po obdržení výzvy. Dne 20. 1. 2026 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
12. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném řízení sice byl úspěšnější žalovaný, tomu však náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.